Anime Torment - Afterlife
Litoměřičtí Anime Torment si dali
s následovníkem debutu Deathwish z roku 2012 poměrně na čas. Ostatně
stejně jako já s reckou na nové album Afterlife, které vyšlo před dvěma
lety. Na kvalitu se ovšem vyplatí si počkat (toto platí pouze u kapely, ne u
mojí plytký pravopisný tortury…haha).
Afterlife vyšel stejně jako jeho předchůdce na
digipack CD a na jeho vydání se podílela Česko-slovenská labelová kolaborace GANAY
DESIGN RECORDS a SMA. Na rozdíl od prvního zářezu je k dispozici tohle
album i na červenym LP s totožnou a stejně jako na debutu vydařenou
přebálkou. K zpracování vlastního digipacku mam stejně jako u debutu jedinou
výtku a tou je absence vloženýho bookletu s textovou výbavou k osmi
zářezům, který tě během necelý půlhodinky zatlučou do země…samozřejmě za
předpokladu, že ti šmakuje moderní pojetí smrtící kovu.
Už jsem to psal sice hodněkrát, ale pro jistotu
to sem hodim znovu. Nejsem zarytym příznivcem moderny a tenhle rank vskutku
nevyhledávám, ovšem u Anime Torment jsem s posledníma koncertama fakt
spokojenej a kapelku mam v pomyslný škatulce nejen stravitelná, ale i
vskutku záživná moderna a to hnedka vedle pražskejch Diligence. Rozepisovat se
o kapele samotný fakt není nutný, jelikož se jedná nejen o poměrně aktivní
koncertní kapelu, kterou snad viděli všichni, kdo chodí na akce, ale všem jsou
i dobře známý jejich promotérský aktivity v čele s festivalem Death Coffee
Párty, který by měl letos oslavit svoje osmý narozeniny.
Koukám, že jsem se zase rozepsal, víc než je
zdrávo, takže šup k vlastní hudební náplni, kterou tvoří, jak už jsem
předeslal, osm tracků upečenejch v jeníkovskym Babylon Studios. Půl
hodinka ostrý muziky neztrácí čas intrem a s typickými deathcore vokály
valí jeden track za druhým. Zpomalení se koná pouze v případě nasazení
těžkých rifů, jinak to poměrně sype. Asi se u týhle kapely nemusím zmiňovat o
využitym potenciálu druhé kytary, že ne? Kytaráci kouzlí v jednotlivých promyšlených
kompozicích nejen zajímavý linky, ale dokážou to i slušně nasekat. Ostatní hudebníci
samozřejmě nezůstávají pozadu a jak basa, tak bicí nabízejí vskutku variabilní
nálože. Deska jako celek stojí pevně na hranici techniky a chytlavosti, takže
nehrozí ani nezáživnost v podobě zbytečnejch instrumentálních onanií, ani
podbízivost hudebních agro nesmyslů. Zkušenější posluchač sice najde v nahrávce
mnohokráte použité party, ovšem jak to bývá u kvalitnějších kapel, mezi které
Anime Torment patří, jsou všechny postupy poslepovány s autorským přístupem
bez známek infantility. Na rozdíl od debutu mi v hlavě po poslechu zůstává
dost zajímavých momentů a „křeč“, která je kamenem úrazu u techničtěji laděných
kapel během půl hodinky nepřichází ani jednou…naopak přichází chuť vtrhnout do kotle
třeba na řežbu “Rapunzel“.
V celkovém dojmu šla kapela minimálně pro mě
poměrně nahoru a se závěrečným lehce se vymykajícím a post rankem nasáklým trackem
mě odrovnali nejen opakovaně na koncertech, ale i při poslechu alba “Afterlife“,
se kterým budou zajisté spokojeni nejen zarití modernisté.
4,5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat