Stejně jako v poslední recce se mrknem na
domácí grindovou kapelku, která v loňskym roce a po rošádě v sestavě vydala
plnohodnotnou desku. Stejně jako u Choked By Own Vomits se u Bowelfucku jedná o
druhou řadovku a stejně jako CHOV přišli i Bowelfuck s něčím v jejich
tvorbě doposud neslyšeným/novým. Navíc CD vyšlo v kooperaci stejných labelů
a to Nice to Eat You Records a Rotten Roll Records. Jen pro zajímavost uvedu,
že oběma grupama prošel mistr strun i jedovatýho vokálu Pavel Jindrák.
Pavla na nový fošně „Fragments“ sice už řvát neuslyšíš,
jelikož Malej John zahodil basu a chopil se mikráku, ale Pavel nahrál obě
kytary (jak tu basovou tak klasickou kejtru) a v loňskym roce ještě drtil
šest strun i během koncertů. Za bicíma zůstal prověřenej bubeník Kalvos. Od
letošního roku je v kapele místo Pavla novej kytarák Tomáš, ale to jen tak
pro upřesnění, jelikož tohle se posledního alba netýká, ale bude zajímavý sledovat, kam bude kapela po odchodu Pavla směřovat.bowel fuck bandcamp
Fragments vyšel, jak je uvedeno v kooperaci dvou
labelů a to na třípanelovym digipacku potištěnym nejen vynikající grafikou, ale
i kompletními texty k šestnácti výbušnym kompozicim, který tě bez většího
výdechu zatlučou do země jak kladivo. K údernosti pomáhá samo i do Švédska
hozenej zvuk z Davosu, kterej k aktuálně čistě grindcore podobě
tvorby sedí doslova jako prdel na hrnec. S odchodem gore složky tvorby, na
kterou si byl zvyklej z velmi slušnýho debutu „ManBearPig“, DIY CD splitu s Cruel
Face of Life a parádního desetipalcovýho splitu s Бут, který tvořej spolu
s prvním promíčkem kompletní diskografii kapely, sice zmizela mnou tolik
oblíbená hutnost, ovšem nastoupily pro změnu vyšší oktany a jak se říká: „Král je mrtev, ať žije král!“…a
že stejně jako nový CHOV, jedou i nový Bowelfuck první ligu tuzemskýho grindu.
Už podle stopáže cca šestadvaceti minut patřící
šestnácti trackům se sociálně kritickou lyrikou je ti jasný, co tady jede prim.
Vysokooktanový grindcore s pološíleným Johnovým vokálem po vzoru velkých
jmen žánru tě nastřelí jak některý nelegální látky a stejně jako ony je silně
návykovej. Od prvního hudebního zaběsnění s údernym refrénem „Tell me why,
why you cry…“ do závěrečnýho štychu ti trojka hudebníků poskytne v optimálně
nastavený stopáži do půl hodinku pouze skromný čas pro výdech v podobě několika
„pomalejších“ partů…třebas uvedenej poslední track…jinak tohle šílenství
decentně proložený intrama uhání zběsile vpřed a smete vše, co mu stojí v cestě…ostatně
jak seš od danýho ranku (v případě jeho nezasažení jakoukoli progresí či
matematickou dublovanou šíleností) zvyklej. S každym dalším trackem seš víc
a víc mačkanej do sedačky a pocit spokojenosti narůstá. Věř mi, že nebudeš mít
problém cédko po sobě párkrát otočit a užít si tuhle smršť znova a znova…časem i
přes novej ksicht kapely objevíš řadu věcí, který tě přeci jen utvrděj, že
tohle nahráli vskutku Bowelfuck. Dalším kladem je spousta záchytnejch/chytlavejch
míst v perfektních a krásně čitelnejch kompozicích, který ti nejenom
pomůžou v orientaci ve sledu jednotlivejch skladeb v uragánu jménem Fragments,
ale posunou ti tuhle stříbrnou placku mezi tvý domácí žánrový libovky.
Bowelfuck se nebáli změny a nahráli vskutku
parádní album, který by rozhodně sneslo více světla na scéně a časem rozhodně i
asfaltovou podobu. Bez debat...trefa mezi světla.
4,5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat