Poslední červencová neděle pro mě
byla v rámci programu libereckého Bunkru trefa do černého. Dvě skvělé
punkové kapely, které si vždycky rád poslechnu plus oznámení třetího chodu
doslova pár hodin před začátkem akce v podobě třetí punkovky, která si
v mém poslechovém žebříčku hoví prakticky obdobně, ovšem naživo mi doposud
unikala…jmenovitě Acidez, Just War a Breakout…zeměpisně Guadalajara, Praha a
Paříž.
Už při příjezdu před klub to vypadalo jako výjev ze závěrečné sloky kultovního tracku od HNF “Punk a pogo“. Barevná číra černě oděných a ocvokavných punx ze dvou kontinentů v ostrém kontrastu s místními lovci autogramů…tu jejich podpisovou knihu bych si chtěl někdy prohlédnout…plus tři generace šílenců, kterým to pořád stojí za to mizerný ranní vstávání. Do útrob krytu pod tržním náměstím, jehož historie sahá dále, než paměť pražského Rock Café se lifroval kapelní merch a předzahrádka nabízela příjemné posezení do prvního zahřmění kytar.
Akci s drobným skluzem
odstartovali poměrně brzy s ohledem na neděli francouzští BREAKOUT,
jejichž jediná šest stará deska pojmenovaná po hitovce tohoto alba “Nothing In
Sight“ stojí rozhodně za poslech. Silnější debut než kořalka, která tekla na
akci proudem, na jehož následovníka čekáme již šestý rok…snad ne marně.
S využitým potenciálem dvou kytar, bez nějakého zdlouhavého představování nasypali
do zpola zaplněného sálu porci přímočarého pouličního punku nepohrdajícím řadou
melodických linek, které jejich tvorbu dělají příjemně stravitelnou. Poměrně
ostré nasazení a salva naštvaných vokálů rozpoutaly i menší moshpit. Samozřejmě
došlo i na “Nothing In Sight“, kterou v rámci randálu přídavků vysekli
následně i Acidez, ale o tom později, protože na řadě byli Domácí Just War.
JUST WAR je poslední dobou
poměrně koncertně aktivní kapela, která vystupuje nejen na hardcore punkových
akcích. Tuhle partičku sleduju od začátku, kdy jsem na ně narazil poprvé o pár
ulic dál v Azylu. A i když mě jejich poslední materiál nedokázal chytit
pod krkem tak jako debutních dvanáct palců “Situation Normal Still Fucked Up“,
rád si ho poslechnu. Kolize punku a metalu v mlýnku s logem Motorhead je
vždycky zárukou kvalitního hudebního zážitku. Kapela nemá prakticky slabé místo,
a i když byla jeden čas na umření, tak dneska jde na dračku a vydává kompilační
CD v Japonsku. Po koncertu bych tyhle slova i přes jistou míru statičnosti
vystoupení v porovnání ze zahraničními hosty tesal do kamene a
s chutí položil jeden ze tří asfaltů s jejich logem doma na gramec.
Triko a deska “In Punk We Thrash“
už byly v autě a teď už jen zbývalo tu parádu posoudit naživo (naposledy
jsem kapelu viděl na OEF 2018). Zvukově krásně čitelné, ovšem stále dostatečně
agresivní jako celý dnešní večer. Nástup a první část setu mexických ACIDEZ
byla pod rudým nasvícením plná paroháčů se Španělsko-anglickým diktátem…jako
otevřené peklo. I když bylo vidět, že zpěvákovi hlasivky jedou ke konci eu tour
na doraz, odeřval to nekompromisně a přidávalo se a přidávalo, až jsem to po
jedenácté hodině po cover verzi od Breakout prostě vzdal. Mezitím to ovšem
vřelo na stagi i pod ní…koloval mikrofon i kořalky. I přes nějaká drobná
zaváhání, která se sem tam mihla v průběhu celého večera, byl set odehrán
na punk vskutku profi. Vzájemné hecování do publika a z publika rozvířily
občas solidní mosh, tak jak se na hardcore punkovou akci sluší a patří.
Punková nespoutanost a přátelský přístup nezná státní hranice, kulturní rozdíly ani rasové předsudky…tak to má být a tak se v tom člověk cítí dobře.
Kompletní fotoreport najdeš na mých stránkách
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat