Debut slovenský thrashový partičky Acid Force „Towards
The Nuclear Load“ mě posadil na zadek. Čtverka hudebníků z Bánský Bystryce
nasypala šestici skladeb ostrýho thrashe s punkovym feelingem, kterej
vyšel jak na digipack CD, tak na LP.
Rok se s rokem sešel a Support Underground,
kterej měl na svědomí obě vydání uvedený nahrávky, ohlásil pokračování
thrashovýho tažení těhle slovenskejch žraloků pod názvem „Atrocity For The Lust“,
kde borci protáhli o dvanáct minut stopáž a předvedli o čtyři tracky navíc. Než
se mrknem na vlastní hudební náplň, zasloužilo by se zhodnotit fyzický
provedení nahrávky.
CD verze je opět k dispozici ve formě dvoupanelovýho
digipacku, což je u uvedenýho labelu standardem (i když najdou se výjimky v podobě
jewel casu). Samo CD dostaneš s vloženym bookletem s plnou textovou
přílohou, fotkama kapely a dalšíma nezbytnostma, který s titulním coverem,
kterej najdeš i pod samotnym stříbrnym kotoučkem ve formě návrhu, tvoří vskutku
oku lahodící balení. LP verzi představuje totožný grafický pojetí a vlastní
nosič je průhledná radioaktivní žluť v nákladu 200 kousků (jen pro informaci
debut byl na LP zelenej a ve stejnym nákladu).
Po grafický i fyzický stránce za mě jednoznačně
spokojenost. Po hudební stránce mě zpočátku poměrně zaskočil odklon od špinavýho
hrubýho thrashe k melodičtějším a celkově techničtějším polohám tohoto
žánru, čemuž odpovídá i celkovej zvuk nahrávky, kterej mi přijde víc soft (a to
je ze stejnýho studia), ovšem k aktuální tváři kapely se hodí. Nechci
úplně psát, že Acid Force vyměkli, protože do Olympiče to má zatraceně daleko,
ovšem je to znát velmi citelně (nejvíce na prvních tracích).
Místo noisu na debutu otevírá nový full
promyšlená instrumentálka, která v pomalejších tempech nabízí řadu rifů i melodií
dvojice kytaristů kapelky, který jsou silnou devízou celého uskupení. Na zvuk
si je potřeba po debutu chvilku zvykat, ovšem po soustředěnym poslechu ho
určitě oceníš stejně jako já. S další stopou dostaneš další překvápko v podobě
změny polohy vokálu na takovej ten thrashcore styl, se kterym si i mimo jiný
katyrový žánry kapelka v průběhu pětatřiceti minut taky začíná tykat.
Skladba sice patří k těm delším na albu (tracky zde zaujímají stopáž od
půl třetí minuty do pětiminutovek), ovšem díky muzikantský zručnosti a
nápaditosti nudu nečekej. I když bicí baterie, převážně nemilosrdně odklepá
doby kytaristům, ostatně jako na celý desce, blejskne se i nezbytnym a leckdy poměrně
výraznym přechodem. Kytaristi v jednotlivejch skladbách, i když jsou velmi
variabilní, nedělaj z desky i přes tučnou řádku sólový práce naštěstí kytarovou
onanii a rifovačky stejně jako linky sázej se zručností vyhranejch bardů.
Nahrávka se zatraceně příjemně poslouchá, zaujme
nejen punkovym duchem, kterej tam naštěstí pořád je, ale i melodičností,
nefalšovanou rock n rollovostí nebo prací s tempy – ten Lemmy tam prostě
sedí. Angličtina netahá sice za uši, ovšem i tak bych dal přednost mateřštině,
kór s aktuální podobou vokálu a údernými vícehlasy přibližně v polovině
desky. Stopáž nahrávky je s ohledem na vlastní hudební náplň optimální a
na nudu, jak jsem již psal, se díky bohu nedostává. Kapela s druhou nahrávkou
dospívá (např. trackem „Diamond Skin“) a s ohledem na dvě vydané desky lze
očekávat do třetice opět nálož poctivý muziky, jen doufám, že už víc z původní
syrovosti neubyde a Acid Force se budou držet minimálně agresivnější úrovně
druhé poloviny desky, která minimálně u mě hraje prim.
4/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat