Jednadvacátý ročník českého TOP
festivalu se odehrál tradičně ve čtyřech šílených dnech v areálu
trutnovského Bojiště. Ti odolnější mohli opět dorazit již v úterý na Pre-Party
do trutnovského hudebního klubu Pasáž, kde zřejmě odehrálo (na akci jsem nebyl)
devět kapelek včetně domácích Blitzkrieg Boyz a Carl Gut, kteří se krom zbytku
osazenstva na velké pódium festu již nepodívali. Pre-Party byla věnována
Mannymu, výraznému týpkovi s chrochtacím prasátkem, kterého si vídal u
pódia nejen na OEF a který v loňském roce zemřel. Největší vytrvalci po
nehorázném mejdanu od středy do nedělních brzkých hodin si mohli dát tradičně
v neděli večer opáčko vystoupením několika kapel festu v komornějším
prostředí pivního stanu. No, mezi ně jsem taktéž opět nepatřil, jelikož po
sobotním setu mocným Siege jsem to pod tíhou únavy prostě vzdal. I přes očekávané
vyčerpání jsem si opět z mého jedenáctého „Obscínu“ odvezl řadu
nezapomenutelných nejen koncertních zážitků, které se v následujících
řádcích pokusím stručně shrnout.
OEF je minimálně pro mě vždy
kompromis. Kompromis mezi záplavou vynikajících hudebních setů, setkáváním se
s přáteli, které člověk často potká jen jednou v roce a to právě zde
a probíráním se nepřeberným množstvím nabídky mnoha dister a labelů. Je to
prostě fuška…haha. Letos jsem minimálně částečně shlédnul šedesát kapel,
pečlivě prolustroval většinu dister a prohodil pár slov s řadou fajn lidí,
pro které není extrémní hudba pouze víkendová zábava, ale součást životního
stylu. Mezi tím vším jsem opět žasnul, jak festival nejen zareagoval na loňském
„problémy“ (kupříkladu dvě výdejní místa festivalového merche či prodej lístků
od úterka), ale i jak zdravě dospívá a zároveň se stále drží v etických
kolejích, na které najel ve svých počátcích (cashless systém s možností
vrácení zbytku finančního zůstatku při odchodu z areálu či možnost průniku
fans v souladu s pravidly na pódium při setech i „věhlasných kapel“).
U toho stage divingu na Cannibal Corpse to bude asi chtít do budoucna ještě
trošku poladit při účasti obdobných megakapel, jelikož někteří fans byli
poněkud zaskočeni zásahem oranžových triček při přiblížení se
k vokalistovi. Na jednu stranu chápu, že všechny kapely nemají zájem o
kontakt s fanoušky tělo na tělo. Na druhou stranu chápu Čurbyho, že
nepřistoupí na výjimku, která by v tomhle narušila jednu ze zásadních
věcí, co dělají OEF takovým jakým je, ale je asi zapotřebí najít rozumný
kompromis a představit jej včas fanouškům…zejména s ohledem na fakt, že se
do budoucna na festu díky jeho rostoucímu věhlasu a stále pevnějším základům
budeme s obdobnými kapelami potkávat určitě častěji.
V rámci stručnosti reportu
nebudu ani letos podrobně rozebírat vystoupení jednotlivých kapel, jelikož by
to stejně nikdo nečetl, i když o řadě setů by se toho dalo napsat vskutku
mnoho. Ale jak říká většina: z nějakého reportu a pár fotek stejně
nedostaneš právy obraz OEF – to prostě musíš zažít…přesto si
v následujících řádcích pár poznámek k vystupujícím kapelám
neodpustím.
Vlna tematických střed se nevyhnula
ani aktuálnímu ročníku, který se tentokráte zaměřil na punk, což zase řada
fanoušků špatně nesla jako předtím thrash a podobně. K tomu můžu zase
napsat pouze obligátní, že je potřeba vylézt z dvacet let staré škatule
death, grind, gore ranku, kterým OEF byl a navíc už tehdy crust punkové pařáty
trhaly ku prospěchu věci tuhle krabici na cáry. Ohledně letošního středečního
line-upu jsem měl trošku obavy z toho, jak obstojí mezi ostatními spolky
domácí punk rockoví nezmaři N.V.Ú., ovšem po shlédnutí jejich setu naprosto
zbytečně. Štěpánovi a jeho družině to šlapalo na výbornou a publikum je bez
problémů přijalo a to včetně materiálu z poslední desky, která je dle mého
velmi soft. Ale pojďme se podívat na celou punkovou středu pěkně od začátku.
Vše po tříhodinovém Freak festu obsahující tradiční závody v popelnicích,
práskání biče, gladiátorské klání s obřími uchošťoury a další úletové
disciplíny, odstartovali česko-američtí FINAL FLAG. Kapela, která vznikla
v podstatě na jednom z předchozích ročníků tohle festu předvedla
v sestavě prověřených hudebníků solidní thrascore punkující rozjezd.
Málokodo ještě neslyšel jejich vynikající debut „Capture The Flag“, ze kterého
se samo hrálo. Zazněly i nové tracky. Vše se solidním zvukem a poměrně početným
publikem (i když loňský fans attak na Bojiště se nekonal). Výbornou náhradou za
německé INDIAN NIGHTMARE, kteří nemohli vystoupit, byli domácí THALIDOMIDE,
kteří kromě převážně rychlejch a údernejch skladeb ze své tvorby neváhali
poslat mezi fans nějaké to poselství, kterých byla plná nejen středa, ale
převážně od hardcore punkovejch kapel i celej festival. Tohle bylo, je a bude
pro scénu vždycky důležitý…upozorňovat na sračky kolem nás. Mnohem důležitější
než řešit jeden hudební šotek, který hudebníkům ujel. Doporučuju mrknout na
benefiční split LP s V.A.P. Třetí hudební chod byl vskutku náklad.
Venezuelská trojice MAR DE RABIA produkují kolizi metalu a punku s těžce
nenávistným vokálem rozvířila na bojišti doslova prach, kterého si návštěvníci
užívali pod pódiem po celý festival poměrně dost. Kapky deště, které letos na
areál spadly, by se snad dali i spočítat…počasí prostě přálo. „Oddech“ po
extremní porci muziky ze „Satanovi kuchyně“, jak se přezdívá městu, ze kterého
venezuelští hudebníci pocházejí, přinesli rumunští street punkeři SCANDAL. Jejich
skočnej a hlavně zpěvnej repertoár hnul nejedním punkerem, kterými se to na
Bojišti dle očekávání jen hemžilo. N.V.Ú. jak jsem již uvedl, obstáli na OEF na
výbornou.
No a poté přišla pro domácí punx kapela jedna
z nejočekávanějších a to TELEX…tedy nyní s přízviskem 2019. Na pódiu
se objevil pouze jeden člen téhle kultovní formace Karel Bouša, kterého hudebně
i vokálně doprovodili členové kapely Delikvence. Co na to napsat? Byl to prostě
jeden z hudebních vrcholů tohoto dne. Doslova mi stály chlupy, když se
z pódia valil jeden nesmrtelný hit za hitem. Sice nedošlo na skladbu
Temelín, ale i tak to byl skvělý hudební zážitek. Koncert měl nehorázné grády a
z frontmana padala jedna hláška za druhou, což fanoušky přivádělo do varu
a následný ohlas byl vskutku zasloužený. Holandští veteráni FLEAS & LICE
udrželi s přehledem vysoko nasazenou laťku a svým naštvaným HC crust
punkem zvířili na Bojišti opět prach. Japonské kapely měly na OEF vždy co
nabídnout, ovšem další zástupce hardcore punkového rachotu doslova utrženého ze
řetězu WARHEAD mě na živo prakticky vůbec neoslovil. Je to divné, jelikož
kompilačka „Never Give Up“ mapující historii tohoto uskupení není vůbec špatná.
Na živo mi to přišlo jako jeden velký chaos, ovšem evidentně jsem byl
s tímto názorem v menšině a většina šílenců si set užívala plnými
doušky. Skotské OI POLLOI asi není potřeba představovat. Chytlavá a dostatečně
ostrá muzika, striktní DIY přístup a angažovanost až na kost. Proběhl očekávaný
kotel, při kterém lítaly nejen stojany na mikrofony, ale praskali i struny.
Šílenství probíhalo na pódiu i pod ním. Kapela posílala do moshe plechovková
piva a v celkovém dojmu to byl prostě TOP festivalého dne. Tenhle trumf se
nepodařilo přebít ani dalším veteránům punkové scény G.B.H., kteří předvedli
nemilosrdný diktát přesně ve stylu svého názvu. Ať si každej říká, co chce, ale
vidět na jednom pódiu alespoň částečně TELEX, OI POLLOI a G.B.H. si zaslouží
vyseknutí poklony a ne hejty, jelikož tyhle kapely mají stále co nabídnout a ve
svý podstatě ovlivnily i řadu „metalistů“. Premiéru dokumentárního fan filmu Čurby
- The 20 Anniversary of OBSCENE EXTREME Film, který byl k mání ve
výdejních místech festivalového merche na DVD, jsem byl nucen vypustit.
Festivalový merch byl letos opět
mohutný a vévodily mu samo opět benefiční trička ve spolupráci s Cannibal
Corpse. Benefit směřoval tradičně k organizaci Lékařů bez hranic. Kresbu
na parádních trikách měl na svědomí Luis Sendón a jeho Illustration &
design, který se o motivy festu dělil s Pen n Ink Designs, jejichž protiválečné
motivy zdobily nejen kelímky, ale i stage. Kelímky byly letos ve dvojím
provedení. Ten druhý vytvořil zmíněný Luis Sendón a co do poutavosti a
poselství autora nebyl marný ani jeden. Všechny uvedené kresby a další
originální grafiku nesl i festivalový merch, jehož nabídka se opět rozšířila.
Při dalším rozšíření nabídky si přišli na své zejména příznivci dobrého pivka,
jelikož se festu točili i speciály „Grinder OEF Special“ a „Blaster“.
Čtvrteční ráno jsem ještě poměrně
fresh dostal solidní grindcore náklad od trutnovské úderky ČLOVĚK
V PLÍSNI, jejíž dva řevy byly vskutku nekompromisním budíčkem. Na obří mořskou
mušli ohlásilo třeskutý grind z Nové Kaledonie komando BURST, které nabídlo
nejen sypanice, ale i těžký rifovačky. Britští CORRUPT MORAL ALTAR, které jsem
měl možnost vidět v klubu
několik dní před OEF předvedli dle očekávání neskutečnou kolizi grindcoru,
hardcoru, punku a sludge. Nehorázná jízda. V nekompromisním náklepu
pokračovali i následující američtí NERVE GRIND, jejichž běsnění jsem
registroval během ochutnávání různých veganských dobrot, kterými je festival
proslulý. Nabídka jídla i pití byla stejně pestrá jako hudební nabídka
samotného festu. Navíc stánků s jídlem bylo vskutku dost, takže žádné
fronty, žádný stres. Holandští SUFFERING QUOTA naservírovali špinavým crustem
říznutý grindcore s parádním disharmonickým ocáskem přesně v duchu
posledního materiálu „Life In Disgust“. Prostě opět žádná samoúčelná hudební
blbost, které se na OEF mimo pár účelně takto nastavených gore tancovaček,
nevyskytují. Neméně špinavý mexičtí maskovaní PODRIDO naservírovali výbušný
grindcore s pomyslnou třešničkou na dortu v podobě coverky od mocného
GG Alina. Jejich úlety do power violence subžánru donutily v publiku
vzlétnout nejednu hrozící pěst. Následní krví zbrocení američané CARTILAGE
zakovercovali pro změnu nejen kultovní Impetigo, ale vystřihli smrdutým gore
prosáklou metlu s dávivými vokály včetně jedovatého screamu kytaristy
Teresy Wallace. S dvěma kytarami vsadila kapela dost na techniku a dle
ohlasu fans, se to jednoznačně vyplatilo. Trojka hudebníků z daleké Kostariky
FECAL ADDICTION, která si na evropské půdě odbyla svou premiéru, vsadila naopak
na těžkotonážnost ve střetu BDM/slammu a gore. Ovšem hudebníci se naštěstí
zbytečně nedrželi v pomalých a středních tempech a nabídli nejeden kvapík.
HC/GC slovenští THE PUBLIC potvrdili, že jsou zdatnými muzikanty a vysekli
hudebně vymakaný extrémní set. Do OEF jsem kapelu registroval „pouze“ na split
s domácími See You in Hell, ovšem přesvědčili mě, že není ztrátou času
věnovat se celé jejich diskografii. Co napsat o další kapele ze Slovenska. Poslední
deska je vskutku ZLO s velkým Z, předchozí Tma je pro mě také TOP. Navíc
jsou venku vymazlené LP reedice prvních dvou alb a každý (nejen cruster) je
zná…stačí napsat: viděl si někdy špatný set od ADACTY?! Němečtí STILLBIRTH mají
na BDM scéně již delší čas dobré jméno a na stagi je kapela bezpečně
identifikovatelná zelenými šortkami. Další divoká šou s převahou fans nad
hudebníky na pódiu byla tedy samozřejmostí. Americké grinding thrash death
střelce NOISEM s kytaristou z Exhumed jsem viděl před pár dny na
klubovce s Corrupt Moral Altar, takže jsem věděl, do čeho jdu. Navíc
letošních dvanáct palců „Cease To Exist“ mluví za vše…masakr! No, jen ta
cenovka importovaných desek ze států nebo desek z velkých labelů je
s boomem LP trošku přes čáru…což ostatně průběžně pozoruji
v distrech, ale to by byla rozvaha nejspíš nezáživného rozsahu. Nahrávky
další americké kapely CRYPTIC VOID jsou pro mě vždy zárukou kvality a
samozřejmě hudebníci s pestrou a pro řadu grindových fandů sakra zajímavou
minulostí tuhle kvalitu bez problémů přenesli na trutnovské bojiště, kde
vypukla nefalšovaná válka…ještě aby ne, když mají v sestavě i lidi
z War Master. Němečtí „kozlové“ MILKING THE GOAT MACHINE šli vždycky tak
trošku mimo mě a na rovinu píšu, že ani živě mě tahle na pohled poutavá kapela
nepřesvědčila. Kotel měli ovšem solidní a krom fanoušků v obdobných
maskách kozlům konkuroval i růžový nafukovací plameňák. Areál byl příjemně
fanoušky již ve čtvrtek příjemně zaplněný, sem tam se mihla i nějaká to pro
festival nezbytná maska. Nevím, jestli zrovna tento den jsem zaslechl od
jednoho páru, že partnerka nebyla spokojená, jak její protějšek naložil
s nafukovačkou, kterou zakoupili na letošní léto…haha.
Naprosto šílené
vystoupení zakončené skokem do fanoušků vystřihli japonští FINAL EXIT, kteří
nezapomněli přidat pozvánku na svůj další noise core set na nedělní obscene
after party. Dalším japonským nekompromisním zářezem do mezinárodní extra
hlučné tabulky byli ducha burning spirits nesoucí FORWARD. Na rozdíl od
včerejších Warhead jsem si koncert fakt užil a LP kolekci „What's The Meaning
Of Love? Singles Collection“ jsem bez prodlení zařadil na discogs do wantlistu
stejně jako poslední full album kapely „Future Troops“. Neuvěřitelný náboj opět
rozvířil trutnovský prach, do kterého se nebál vniknout ani frontman kapely,
který, pokud si vybavuješ pár let zpátky koncert japonských Death Side, nebyl
na Bojišti poprvé. Po vynikajícím setu přišel na řadu vrchol dne a možná i
celého festivalu v podobě nekompromisního death/grindu amerických MISERY
INDEX. S dobrým zvukem, který jsem si vychutnal z vršku hledišti, to
byl prostě nehoráznej válec. Trošku vtipný je, že tahle hydra vznikla „pouze“
jako studiový projekt a dneska ničí vyznavače extrémní muziky napříč žánry.
Zničila bez debat i Bojiště a tracky z poslední desky byly prostě TOP!
Z technické vymazlenosti, čistého zvuku a maximálně „zodpovědného“
přístupu k špičkové tvorbě poslal Čurby fanoušky do hlubin hardcore
undergroundu a nasadil v dnešním line-up jedny z králů žánru
DROPDEAD. Co o tom napsat. Kdo je prošvihnul na téhle stagi před osmi lety,
tomu tekla poleva do trenek…a těm co je zde viděli podruhé, vlastně asi taky. Samozřejmě
s ohledem na žánr nechyběla angažovanost během vystoupení a následně i
solidarita ze strany fanoušků v podobě přispění do pokladničky
v grindmarketu, jelikož hudebníkům ukradli dodávku. Přispět můžeš i ty
zakoupením benefiční nahrávky
na bandcampu kapely.
Pro mnohé hlavní kapela festivalu CANNIBAL CORPSE
předvedla technicky precizní i zvukově zdařilý set poskládaný z notoricky
známých fláků ze své historie. Jednalo se sice s ohledem na hudebníky o
poměrně statický koncert, což řadě fans nešlo pod vousy. Mě na celém vystoupení
ovšem nesedělo spíše v úvodu reportu uvedené nedoladění průniku
rozběsněných maniaků na pódium. Jinak hudebně samozřejmě pecka, jak jinak. Když
to následující hardcore harcovníci NEGATTIVE APPROACH spustili před svou
standardou, která byla oproti CC vskutku minimalistická, přišlo mi to trošku
úsměvné. NA předvedli živelný koncert, během kterého si mohli fans zařvat
s frontmanem do mikrofónu a zničit se skoky z pódia dle libosti.
Možná je to jen mým hudebním nastavením, ale NA jsem si užil více než pověstné
řezníky z Buffala a to i přes již počínající únavu po pekelném
festivalovém dni. Tradiční a letos již šesté vystoupení S&M Project Sultana Sade a Majkeliny
Cat na OEF jsem prospal stejně jako následující freaks v podobě FLY HIGH
TRIBE SHOW a holandsko-německé trojice PRINCLESS TWEEDLE NEEDLE, ENJO FLINT a
EVELYN FRANTIC.
Páteční ráno už jsme moc fresh
nebyl. Řadu lidí nakopnula porce sice tanečního, leč rychlejšího gore
v podobě běloruských BRADI CEREBRI ECTOMIA. Kotel jsem sice s ohledem
na daný žánr očekával, ale takovej mosh rozhodně ne. Moshové kolečko se
nezastavilo ani na obdobně laděné Belgičany BRUTAL SPHINCTER, kteří svou
dvacetiminutovku bublaniny zvládli se dvěma vokály. Tahle kapelka je vskutku
partička nadšenců a jejich přístup k živému hraní tomu bez debat
odpovídal. V tuhle hodinu už mohl každý nadšenec, třeba i po shlédnutí
včerejší Fly High Tribe Show, viset v parku za distry pod dohledem
odborníků. Dnešní i následující festivalový den zde totiž probíhal SUSPENSION
WORKSHOP, při kterém se zletilý a střízlivý návštěvník akce mohl za mírnější poplatek
nechat zavěsit za vlastní kůži. Řada mých přátel toto již v minulosti
podstoupila, já jsem přeci jen trochu na podobné věci srábek a proto jsem
raději volil na střídačku „lov“ v distrech a „hluk“ pod pódiem. Zrovna
následující GC/PW partička z daleké Koreje LITTLE PUPPY PRINCESS byla jízda přesně dle mého gusta.
Následující chilský raw crust punk SOBRAS DEL DESCONTENTO nebyl pro domácí
fanoušky žádnou velkou neznámou. Před několika lety se prohnali přes ČR
v rámci euro tour a výsledkem je split LP s pardubickou crust
punkovou kapelou Conquestio, který spatřil světlo světa těsně před letošním
OEF. Obscene je prostě pro spoustu ug kapel a labelů událost roku a proto si
svoje vydání chystají právě na tento svátek nebo datum velmi blízké.
Z domácích labelů tradičně vypouštěl pecky Bizarre Leprous. Letos
kupříkladu nové full albu slovutných Jig-Ai nebo debut nové domácí gore mordy
se známými tvářemi Murder Rape Amputate. L'Inphantile Collective představil
nové EP Insistent, které mohli odolnější fanoušci slyšet na festu ve dvě ráno
z pátku na sobotu. Z domácích kapel bych vypíchl kazetové EP
blackened punkové smečky Sekeromlat, které bylo na OEF možná zakoupit u basačky
Káji. Ze zahraničních se vytáhl F.O.A.D. Records, který představil nejen triple
LP kompilaci Insect Warfare, ale i vymazlenou double LP kompilace Siege, kteří
byly pro mnohé nejen hlavním lákadlem sobotního programu, ale možná i celého
festu. Obě kompilace vyšly samozřejmě i na oku lahodících limitkách.
V distrech jsem strávil opět spoustu času. Za ověřená a kvalitní věci
nabízející bych řadil žánrová distra Phobia Records a Insane Society, které
sleduju pravidelně na webu, dále stánek s nejrychlejší muzikou Pepi Přikryla
i párty stan brutálního death metalu NTEY Records, kde už byly k mání
lupeny na velmi očekávaný festival NTEY Deathfest 2020. Do topu dister
nabízející široký záběr nelze nezahrnout domácí Day After, kteří přijeli
zatraceně dobře vybavení. Kvalitní pestrou nabídkou dále disponovali nejen
zmínění F.O.A.D. Records, L'Inphantile Collective nebo Bizarre Leprous, ale
také tradičně Véva Records s nabídkou Emergency Records či Lecter Music
Agency s nabídkou nového merche Isaccarum. Polská distra jsem opět
s ohledem na předchozí ne příliš dobré zkušenosti vypustil. I bez nich byl
v peněžence takovej průvan, že po cestě z festu jsem musel i kafe
platit kartou. 
V léty prověřených distrech stále žije přátelský a
nefalešný duch scény, takže když zaplatíš dopředu desky za několik tisícovek,
v pořádku si je před odjezdem z akce převezmeš. Tenhle duch naštěstí i
přes vyšší návštěvnost festu, která sice nebyla tak extrémní jako loni - ale
lidí bylo dost, stále žije i na OEF a
doufám, že přežije i do dalších ročníků. Ale zpět na stage, kde rozpoutali
nefalšované thrascore peklo v ČR provaření CRIPPLED FOX. Tahle kapela mě
v klubu vždy rozbije a s velkou scénou se poprala rovněž na výbornou.
Energie prýštící z těchto maďarských hudebníků je zkrátka neuvěřitelná.
Z rakouských INSANITY ALERT se za poslední dobu stala poměrně známá
kapela. Ovšem napálili to se stejným neuvěřitelným nadhledem a skvělou show,
jakou jsem měl možnost vidět v době vydání jejích debutního materiálu.
Fans to dali přesně v duchu jejich známé bombice „run to the pit mosh for
your life“. Kanadské maskované komando HOLY COST udrželo mosh pod i na pódiu
s přehledem při životě a i když poslední dobou zrovna tenhle rank nějak
extra nevyhledávám, marné to rozhodně nebylo. Následující CATASTROFY jsou
pojmem a jedním z největších koňů Koníkova labelu Support Underground.
Vskutku výborný thrash a skvělá show, při které si zařvali do mikrofonu opět i
fanoušci. Z pódia se skákalo i na nafukovacím lehátku a o nadhledu se u
téhle kapelky asi rozepisovat nemusím. Navíc nechyběly ani Ančine cecky.
V s rozumem poskládaném line-upu se dále představili notoročti známí
mexičané s nevyslovitelným názvem
PARACOCCIDIODOMICOSISPROCTITISSARCOMUCOSIS. Totální gore zvěrstvo zbrocené
krví, běsnící masky z publika…prostě peklo…ovšem kapele i přes cca půl
hodinový set začal docházet dech a ta otravná paní nuda začala poměrně vystrkovat
růžky. Na nudu rozhodně nebyl prostor u následující německé partičky IMPLORE,
která se již jednou na OEF ukázala. Jejich set nebyl tehdy špatný, ovšem to co
předvedli letos, jsem opravdu nečekal. Vysoce oktanová blackened HC/grind jízda
mě doslova posadila na prdel. Čelist mi padala zejména u živé přehrávky
klipovky „Patterns To
Follow“ z poslední desky „Subjugate“.
Velkou devízou OEF je skutečnost, že nabízí kapely, které na žádném jiném
velkém domácím festivalu člověk nemá šanci vidět, pokud neobjíždí aktivně
klubovky v ČR křížem krážem. Jedná se zejména vždy o kapely ze začátku
denní soupisky. K uvedeným kapelám bych se nebál zařadit i hardcore
punkové veterány ACTIVE MINDS, kteří to nekompromisně valí více jak třicet let
s angažovaností pro kapelu vlastní. Spousta lidí asi zase řekne: „zas
nějakej punk, už to není OEF a podobně“. Já říkám: „Díky Čurby!“. Francouzské grindcore
komando SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION jsem registroval zvukově pouze z areálu,
ovšem týpka vystupujícího pod pseudonymem MR. MARCAILLE, jsem si rozhodně
nechtěl nechat ujít.
One man show tohohle šílence na violoncello a dva kopáky
s činelem přitáhla k pódiu řadu zvědavců a že bylo vskutku na co
koukat. Pestrý repertoár, vysoké nasazení a řádně DIY přístup k věci
tvořily ze setu výživný hudební zážitek, který stejně jako střídání různých
extrémních kytarových žánrů dělal z dnešního dne festivalu příjemně
stravitelné menu. Následující crust punkoví veteráni s kořenem v roce
1982 ANTI-SYSTEM nasypali další angažovanou jízdu s ananrchopunkovým
ocáskem. Koncert stejně jako poslední zářez v diskografii kapely „At What
Price Is Freedom“ potvrdily skutečnost, že tahle sebranka, která svoje texty
myslí naprosto vážně, což potvrzuje i skutečnost, že někteří členové byli za
svoje aktivity vězněni, nepatří do starého železa. Tlak i melodičnost setu byly
bez debat na výbornou. To, že v Japonsku nejede jen „burning spirit“
dokázali grindeři VISCERA INFEST. Jejich set se nevyznačoval pouze extrémní
palbou bubeníka, ale i speciální pařbou nazvanou Cockroach moshing. Vskutku
výživná patologie ze země vycházející slunce, která si na festu odbyla svou
evropskou premiéru. OEF je plný hudebních překvapení, jedním z nich byl i
koncert brazilské GC legendy ROT. Základní hudební sestava s dvěma
sólovými zpěváky svou agresí přivedla k naprostému šílenství nejednoho
maniaka pod pódiem. Australští PSYCROPTIC nabídli oproti předchozí divoké
„špíně“ bravurní technický death metal, kterým smetli nekompromisně fans žánru přesně jako loňským full albem „As
The Kingdom Drowns“. Tohle dílko se totiž v rámci žánru vyzdvihuje a to
právem poměrně často. Na následující trojici kapel čekali všichni bez rozdílu
hudebních preferencí. První třešničkou z uvedené trojice byli američtí
thrashcoristi LOWLIFE v rámci reinkarnace kultovky ze států Cryptic
Slaughter. Zběsilé vystoupení legend žánru vyburcovalo fans k dalšímu
levelu stage divingu, který proběhl rovnou v nafukovacím člunu…haha.
Vskutku hudební lahůdka…jen se pořád nedokážu ubránit dojmu, že hodinové sety
jsou prostě moc dlouhé, ale co alespoň je čas si dopřát pár minutek oddechu.
Velmi očekávanou bandou byli rovněž američtí REPULSION. Z mocného setu,
který předvedli, nebyl zklamán asi nikdo a dost fanoušků včetně mě si mohlo
s hřejícím pocitem odškrtnout další kapelu ze seznamu formací, které musíš
vidět, než umřeš. Víc asi nemá smysl psát, byli to prostě Repulsion.
Koncert
holandských hardcore nezmarů VITAMIN X patřil rovněž k vrcholům
festivalového dne a krom výživné hudební náplně se blýskal i skoky zpěváka i
fanoušků na pódiu. Od kapely opět putovalo mezi fans nějaké to pivko a celkový
dojem byl prostě nezapomenutelný. Německé ostré crustery ACCION MUTANTE jedním
slovem zbožňuju, proto jsem si je nechtěl nechat ujít ani přes pokročilou noční
hodinu. Odměnou mi byl crust as fuck s dvěma vokály s potenciálem
vyvrtat všem díru do lebky. Ani následující spolky nepatřily ke kapelám, které
by člověk se zájmem neskouknul, ovšem pro dnešek už toho bylo na mě moc. Nejvíce mě asi mrzelo domácí GC komando
INSISTENT. Dále samo i norští grindeři BEATEN TO DEATH, se kterým jsem ještě na
živo neměl tu čest i v ČR notoricky známí mexičtí gore tanečníci URTIKARIA
ANAL.
Sobotní ráno bylo ještě
náročnější, než jsem očekával. Na druhé promítání dokumentu „Čurby - The 20
Anniversary of OBSCENE EXTREME Film“ jsem nebyl schopen vylézt z auta. Ke
stagi jsem se dostal až na grindovou řežbu z amerického Texasu TANTALUM.
Tahle poměrně mladá kapela složená z prověřených hudebníků v čele se
zpěvačkou Alice Lima Lovchik rozpoutala neskutečné peklo, po kterém byl i
špinavý staroškolský thrash metal v podání srbských ranařů NADIMAC poměrně
soft. Srbové ovšem neřezali bez ladu a skladu a svoje běsnění proložili i
nějakým tím sólíčkem. Australští DARK HORSE patří mezi moje oblíbené kapely.
Hltám jejich nahrávky a stejně tak jsem zhltnul i podruhé jejich set na OEF.
Hardcorem prolezlý d-beat ovládl Bojiště. Krom hudební složky věci dali své
postoje hudebníci jasně najevo i pojetím plachty se svým logem. Další letošní
brazilský útok měli na svědomí CRUEL FACE. Crusty GC v podobě bočního
projektu Alexe Strambia z legendárních Rot, kde vyměnil basu za kytaru,
aby šířil dál jihoamerickou zkázu. Masakr! Po špíně opět, jak už to nejednou
v line-upu festu bylo, přišla na řadu technika v podobě amerických
INVIDIOSUS, jejichž death metal šperkovaný dalšími žánry včetně zčernalého kovu
měl vskutku co nabídnout. Zajímavostí budiž, že mají venku aktuálně split
s korejskými grindcore šílenci Little Puppy Princess, kteří rozdrtili fans
přibližně touto dobou včerejší festivalový den. Rozhodně na tuhle grupu mrkni. Nejen zahraniční
kultovní formace dostávají prostor na OEF. Letos došlo i na mé oblíbené domácí
thrashery V.A.R., kteří zrají doslova jako víno. Na trutnovské stagi borci
představili širému světu své staré fláky… takhle se ve Vraťáku hraje pořádnej
alkoholickej rachot, před kterým se není kam skrýt! Svojí vizi brutálního death
metalu plného krve a vnitřností nasypali fanouškům žánru dobře známí CENOTAPH
z turecké Ankary. Poměrně hodně koncertující rumunští CLITGORE přinesli po
turecké porci brutality parádní osvěžení v podobě tanečního gore
s notným zapojením publika, ostatně jak to všichni dobře známe. Konfety,
kostýmy, sborové popěvky…prostě jedná velká divoká párty jak na pódiu, tak pod
ním….pupupu lalala! Česko-polská crustovka HOW LONG? letos představila nový
materiál na dvanáctipalcovém splitu s polskou punkující metlou Zatrata. Na
OEF předvedli nekompromisní crustový diktát se dvěma zpěvákama…zničující, leč
techniku na dvě kytary neopomíjející.
PURULENT SPERMCANAL. Všichni si už mysleli, že nad tímhle
jménem se smrduté vody gore nadobro zavřely. Ovšem v loňském roce se
objevilo u Bizarre Leprous split CD s vše říkajícím názvem „Cannibalistic
Picnic Continue“ a domácí gore velikáni byli zpět. Letos u stejného labelu plnohodnotné
album „Remains Of Human Body“ a rovnou na nejpovolanější pódiová prkna. Třikrát
bravo! Po nekompromisní porci prvotřídního goregrindu nastoupili belgičtí
BÜTCHER se staroškolskou krvavou porcí speed metalu. Kapelu jsem bohužel musel
vypustit, takže jsem pouze občas něco registroval z různých zákoutí areálu.
Brutalita po indicku od GUTSLIT není neznámá nikde, kde se hraje kvalitní
brutal death. Na OEF tomu nebylo jinak. Válec včetně coverky od Dying Fetus
s Matym (Gutalax), se kterými si tahle partička z Bombaje střihla tourko.
