Česko-americká spolupráce Laid to Waste z Plzně
přinesla po velmi dobrym debutu „Counterattack“ z roku 2015 další ovoce v podobě
druhý fošny „Mental Decay“. Nahrávka ve stejný sestavě, se stejnym počtem
tracků a obdobnou stopáží vylezla loni opět pod Support Underground.
No ostatně jak jsem psal již v recenzi na
debut. Grupa Laid to Waste sice vznikla v Plzni, ovšem tvořili jí
hudebníci z různých koutů světa…Australanka, dva Amíci a jeden Kanaďan. A
jak to většinou bejvá, personální otřesy postihnou většinu hudebních spolků a
ne jinak tomu bylo zde. Místo australsko-kanadský dvojice nastoupila dvojka
ryze česká a kapela s touto změnou uhnula ze špinavýho blackened thrashe
a najela na staroškolskej thrash řízlej speed metalem. O tom, že to byl dobrej
krok, svědčí řada pozitivních ohlasů na debut…a jak si stojí jeho nástupce, se
podíváme právě teď.
Osm tracků opět disponuje kvalitnim zvukem studia KSV, kterej si můžež
vychutnat ze stříbrnýho kotoučku ukrytýho ve dvou panelovym digipacku, jako
většina CD titulů pod hlavičkou Support Undergroung. LP edice k dispozici není,
což je škoda, jelikož i když místama kapela sundala nohu z plynu, stvořila díky
další atributům dílko hodný minimálně bližšího zájmu. Ovšem je mi jasný, že dnešní
“trh” je mnohonásobně přesycenej a i desky, co tě posaděj na zadek se válej
vydavatelům v desítkách kusech ve skladech s ohledem na kvanta muziky, kterou
si můžeš na asfaltech koupit (nový fošny, reedice, či celý kolekce). Ale zpátky
k “Mental Decay”, desce, která zůstala věrná starý škole nejen hudebně, ale i
graficky parádním přebalem. Stejně jako „Counterattack“ slušela křiklavá
oranžová barva ladící k výbuchům z náletů bombardérů, tak nástupci sluší
chladná modrá, protkáná celym bookletem (s kompletní anglickou textovou
přílohou i fotkama hudebníků) evokujícím pochmurné zdi zobrazenýho sanatoria,
ze kterýho duševně v cajku rozhodně nevylezeš (ostatně stejně jako po
vstřebání neveselejch textů).
Po hudební stránce se ti ovšem u skladeb s rozmezí
stopáže od tří do pěti minut rozjede ve tváři blaženej úsměv, jelikož autorský postupy
a hudební um kapelky na dvaatřiceti minutách obsahující nejen inspiraci „většími“
thrashovými jmény, ale i prvky jako z dílny Motorhead (šlapavá The Breaking
Wheel) či Iron Maiden (instrumentálka Bells of Return nebo kompoziční lahůdka The
Strangler) dokážou navodit nejen vražednou thrashovou vichřici, ale nabídnout i
lehce soft melodický kompozice, který už při prvnim poslechu maj na míle daleko
od tuctovejch dřevních thrash odrhovaček. I když některý polohy vokálu můžou
pro řadu posluchačů představovat menší problém, zejména old skull thrash řev…mě
do muziky sedí a uchu lahodí prakticky všechny variace včetně užití více hlasů,
který když při vyšší hlasitosti poslechu leckdy nečekaně spustí, vyloženě
nadskočíš. Sólová kytarová práce je opět precizní, ovšem v kompozicích to
nesklouzává k žádnym onaniim trhající zážitek z pořádnýho nářezu, při
kterym hrábneš do skříně pro starou džísku a rozkopeš tu otravnou bedýnku s trubadúry,
která ti v obýváku po večerech vymejvá mozek. Užití rozehrávek posluchače
krásně připravuje na velmi solidní hráčský výkony, který se táhnou od prvního
zarifování celou poctivou půlhodinku až do konce závěrečnýho desperadovsky
odstartovanýho štychu Collateral Damage. Core přichuť plynoucí z tvorby kapelky
„Barrel“, ve který působila v minulosti americká polovina Laid to Waste šperkuje
tvorbu stejně jako užití akustický kytarový hry. Dvě kytary s přehledem naplňujou
svůj potenciál a celkově po kompoziční stránce nedostaneš nic, co by smrdělo
křečí nebo nedej bože nudou.
Zajímavostí budiž, že i znatelný ubrání na
rychlosti neužírá z koláče agresivního vyznění nahrávky, přičemž prvky z ranku
hard and heavy posouvaj kapelu zas o několik stupínků vejš ke zlatý.
4,5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat