03. 07. 2020 – SORRY HOLKA, LRU, DROM – Restaurace na
Liberecké přehradě, Liberec
První páteční červencový večer
nabídla Liberecká přehrada hudební program, který se lehce vymykal standardní
hudební produkci, která se zde pravidelně odehrává. Na zastřešené terase místní
restaurace zahřměly kytary v žánrech indie rocku, psychedelického stoneru
a depresivního post hardcoru.
Teplické trio SORRY HOLKA
s velmi slušným zvukem jsem vnímal vskutku jen letmo z podmanivého
prostředí areálu přehrady, kde už volně dýchající lidé chytající sluneční
paprsky hodili Covid-19 dávno za hlavu a užívali si nefalšovanou letní
pohodu…no, i když texty hudebníků v mateřském jazyce, kteří kapelu
založili pod silným vlivem uskupení jako Dinosaur jr, Pixies či Sonic Youth, úplně
o letní pohodě nebyly. Sice jsem chytl řadu velmi zajímavých hudebních momentů,
ale prostě tento na mě poněkud soft rank zůstal nadále mimo můj žánrový
hledáček. Někde jsem se dočetl, že kapela není sama moc spokojená se svým
názvem, který byl neuváženě vyřčen a už jim zůstal. Mě teda název připadá
v pohodě, a jestli je v pohodě i jejich muzika můžeš posoudit třeba
na bandcampu.
Alternativní podobu rocku
následně angličtinou a stonerem poměrně zhutnili místní LRU. Čistá a poměrně
podmanivá podoba vokálů obou kytaristů lehce klamala tělem, jelikož lyrická stránka
věci jdoucí ruku v ruce s psychedelickým odérem setu opět nenabízely
nic pozitivního. Účelová jednoduchost bicí soupravy zde opět potvrdila
tisíckrát omílané “v jednoduchosti je síla“. Na studiových deskách z let 2009
a 2014, které najdeš na bandcampu
je tomu zase poněkud jinak, takže neváhej a pokud neznáš, prozkoumej. I když,
jak jsem ostatně už psal, nejsem úplně na soft věci, tohle byl vskutku povedený
soundtrack k nástupu tmy, která postupně pohltila celý areál liberecké
přehrady.
Obě předchozí kapely měly velmi
slušný ohlas u početného obecenstva, ovšem na další domácí a dnes už můžu
napsat, že všem dobře známé libereckého post hardcoráky DROM, bylo natřískáno.
Při podmanivém nasvícení a elektrizující atmosféře, kterou dokážou DROM
vytvořit při každé živé přehrávce, se hrálo logicky ze dvou posledních dvanáctipalcových
splitů s Tengri a Blues for the Redsun. První jmenovaná deska je prakticky
ještě novinkou, kterou kapela promuje, ale deska samotná jak grafickým, tak
hudebním zpracováním nějakou přílišnou propagaci nepotřebuje, jelikož její
kvalita je nesporná…ostatně také vyšla na labelu, který dává přednost kvalitě
před kvantitou a nemá problém vyzobávat zrno z plev všemožných kytarových
žánrů. O vlastním průběhu koncertu si asi rozepisovat nemusím…emoce, tlak,
kompozice, podání…TOP. Jeden postřeh přeci jen dodám. Poslední tracky
kapely jsou povedené, depresivní, kompozičně precizní a lezou pod kůži, ovšem
tentokráte mě nejvíce rozbila závěrečná skladba, která jela díky menšímu skluzu
již mimo stanovený čas, a to “V Tanci Světel“ z uvedeného splitu “Fullmoon
Alchemy Narcotic Session“ s Blues for the Redsun.
Celkový dojem z akce byl na
výbornou umocněnou post-covidovým uvolněním. Zvukově i organizačně nelze až na
drobný (téměř azylácký) skluz vytknout nic. Pár obrázků najdeš na mých
stránkách a zřejmě i řadu lepší fotoalb na stránkách Restaurace na Liberecképřehradě.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat