Azyl je srdcovka, ČAD je srdcovka…takže nebylo o čem. Zas
jednou zaplněný klub, osobně jsem tedy čekal s ohledem na vystupující
kapely větší návštěvnost…až tak, že se tam prostě pár lidí i nedostane, ale i
tak dobrý.
Jako první to odpálil BOLEHLAV. Začal o dost později proti
avizovanému line-upu, takže už to na sále vřelo a tenhle neurotický
dubstep/industrial/breakcore roztancoval nejednoho přítomného. Řada vyloženě
metalových fans, která dorazila na ČAD toto dle výrazů evidentně déle
vstřebávala, ale někteří nakonec podlehli tak, že v jednu ráno cedili do
půl těla pot na finální Moaan Exis. Set Bolehlava mě bavil ještě více než loni
v říjnu, kdy drtil společně s Vanessou teplický Božák. Pořadatel
naštěstí fanouška šetřil a stroboskop i kouřové efekty zůstaly pod hranicí
únosnosti, a to i na Liberec. Střídání kytarových rifů s ovládáním
grooveboxu a změti krabiček i kabelů mělo díky luxusnímu zvuku naprosto
devastační účinky. Při vyloženě rychtozní smyčce „ojížděči beden“ a „hroziči“
dostali společný zásah na přímo
na komoru… “Jednoho dne zaplatíte za mou krev a slzy!“
ČAD předvedli stejný program jako letos na jaře
v teplické Hvjezdě. Samozřejmě nechyběl pištův pověstný ostrovtip. Kněžího
ovšem z rodinných důvodů vystřídal na postu basáka na přechodnou dobu Grizzly
Zlý, což při přehrávce věcí z novinkové desky „Medvede“, která byla
konečně ke koupi na LP, celkem sedlo. Průřezem tvorby se kapela dostala třináct
let zpátky až k nahrávce “Súkromná Vojna“. Luxusní kolize metalu a punku v podobě
hymnusů jako “Železný Mejdan“ střídala metaličtější kompozičně vymazlená tvorba,
kupříkladu “Loď Bláznov“, která se do tvorby Čadu vkrádá s každou další
deskou čím dál více a bez debat obohacuje posluchačský zážitek a zároveň nenarušuje
drive nahrávek ani koncertů. Stejně tak tomu bylo i v Liberci…povedený
zvuk, plný sál, mlha, pot, vedro…silný koncert a silný hudební zážitek, který
mi přebili až během svého EU tour Infected Rain.
S ohledem na osobu pořadatele, pokračovalo propojení elektronické
hudby s klasickými hudebními nástroji. Prochy zde krom Bolehlava vytáhl ze stáje
Audiotrauma pro mě doposud neznámou francouzskou dvojici MOAAN EXIS. Digitální
hardcore/industrial dostal poněkud temnější osvětlovací kabátek, který mu
slušel stejně dobře jako nazvučení. Hra na bicí byla v průběhu delších
kompozic kombinována nejen s řadou smyček, ale i další bubenickou hrou,
drcením grooveboxu a depresivním řevem. Celý set byl neskutečně agresivní…hudebně,
choreografií, vyzáží hudebníků…další
překvapení z hudebního
ranku, který šel vždy mimo mě.
Další elektrem a dalšími nekytarovými žánry ošlehaný hudební
večírek očekávej v Azylu 20. září, kde ti Podještědský okultista naseká 20
dkg něhy.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat