23.04.2022 – Můra, Zmyrna, Speed Eater – Mladá Boleslav, Farářova Sluj aka Orthodox

To, že můry přitahuje světlo se ukázalo jak v reálném tak v hudebním světě nepravdou. V prvním případě nad tím badá kdejaký entomolog, v tom druhém stačí zajít na koncert čtyř pražských floutků známých z tvrdě kytarových kapel a aktuálně hrajících devastační doom/death pod názvem Můra. Tohle uskupení se společně s německou thrashing partičkou Speedeater, kde řve Klara z Victims of Classwar, rozhodlo uskutečnit Rakousko-slovensko-české tour, jehož jedinou domácí zastávkou byla pověstná mladoboleslavská Farářova Sluj.

Tohle doupě neřesti vyzdobené satanistickými, erotickými a fetištickými malbami/předměty má tři neduhy. Tou první je zvuk, který tentokráte Jirka Farář ukočíroval na výbornou. Tou druhou jsou sousedé, kteří nemají pochopení pro metalovou muziku a hovězí chování některých metalheads a tou třetí, je právě to hovězí chování některých metalheads…které bylo během tohohle kadidlem provoněného večírku křišťálově křišťálové…ne jako noc, ani ne jako Standa, ale prostě v cajku.

Jako první to rozsekli s menším skluzem němečtí SPEEDEATER. Zpočátku jsem měl chvilku problém naskočit na jejich vlnu, ale netrvalo dlouho a nekompromisní, občas až d-beatový, bubenický tlak si mě nakonec získal. Netradiční kytarová hra, odkazy na kapely, na které zapomněl už i čas a uhrančivý hlasový projev Klary. Vcelku to bylo prostě fajn…poslechni na bandcampu.

Československé trio ZMYRNA vzešlo z lockdownové bídy a sílu nabralo během Triumfů vůle. Svíce, kadidlo a delší repetitivní kompozice s čistým i growl vokálem. Temnota black metalu se středověkou tématikou. Nuda? Ani náhodou. Vše pečlivě vystavené a se znatelnou změnou v pravé chvíli zejména z pozice bubeníka. V jistých ohledech zde platí, že v jednoduchosti je nejen síla, ale až rituální prožitek, který rozhodně doporučuju. Špinavý, řadu klišé popírající a ve sloji s optimálním zvukem znějící black metal…bandcamp.

Závěrečná MŮRA dostála své pověsti, kterou si vydobyla za poměrně krátké období své existence. Čím více svící a více uměle krve, tím více metal, zde nebylo ironií, ale faktem. Naprosto monstrózní riffy s devastačním vokálem a komplexním vizuálem mě poslaly do kolen. Jen zírám a nechám se unášet pěti skladbami, kde z instantní deprese mírně vybočuje pouze kytarové sólo, uhrančivá melodie nebo přitlačení na elektronický noisomet. Ve výsledku žádné nóvum, ale perfektně sestavené delší kompozice ve středních až pomalých tempech, hrnoucí vše jako buldozer bezohledně na cokoli lidského…kouř, rudé nesvícení a obrácené kříže…tuhle můru fakt světlo nepřitahuje…ještě aby, když ji tvoří lidé z kapel jako Brauncholda, Sekeromlat a The Tower.

Uf, skvělý hudební večírek, ovšem pouze pro otrlé.