9 měsíců, 22 dnů anebo jinak 295 dnů dělilo první pocovidovou sobotu pod taktovkou libereckého klubu azyl a poslední azylácký koncert roku 2020. Abstinencí v podobě téměř 300 dní jsme si více méně prošli všichni, co jsme stále bez ohledu na věk lační po živé muzice, která pro širší publikum vlastně muzikou ani není. Ti šťastnější měli díky účasti na posledních akcích v ČR nucenou přestávku o několik desítek dnů kratší, ovšem i tak to bylo pro všechny peklo…ovšem ne zdaleka tak hluboké, jako více než třicet tisíc zemřelých na sars a ne tak ubíjející jako názory popíračů a dalších psychopatů, kteří místo solidarity vykřikují po náměstích hlouposti á la covid-fašismus…ale o tom někdy jindy, protože politika prý do muziky nepatří…pst.
Doufám, že letos jsem četl na plágu “první pocovidový koncert“ naposledy a od konce letošního května si budeme moci dobrovolně devastovat ušní bubínky bez pauzy způsobené dalším negativním vývojem epidemie…v to pevně doufám a v předposlední květnovou sobotu společně se mnou doufaly přibližně další dvě stovky fanoušků, kteří přišli podpořit první azyláckou a zároveň benefiční akci v prostorách Komunitní zahrady LIAS. Vybíralo se na kultovní pražský klub 007, který stejně jako řada dalších klubů, a obecně i všeho napojeného na kulturu, mele z posledního.
Hrubek se nelekejte, na čárky nehleďte a hlavně nenoste odznaky “Volný Blok“, páč ten tělocvikář byl moc i na SPD. Videa v lincích pocházejí z dílny Václava aka Karla Vyskočila, který tradičně nasázel i spoustu fotek. Pár mých fotek najdeš tradičně ZDE.
Grinch