Počasí až na občasné prudší slunko přálo, zvukově se dařilo, ovšem dožít se
konce sobotního programu se zdálo čím dál víc nemožné a to i přes skutečnost,
že na dnešním menu byla specialitka za specialitkou. Výjimkou nebyly ani bardi
ze staré death metalové školy DERANGED, jejichž hlavní náplní bylo rozdrtit
vše, co jim stálo v cestě. To se sice bez debat dařilo, ovšem bez pachuti
monotónnosti se jejich set neobešel. Holandští řezníci DISAVOWED vrátili
smrtící kov na stagi opět k brutal deathu a jejich kadence byla vskutku
vražedná. Zpěvák se fanoušků rozhodně nebál. Učiněnou lahůdkou byla kadence
noise grindových pecek od v žánru legendárních SUPPRESSION. Americká
dvojice předvedla neskutečnou jízdu, během které se nehrálo na kytaru pouze
rukama. Je na čase oprášit kazetový split s Mrtvou Budoucností. Plejádu „hlavních
setů“ sobotního festivalového dne otevřeli američtí brutalisté ABNORMALITY,
kteří během své hudební kariéry dostali doslova dvakrát žolíka. Tím prvním byla
v době vzniku kapely charismatická zpěvačka Mallika Sundaramurthy a tím
druhým i zároveň letošním je zpěvačka pro živá vystoupení Daniela Neumanova,
známá jako Dahlien, kterou určitě znáš z Diligence, The Corona Lantern nebo Keep On
Rotting. Dahlien naskočila z důvodu těhotenství kmenové zpěvačky a na OEF
byla možnost vidět tyhle dvě dámy s „démony“ v hrdle pěkně na jedné stagi.
Když si k tomu přičteš technicky precizní a dostatečně brutální porci
death metalu od zbytku kapelky, musí ti být jasné, že tohle bylo peklo!
Mým
osobním pomyslným vrcholem letošního ročníku, který se pomalu ale jistě chýlil
ke konci (pominuli nedělní After party) byli SIEGE. Minimálně tohle jméno zná
každý a většina vyznavačů extrémní muziky zná jejich, nebál bych se použít
slovo kultovní, šesti skladbovou nahrávku z roku 1984 „Drop Dead“. Nejen další
škrtanec v seznamu kapel, které musíš vidět, než umřeš, ale i naprostá
spokojenost s nespoutaným vystoupením a vymazlenou
double LP diskografií
zakoupenou přímo od kapely. Po TOPovém koncertu celého festu jsem to, jak už
jsem uvedl v úvodu, vzdal. Původní plán dožít aktuální podobu božských
Pungent Stench v podobě SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH s tím, že jsem
si logicky nechtěl nechat ujít americké MUNICIPAL WASTE a švédské VOMITORY s ohledem
na vidinu další noci v autě prostě klapnout nemohl. Z doslechu vím,
že minimálně první dvě ze jmenovaných kapel předvedly perfektní sety,
ovšem samotný festival je tak nabitý, že člověk prostě nemůže shlédnout vše a
chodit jen na večerní kapely, mi prostě přijde škoda. Samozřejmě sobotní
program pro všechny odolné pokračoval ještě americkými smrtonoši GORGASM,
nepálskými UGRAKARMA, norskými GC MAKKMAT a francouzskými gore šílenci PULMONARY
FIBROSIS.
Překvapeními nedělní After party
byly letos rovnou kapely dvě a to ROT a DROP DEAD, které doplnily velmi slušný
a jak jinak než mezinárodní line-up PODRIDO, HOLY COST, INVIDIOSUS, FECAL
ADDICTION, FINAL EXIT, UGRA KARMA a VISCERA INFEST v pivním stanu za
lidovou vstupenku v podobě deseti euro.
S ohledem na sadu vystupujících
kapel je prostě pořád lidovka i cena vstupenky na celý festival. Jinak šlo opět
zakoupit i vstupenku na hlavní festivalový den a to sobotu.
Nerad bych v reportu zapomněl
na informační stánky SEA SHEPHERD a dalších včetně uvedených Lékařů bez hranic,
kde zvídavý jedinec mohl dostat nejen řadu informací, ale leckde zakoupit i
nějakou drobnost a tímto přispět na dobrou věc…to prostě k OEF patří.
Co napsat závěrem? Rozhodně musím
začít opět TOP plejádou kapel, příjemným servisem pro fanoušky včetně apky pro
chytré telefony, úschovných boxů, VIP kempu a dalších vychytávek. Stánků s občerstvením
byl nejen dostatek, ale jídlo bylo i kvalitní, což není na festivalech vždy
pravidlem. Vstřícností k dětem a mladistvím je festival dlouhodobě
pověstný, stejně jako svou jedinečnou atmosférou a nulovou tolerancí k násilí,
rasismu a podobnym sračkám…prostě tam příští rok jeď…neprohloupíš!
Link na událost máš zde.
Fotogalerie je aktuálně
v procesu…link nahodím.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat