TON - Plague

TON - Plague

Domácí převážně brutal death metalový label Nice to Eat You, který se aktuálně zabývá čistě pouze promotérskou činností, neplival pouze novinkové kusy, ale oprášil i jednu poměrně již ohlodanou mrtvolu ve formě jediného před hybernačního full alba amerických řezníků TON.

Kapela je aktuálně znovu pevně v sedle a útočí na posluchače s letošní nahrávkou “ Ashes Where They Stood“, ovšem tady kráčí o reedici alba s názvem “Plague“, které spatřila světlo světa v roce 1999. Tedy před blíže neurčeným komatem kapely, ze kterého se borci probudili až v roce 2008.

O kapele se toho dá napsat poměrně dost. Stěžejními body jsou však rok vzniku 1993 a dále fakt, že kapela, pominuli odchod Paula Benneta, jede od uvedeného roku do dnešního dne ve stejné sestavě. Blíže neurčenou pauzu s Tonem si trojice hudebníků, která po odchodu Beneta v sestavě zbyla, vyplnila další společnou akcí v podobě death metalové kapely Riphead a otisky hudebníků se zapsaly do hudební historie nejen ve spolcích jako Fully Consumed nebo Drogheda.

No, máme tady klasický americký death metal s dávkou BDM, divokostí uvedené Droghedy a techničností zmíněných Fully Consumed, na kterém se zub času téměř nepodepsal. Oproti prvnímu i druhému vydání v roce 2000 se nahrávka dočkala nejen remasteru, ale i bonusové skladby “Stench of Conceit“, která stopáž natahuje ke čtyřem desítkám minut. NTEY Records a Rising Nemesis Records dále cédéčko opatřili novou grafikou následující aktuální žánrové trendy. Ne, že by nový master nahrávce neslušel, ovšem původní sound, který měl na svědomí Cal Moore, byl přeci jen přívětivě špinavější a malinko zahuhlaný, o což se řada death metalových kapel dnes opět snaží. Ostatně toto můžeš posoudit sám třeba na youtube, kde najdeš obě verze. Ovšem pozor pořadí skladeb se na novém vydání poněkud promíchalo (asi kapela změnila po letech preference).

Devatero skladbami protkanými poměrně vysokou dávkou techničnosti, která zde hraje prim poměrně často na úkor údernosti, což je ihned případ první skladby, se žánrový fanoušek prodere až na vícero poslechů. Do průměrné stopáže jednoho tracku v délce čtyř minut toho borci nacpali vskutku dost. Takže skladbám rozhodně dech nedochází. Variabilní kompozice s krásně čitelnou basovkou stojí nejen na hmatníkových a paličkových orgiích, ale neopomíná se ani práce s tempem. Trojici vokálů velmi často šperkují screamové koncovky. Hudební zvraty, a že jich je, nepůsobí žádnou nechtěnou křeč. Člověk by ani nevěřil, kolik se toho dá napáchat ve třech a jen s jednou kytarou.

Plague je hudební bludiště představující noční můru pro nezasvěcené, ovšem žánrový fanoušek si pobyt v jeho útrobách rozhodně užije a je jen na jeho subžánrových preferencích, jestli bude spokojen nebo nadšen. Osobně jsem někde mezi.

4/5

Grinch