Za
zvukařský pult usedá bývalý zpěvák Confuso Sino, Culture of Death a zvukař
Datel, který prostor dobře zná, a to z obou stran pomyslné barikády a
kouzlí zvuk, který umocňuje zážitek ihned z první kapely, kterou jsou
liberečtí THE MUCH BETTER. Kapela hrála opět s basou, kterou obstaral nový
člen a po koncertu nelze než konstatovat, že zapadl. Kapele k údernosti pomohlo
nejen časté vzedmutí se z kolíbavých pasáží á la Saetia až k blackmetalové
kytaře nebo hc crustové pumelenici, ale i uvedený zvuk, který zejména ve
violence pasážích řezal hlavy z krku. Žádný nástroj včetně hrdelního řevu
hlavního zpěváka nehrál druhé housle a vše drželo i přes řadu ostrých
kompozičních změn pevně pohromadě. Naposledy jsem viděl kapelu v červnu
v jejich domovském Azylu, pár měsíců předtím v Hadovi a zase v Azylu
a musím uznat, že koncert v Díře byl bez debat doposud jejich
nejintenzivnější…i bez mlhy. Skvělé emíčko s průnikem do další žánrů,
které umí pořádně kousnout. V dohledné době bude venku konečně nějaká
nahrávka. Zatím můžeš podpořit kapelu koupí merche v podobě triček nebo
tašek se skvělou grafikou.
S pražsko-slezskými
PATOLE jsem měl letos už také tu čest a z koncertu jsem si odnesl pouze pozitivní
dojmy. Stejně jako u předchozí kapely se mi ovšem set v Novém Boru líbil
doposud nejvíc a jeho vše živé devastující závěr vskutku jen tak z hlavy
nedostanu. Dostal jsme opět hudební záběr od neurvalých Vole až po rytmické a
emotivní Gagarin…i s několika odkazy na Joy Division. Melancholické texty v naléhavém
vokálním projevu bubenice v českém jazyce, které stejně jako dosavadní
tvorbu najdeš na bandampu
kapely jdou přímo na komoru…ostatně jako celé kompozice, které přesně vystihuje
kolize noise rocku a post punku. Radost tohle živě poslouchat.
Plný
klub. Podpora pro akci i z Liberce, Prahy. Podpora pro nového provozáka a
spousta nostalgiků i zvědavců, když se znovu Díra otevřela. Na koncert NO VIDA to
už prostě houstlo. Už jsem to několikrát psal, tahle kapela se vymyká
zaběhnutým škatulím. Kapelu jsem letos viděl jak v klubu, tak na venkovním
pódiu. Kličkuje mezi žánry a pojí žánry na první poslech nespojitelné. Ve
zvuku, který na mě byl lehce přepálený, se bohužel utápěla zajímavá kytara.
Jinak obrovské nasazení na domácí půdě, kde to začalo a kde je na co návazat. Textová
melancholie s optimálně posazenými vokály Míry a Martiny fanouška ve
výsledku zpráskala stejně neúprosně jako Radkovy basové struny. Delší a skvěle
atmosféru stupňující kompozice se skvělým bubeníkem nepostrádaly nezbytnou
dávku variability nenarušující ten “gaze“ a nedaly bez debat prostor k nudě.
Těžko tohle popisovat, lepší je slyšet, což je už možné na bandcampu kapely.
Fyzická podoba v podobě asfaltu bude také. Vau…dej si Bau. Přijď na koncert a obecně
podporuj domácí scénu.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat