29.04.2018 – Kajse/Kajto, Nikander
Minimalistická leč zatraceně
poutavá akcička se odehrála pod taktovkou liberecký kapely DROM v taktéž libereckym
klubu Stamina. Zmíněnou poutavost nezajišťovala (i když to bylo to hlavní)
pouze brněnská partička Nikander, ale i domácí Kajse/Kajto a samotnej prostor
klubu Stamina, kterej jsem osobně navštívil naposledy minimálně před deseti
lety.
DIY pojetí akce, subkulturní
soudržnost i prakticky celkově nefalšovanej undergroundovej duch koncertu spolu
s parádním počasím, kdy si člověk před klubem dopřál dobrý kafe a trochu
tabáku, je přesně to, co potřebuješ k dobytí baterek v dnešní poněkud
hektický době a taky přesně to, co nedostaneš na jakoby UG akcích který už se pomalu
ale jistě přelejvaj z dlouhodobýho balancování na hraně mezi „androšem“ a
mainstreamem právě do toto mainstreamu dlážděnýho reklamama k samotný továrně
na prachy a na slávu.
Ale dost odbočky od tématu v podobě
plačky/pamfletu a poď se mrknout na kapely a jak se vlastně hrálo. Jako první
to pochopitelně rozbalili domácí KAJSE/KAJTO. Skluz minimální, zvuk na daný
poměry stravitelnej a atmosféra jedním slovem vynikající. O Kajse/Kajto
představující poměrně novou libereckou punk/metalovou krev v podobě hudebníků
z dalších místních aktivních i již neaktivních kapel už jsem v minulosti
něco napsal (včetně recenze na loňský demíčko), takže bych se nerad opakoval. Když
to vezmem stručně, tak do trojčlenejch a dnes již neaktivních Moloco Vellocet
naskočil s baskytarou Dis-cent a tak vznikli Kajse/Kajto. Metalická
příchuť s původním MV zběsilým punkem odkazujícím na kubrickův mechanickej
citrus lehce zpomalila hudební produkci, alespoň co se týče demíčka týče,
jelikož během gigu, kde největší úspěch sklidil track „Je třeba zapít smetanu“
to tak rozhodně nevypadalo. Hrálo se poměrně rychle, agresivně a až na několik
zelenej bludiček prakticky ve tmě. I v menším množství návštěvníků akce se
jevil malinkej, zdařile zrekonstruovanej koncertní sálek Staminy poměrně
zaplněnej, takže se čtyřem borcům hrálo zajisté fajně a nemůžu si pomoct, hráli
fakt rychlejš než si pamatuju z loňskýho koncertu i poslechu dema na
bandcampu, kam se rozhodně taky mrkni.
Brněnská čtyřka NIKANDER na sebe
nenechala dlouho čekat a fanoušky z venku na set přilákal zejména jejich
masivní zvuk, na kterym stojí jejich debutní LP „Sekyra prohnaná kolenem“,
který spatřilo světlo světa koncem dubna a v dnešních dnech má za sebou
již i křest. Graficky páradně vyvedenej asfalt můžeš sehnat přímo u kapely nebo
na u labelu Day After, kterej desku vydal. Album je k dispozici na klasický
černotě a „Electric Blue“ limitce. Uvedenej nehoráznej sound, kterym disponuje
deska a samozřejmě jím disponoval i libereckej koncert lze přičíst kytarový
práci, kterou můžeš znát z Gospel of the Future. Pro zajímavost kytarista Mika,
kterej se svojí kytarou fakt v rámci ranku sludge/stoner vyloženě mazlí,
drhnul struny i v More Bad News. Dalším silným prvkem koncertu a vlastně i
desky byl/je extrémně naléhavej vokál zpěvačky a textařky v jedný osobě
Jany, kterej bych se nebál poslat až někam do škatule blackened. Navíc je moc
fajn, že se Nikander nebojí textů v češtině, který maj dle mýho daleko
větší sílu. Krom hlasivek vybalila Jana na liberecký publikum i tamburínu,
která byla pomyslnou třešničkou na dortu tracku „Farewell“, ne kterej jsem byl
naživo velmi zvědavej a rozhodně nezklamal. Dalším esem v rukávu kapely je
zdatnej bubeník Peter, kterej v Nikanderu úročí cit pro věc z předchozí
česko-slovenský kapelky Inheritance, kde v jistý formě spojení jazzu a experimentální
post/math rocku doprovázel na bicí klavír a kytaru. Když si k tomu přičteš
mohutnou basu, dostaneš obrázek, jak to asi v Liberci znělo a pokud mrknes
na bandcamp kapely, kde si můžeš debutní desku a vlastně i dva roky starý demíčko
poslechnout budeš litovat, že sis neudělal čas na nějakej z Nikanderovskejch
koncertů. Na živo prostě nehorázná sludge masáž a tom, že tady neplácám do
větru, svědčila i menší, leč stále fronta na merch po skončení koncertu.
Nějaký fotky, i když byla tma jak
v pytli, sleduj na mejch stránkách.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat