Novejch deset palců od Risposty

Je to už nějakej ten pátek, co se na bandcampu domácí crusty úderky RISPOSTA objevilo několik novejch tracků tvořící předzvěst následovníka tři roky starý fošny „Zaplať si sám“. Pak skladby z bandcampu zmizely a všichni fanoušci kapely včetně mě byli vrženi do nejistoty. Před několika dny se objevila z ničeho nic na discogsu už kompletně nafocená nová deska Risposty s názvem „Železná svoboda“. Oficiálně vyšla deska ve vší tichosti sedmnáctýho srpna v česko-slovenský kolaboraci labelů Ultima Ratio a Togue Sol Distribución. Jedná se o deset palců z osmy zářezama, který si můžeš konečně poslechnout na bandcampu kapely, kde najdeš i kompletní textovou přílohu, která je pro  mě minimálně stejně kvalitní jako vlastní hudební náplň. Osobně jsem poslechl desku opakovaně a nemám k ní výhrad, ovšem to jsem neměl nikdy k žádný desce týhle kapelky.

„Prý bůh stvořil člověka a člověk stvořil koncentrační tábor,
vývoj lidstva – nepředstavitelná zákopová válka.

Smrtící nervový plyn – úplavice jako mor.

Gulagy přinesli další osvoboditelé národů,
čas jakoby není, jen prázdné oči v zástupu.

Smrtící nervový plyn – úplavice jako mor.

Deratizace skupin i jedince
úspěšně provedena,
asimilace je nepřípustná,
nejvyšší cena stanovena.

Rehabilitace společnosti
bude už jen malým krůčkem vpřed,
parta dědků za velkým stolem
rozhodne, kam bude směřovat svět,
teď hned.

Jakou cestou jdem, neurčujem."

https://risposta.bandcamp.com/album/elezn-svoboda-2

UGFC – Stalinist God LP právě venku

V žánrovejch kobkách všem dobře známá brigáda jeptišek Uncle Grasha's Flying Circus tasí další porci hluku pro tvůj neklidnej spánek. Jeden z pachatelů Willhelm nahrávku přibližuje takto:

„Rok uběhl, ale popely jsou stále žhavé a sekera bezpečnosti žízní víc a víc! Album Stalinist God vychází na vinylu, takže spirit čtyřicátých a padesátých let konečně může dýchat naplno. Atmosféra tak je ještě dusivější a ambientní/hlukové stopy se táhnou jak politický vězeň po chodbě čpící krví a střelným prachem! Samotný vinyl vychází v několika podobách! Můžeš volit papírový či látkou opatřený obal kotouče, jako bonus tu je fotozin Stalinistického boha z Duchcova, dále také vlajka a pak ještě překvapivý bonus navíc (zvolen dle odhadu vašeho třídního i psychologického profilu). Papírová verze za bez fotozinu za 3 kila, super sized Grasha v látce a se vším všudy za pělikilo. Lze kombinovat, pokud máš kazetu či CD a chceš třeba jen fotozin, dej vědět.“

Já jen dodávám, že dílko vyšlo v kooperaci labelů: Sky Burial, Grom&Lord Records , WOOAAARGH, Noise Maffia, Debila records, Pravěk Noise Section.

Desku poslouchej na bandcampu, kde ji můžeš samo i objednat.

Repulsive Session vol 3

Na vědomí se dává, že v bohuslavickym NOISE BARU proběhne v sobotu 24. 8. 2019 křest novýho cédka kapely HISTOS „Příčina smrti neznámá“. Takže pokud máš rád death  metal, grind a gore, mkrni na FB event a třeba se k Náchodu v sobotu vypravíš.

maso od DEPRESSION ISLAND

Po klipu z oprátky přicházejí pacovští DEPRESSION ISLAND s další vizuální depkou v podobě videa „It can´t be life“. Track sám o sobě sice nevyznívá hudebně tak naléhavě jako uvedená oprátka „I am afraid that I am nothing to you“, ovšem jeho vizuál je doslova maso. Já jen doplňuju, že kapelka vznikla koncem roku 2015 z bývalých členů formací Bastards Way, For Sale, Hackdown a Swarm, hrající mix metalcore/hardcore. Po změně sestavy a třískladbovym ípku v roce 2018 proběhla personální rošáda, po který vznikly oba uvedený singly/videoklipy.  Všechny nahrávky najdeš na bandzonu kapely, klipy včetně klipovky „Broken“ z uvedenýho stejnojmenýho ípka na youtube kanálu hudební tělesa a veškerý dění kolem kapely (merch, koncerty a podobně) na facebooku.

https://bandzone.cz/diczech

https://www.facebook.com/diczech/

Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay - Thousand Years of Emptiness

Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay aka Miciny nejsou na domácí death grindové scéně žádným neznámým pojmem. Mají nejen ojedinělej styl nahrávek, ale i živejch přehrávek. Asi nejvíc vše charakterizuje sousloví „utržení ze řetězu“. Dále pak nadhled, ve všem co dělají a to už od roku 1996.

Asi se nemá smysl zabejvat se historií týhle brněnský partičky, protože s kapelou přišel do styku snad každej, kdo trošku fandí tvrdší kytarový muzice. Posledním plnohodnotným počinem kapelky je CD „Thousand Years Of Emptines“, ve kterym mají prsty dva žánrově blízký labely Bizarre Leprous Production a Nice To Eat You Records. Bizarre s kapelou spolupracuje nejen dlouhodobě (vydal většinu jejích nahrávek včetně úplnejch prvotin), ale poslal do světa ve stejnym roce jako „Thousand Years of Emptiness“ i CD kompilačku prvních třech počinu Micin s názvem „Lamentations - Eye For Devils“. Ale keců na úvod bylo dost.

Takže co si Reef s Motorákem, Milcuntem, Hadem a Dickem připravili no nový desce, která neuhejbá z cesty hudebního tělesa, kde se nebere téměř nic vážně? Třináct ran do klobouku na půlhodince stopáže ukrytejch ve vskutku vydařenym grafickym kabátu post-apo Brna se základním místním prvkem a to šalinou…samo nechybí ani tématicky vytuňená micina. Kolem post-apo se motaj i texty z pera zmíněnýho Reefa, který dostaneš téměř ve full výbavě v poměrně obsáhlym a oku lahodícím bookletu.  

Zvuk z Davosu je jak fík, takže si fanoušek užije čitelně měrou vrchovatou všechny nástroje a že je to tady sakra zapotřebí…protože i když kapela pro někoho působí infantilně, tak tahle kolekce tracků má k infantilitě stejně daleko jako Hnídek k čistýmu zpěvu. Každá skladba má vlastní ksicht, hudebních nápadů je tam v rámci danýho ranku víc, než v celejch diskografiích řady žánrově „slabších“ párty kapel. Přes to všechno si ovšem Miciny držej svůj pověstnej nadhled, což dokazujou nejen posledním trackem…a stejně jako vytíraj podlahu při svejch živelenejch koncertech si vytřou podlahu i s tebou a to rovnou ve tvym obejváku, až vrazíš tohle cédéčko do přehrávače. Pokud budeme trošku škatulkovat, tak na stůl patřej nejen krabičky jako grindcore a brutální death metal, ale i škatulky gore nebo hardcore, což při správným dávkování musí zákonitě vytvořit věc smrtonosnější než krakatit. Docela se divim, že nemaj v sestavě vedle hostujícího kříklouna z Origin i inženýra Prokopa, protože tuhle pecku přežijou jen micinky…mňau!

Tohle sice není žádná Amerika, stejně jako já nejsem žádnej Kolumbus, ovšem tahle deska má sakra něco do sebe a to i když je poskládána z mnohokrát slyšenýho (pokud si  nepřesedlal na tvrdší žánr včera z Evy a Vaška ). Prostě nakažlivá hudební náplň v luxusnim balení, co chceš víc?!

4,5/5

Grinch

Pátá řadovka Disastrous Murmur

Kapelu Disastrous Murmur není zapotřebí představovat a žádnýmu death metalovýmu nadšenci už tuplem ne…ovšem, to že mají venku pátou dlouhohrající desku "Santo Subito", je už informace poněkud podstatnější. Třináct stop včetně intra na ploše poctivých čtyř desítek minut je k dispozici jak na LP, tak na CD. Nahrávku vydal španělskej label Metal Bastard Enterprises, kterej má na svědomí nejen letošní sedmipalcový řádění kapelky s kultovní žánrovkou Master, ale i LP (pochopitelně osekanější) reedici živáku „25 Years Of Slaughter Rock Live“ z roku 2013 (původně vyšlo jako double CD v roce 2014). Připomenutí si rozhodně zaslouží i loňskej demo kompilát „Skinning Beginning 1989 – 1991“, kterej je stále k mání jak na LP a CD, tak i na kazetě (počítej se zvukem odpovídajícím demonahrávkám, ale o tom už jsem psal).

https://disastrousmurmur.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/Disastrous.Murmur/

Nový desky u Phobia Records

ADRESTIA – THE WRATH OF EUPHRATES LP

K týhle kapele není co dodat…výbornej debut, sedm palců s Martyröd, dvanáct palců s Encore a crust death metalová palba par excellence.

Official statement on The Wrath Of Euphrates, being released today on LP/CD/Digital:

“Our new album The Wrath Of Euphrates is named after the military operation launched by the Syrian Democratic Forces against the ISIS, with the goal of capturing the Islamic State’s capital city Raqqa, a goal that was accomplished in October 2017.

This lyrical content on this album could be seen as a time document, since most of the lyrics deal with events that took place in the world during the process of writing these songs.

As much as this album should be seen as a canalization of our anger and fear over the populist politicians, climate change deniers, the oppression, the wars, the racism and misogyny that plagues our time, this album is also a tribute to the resistance. A tribute to the freedom fighters of Rojava, who defeated the world’s worst terrorist group and built real democracy in a place where democracy never existed. A tribute to all the people worldwide fighting against climate change, racism and misogyny. A tribute to the international punk community and to all other people who dedicate their lives to making this world a better place.

The Wrath Of Euphrates was recorded by Ulf Blomberg in Hoborec studio, while the mixing and mastering was done by Henrik Udd.

On this album we had the pleasure of working with some of our favorite punk/HC vocalists.
We recorded 2 songs together with Tomas Jonsson of Anti Cimex/Wolfpack, who manage to deliver killer vocals despite the fact that he hadn’t been in a studio for 20 years.

The album also features collaborations with Brad Boatright of From Ashes Rise, and with Nastya Palamar of Exist M.

We hope you’re gonna enjoy it”

– Mattias, Martin, Aleksei, Jack

https://www.youtube.com/playlist?list=OLAK5uy_nkyHvxsyV9P2eeTOziAYxM9F8xH4MDr-w

DÖDLÄGE – HOSTILE REGRESSION LP

Druhé album portlandských DÖDLÄGE vás virtuálně přenese časem, kdy byly ještě populární hrubé crust spolky jako State Of Fear, Consume, Skitsystem či 3 Way Cum nebo Warcollapse (rychlejší pasáže). Hrst skandinávské invence a velká špetka americké zarputilosti. Crustové album roku. Pro fans klasické špíny, ale s kvalitním zvukem. Hrubost.

https://phobiarecords.bandcamp.com/album/d-dl-ge-hostile-regression-lp

EARTH CRUST DISPLACEMENT / DISEASE SPLIT LP 

Totální d-takt / noise raw punk jízda v podání německé brusky Earth Crust Displacement (kolize Shitlickers s Framtid, primitivní a přesto nátěrový d-beat punk) na splitu s makedonskou odpovědí na japonské Disclose v podání Disease. Hluková stěna a hučení v uších zaručeno !!! Vychází v 500 ks, 400 černý vinyl a 100 ks bíločerný splatter.

Poslech tady:
https://phobiarecords.bandcamp.com/album/earth-crust-displacement-disease-split-lp

ILLVILJA – LIVET LP

Debutní album švédských Illvilja vás překvapí svojí kvalitou a hudební vyhraností. Aby taky ne, když v kapele působí členové M:40. Hudebně jde o kolizi Acursed s Martyröd. Temná melodická linka, zběsilé d-beat bicí a hrubé kytary. Prostě švédský crust vole okořeněný black metal atmosférou. To se vám bude líbit!

Poslech:
https://phobiarecords.bandcamp.com/album/illvilja-livet-lp

ORPHANAGE NAMED EARTH – SAUDADE LP

Druhé album post metal / crust kapely z Polska, která je svojí produkcí přirovnávána např. k Amebix. Šest opusů, které vás provedou úpadkem lidské civilizace, ale zároveň se dostanou až ke kořenům té samé uvadající civilizace, ze které čerpají tu optimističtější část. Rozhodně není produkce ONE procházkou růžovým sadem, ale na konci tunelu je vždy alespoň malá naděje …

O jednotlivých válech s dozvíte více tady:
https://idioteq.com/saudade-crust-post-metallers-orphanage-named-earth-explain-craving-for-roots-urge-to-look-beyond/

Phobia Records: https://phobiarecords.net/

Phobia Records Facebook
Phobia Records Bandcamp
Phobia Records YouTube

VYCHÁZÍ 89. ČÍSLO PAŘÁTU (TZ)

Šmátrali jsem v paměti a zjistili, že samotná žena (bez kapely) ještě na titulní straně Pařátu nebyla. Ana z HAEMORRHAGE má premiéru i přesto, že to není frontmanka a kapela by teoreticky mohla dál pokračovat i bez ní (aniž by to někdo z audio poslechu poznal), což se v minulosti nejednou stalo, nejčastěji v období, kdy byla nezbytná pro svoje dva potomky. Mnozí pamatujete, že už v devadesátých letech se Ana stala nepřehlédnutelnou postavou na extrémně metalové scéně. Kytaristka v grindcore kapele, navíc fešná blondýna, to na metaláky (nejen) pod pódiem působilo jako magnet. Roky nezastavíš, Ana letos oslavila už 25 let v řadách HAEMORRHAGE, ale i tak představuje svým způsobem pořád zjevení (úsměv).

25 let slaví také PYOPOESY a díky tomu pravděpodobně na jen dobu omezenou „povstanou z mrtvých“. Pokud se vám už jenom při vyslovení tohoto jména zasteskne po devadesátých letech na federální extrémně metalové scéně, není nic lepšího, než prohnat CD, které je součástí tohoto vydání Pařátu. Dvě dema slovenských PYOPOESY z devadesátých let vychází vůbec poprvé oficiálně na CD!
To V.A.R. jsou ještě dál a milníku třiceti let se dožívají v plné síle, dokonce s novým albem. Než ho vydáme v dalším Pařátu, už v tom aktuálním můžete nalistovat rozhovor s jejich basákem Vyczkou. Ač Jirka pamatuje úplné počátky V.A.R., nám poskytl jeden ze svých prvních rozhovorů vůbec.
To od realizace alb MORTICIAN a IMMORTAL uběhlo dvacet let. Pokud nevíte, o kterých albech přesně mluvíme, nahlédněte na plakáty v tomto čísle.
V devadesátých letech započala také historie slovenského Shitfestu a mnoha kapel, které jsme v létě vyzpovídali.

Pro kompletní obsah nového Pařátu a veškeré další informace klikněte na webové stránky Pařátu zde. 

Pařát magazine & Productions

Klášterec nad Orlicí 196

56182

e-mail: redakce@paratmagazine.com

web: www.paratmagazine.com

www.paratshop.cz

tel. 774967229

Nová nahrávka MooM

Pokud máš husinu při totální powerviolence špíně, tak by tě určitě neměla minout čtvrtá minimalistická nahrávka israelskejch šílenců MooM. V Tel Avivu se totiž v podobě týhle kapelky v čele s neméně šílenou zpěvačkou Simou mastí v rámci ranku první liga. Kdo viděl kapelku před dvěma lety na OEF, dobře ví, o čem píšu. Na stejnym ročníku uvedenýho božího festu rozběsnili žánru chtivý šílence v názvu mající původ GOD'S AMERICA, se kterýma promovaná nahrávka vyšla na společnym sedmiplaci „Too Many Ugly People In The Street“. Sedmipalec čítající dohromady devět tracků je celkem vražda i pro ostřílenýho posluchače. Nahrávka vyšla v kolaboraci několika labelů včetně polskýho vydavatelství N.I.C., který se vskutku vyplatí sledovat, jelikož občas vytasí vskutku těžkej kalibr…kupříkladu debutní LP Sturmovik či debutní LP Deszcz, což jsou v crustovym ranku učiněný perly.

https://moom.bandcamp.com/album/moom-gods-america-split

https://www.facebook.com/MooMband/

13.07.2019 - Aggressive Fest 2019

S festama s metalovým obsahem se v poslední době v ČR doslova roztrhl pytel. Na scéně se krom několika provařených jmen objevily v posledních letech i noví hráči, kteří jdou tvrdě za věhlasem, neváhají servírovat potencionálním zákazníkům poměrně velká jména a ve hře jsou tím pádem i poměrně veliký peníze. S tím jde ruku v ruce i rozpínání jednotlivých akcí do tří a více dnů, což není vždy ku prospěchu věci, stejně jako headliner, ze kterýho si ucvrkneš do gatí. Českolipský  hardcore metalový Aggressive Fest ovšem takový není. Řadí se směle k akcím, které nemají tendence nebezpečně růst, stejně jako třeba letitá záležitost KRHANICE OPEN AIR. Prostě pár kapel na čerstvym vzduchu, pivko, pokec s kámošema, nákup nahrávek v distrech/od kapel a hlavně klídek a pohoda.

Velkých jmen si člověk užije na akcích s tisícovkama návštěvníků měrou vrchovatou, ovšem za tím klídkem a pohodou je zapotřebí zajet třeba právě na Aggressive fest. Letos mě pořadatelé z kapel Crippled Fingers a Incarnate trochu vyděsili, když po festu nahodili na stránky akce dotazník, zdali chtějí fanoušci do budoucna akci rozšířit na dva dny, ale předpokládám, že to kluky přejde, protože  metalisti, kteří budou do festů sypat každý rok větší a větší peníze, na stromech prostě nerostou…nebo snad ano? Nebudu tě trápit výčtem akcí, můžeš si jej snadno v případě zájmu dohledat a možná budeš sám překvapenej, že téměř co víkend, to festival. Navíc lidi mající za sebou OEF nebo nedej satan Brutal rozhodně uvítají odpočinkovou akci za lidovku…s domácíma spolkama, který většinou na velkých akcí vypouštějí, protože vidět 60 a více kapel je prostě duševní sebemrskačství. Takže tolik asi na úvod a teď konkrétně k letošnímu ročníku.  

 

Opět úžasný areál vodního hradu Lipý, opět bezchybná organizace, opět spokojenost. Naprostá spokojenost nepíšu ze dvou důvodů. Tím prvním byl zvuk, kterej se opravdu nepovedl, přitom konkrétní pan zvukař umí a trvdě metalový i hardcore muzice rozumí. Tím druhým bylo počasí, ovšem to nikdo neovlivní…i když teda borci tvrdili, že mají počasí dopředu objednáno…tím pádem to je na reklamačku…haha. Line-up se mi letos obzvlášť líbil, jelikož se během devíti setů prostřídala poctivá stará škola s modernou jak v metalu, tak v hardcoru. Prostě lépe strávený odpoledne a večer si regionální fanoušek žánrů nemohl představit.

Na čtvrtou to na kryté stagi odpálili nekompromisní DEAF & DUMB. Tenhle industriálně laděnej death metal z Krásný Lípy je zárukou kvality. Sice mi trošku trvalo, než jsem si zvyknul na jejich značně osekanou sestavu tvořící dva prapůvodní ranaře na basu a kytaru, automatickýho bubeníka i hlas Káněte, ale na AS jim to šlapalo. U tohohle válce je naprosto buřt, že se jedná prakticky o statickej set, důležitý je zničit zvukovou hradbou vše co stojí v cestě a to se dle mýho povedlo na výbornou. Navíc je více než jisté, že po delší době kapela vypustí na kompilačním CD pod Bizarre Leprous nový materiál. Je opravdu velká škoda, že z kapely vypadl druhej kytarista a bubeník s velkym „B“ Tom Hendrych, jelikož v týhle sestavě by bylo jen otázkou času dobýt všechna domácí pódia. Poslechni poslední materiál na kompilátu „Evildarkrooted... Total Dumb“ a pochopíš. Jinak předloňský CD „Faceless Future...“ je taktéž nehorázná masáž. Pražské brutal death komando CONGENITAL ANOMALIES patří již také k prověřenějším spolkům a i když nejsem nadšeným fanouškem BDM ujíždějící do slamu, tak zrovinka tyhle řezníky si rád na akci poslechnu. A dle německýho potlesku (dva tleskaj a tři se smějou nebo jak to Jaro pustil do mikrofonu), který proběhl asi i většina návštěvníků akce, kteří se začali v areálu příjemně množit. Kapela to nakrájela s grácií sobě vlastní. Bylo vskutku vidět, že do druhé dekády svý existence chtějí vstoupit v plný zbroji a to v podobě třetího albumu, na kterym usilovně makají. Pražské modernisty SOUL DECODER, kteří se profilují poněkud složitě a to jako extreme atmospheric proggy semi-technical melodic deathcore with Skyrim influences jsem už na plakátech a tudíž na webových profesech registroval. První živý setkání proběhlo ovšem až nyní, bohužel skloubením dvou mínusů tohohle ročníku – zvuk a počasí, jsem si jejich set vůbec neužil. Před pódiem měla kapela, než přestalo pršet, fanoušků, že by je spočítal na prstech jedný ruky i poměrně nešikovnej dřevorubec. No a technická preciznost i vymazlený postem čpící postupy zanikly ve výslednym zvuku. Veliká škoda, protože tahle kapelka má vskutku co nabídnout. Stejně blbě ve výsledku dopadli i další domácí modernisté ANIME TORMENT. Před nimi se ovšem ještě představila minimálně pro mě další koncertně neznámá kapela APATHY AGAIN se svým lehce mainstream thrashing/metal/corem s poměrně komunikativních frontmanem. Jednodušší chytlavá muzika trpěla ovšem neduhem v podobě ne příliš jistého projevu zpěváka v čistých polohách. Jinak i přes skutečnost, že tohle opravdu nebyl můj šálek kávy, nešlo setu nic vytknout. Fanoušci byli spokojení a akce se pomalu ale jistě lámala v půlce. Ke snědku a pití toho bylo na výběr s ohledem na velikost akce poměrně dost. Kapacitně dostačující pivní stan zůstával i přes umoudření počasí zaplněný a kdo chtěl, mohl sledovat sety z laviček přímo před pódiem. Dále se dalo „klábosit“ a posedávat různě po areálu, ovšem zvukovka ANIME TORMENT přilákala většinu lidí opět ke stagi. Tahle litoměřická moderní death metalová hydra to opět nasypala na sto procent a to i přes absenci basáka. Bohužel zvuk jim dobrou polovinu ubral. Co o nich více psát, když je znají fans napříč tvrdě kytarovým hudebním spektrem. Snad jen, že borci chystají novou desku, která zklamáním rozhodně nebude. Borci stejně jako řada dalších nabízeli tradičně svůj merch. Bizarre Leprous se svým stánkem letos nedorazili, takže si zájemci o nový nahrávky „museli vystačit“ s nabídkou NTEY records, kteří svůj stánek opět umístili do klidnějšího rohu areálu.

Akci pořádající CRIPPLED FINGERS nasypali svůj energickej hardcore do lidí bez hluchej míst, jak je to u kapely v nový sestavě už nějakej ten pátek zvykem. Vysokoktanová šou nakopla několik odvážlivců k průniku na pódium a kotel během setu nabral poměrně solidní otáčky. Kapela má aktuálně nejen v plánu vypustit další řadové album, ale podpoří svou účastí i všem dobře známou benefiční akci na Hradě Trosky, jejíž páté pokračování pořádá letos na sklonku srpna organizace Metal for Hope…palec nahoru. Kotel neustal ani při následujících taktéž akci spolupořádajících INCARNATE. Tahle grindovka s příchodem novýho vokalisty Ondry, jak jsem už mnohokrát psal, dostala daleko větší grády. Jejich grindcore pasáže jsou vskutku kulervoucí, což potvrdil i ohlas fanoušků, kteří na rozdíl od starších ročníků týhle vypečené akce na set Incarnate setrvali v hojném počtu pod pódiem a dali jasně najevo,  že tenhle směr kapely je good. Osobně se těším nejen na zmíněné kompilační CD pod Bizarre Leprous, kde kapela nasype novej materiál, ale i na debutní full album, na který tahle sebranka čeká (původně pod jinými názvy i jiné sestavě) od roku 1993! Vražednej koncert stálic domácí ug scény POPPY SEED GRINDER byl bezpochyby TOP celýho festu. Kapelu vskutku netřeba představovat. Brutální death metal zhutněnej těžkym HC semlel každýho, kdo má v žánru hudební vkus. To, že kapele nedochází dech, potvrzuje nejen poslední full deska „Bleeding Civilization“, která spatřila světlo světa téměř třicet let od založení Popíků, ale i letošní tour po Balkáně. Na závěr akce už jsem byl trošku off, ovšem LIBIDO CHALLENGE se svým thrashcorem v duchu kolize nový i původní vlny ranku, mě donutili setrvat u pódia. Pro mě prakticky neznámá kapela nabídla krom uvedenýho ranku s poměrně vysokym oktanovym číslem i solidní nadhled v tvorbě, kterej činil z koncertu vskutku příjemnej hudební zážitek.

Nezbejvá než poděkovat pořadatelům a popřát jim do dalších ročníků hodně sil i šťastnou ruku při výběru kapel...a fakt neblbněte s vícedenní akcí.

Fotky z akce sleduj časem na mejch stránkách, zatím mrkni na kvalitní fotečky od Jardy Creeda.

Grinch

K mání nové split CD Embrional

Polští smrtonoši Embrional jsou letos k nezastavení. Po vydařeném třetím full albu „Evil Dead“ (psal jsem) i koncertech po boku velikánů žánru, servírujou svým fanouškům další tři nový tracky. Materiál vyšel jako split CD s domácíma Brutally Deceased (netřeba představovat), kteří mají na nahrávce taktéž tři zářezy. Cédko spatřilo přítmí krypty pod hlavičkou domácího labelu Doomentia Records a ochutnávku v podobě „False Holines“ můžeš poslechnout na bandcampu kapely. Nahrávku samozřejmě, jak je u kapely v posledních letech zvykem, zdobí luxusní grafika.

https://embrional.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/Embrional/

Polští GC úderníci Straight Hate přicházejí s druhým albem

Tři roky po debutovém full materiálu „Every Scum Is a Straight Arrow“ přichází tahle čtverka polskejch ranařů s novou deskou "Black Sheep Parade", kterou prezentuje dost sebevědomě a láká na tvorbu pro fans Rotten Sound, Nails, Napalm Death, Extreme Noise Terror, Nasum nebo Entombed. Kapela dopředu avizuje, že svůj GC posouvá zase o něco dál a do muziky se nebojí namixovat nejen death metal, ale i krapet blacku. Jeden ze šestnácti tracků, které zabírají dobrou půl hodinku, je možné poslechnout na youtube profilu vydávajícího labelu. Album vyjde 21. 9. 2019 na CD i LP pod Deformeathing Prod. a vydařenou obálku má na svědomí Maciej Kamuda.

Já jen dodávám, že novej track má šťávů a s ohledem na sestavu pocházející na půl z taktéž polských Pariccide i hudební zkušenosti bubeníka (včetně působení v jedné z top polskejch kapel – Squash Bowels), se není čemu divit. Krom debutního fullka má kapelka na kontě nejen splitec právě s Squash Bowels, ale i splitec s indonéskými Speedy Gonzales a demíčko Mental Disorder, na dvě poslední zmiňovaný nahrávky jsem psal recky na webzine Tubera.cz, kterej už je nějakou dobu off jako Tau Cross a jeho kompletní obsah je v pánu – takže recky přikládám níže.

https://www.facebook.com/sthtpl

https://www.straighthatepl.bandcamp.com

Straight Hate & Speedy Gonzales - Born To Grind (2014)

S polskou grindcore klepačkou se již čtenáři Tubery mohli seznámit prostřednictvím recky na jejich letošní debut a to ve formě EP Mental Disorder. Nyní od zpěváka Kuby Brewczyńskyho dorazil další matroš a to split kazeta s pro mě neznámou indonéskou grupou Speedy Gonzales.

Straight Hate to nakopli v roce 2008 jako hardcore grind úderka v rodném Polandu, ovšem po nějakých těch personálních čachrech jim výše zmíněná prvotina vyšla teprve letos. Krom mistra hlasivek Kuby (známého též z poslkých Parricide), jsou v bandu další tři drtiči, zručně ovládající klasickou sestavu: bicí, kytara a basa. Jejich indonéští kumpáni Speedy Gonzales v totožné sestavě co se týče počtu členů i nástrojové obsazení to rozbalili v roce 2011 a tento matroš není zdaleka jejich prvním, nasekali nějaký split kazety a aktuálně jsou před svým prvním full albem.

Takže jak tenhle split dvou epek vlastně vypadá. No, na své si přijdou hlavně milovníci DIY počinů. Černobílý cover nahrávky již svým ztvárněním zve k muzice, kterou rozhodně nemá na svědomí nějaký polsko-indonéský ekvivalent Slevy a Šaška. Devět válů, pět ku čtyřem ve prospěch smečky s exotických končin, s kratší stopáží a potenciálem všem nakopat prdel, jo.

To by na úvod stačilo a teď, jak to zní. Zvuk je na velmi dobré úrovni. Střídání tvorby kapel po válech na nahrávkách vždycky vítám…album má poté vždy lepší švunk a ne jinak tomu je i zde. Sotva se člověk probere z parádně rytmické řezanice v rodném jazyce kluků z Jávy, dostane polský hutný grindcore, který se mi zdá ještě krapet brutálnější než na debutu…že by pronikl do jejich tvorby i náznak death metalu…no na škodu to rozhodně není. Kytaristova práce muziku slušně oživuje a do chytlavé rytmiky si s parťáky z druhého konce světokoule vál není vskutku nic dlužen. Poté zase Jáva…scream a decentní nasraný growl k punkovému feelingu válu, který s přehledem ukazuje pomalejší, rychlejší a místy i techničtější polohy Speedyho Gonzalese. Poláci také drží stopáž max do dvou minut, akorát growl mají podstatně brutálnější. Krátký výplach Indonésanů střídá opět polských, nyní již o poznání hardcorevější grind, u kterého mi kape slint do klávesnice…kurevská práce! Ani jedna z bandů nemá problém s technikou, rychlostí, ani pomalejšími party, ale přece mi jen Straight Hate zatím ve výsledném dojmu připadají lepší. Speedy se ke konci splitu snaží zvednout laťku, přechází na angličtinu a trošku hrubne, ovšem polský grindcore ho nemilosrdně válcuje další zdařilou kompozicí s krásným názvem „Sweet Carnage“. Vál má hardcore koule, brutální vokál a celkově sílu jako hrom. Gonzales splitec uzavírá dalším výplachem s názvem Grindcoreminator…než se stačí rozjet, končí. No a co, tak si dáme znova, ne?

Jak jsem již vyblil, Polsko je na tom prostě líp, minimálně o třídu spíše o dvě, proto hodnocení je takový jaký je. Pokud máte rádi energickou a zároveň nabušenou muziku, tak tenhle splitec je přesně o ní. Šlus z Indonésie bambus.

SH 9/10

SG 7/10

Straight Hate - Mental Disorder (2014)

Straight Hate je poměrně nová polská smečka, jejíž debutní materiál se dostal k nám do redakce prostřednictvím vokalisty Kuby Brewczyńskyho, který nejenže trápí hlasivky v grindcore úderce Parricide, ale zároveň se zhostil loni touhle dobou mikrofonu i ve zmíněných Straight Hate.

EP Mental Disorder spatřilo světlo světa začátkem tohoto měsíce a krom vokalisty se na něm samozřejmě podíleli i další hudebníci z polského Lublinu v klasické sestavě pro pořádnej náklep, takže sestavu doplňuje kytarista, basák a bicman. I když jsou tihle čtyři týpci kloubící grindcore s hácéčkem a špetkou death metalu na scéně dle dostupných info pouze rok, povedlo se jim dát dohromady velmi solidní materiál.

Čtyřskladbová porce s průměrnou stopáží jednotlivých válů ke dvěma minutkám vyšla jako internetová nahrávka, ke které sama kapela na svém bandcampu uvádí, že pokud se ozve nějaká banda, která s nimi vydá split, jdou do toho. Navíc je tahle výzva směřovaná i k labelům…ale jeden už je zaháčkovanej…asi dobře ví proč.

No protože matroš je to opravdu kvalitní, navíc se slušným pochystaným titulním coverem. Věc otevírá vál Sweet Carnage, který kombinuje střední tempa s těžkými houpačkami, čímž tvoří vynikající HC/grindcore s optimálně vykresleným hrubým vokálem, jenž si občas přihodí trošku screamu. Nahrávka má solidní zvuk a jednotlivé nástroje jsou i v této hutné porci krásně čitelné. Hradcore hutnost čeká posluchače i ve druhém fláku Liquid Laugh, kde vystrkuje zejména v kytarové hře krapet zmíněného death metalu, když k tomu přičtu brutální basovou linku a celkový kompozičně i hudebně zdařilí koncept válu, který následuje kvalitou svého předchůdce, jsem spokojen jak to prase podrbané na hřbetu. Kritickou tématiku songů nepřerušuje ani trojka s názvem Resistance, která má díky své délce dostatek prostoru představit podrobně jednotlivé nástroje. Posluchač se dočkává jak grindcore kvapíku, tak úderných rifovaček, kterým mocně diktuje tempo mistr tlučmistr. Práci kytaristy se také prakticky nic vytknout a basovému bublání jakbysmet. Kratičké epko uzavírá death metalově rozjetá finální kompozice Bloodshot Eyes, ve které se opět klasické HC postupy prolínají s ostřejší grindcore jízdou. Kytarista parádně a s naprostým přehledem po celou stopáž epka plynule přechází mezi styly hry definující jednotlivé uvedené žánry extrémní muziky, takže hrát stejně jako ostatní hudebníci prostě umí.

Ve výsledném dojmu se asi budu opakovat, když napíšu, že se jedná o kvalitní věc, ale tak to prostě je, no. Kritici mé chabé slovní zásoby si z toho můžou pohonit a já můžu ještě přihlédnout k tomu, že se jedná o debutní počin. Dalším kladem budiž fakt, že vzhledem k slyšenému pojetí válů by se můj pohled na full desku, co se týče kvality i nepřítomné nudy, nejspíš nijak výrazně nezlepšil. Deská má i mírné zápory-spíše nedotaženosti (zvuk i propracovanost obalu by mohly být dle mého ještě lepší, no), které ovšem celkovou slast z poslechu příliš nekazí.

8,5/10

Last minu show: Serrabulho a Brutal Sphincter

Death Coffee Párty uvádí Last minute show gore-grindových velikánů Serrabulho z Portugalska, support jim dělají belgičtí Brutal Sphincter!!! Prosíme o maximální šíření této akce, nemáme na propagaci moc času. Děkujeme a uvidíme se na místě!

Serrabulho (gore-grind/Portugalsko)
Brutal Sphincter (gore-grind/Belgie)

Start: 21:00h.
Vstupné: 150,-Kč

FB event

Falcon Burns Fest 2019 - Zrušeno

Dnes pořadatelé oznámili, že letošní Falcon Burns Fest‎ se z technických důvodů ruší. Celý příspěvek ze stránek festivalu: „Čau lidi, s lítostí oznamujeme, že letošní ročník Falcon burns festu vol.III musíme zrušit. Celá budova, kde se událost pořádala první dva ročníky, jde do prodeje a my dostali padáka. Navíc od 1.9. majitel budovy uzavírá v celém objektu vodu, takže další past. Samozřejmě jsme přemýšleli nad jiným místem, ale žádné takové, kde by mohli přespat všichni přespolní, jsme nenašli. Osekanej lineup nebo jiný kompromisy nechceme. Nebylo by to fér. Omlouváme se všem, co se k nám chystali, kapelám, lidem z dister a dalším, kterým jsme zhatili plány. Slibujeme, že příští rok si dáme o to víc záležet!!!“

https://www.facebook.com/falconburnsfest/

11.8.2019 – Total Chaos v Liberci

11.8.2019 – Total Chaos, Just War – Liberec, Bunkr

Pokud má člověk rád hardcore punk, nemohl vynechat alespoň jednu zastávku světovýho tour legendárních Total Chaos v ČR. Já jsem samozřejmě nevynechal a i přes ne příliš atraktivní datum, který vyšlo na neděli, jsem zvolil z několika akcí v ČR osvědčenej libereckej klub Bunkr. Lákavá byla i předkapela v podobě domácích Just War, jejichž letošní debutní velká deska sklízí samý pozitivní recenze.

Je to asi velká hanba, ale debutní desku JUST WAR, ač ji mam doma v polici už nějakej ten tejden, jsem na gramec ještě nepoložil, takže řadu skladeb během třeskutýho setu s jedinou vadou na kráse v podobě přehulenýho zvuku, jsem tenhle večer slyšel poprvé. No a byl jsem zatraceně spokojenej. Delší čekání na zahájení akce po otevíračce klubu na osmičku se vyplatilo, jelikož i pro mě známý tracky protlačovaný kapelou videoklipama, dostaly živě nějaký to oktanový číslo navíc a takovej ten soft dojem z jinak povedený punk metalový muziky byl tatam. Celej set včetně přídavku, kterej si s ohledem na uvedený datum poněkud prořídlejší publikum vyřvalo, byl výbušnej koktejl metalu, punku i crustu namíchanej s precizností ostřílenýho žižkovskýho barmana. To, že maj tihle punkeři něco odehráno, není potřeba zdůrazňovat (historie jednotlivejch členů je na scéně dobře známá), takže asi nikoho nepřekvapí, že set vysekli jak z partesu. Navíc jsem neskutečně rád, že Jehuda is back…Brian rozhodně není špatnej zpěvák, ale prostě patří do Jonestownu. Celkovej dojem bez debat výbornej.

TOTAL CHAOS je bezesporu hardcore punková legenda, která ovládá řemeslo bezpochyby na vysoký úrovni. Ovšem jejich desky, který jsem slyšel, mě nenadchly nikdy na tolik, abych si je zařadil do sbírky. Mym takovym mezníkem bylo předloňský vystoupení kapelky na OEF, kde mě totální chaos konečně více než jen břinknul přes ucho. O to víc jsem byl zvědavej na klubovej set, jelikož jsem ještě neměl s touhle partičkou prakticky žádnou klubovou zkušenost. Nakonec jsem byl spokojenej nejen s délkou setu včetně přídavků, z nichž jeden odeřval i Jehuda z předchozích Just War, ale i s vlastním nasazení kapely jako takový. Slušně poskládanej setlist včetně posledních singlů jako „Street punk“ či „Toxic Fallout“ představoval to, co mě na živejch přehrávkách kapely baví a to šmakózní spojení chytlavosti a agrese. Hudebníci si vskutku nehráli na hvězdy, takže nebyla nejen fyzická, ale ani pomyslná bariéra mezí pódiem a fanouškama, kterejch teda k pódiu na těsno moc nepřišlo, což byla trošku škoda. Zazněly samo i více než čtvrt století starý fláky včetně v roce 2016 oprášený pecky „Riot City“, na kterejch se zub času prakticky nepodepsal…ostatně jako na kapele samotný.

Až na krapet přehulenej zvuk a časovej kluz nelze na akci prakticky nic vytknout. Bunkr je fajn klub a jak řvali SPSka: „chtěl bych ti říct, že mezi pankerama cejtim se líp“ a to nejen s ohledem na ns shit, kterej se šíří na metalový scéně jako mor.

Fotky z akce sleduj na mejch stránkách.

Grinch

Festival MORE NOISE FOR LIFE vol. 13 hlásí změny

Odpadla kapela SCUM SYSTEM KILL z Londýna, z kapely odešel bubeník, i přesto někteří členové přijedou na festival, místo nich bude hrát LOCURA až skoro místní kapela. Informace o stavbě silnice ze směru Hrochův Týnec, jak to vypadá silnice bude stále uzavřená z tohoto směru po dobu festivalu, příjezd je možný druhým směrem ze shora od hřiště, nebo přes vedlejší vesnice, vedlejší silnicí. Tím nám opětovně vznikne částečný, parkovací prostor podél silnice u hřiště. Také můžete parkovat své auta za hřištěm směrem do lesa, až k závoře, je tam celkem dost místa. Pokud si přinesete vlastní pití, omezte sklo kvůli bezpečnosti, použijte pet lahve! Mějte připravenou přesnou částku, pomůže nám to a urychlí vstup. Vstup bude otevřený od pátku od 15:00, první kapela hraje od 17:00! Těšíme se. Díky za pochopení.

Peťan // Aback distribuce, label
http://abackdistrorecords.blogspot.com

3.8.2019 - Pos-T-rash party 35.

3.8.2019 – OiOi Piratoi, NEW|OLD, Jonestown, Thalidomide

Začátek srpna v libereckém klubu Azyl patřil tradičně narozeninový akci pod taktovkou oslavence Rashe. I když byl letošní line-up více soft, opět nebylo potřeba oddělovat zrno od plev a tak během osmý liberecký narozeninový párty teklo proudem nejen kvalitní pivko a točená limoška, ale na pódiu se střídaly i zatraceně kvalitní kapely. Asi tě nemá smysl zahlcovat informacema, o tom, že se klub potýká s existenčními potížemi, ovšem situace je tak vážná, že pár řádků si to prostě bez debat zaslouží.

Poslední shrnutí celýho cirkusu rozpoutanýho pár jedincema, kterým nejen hudební klub, ale vlastně celej alternativní prostor, kterej Azyl představuje, ležel a stále leží v žaludku, přinesl portál náš Liberec. Je mi jasný, že pro zainteresované odpůrce Azylu nepředstavuje tohle místo žádný přínos a na danym fleku by nejraději viděli nějakou komerční výnosnou sračku (toto jen potvrdil příjezd dvou policejních aut během akce), ovšem asociace Azyl-Liberec vyvstává nejen na domácí ug mapě, ale na mapě celosvětové. Stačí projít nepřeberný množství kapel z různejch koutů světa, který buďto v Azylu již hrály a nebo tam hrát chtějí…a to není rozhodně málo. O společenskym přesahu Azylu se asi nemá smysl rozepisovat vůbec. Za tohle místo stojí rozhodně bojovat všemi prostředky.

Ale zpět k muzice. Ještě na terásce, která se musela pod tíhou snahy zničit Azyl přesunout přes ulici před klub, nasázel se španělkou svoje poselství hudebník říkající si OI OI PIRATOI. Abych řekl pravdu. nejsem zarytym příznivcem folk punku, takže pro mě jeho set představoval spíše kulisu pro prohození pár slov se řádkou lidí, který jsem rád viděl a že jich bylo celkem dost. Takže tohle ber spíše jako tip pro rozšíření hudebních obzorů o písničkáře s hudební zkušeností z hardcore punkovejch kapel jako Pipes and Pints, Edelweiss Piraten či Who Ate My Skate.

Pražský uskupení NEW|OLD bylo pro mě jednou velkou neznámou. V Liberci si odbyli teprve svůj druhý koncert – ten první absolvovali o den dřív, na bandcampu mají teprve dva singly a navíc v hudebním ranku, kterej mě fakt nebere. Živě mě ovšem hudebníci z kapel The Oxx, Cirguz, Worldhood nebo Thalidomide přesvědčili, že dobrá muzika nemá žánrový omezení a že má jejich punk rock vskutku co nabídnout. Skočný i podmanivý středně dlouhý tracky s využitym potenciálem dvou kytar a sadou muzikantskejch nápadů mě nejen donutily téměř celej set, než se ozvala závislost na nikotinu, setrvat u podia, ale následující den i projet jejich webový profily…tobě doporučuju to samý.

Kdo, holdující crustový muzice, by neznal dvanácti palcovej splitec slovenský úderky Adacta s kladenskýma JONESTOWN. Stejně tak lze nahlížet na sedmipalec týhle crust punkovky s d-beat ranařema Messerschmitt 109. No prostě tohle bylo lákadlo číslo jedna. Navíc nedávno kapela vystoupila z hibernace a to rovnou v prapůvodní sestavě s Brianem na vokálu, což poutavost setu minimálně pro mě zdvojnásobilo. Desky jako většina z vás samozřejmě znám, mám je doma a občas je provětrám, ovšem koncert měl pro mě nejen logicky mnohem větší drive, ale spojení tracků s Brianovým vokálem, kterej mi mimochodem vůbec neseděl v Just War, bylo naprosto famózní. Tvl, jízda přímo z pekla!

Pražští THALIDOMIDE mě na OEF rozštípli, hráli fakt rychle a fakt tvrdě. V Azylu jsem čekal něco jinýho, větší důraz na další fláky kapely…a nakonec to bylo ještě ukrutnější než v Trutnově. Vskutku vysokooktanovej, samo angažovanej set s litrama potu a pár proběhnutíma po stropě. Hudebně, textově i nasazením samozřejmě TOP…nic jinýho asi nikdo nečekal. Jen bych stejně jako v reportu z letošního OEF rád upozornil na benefiční split LP s V.A.P.

Zvukově se akce vydařila, návštěvnost byla vysoká a se vzrůstajícím oktanovým číslem od folk punkového warm-upu až po crust či hardcore punk řežby v závěru vzrůstala i aktivita fans, která nakonec vystupňovala až k uvedenýmu pobíhání po stropě. O DIY etice a vstřícnosti kapel k fanouškům se rozepisovat nemusím. Jen dodám, že avizovaná kapela Cardio Radio nevystoupila.

Fotky z akce sleduj na mejch stránkách.

Grinch