Třetí ročník benefičního
festivalu Šlinc Fest pořádaného lidmi okolo labelu Šlinc Records se přesunul
podstatně blíže Sudetům, takže letos již nebránilo účasti na téhle hudebně
neskutečně vypečené akci prakticky nic. Akce proběhla v krásném areálu
Beach Parku Mlékojedy, kde člověk mohl kouknout na kapely bosky v písku,
doslova pár metrů od břehu mlékojedské pískovny. Navíc sledovat kapely ze stínu
kryté střechy plážového baru nebylo s ohledem na pekelnou výheň také
k zahození.
Trošku mě zamrzelo, že pražská black punková syrovost Pakosteň vystoupila už o den dříve během warm-upu v pražské Eternii, ale člověk nemůže mít všechno, že jo? Na uvedené klubovce se ještě ukázali místní hardcore punkeři Death Culture Deprivation, místní náladovka Bugmen a rakouští punx Cryptic Commands..ale zpět do Mlékojed, kde si zahodil auto před vchodem do areálu za pajdičku, za stovku sis mohl hned za bránou postavit stan a samozřejmě mít po zaplacení vstupného (450 očí) dobrý pocit, že si přispěl na dobrou věc. Původní plán věnovat vybrané peníze pražským klubům postiženým covidovou pandemií se pořadatelé rozhodli přehodnotit ve světle současných událostí na Ukrajině a proto větší část prostředků putovala na konto SOS Ukrajina Člověka v tísni.
Zatím samé plusy, že? A dalším
byl zvuk, který byl fajný nejen na hlavní stagi, ale i v baru, kde na
menším pódiu vystoupili interpreti, kterým tento prostor sedl více, než
standardní festivalová stage. Nevím, jestli s ohledem na vypadnuvší metalické
a poměrně zčernalé punkery OTRAS, ale začalo se před půl čtvrtou, kdy odehrála
jeden ze svých prvních koncertů nová pražská post-blacková partička TRYZNA, což
byla jediná kapela, ze které jsem si neodnesl prakticky žádný dojem…možná díky
nelidskému vedru, které jsem potlačil až skokem do pískovny. S následnou
pražskou emo hardcore kapelou NICOTA jsem měl čest už v libereckém Azylu a
od té doby přidali do své tvorby další kapitolu s prostým názvem “III“, která na rozdíl
od dvou předchozích vyšla na velmi pěkně zpracovaném LP. České texty, skvělé post-hardcore
kompozice a kdyby mi Martin, který je v kapele na vokálu, následně neřekl,
že to byl první koncert s novým bubeníkem, ani bych to nepoznal…skvělá show
jako jejich nahrávky. Další pražská partička tentokráte v podobě
thrashového komanda FORCE OF HELL, která mi loni na OEF úplně nesedla si tímhle
setem a letošním debutem “Better Be Dead“
získala dalšího fanouška. Beherit byl se svým kytarovým sólíčkem a trikem
Deicide mocnější, než jindy. Bez časové prodlevy spustila na svou kytaru
s doprovodem z mobilního telefonu na pódiu v baru polská
hudebnice Paulina Dudek aka The Pau. Loni mě tahle tanečně laděná produkce
zaujala na liberecké benefici pro Ciocia Czesia (kolektiv, který vytváří
podpůrnou sít pro ženy z Polska, jimž polská vláda upírá právo na bezpečnou a
legální interrupci) a ne jinak tom bylo zde. Ještě nedozněl poslední hudební
podklad a zasloužený potlesk a na hlavním pódiu už zvučili ONANIZER, kteří již
dva roky v ustálené sestavě válcují svým gc/pv pódia, kde se dá. I když se
jim to nepovedlo vždy úplně tak, jak chtěli, předvedli tradičně neskutečnou
smršť, po které bylo zapotřebí opět zchladit hlavu ve vodě. Dva nové tracky už
mají nahrané více jak rok, tak čekám aspoň na sedmičku s novou tvorbou…určitě
to bude stát za to. DEZINFEKCE z Českých Budějovic je pojem jako hrom,
hrají déle jak Onanizer (přes třicet let), jejich tvorbu bezpečně poznáš a novou
deskou u Papagáje letos dokázali, že stále mají co nabídnout. Hrálo se
pochopitelně z uvedené desky a i přes nižší návštěvnost celé akce občas
proletěl vzduchem písek…osobitý hardcore punk s grideovským disha ocáskem,
který máme tolik rádi. Největší očekávání jsem měl i přes nátělník OEF od
rožnovské punkové scény v podobě představení nové desky CHOROBOPOP. Hrálo
se nejen z uvedené desky “Odrazit
od dna“, která je zatím k dispozici “pouze“ na CD (LP bude později),
ale i debutu “Kočky, Krysy, Celebrity“, což jsou naprosto skvělé nahrávky
tanečního punku s automatem, samply a texty, které jsou tak trefné,
až z toho mrazí. Živě jsem dostal přesně to, co z desky. Parádní
koncert. Největší překvapením akce pro mě byla následující PROHRA PRAHA. Pro mě
doposud neznámá kapela, teda krom prstenu, který se
propíral v jedné Sklizni. Tehdy jsem něco ochutnal a nějak mě to
neoslovilo…ovšem živě mě muzika a zejména přednes Arana Satana…“Závody
v páce“…posadily na zadek. Noise rock, v některých partech těžší než
život, v některých punkovější než rebélie v anglickém Blackpoolu a v
některých depresivnější než Curtisova atmosféra…proč jsem to jen tehdy přešel.
Po téhle prohře jsem se už jen nechal dobýt slovenským BETONem, jehož švédský
sound burcoval čtyřleté děti ke stržení zábrany před pódiem. Asi nikdo, kdo
kapelu znal, nečekal, že zahrají špatně. Tahle kolize staroškolského death
metalu a dis-beatu nemá a neměla chybu. Ze švédského hmoždíře se přeživší mohli
přesunout na CTIBovi stopy tanečních kroků, kterými roztancoval vnitřní stage
po desáté večerní. Zazněly všechny hitovky z debutní desky “Kampak?!“ při kterých
tancovalo vše, co nohy mělo a byla ohlášena i nová nahrávka. Samotnou kapitolou
byly texty jednotlivých tracků, které najdeš v uvedeném linku. Po Ctibovi
si vzali slovo ARAN SATAN a následně CÍSAŘ PANCÍŘ. Z těchto setů jsem
shlédl pouze část Arana Satana…snad
to klapne…protože mě čekala poměrně dlouhá cesta do Sudet.
Na místě byla nabídka nejen
merche vystupujících kapel, ale i labelu Šlinc Records…takže jsem si doplnil
sbírku, že jo? Celá akce měla pouze jedninou chybu a tou byla malá návštěvnost zřejmě
související s tím, že se s akcemi po covidové pauze vskutku roztrhl
pytel.
Grinch
.jpg)
