Pro-Pain si ke třicetiletému
výročí střihli další evropské tourko a jednou z jeho zastávek byl
liberecký klub Bunkr. Nebyli zde zdaleka poprvé, a i když tenhle styl hardcoru
až na pár vyjímek nevyhledávám, mrzelo mě, že jsem před lety koncert propásl.
Tentokráte jsem to pojistil a číhal na set už s lupenem z předprodeje.
Ke klubu jsem dorazil na poslední
chvíli, protože každou návštěvu hudebních akcí v Liberci spojuju
s nákupem sportovních potřeb a ten večer jsem se v krámu fakt seknul.
Naštěstí mi právě odjíždějící polský řidič uvolnil flek na jinak plném
parkovišti před klubem, takže jsem se nemusel vláčet až od bazénu či riskovat
botičku od aktivní městské policie – bacha na ní.
S menším skluzem proti
avizovanému plánu rozehřáli
cca polovinu přítomných domácí BACKFIST. Druhá půlka seděla po zahrádkách
patřící k přilehlým hospodám a čekala na americký hardcore…škoda, protože
ten český hardcore v podání BACKFIST nebyl vůbec marný. Nemělo to tedy
takový náboj jako posledně, kdy jsem je viděl ve stejném klubu ve společnosti
HOPE, ale nakládalo to slušně. Během setu se ukázali dva basáci. Jeden po
devíti letech v kapele končící a druhý právě nastupující. Jinak bezchybně
zahranému setu s několika silnými momenty by rozhodně slušel mohutnější
zvuk – tohle na mě působilo, jako když si na přehrávači až moc stáhneš basy. A
pozor, prý se bude něco nového z dílny Backfist nahrávat, tak sleduje
jejich sociální sítě.
Na PRO-PAIN se logicky nahrnuli
dovnitř všichni, kdo měli lístky. Trošku jsem se divil, že není úplně
natřískáno na kapelu takového jména, ale to, že se dá projít na záchod nebo ven
z klubu v případě nedýchatelného vzduchu, je prostě
k nezaplacení. Na rozdíl od posledního koncertu amíků neinstaloval
pořadatel zábradlí před stage, což bylo moc fajn a následně to umožnilo i
nespoutaný stagediving. Abych pravdu řekl, čekal jsem, že mě bude set bavit
prvních pár tracků a pak to odfotím a odzývám, ovšem mýlil jsem se. Samozřejmě,
že s ohledem na daný styl byly jednotlivé skladby vystavěny dost podobně,
ovšem zajímavé kytarové party, nečekané změny tempa i metalický ocásek setu moc
prostoru k nudě i přes poměrně statické vystoupení vskutku nedávaly. Zvuk
vpředu mi přišel standardní.
Hrálo se od
skladeb, které vznikly v době, kdy řada návštěvníků akce nebyla ještě ani
na světě až po věci z poslední desky léta páně 2015. Velmi se mi líbilo,
že pařily tři generace hardcoráků (jestli tam zůstal ten malý chlapec ve věku
mého syna, tak možná čtyři generace) včetně řady zahraničních fans
z Polska a Německa. Jediný v sestavě zákládající člen Gary Meskil byl
neuvěřitelně vstřícný k publiku, ostatně stejně jako jeho mladší
spoluhráči a po akci se s nadšením fotil s fanoušky. Nadšení a zápal
do hry provázely v podstatě celý koncert, který se vstřícnými gesty do
publika jen hemžil.
Do Bunkru určitě
v následujících dnech/týdnech/měsících zavítej…SPS, Sham 69 a další…sleduj
FB. Pár fotek z akce sleduj na mých stránkách.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat