3.8.2018 – Samochotijo, Kung-Fu Girlz, Průmyslová smrt, RV-4,
Uprostřed pádu
Když Rash sezve kapely na svojí
narozeninovou akci, hudebně vedle ve valný většině případů nešlápneš a co se
týká nezbytnýho přesahu, kterej vlastně dělá hardcore punk hardcore punkem,
nešlápneš vedle nikdy. Tohle už by ti mělo stačit pro potvrzení účasti poměrně
dlouho dopředu, ovšem na čtyřiatřicítce měl Rash ještě jedno eso v rukávu
a tím byli crusties Samochotijo, kteří vystoupili ze stínu hibernace a rozhodli
se ukázat, že jejich neotřelý pojetí crustu má stále sílu a potažmo i co
nabídnout.
Samochotijo, jihlavští ranaři z Průmyslovky,
děčínští Uprostřed pádu a další spolky dokázaly pro poměrně slušnou
fanouškovskou/kamarádskou základnu přebít i velký lákadlo vzdálený několik
stovek metrů v podobě libereckýho koncertu njůjorskejch Pro-Pain. K tomu
speciální pivko, odhodlání, že Azyl i přes nepřízeň osudu nepadne a nefalšovaná
komunitní atmosféra…jen ten zvuk občas trošku zahaproval. Pokud bych měl
vyloženě hledat mouchy, musel bych napsat, že všechny vystupují kapelky šly
buďto alespoň jednou do křížku s technikou (kytara, mikrák) a nebo se to v jeden
okamžik zas tak úplně nepovedlo, jak bylo zamýšleno…ovšem tohle k punku svým
způsobem tak i trochu patří, nestřílí se z toho a obecně se tady prostě
hraje na jiný věci, než na pompézní vystoupení plný efektů a kdejakých volovin,
který beztak těm „velkejm“ kapelám vyplňujou „vatu“ v tvorbě a masírujou jejich
ego. Ostatně proti tomuhle vlastně vznikla i nová vlna, ke který hardcore punk
neodmyslitelně patří.
Hrát se začalo na čas. Jako první
vyběhli na nízký pódium asi nejvíce očekávaní novoborští SAMOCHOTIJO, kteří se
v krapet pozměněný sestavě v rámci „samochotů“ chopili nástrojů cca po
osmi letech. Nejen že zůstala zachována
většina původních členů, ale do posledního detailu (pokud sis teda dokázal
odmyslet dredy u většiny hudebníků a hudebnice) zůstala zachována i jejich
koncertní přesvědčivost a co je nejdůležitější i jejich hudební originalita,
která před těmi lety břinkla do uší nejednoho nadšence do DIY koncertů. Díky!
Kapelku si můžeš připomenout na bandzonu
a pokud budeš mít kliku, seženeš ještě někde i jejich CD splitec se slavonickou
Deviací Doby, což byla myslím prozatím jediná nahrávka, co kapela natočila.
Těžko říct, jestli po proběhlym úspěšnym koncertu nebude časem ve vzduchu viset
novej materiál.
Nato, že punkrock jde ve většině
případů mimo mě, mě následující partička z Prahy KUNG-FU GIRLZ dokázala udržet
u pódia poměrně dlouho. Autorský, leč často na kultovní jména žánru odkazující
pojetí punku mělo fakt něco do sebe. Z desky bych si je doma asi nepustil,
ale živě byl tenhle v duchu starý školy ze řetezu urvanej vzdor s dvěma
kytarama a třema vokálama slušnym hudebním zážitkem. Že tohle nebylo jen z mojí
hlavy, dokazovala i spokojenost lidí na sále, jejichž počet po „hlavní“ kapele
nijak závratně nepoklesl. Jinak když, jsem se zmínil o desce, tak Kung-Fu Girlz
vydali letos svoje druhý sedmipalcový splitko. Jedná se o coverkový společný
dílo s mosteckýma Burning Steps s názvem „Bez hranic“ a co je na věci
absolutně TOP, je fakt, že jde o benefiční desku na organizaci Lékaři bez
hranic. Desku si můžeš objednat přes některý z webovejch profilů…FB,
bandzone, bandcamp.
Velká očekávání do puntíku
naplnila jihlavská PRŮMYSLOVÁ SMRT, která svým pověstnym extrémním hardcorem pořádně
rozdmýchala jiskru, kterou zažehli předchozí punkeři. Během vražednejch tracků
se běhalo jak jinak než po stropě. Hrálo se krátce, rychle a hlasitě…nikdo asi
nečekal nic jinýho. A ta coverka nakonec…no netřeba slov. Borci následující den
oslavovali patnáct let existence, k čemuž přihodili po třech letech
konečně další nahrávku v podobě jednostranného EP vhodně nazvaného „Armagedon
E.P.“ obsahujícího čtyři staronový vály. Dál se oslavovalo novýma trikama a
dalším dotiskem Mičlova „Destruktorrru“. Tak patnáct jim je jenom jednou, že jo, tak
mrkni na jejich webovky a pořiď
si něco z merche, protože bejt hardcore, není vůbec sranda.
I další vystupující kapela,
hardcore punkový RV4, se letos vytasila s novým EP. Je zarážející, že po
sedmnácti letech existence se jedná teprve o druhej počin a ještě víc
zarážející bylo, že jsem nebyl zdaleka sám, koho tihle tři borci z Benešova
doposud míjeli. Nový epko „Názor“ má poměrně solidní odpich a vkusnej sociálně
kritickejch přesah, což víceméně obsahoval i libereckej koncert. Čertužel i přes
údernost „GNWP“ i chytlavost „Svoboda“ sál poněkud prořídl. Každopádně
doporučuju kapelku minimálně ochutnat na bandzonu.
Poslední gig, kterej patřil
děčínským UPROSTŘED PÁDU, jsem
už nebyl schopnej absolvovat (dva koncerty v tejdnu už na mě byly moc),
ale předpokládám, že pravděpodobnost zklamání sestavou ostřílenejch děčínskejch
hudebníků prověřenejch i jinýma kapela, byla téměř nulová…ostatně jako u celýho
Rashovýho večírku.
Fotky z akce sleduj na mejch
stránkách.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat