Jak jsem psal loni v recce na debut týhle čtyřčlenný
úderky ze švédskýho Stockholmu, která je velmi často titulovaná jako „d-beat
all star band“: Jestli ti nejsou neznámý jména jako Disfear, Warvictims,
Operation nebo Anger Burning, zbystři a zbystři dvakrát, pokud máš rád pořádnej
d-beat mangel.
Osmiskladbový debutní LP „Ändlös Mardröm“ spatřilo
světlo světa léta páně 2016 a na poslech dopadlo na výbornou. K dnešnímu dni
čítá diskografie kapely nahrávky už celkem čtyři. Krom zmíněnýho LP vypustila kapela
v průběhu loňskýho roku sedmipalec „Krigets Brutalitet E.P.“, sedmipalcový
split s Mania For Conquest ze Severní Karolíny a dvanáctipalcový split s kanadskýma
Absolut. Ve dvou ze třech zmíněnejch nahrávek má prsty opět Mirek z Phobia
Records a ty se poď podrobněji mrknout na druhej zářez v pořadí týhle kängový
smrště.
„Krigets Brutalitet E.P.“ se dočkalo dvou
zpracování. Klasický černoty, která k minimalistickýmu černostříbrnýmu obalu
dle mýho ladí rozhodně líp, než modrá limitka v pressu sto kusů. Dobře známý
logo s křížema visí na lícový straně pošetky nad neveselym coverem a rub
obsahuje playlist s komplet autorskou textovou přílohou (track s názvem
„4000000000 Döda Kroppar“ je coverkou starý švédský hardcore punkový kapelky D.N.A.)
a nezbytnym infem o nahrávce.
Na celkový ploše necelých deseti minut dostaneš
pět třeskutejch kompozic včetně uvedený coverky. I když se nahrávalo ve stejnym
studiu, má nahrávka oproti debutu hutnější zvuk, což rozhodně vítám. Celkově mi
přijde, že díky zvuku má epko ještě větší tah na branku než předchozí full, ostatně
můžeš posoudit sám na bandcampu kapely. Po několika úderech zvonu se na tebe
vyřítí smečka vzteklejch vlků a během zmíněnejch deseti minut tě rozpáře od
břicha ke krku. I když deska pekelně odsejpá v klasickym rytmu, sází spíše
na kompoziční stavbu než na kolovrátkovou údernost. Vokál sice jede v ustálený
podobě, ovšem jeho zabarvení a nazvučení dodává nahrávce závan smrti (zejména
natahovaný koncovky a řevy mezi textem např. ve skladbě „Extrem Realism“), na
kterej už upozorňuje víceméně samotnej přebal. Kytary maj celkově dost prostoru
(rifovačky, nervy drásající vyhrávky včetně basovky) a bubenický obraty, který
se mi v debutu místama utopily, vytvářej parádní podklad pro celej fiakr
smrti. Zdánlivou monotónnost při opětovném poslechu trhá už samotná
třískladbová „A“ strana nosiče (zejména kytarový orgie v zářezu „Hederskodex“
či chytlavá změna tempa v tracku „Dödens Uttryck“) a „béčko“ jí ve finále
coverkou posílá úplně do háje.
4/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat