Poloviční
vstupné pro teens je dle mého skvělý počin a klub byl nakonec pro kapely
důstojně zaplněn. O zvuk se skvěle postaral Denis (ex-SxGxS, ex-Trigger, ZVLN,
Bezejména) a samotná hudební náplň…ať lituje ten, kdo nebyl. Večer zahájili pro
doposud utajení emo-punk rockeři PIAVA. Jejich set nebyl špatný, ale z pódia
mě to prostě nedostalo. Následně doma při poslechu jejich jediné dva roky staré
nahrávky
nechápu vlastně ani proč. Sice jsme tohle už slyšeli tisíckrát, ale téhle
trojici to prostě věřím. Texty ve kterých se najdeš, pokud si neuhnul z cesty
a kompozice, které doslova pohladí nejen starší punkovou duši (jde se opravdu zpátky
v čase). V každém ohledu sympatické kapela, které věnuj pozornost: „Tři
kluci, který budou vděčný za dvacet minut vašeho života. Mnohem radši než ve
vašem klubu zahrajeme ve vaší zkušebně, sklepě, obýváku, squatu a na vaší
benefiční akci, která bude nám i vám dávat smysl. Nebudeme hrát na vašem moto
sraze, mítinku politický strany, městských slavnostech a vepřových hodech.
Still punk.“
DIARIO
DI BORDO naservírovali svůj street punk nejen s řadou chytlavých míst a
nezbytných halekaček, ale i nečekaně dobře stravitelných soft pasáží. Abych se
přiznal, před akcí jsem jejich dvě nahrávky proklikal na YT velmi
zběžně, takže do čeho jdu, jsem věděl pouze rámcově. Doma bych si asi desky
nepouštěl, ale s koncertem jsem byl se spokojeností dalece převyšující očekávání.
Shrnul bych to asi jednou větou: Žádné impotentní samoúčelné kompozice, ale cit
pro rock n roll.
Píšu
to vždycky, ale sleduj stránky Azylu a přijď na koncert…v nabídce jsou brutální death metaly ze států, francouzské grindcory v sestavě s Emilií
Salata z božské Kaliyugy nebo italský old
skull hardcore.
Žádné komentáře:
Okomentovat