To, že můry přitahuje světlo se
ukázalo jak v reálném tak v hudebním světě nepravdou. V prvním
případě nad tím badá kdejaký entomolog, v tom druhém stačí zajít na
koncert čtyř pražských floutků známých z tvrdě kytarových kapel a aktuálně
hrajících devastační doom/death pod názvem Můra. Tohle uskupení se společně
s německou thrashing partičkou Speedeater, kde řve Klara z Victims of
Classwar, rozhodlo uskutečnit Rakousko-slovensko-české tour, jehož jedinou domácí
zastávkou byla pověstná mladoboleslavská Farářova Sluj.
Tohle doupě neřesti vyzdobené
satanistickými, erotickými a fetištickými malbami/předměty má tři neduhy. Tou
první je zvuk, který tentokráte Jirka Farář ukočíroval na výbornou. Tou druhou
jsou sousedé, kteří nemají pochopení pro metalovou muziku a hovězí chování některých
metalheads a tou třetí, je právě to hovězí chování některých metalheads…které
bylo během tohohle kadidlem provoněného večírku křišťálově křišťálové…ne jako
noc, ani ne jako Standa, ale prostě v cajku.
Jako první to rozsekli
s menším skluzem němečtí SPEEDEATER. Zpočátku jsem měl chvilku problém
naskočit na jejich vlnu, ale netrvalo dlouho a nekompromisní, občas až
d-beatový, bubenický tlak si mě nakonec získal. Netradiční kytarová hra, odkazy
na kapely, na které zapomněl už i čas a uhrančivý hlasový projev Klary. Vcelku
to bylo prostě fajn…poslechni na bandcampu.
Československé trio ZMYRNA vzešlo
z lockdownové bídy a sílu nabralo během Triumfů vůle. Svíce, kadidlo a delší
repetitivní kompozice s čistým i growl vokálem. Temnota black metalu se
středověkou tématikou. Nuda? Ani náhodou. Vše pečlivě vystavené a se znatelnou
změnou v pravé chvíli zejména z pozice bubeníka. V jistých
ohledech zde platí, že v jednoduchosti je nejen síla, ale až rituální
prožitek, který rozhodně doporučuju. Špinavý, řadu klišé popírající a ve sloji
s optimálním zvukem znějící black metal…
bandcamp.
Závěrečná MŮRA dostála své
pověsti, kterou si vydobyla za poměrně krátké období své existence. Čím více
svící a více uměle krve, tím více metal, zde nebylo ironií, ale faktem.
Naprosto monstrózní riffy s devastačním vokálem a komplexním vizuálem mě
poslaly do kolen. Jen zírám a nechám se unášet pěti skladbami, kde
z instantní deprese mírně vybočuje pouze kytarové sólo, uhrančivá melodie
nebo přitlačení na elektronický noisomet. Ve výsledku žádné nóvum, ale
perfektně sestavené delší kompozice ve středních až pomalých tempech, hrnoucí vše
jako buldozer bezohledně na cokoli lidského…kouř, rudé nesvícení a obrácené
kříže…tuhle můru fakt světlo
nepřitahuje…ještě aby, když ji tvoří lidé z kapel jako Brauncholda, Sekeromlat
a The Tower.
Uf, skvělý hudební večírek, ovšem
pouze pro otrlé.