ESM – nESMysl
Šestá řadová nahrávka Eine Stunde Merzbauten (dále jen ESM) s příznačným názvem pro člověka žánrem nepolíbeným „nESMysl“ je další více než hodinovou várkou zvukových experimentů Radka Kopela a zde jeho tří kumpánů.
„nESMysl“ v podobě tří stop vzniklý v roce 2017 je opět netradičním počinem. Ať už se na cédko podívám ze strany jeho fyzické podoby, kterou tvoří dvanáct verzí ručně dělaných obalů s barevnými booklety taktéž různých verzí či ze strany vlastní hudební/zvukové náplně. Na stole mám první verzi, která je doslova protkaná slovními hříčkami, ostatně jako první zvuková stopa „HlasSlova (Slabý text)“, kde tři interpreti nabízejí na osmi minutách různě se přes sebe překrývající slovní hříčky, který je velmi obtížné rozklíčovat, jelikož jedna teze mizí pod tezí jinou leckdy hraničící s jazykolamem nabitým odbornými termíny. Jednotlivé teze/výroky/úryvky pocházejí dle autorů z blíže nespecifikovaných recenzí a článků. Ostatně tyto postupy nepoužili ESM ve své tvorbě poprvé a zřejmě ani naposledy…jelikož i hlasivky logicky vylučují zvuk a záměr hlavního interpreta je tvořit hudbu/zvuk za pomoci všeho, co je schopno zvuk za daných okolností vydat.
Další více než půlhodinovou kompozicí je už instrumentálně ruchová záležitost „Svět L.O.M. (Volná improvizace na blikající světlo)“, která vznikla dle dovětku v závorce. S ohledem na tvorbu popírající standardní hudební postupy…pokud použiju „esemácký“ terminus technicus, tak se o parytmy dělí klasické, zde samo notně zefektované nástroje, bicí, basa, kytara s hlukovou hradbou z kompresorů, ekvalizérů a dalších mašinek v danym žánru nezbytných. Abych pravdu řek, tak během pazvuky nabitý půlhodinky se nemám vskutku čeho chytit, možná blikající zářivky a ruchů jejího startéru…zřejmě v souladu s autorským záměrem.
Prakticky obdobně jsem na tom u závěrečné hlukovky „Žlivě/Mrdvě v studiu Pon Terex (Neomezující výrony bez nápadu)“, jejíž dvě části okupují další půlhodinku tvořící závěrečný štych celé nahrávky, která je opět pouze pro velmi úzké či velmi „oupnmájnd“ publikum. Jeden můj přítel, který krom lásky k obnažování se během svých performací a rozlévání své moči po okolí, hoří i láskou k žánrům jako jsou noise, freejazz, industrial a dalším, kterými je ostatně prošpikovaná tvorba ESM, je vždycky zvědav, co na další počin Radka Kopela a jeho kumpánů v hluku, napíšu…bude zřejmě opět zklamán, jelikož se prostě nechytám, ať se snažím na závěrečné kompoziční duo podívat z jakéhokoliv úhlu pohledu a rozklíčovat zmutované nástroje, zde basa a akustická kytara, pohřbené pod hlukovou hradbou…006…s nervy drásajícími impulsy evokující chvílemi přestřelku ve Star Wars, rozladěné rádio či policejní majáky na autě utopeném x metrů pod vodou…066…spodní táhlá hluková hradba mi evokuje nepříjemné pocity a marně vzpomínám na sci-fi biják, kde jsem měl u soundtracku pocity prakticky totožný…666.
Oněch 68 minut ponechávám opět s ohledem na stále přítomnou nekompetentnost zcela bez hodnocení a ty to ber spíše jako pozvánku do hudebního světa, kde se na pravidla nehraje…leckdy záměrně či leckdy v rámci momentálního nápadu.
--/5
Grinch
S ohledem na smazání obsahu webzinu, do kterého jsem dříve přispíval, přikládám moje "recenze" na dva ze tří počinů, který Radek Kopal vydal v roce 2016 a to „E.S.M.“ a „ByloNebyloRybaNaruby“
Eine Stunde Merzbauten – E.S.M. (2016)
Na tuhle recku jsem se potřeboval fest dostat do stavu „oupenmájd“, což s ohledem na produkci Eine Stunde Merzbauten jde bez podpůrnejch prostředků ve formě ředidel, různej halucinogenů a kopy bez předpisu nesehnatelnejch léčiv poněkud hůřeji.
Eine Stunde Merzbauten (dále jen E.S.M.) je spolek virtuózů disharmonickýho freestyle jamujícího v hlukový hradbě z kompresorů, ekvalizérů a dalších mašinek, který si možná viděl (pokud toto čteš, tak i bez újmy přežil) ve změti kabelů na stole při noisovejch setech, který v dnešní době víc než dřív doplňujou hudební akce napříč žánry.
E.S.M. však nejsou kluci z garáže, který čapli několik efektů a k tomu řežou lešenkou do radiátoru, cesta k výslednýmu, „čistýmu“ zvuku totiž započala již v éře kapely, kterou minimálně dle názvu zná většina lidí motající se kolem undergroundový scény. Řeč je samo o Napalmed…kapela, která začala v roce 1994 šířit svou hlukovou zkázu za pomocí klasických nástrojů (basa, bicí) a následně v průběhu dvaceti doplnila (někdy zcela nahradila) tyto standardní nástroje za vše, co hudebníkům nejen znělo, ale i za to, co se dalo ozvučit, jak uvedl Radek Kopel v jednom z rozhovorů… různý železa, kovy, plechy, pružiny, dřeva, umělý hmoty, sklo, vodu, kameny, mixér, elektroniku, mikrofony, efekty, hlasy, samply, smyčky, nahrávky, poloplaybacky, předtočený pásky a další. Útlum Napalmed po úctyhodných cca 147 (dle discogs, předpokládám, že výčet není úplný) dal prostor pro vznik Eine Stunde Merzbauten (léta páně 2014), jejichž druhou řadovku mám právě na stole.
Deska nesoucí název kapely samotný je pokračování vyústění cesty Napalmed, obsahuje notnou porci freejazu, kterej není hudebníkům úplně cizí (viz. party japonskýho hosta na albu Noisax Jazzostrial Fractamental, který vyšlo ještě pod Napalmed v roce 2008), porci nezbytnýho industriálu, ke kterýmu vzhledem k prostředí, kde hudebníci začali tvořit, měli inspiraci na každym rohu (sami v tomto prostředí inspiraci uvádějí, s Napalmed dokonce vystoupili živě v Národní Technické Knihovně v rámci výstavy Střeva měst) a noisu s uvedenými subžánry se jednoznačně pojícím.
Nejsem buhví jakej znalec daných žánrů, stejně jako jsem nebyl vzhledem k svýmu hudebnímu zaměření ochoten ani schopen prozkoumat veškerá zákoutí tvorby Radka Kopela, tudíž tuhle recku ber spíše jako pozvánku do světa, kde „to“ nestojí na věcech, jako jsou rytmus, melodie nebo harmonie.
Téměř osmdesátiminutovou nahrávku (to už je pořádná porce) má na svědomí nejen zmíněněj Radek Kopel, ale další dva hudebníci, kteří tvoří pevnou páteř E.S.M. K této nahrávce si přizvali hosta, jehož houslový party prohnali efektem místy k nepoznání. Desku tvoří pět kompozic, kterym vévodí čtyřiceti tří minutová kadence saxofónovejch tónů deroucí se skrze jádro plné zvuků kovu. Tuhle věc z obou stran pevně svírají elektronické smyčky se zmíněnýma zkreslenýma houslema. Nahrávku ukončují dva noisově pojatý tracky (v jedné stopě), který ti nejspíš při vyšší hlasitosti udělaj z mozku kaši.
Cédko vyšlo pod vlastním vydavatelstvím ve dvou verzích. V té limitovanější ještě v několika barevných variantách loga a názvu alba na papírové pošetce, která kromě vlastního nosiče, jehož potisknutá strana přímo vyzývá k nastražení uší, obsahuje vloženou kartu s infem o nahrávce, jejíž provedení je stejnou hříčkou s posluchačem jako muzika samotná.
Nemáš-li strach, ponoř se do tónů mostecka, ovšem měj na paměti, že si byl varován. Desku si dovolím i přes několik opakovaných poslechů ponechat bez hodnocení, jelikož k němu opravdu nejsem kompetentní.
--/10
Eine Stunde Merzbauten – ByloNebyloRybaNaruby (2016)
Noisovej teror na posluchače nikdy nekončí. Radek Kopel se svými Eine Stunde Merzbauten (dále jen E.S.M.) tasí již pátou řadovou nahrávku. Nedávno sis mohl přečíst recku na „sejmtytl“, kterej představuje druhou fošnu E.S.M.…tím pádem je trojka a čtyřka stále v procesu těžkých kovů, kompresů a noisovejch smyček. Kdy se tituly z těchto zákoutí vynoří, je otázka spíše pro Radka samotnýho a nebo pro pološílenýho odborníka na nekonveční fyziku, jelikož čas prostě za jistých podmínek ohneš.
V minulý recce…ehm spíše přiblížení ti tvorby E.S.M…jsem se zaměřil na kořeny uskupení v podobě hudebního teroru značky Napalmed. V tomto článku se zaměřím spíše na aktuální podobu tvorby v rámci E.S.M., kde o tvý uši svádí souboj klasickej noise, industrial a freejazz.
Takže tu máme pátou nahrávku E.S.M., kde hlavní roli hrajou nejen zmíněný subžánry (zde zejména noise a freejazz) překračující hranici hudby jak ji většina lidí vnímá, ale i DIY přístup k tvorbě a vydávání nahrávek samotných. Album „ByloNebyloRybaNaruby“ spatřilo světlo světa v loňském roce ve dvou provedeních v celkovym nákladu 500 kusů. Dvě stě kusový promo vydání, který mám právě na stole tvoří stříbrnej kotouček zabalenej do papíru formátu A4, kdy vkusný poskládání evokuje název stop 3-99 „JsouDveVeciNaSveteCoSmrdiJakoRybaAJednoJeRyba“. Přední strana obsahuje logo, který vidíš na přiloženym obrázku. Zadní strana obsahuje nezbytný info o nahrávce rozdělený do tří dílů, z nichž první dva tvoří samostatný stopy s názvy „KdybyBylyVPrdeliRyby“ a „NemuselyByBytRybniky“. Oba tracky tvoří záznam z živáku „LiveAtRybaNaruby“, což je z nahrávky ostatně znatelný (potlesk a děkovačky v závěru stop). Třetí díl, jak je již uvedeno, tvoří stopy 3-99 s tim šílenym názvem nesoucí jména převážně „Untitled“. Kompletní stopáž tedy obsahuje opět více než sedmdesát minut hluku.
Jak jsem už psal minule. Tvorba E.S.M. je výsledek zrání a experimentování uskupení Napalmed, kde bylo v průběhu dvaceti let tvorby a experimentů na téměř 150 nahrávkách dost času vyladit formu, zvuk i intenzitu aktuálních E.S.M. do formy, kterou můžeš slyšet dnes. Prvotina z roku 2014 s názvem „7305“ zamotala hlavu nejednomu posluchači i recenzentovi a přišla jako oznámení „král je mrtev, ať žije král“, které nastolilo veškeré hříčky, které posluchač tvorby E.S.M. od začátku jejich řádění podstupuje. Pokud si žádnou hříčku nezaznamenal, přečti si ještě jednou předchozí odstavec. „7305“ je tedy jeden z prvních pěti zástupců hudebně nehudebních představ E.S.M. a v projektu hostujících hudebníků.
Tyto představy se samo promítaj i do týhle nahrávky, kde nejdřív probíhá ve stopáži necelej dvaadvaceti a čtrnácti minut záznam z živýho běsnění ve stylu ságo versus stolek plnej kompresorů, ekvalizérů a dalších mašinek v podání páteře kapely samotný. Zbytek je již studiová práce ve stejné sestavě, kde už trojice hudebníků pracuje s dalšíma nástrojema i „nenástrojema“. Bohužel k bližšímu rozboru a hodnocení jsem od poslední recenze stále „nedorost“, jelikož se mi do těchto žánrů ani přes několik živě viděnejch setů a poslechů několika interpretů nepodařilo stále dostatečně proniknout.
--/10
