Wroclawská pětka Guantanamo Party Program přišla s třetím řadovým albem s příznačným názvem III. „Trojka“ vyšla tradičně na LP i CD na jednom z polských nezávislých labelů a první, co posluchače upoutá, je jisté zjemnění nejen po grafické, ale částečně i po hudební stránce.
„Trojka“ ukrývá doposud nejvyšší počet skladeb, přesně osm, jejichž stopáž je kratší než tracky na předchozích dvou albech „I“ a „II“. Jednotlivé zářezy nesou názvy délky své stopáže, takže pro jejich význam musíš bez debat sáhnout po textech, který stejně jako vlastní hudební náplň tohoto hudebního uskupení, byly vždycky v rámci žánru na špici. Jen pro informaci doplňuju, že i debutní album „I“ je od loňského roku také k dispozici na LP, což byl pro kapelu směrem k fanouškům takovej malej restík, kterej byl konečně smáznutej.
Na recenzi mám na stole nahrávku na digipack CD, která disponuje totožnou přebálkou jako asfalt. Jedná se o doposud nejbarevnější přebálku od vzniku kapely v roce 2006. Vlastní provedení tvoří standardní dvoupanelový digipack, kterýmu vévodí grafický motiv složený z krystalů a proutí. Obdobné se objevuje i po rozevření digipacku samotného. Rub přebálky skrývá černobílý booklet s dvoujazyčnými texty (mateřská polština a anglický překlad).
Vlastní hudební náplň čítající čtyři desítky minut, což je na danej žánr standardní stopáž, se poslouchá jedna báseň. Příznivci kapely si budou muset možná chvilku zvykat na zvuk nahrávky, kterej sice není špatnej, ale je prostě trochu jinej a s experimentálními prvky v podobě kytarový práce…třebas ihned v prvním tracku…si rozhodně padl do noty. Jednotlivý kompozice hudebníci stavěj poutavě a s umem harcovníků žánru…nic jinýho jsem ani nečekal. Gradace poněkud ustoupila atmosféričnosti, ovšem Darekův vokál má svojí sílu a dokazuje to prakticky v každý z osmi stop na desce a to i v případě, že je úmyslně stáhnutej pod úroveň instrumentální, stejně jako vazbení, který místama pouze decentně vystrkuje růžky z kytarovejch vyhrávek. Disharmonický prvky v podobě zmíněného vazební nebo standardních „disha“ kytarovejch postupů z tvorby kapely samozřejmě nevymizely, ale nakládá se s nima s citem pro věc a občas se téměř překrývaj s melodičtější stránkou týhle polský stálice, aby následně mohly zasadit tvrdší úder, se kterym by si neporadili ani manželé prof. Eva Syková, DrSc., FCMA, a prof. Josef Syka, DrSc., dr. h. c.. Kapela si s posluchačem pohrává od první minuty až do samotného závěru a žánrově nakloněnej posluchač, kterej přistoupí na jejich hru, nemůže bejt nespokojenej. I když se to na daný scéně moc nenosí, musím použít jedno sousloví a to „hitovej potenciál“, kterej se projeví kolikrát na nahrávce tak silně, až z toho příjemně či zde nepříjemně příjemně zamrazí. Sludge silný pasáže si dávají vzájemně přednost s post-rockovými vyhrávkami a místy by tyhle party vytržený z kontextu zněly jako dvě odlišný kapely…v celkovym konceptu alba, neobsahujícího prakticky slabý místo, ovšem drží pohromadě, čemuž napomáhá i fakt, že kapela i přes uvedenou stopáž nemá zapotřebí absenci nápadů nastavovat sterilní vatou.
Během poslechu se míchaj pocity spokojenosti i zmaru, což je evidentně součást plánu…je zcela zbytečný pitvat jednotlivý tracky, který mimochodem disponujou každej svým v rámci možností žánru osobitym ksichtem…tohle je nutný prožít a nejlépe opakovaně a samozřejmě dostatečně nahlas.
5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat