Na Brutal Assault i přes řadu
zajímavých kapel asi nikdy nepojedu, ale atmosféru josefovské pevnosti se mi
povedlo ochutnat konečně návštěvou klubu Bastion No. 35. S ohledem na
nájezd cca 300 km jsme vyrazili na poměrně našlapaný line-up ve dvou. První, co
mě po potlačení klaustrofobních pocitů po proniknutí chodeb a klubového
prostoru k pódiu zamrzelo, byl nejen špatný zvuk, ale i více než hodinový
skluz díky diletantství zvukaře…tohle se fakt nepovedlo. Druhé mrzeníčko bylo
napadení zdravotně znevýhodněného kluka přímo před pódiem během setu Catastrofy
a jeho následná bagatelizace ze strany dalších fanoušků. I když bude řada lidí
prskat, tak tohle je prostě aktuální obraz metalové komunity, která už dávno
není bezpečným místem. Ale mrkněme se s odstupem času, kdy povolily
emoce, jak z výborných setů, tak z incidentů, jak to všechno vlastně
bylo.
Kdo v klubu někdy byl, asi
ví, že s parkováním je to bída. Je prostě nutné dorazit s předstihem
a urvat si flek. Po zaparkování před parkovištěm pro busy a stezce podél Labe
čeká návštěvníka výstup na Korunní hradby a kratší sestup do útrob části
pevnosti s číslem popisným 285. Vlastní klub tvoří dvě nudle, z nichž
v jedné se hraje a v druhé je bar. Bez debat to má svoje kouzlo a
také svoje limity.
Jako první prověřili prostor a fanoušky
pražští KAAR, jejichž poslední dvě nahrávky poslouchám v autě poměrně
často. Kapelu samotnou sleduju od ípka “Choroby naší doby“, které přišlo ne
recenzi ještě do Tubery. Další jejich nahrávky jsem už recenzoval pro label
Support Undeground, který je pevným pojítkem mezi většinou tento večer
vystupujících kapel. Borci se nenechali otrávit zvukařovým zdržením, výsledným
zvukem a ani bídným nastavením odposlechu, kdy se basák fakt nemohl trefit do
refrénů a nasypali to do velmi slušně zaplněného klubu bez zbytečných prostojů.
Zazněly nejen tracky z uvedených dvou nahrávek, ale i z
trojsplitus Catastrofy a Exorcizphobií, se kterými ten večer sdíleli Kaar
stage. Set byl slušně agresivní, jak se v daném ranku sluší a patří a jak jsem
ostatně borce viděl naposledy na letošní
Death Coffee Partyv Litoměřících. S ohledem na to, co se šušká na scéně, bych neváhal
s návštěvou jejich nejbližšího koncertu.
Následující LAHAR, kteří ještě
umocnili thrashovou agresivitu, byli pro mě svého času velkým zklamáním, které
pominulo až letošní deskou “Stínání hlav“, která mě poslala na první poslech do
kolen. Toho času se jednalo o odklon z extrémního hardcoru k nové
thrashové vlně, což mě dost mrzelo a kapelu jsem pustil k ledu a nevrátil
se k ní ani přes angažmá Banána nebo Inyho. Letos jsem však neodolal a
pustil si ukázky z nové desky, kterou jsem si ještě ten večer objednal do
sbírky a v Bastionu si sbírku doplnil ještě o předchozí dva roky staré
dvanáctipalcové ípko. Zvuk naprosto vražedného setu, který se nedávno otiskl
z jiné akce do asfaltových drážek v limitované edici 22 kusů, byl
sice o něco lepší než u Kaar, ale jako zvukař, bych se styděl si za něj vzít
peníze. Lahar začali a následně převážně hráli z nové desky a tahle
naštvaná syrovost evokující staré Debustrol bez hnědé pachutě drtila vše, co jí
stálo v cestě. Čerti znovu přijeli od Budějovic a ukázali, že těch dvacet
let na scéně má takový výsledek, že ti spadne čelist. Skvělý koncert.
Trutnovská EXORCIZPHOBIA dostala
ten večer jako první povedený zvukový kabát a jejich set mě fakt bavil.
S lehkostí zahraný a muzikantským umem protkaný thrash/crossover
s nezaměnitelným Skořiho vokálem. Čirá radost ze sledování hry jednotlivých
hudebníků i celkového dojmu. Ještě lepší set než dva měsíce zpět na uvedené
Death Coffee Party. Tuhle partičku registruju od doby, kdy přinesl Rowdies
z Maximed Records CD-r, které si kapela vydala sama přes nahrávky u
uvedeného labelu Support Underground, který svého času sázel v rámci
thrash metalu pecku za peckou, až po aktuální ípka nebo libový live počin
z pražské sedmičky. Kvalita materiálu jde stále nahoru a občas se už jedná
spíše o poslechovku než o mosh párty, což při domácím poslechu čím dál víc
častěji cením…no, prostě tady vedle nesáhneš.
Po cestě jsem bilancoval, jestli
se více těším na Lahar, nebo na Catastrofy, ale slovenští hosté předčili má i
tak vysoká očekávání. Ona vysoká očekávání byla nastavena nejen třemi deskami,
které jsou precizní a zároveň originální, ale i skutečností, že tahle kapela se
nebojí nazvat řadu věcí pravými jmény, ať už se jedná o antifašismus,
dezinformační balast nebo krvavou ruskou válku na Ukrajině, což bylo patrné už
na první pohled, aniž by cokoli jednotliví hudebníci pronesli na mikrofon.
Hrálo se ze všech velkých desek a samozřejmě hodně z té poslední, ze které
zazněly pecky jako “
Soroš a píčoviny“ anebo sabbathovská věc „
Voják v poli“. Kapela má hudební rozsah, nápady a hlavní vlastní ksicht, díky kterému ji bezpečně poznáš. Set byl velmi energický, precizně zahraný a přídavek byl naprosto na místě. Velká
pecka byla “Morava“ a bohužel velkou škodou bylo přerušení setu uprostřed skladby
s ohledem na napadení zdravotně znevýhodněného kluka přímo pod pódiem. Vzít
někoho do kravaty ať už ze srandy a pokračovat v tom i když se mu to evidentně
nelíbí a je vyděšený, není žádná legrace, ale debilismus, který neomlouvá ani
víc piv, než dokáže mozek unést. Navíc pokud se jedná o člověka, který má
evidentní hendykep a přišel si v poklidu poslechnout oblíbené kapely a po
tomhle zážitku, už třeba nepřijde. Jinak mám jasný vzkaz pro všechny ty
blbečky, kteří naznačovali, že je dotyčný na hlavu. Nemoc si vážení nevybírá a
osobně si ještě pamatuju dobu, kdy byla metalová komunita celkem bezpečný prostor, což už dnes bohužel evidentně
není.
Pár fotek z akce najdeš na mých
stránkách.
Grinch