Pure - Hell on Earth

Pure je jméno, které na domácí grindcore scéně už nějakou dobu rezonuje. Někoho neočekávaně sestřelilo tři roky debutní mini CD a někdo šel na jistotu za kapelní sestavou, jejíž složení garantuje bez debat minimálně výkon hodný pozornosti žánrového posluchače.

Tak jako název Pure vzniknul tak nějak samospádem, vznikla samospádem i tahle kapela nebo projekt…těžko říct, jak to uchopit. Každopádně jedno je jisté, že základní kámen byl položen v roce 2017 na troskách legendární rubanice БУТ, kdy kytaristu Honzu a bubeníka Zbyňu začaly po třech letech svrbět prsty. Přes veškeré snahy se jejich nová tvorba stočila k tomu, co jim jde nejlépe. Ve zkušebně se následně objevuje s basou Vlakin (Ingrowing) a po poslechu demonahrávky se přidává na vokálu Bilos (Malignant Tumour). První kapitolu kapely/projektu společně s uvedeným mini CD uzavírá hostující vokalista Topi (Pigsty). Mini CD rozpoutává pod vynikajícím obalem (toto se tofužel nedá říct o obalu z Hell on Earth) libozvučné deseti skladbové grindcore peklo. Druhou kapitolu PURE uzavírá právě recenzovaná nahrávka Hell on Earth, která spatřuje světlo světa tři roky po debutním mini a na které nahrazuje vytíženého Vlakina mistr neméně profláknutá postava domácí scény Beherit (Ahumado Granujo nebo Alienation Mental).

Na plnohodnotném albu natahuje kapela dvounásobně jak track list, tak stopáž…tudíž se dostáváme na dvacet skladeb a stopáž necelých dvaceti čtyř minut, což je u tohoto žánru optimální. Jen ta grafika mi oproti debutu prostě nesedí, stejně jako font z bookletu. Nahrávalo se opět u Otyna v Davosu, takže zvuk nemohl dopadnout špatně, stejně jako tvorba z rukou a hrdel lidí z Ahumado Granujo, Alienation Mental, Bizarre Embalming, БУТ, Dobytčí Mor, Ingrowing, Isacaarum, Kandar, Malignant Tumour, Pigsty, Plastic Grave, Rubufaso Mukufo, Sick Sinus Syndrome nebo Uprise…slušný výčet více jak dvaceti let zkušeností s tímhle třeskutým žánrem u všech zúčastněných.   

Kapela koncertovala nejprve z Bilosem a poté s Topim, se kterým jsem je viděl letos na Obscene Extreme a bylo to maso. Maso je ostatně i poslech nahrávky samotné, protože po intru z mocného hororového bijáku Hellraiser se to sype jedna báseň. Báseň je to ovšem pořádně naštvaná, jak se na daný rank sluší a patří. Skladby se ani zdaleka nepřibližují hranici dvou minut a paní nuda zde vskutku nemá prostor dělat posluchači v hlavě neplechu. Kompozice léty prověřených kytarových a bubenických postupů je vskutku čirou radostí poslouchat. Chvilku jsem si sice musel trochu zvykat na polohu vokálu, ale nakonec mi dosedl jako poslední díl bezchybné skládačky toho nejlepšího, co můžeš na domácí scéně a v daném žánru poslechnout (no…uvidíme, spíše uslyšíme, jak budou znít z nahrávky nové válce mocných Ingrowing). Po Sick Sinus Syndrome je tu další grindová a to doslova kamarádská radost pro radost…radost budeš mít taky, když si stříbrný kotouček za lidový peníz koupíš…teda až na ten obal, ale tím si nenecháme tu radost kazit, žejo. TOP!

PS: křest proběhne pod taktovkou Marcelky na letošním Power Grindcore.

5/5

Grinch

11.11.2023 – Extreme Nordic Meeting vol. 2 - Liberec, Azyl

V libereckém Azylu proběhlo již druhé hlučné dostaveníčko pod hlavičkou EXTREME NORDIC MEETING. Stejně jako v prvním ročníků někdy vloni v září měli prsty na akci vystupující fastcore úderníci MIKExWAZOWSKI, kteří se na proklatě nízké azylácké stagi cca po roce opět potkali s anarcho punx INSTANT IRONY.

Akce tradičně pod heslem: “Absolutně nulová tolerance rasismu, nacismu, fašismu, homofobie a sexismu!“ a vstup od 161 Kč vejš dle možností každého platícího přilákala méně lidí, než jsem čekal…škoda. Akci odstartovali téměř na plakátový start MIKExWAZOWSKI. Tahle čtverka mě baví od začátku, a nejen na jejich koncertech, ale i doposud jediné nahrávce v podobě split kazety s LADY GAZA je vidět poměrně velký progres, za kterým zřejmě stojí/stálo mimo aktivního hraní i působení Maršálků v dalších hlučných kapelách. Jednotlivé výbuchy hněvu od intra “uděláme bordel“ měly krom devastačního účinku i dostatek záchytných bodů. Zpěvák bez váhání smázl pomyslnou hranici tvořenou hranou pódia a celkově to pěkně tlačilo. Set nebyl zbytečně dlouhý a každý ho mohl zakončit v novém triku kapely a s vegan tortillou v ruce. Bez zbytečných průtahů naskočila power violence dvojice LADY GAZA. Ještě kratší a v jistém ohledu i extrémnější výbuchy měla na svědomí v Liberci dobře známá dvojice Oskar (Interpunkce, Terminator X) a Petr (Sølitär, Murder Inc.), která za řízného zvuku sáhla krom letošní nahrávky i do zmíněného splitu s MIKExWAZOWSKI. Z pódia to opět solidně tlačilo a po setu nebyl problém zakoupit nějaké nahrávky v distru labelu “S Kudlou V Zádech“, za kterým stojí právě Oskar. Po těchto dvou extrémních libových setech a zjištění, že další kapela KLINGER z důvodu nemoci nevystoupí jsem dostal porci anarcho punku z Ústí Nad Orlicí. S kapelou INSTANT IRONY jsem se potkal vůbec poprvé a zle to rozhodně nedopadlo. Ovšem úplně jsem se zpočátku nedokázal přepnout z nastoleného hudebního modu a chvilku mi trvalo si zvyknout na produkci i zvuk. Poměrně chytlavá a jak již produkovaný žánr dává tušit i angažovaná tvorba rozhýbala většinu přítomných. Set jsem sice neviděl do konce, ale z jeho poloviny dle setlistu na stagi jsem si odnesl jen pozitivní hudební dojmy. Ostatně můžeš posoudit sám na bandcampu kapely…ještě lepší by bylo vyrazit na koncert, protože na zadku můžeš sedět v důchody a pokud máš hlouběji do kapsy, tak konkrétně na obdobných akcí se u vstupu vždycky nějak domluvíš.

Doufám, že se uvidíme na příštím ročníku.

Grinch.

Disfigured Corpse - Sick World MMXXIII

Je tomu už více jak pětadvacet let, co jsem si přinesl domů z jednoho CD bazaru splitko Total Death / Disfigured Corpse. Tenhle split byl jedním ze zakládajících kousků mojí tvrdě metalové CD sbírky společně s takovými veličinami jako Brutal Thruth nebo Cannibal Corpse. Následně jsem si už vždy kupoval novinková alba až do finálního “Human Corrosion“ z roku 2010...posléze samozřejmě i všechny nahrávky Antigod, kteří na troskách Disfigured Corpse tak nějak vznikli.

Asi zde nemá smysl podrobně pitvat historii této ostravské veličiny, jejíž kořeny sahají až do roku 1991, tedy rok před vydání uvedeného splitu, který je fanoušky stále hojně vyhledáván, takže došlo i na jeho reedici. Od té doby prošla kapela logicky kompozičně i zvukově nějakým tím vývojem, který aktuálně stagnuje na třeskutém hardcore grindu s potenciálem ti pořádně zamotat hlavu i nohy v pitu, což se stalo skutečností na Obscene Society festivalu, který byl návratů plný…samotný spojený festival Obscene Productions a Insane Society, velký návrat Ingrowing a právě Disfigured Corpse s novými tracky. Do té doby o sobě dala kapela pořádně vědět jen CD coverovou kompilací “25 let znetvořené mrtvoly“ vycházející jako příloha dnes již tofužel neexistujícího časopisu Pařát.

Ale dost keců okolo a šup na novinkové mini CD, které je vskutku mini, protože vlastní hudební nosič ukrytý ve slušivém digipacku, který grafikou navazuje na dlouholetou tradici kapely, obsahuje pouze tři skladby v celkové stopáži necelých sedm a půl minuty. Sice chápu politiku vydavatele, ale tohle by se prostě hodilo více na sedm palců. Ještě se sluší zmínit, že je na spadnutí split s Ingrowing, kde budou mít obě kapely nové vály. Aktuální mini album otevírá provařená klipovka “Green Kill“, které stejně jako následujícím dvěma štychům sluší zvuk z Jablunkovského studia Southock Recording, který ještě šperkoval následně mistr Otyn ve Vyškově. Kapela sundává nohu z plynu pouze pro salvu hutných rifů umocňující skutečnou tvrdost nahrávky, které stejně jako grindcore kvapíky v tomhle dvouminutovém pekle (včetně intra) doprovází charakteristický vokál Vládi Třískaly. Strhující porce energie a skvělý žánrový mix provází posluchače i v následujících věcech. “Social Shock Corpse“ jednoznačně ukazuje, jak hodně zdatní jsou jednotliví hráči jak ve vlastním hraní, tak v kompozici, kdy ve zdánlivě jednoduché skladbě poutavě šperkují. Závěrečná věc “Sick World“ disponuje krom uvedeného i poměrně variabilním hlasovým projevem a apokalyptickým outrem.

Celkově je to svěží, perfektně zkomponované i zahrané, koncepčně i na první pohled graficky vymazlené (vlastní fyzický nosič budu v ruce držet až zítra…tak případně doplním nějaké informace/dojmy).

Jako ochutnávka na další aktivní období kapely je to TOP. Slušel by tomu rozhodně víc formát sedmi palců a nějaký ten vtip, na který jsme byli u kapely zvyklí.

4,5/5

Grinch

04.11.2023 - Infernal Bastion fest 16 – Jaroměř, Klub Bastion No. 35

Druhá návštěva Bastionu No. 35 v rámci dalšího Infernal festu byla ještě horší než ta minulá. Vím, že to zní fakt zle, ale pokud někam jedeš 300 kilometrů a dostaneš zvuk jak z kýble a skluz dvě hodiny bez jakékoli omluvitelné příčiny, tak je kritika prostě na místě…stejně jako je na zvážení, jestli má vůbec smysl plánovat výlet na další ročník…ale vezmeme si to pěkně popořadě.

Kdo v klubu byl, dobře ví, že je to s parkováním na trávě podél Labe na štíru, takže je na místě přijet s předstihem. Klub je otevřen totiž dříve, než je uvedeno na plakátu. Naštěstí se zde nekoná tradiční martyrium jako v libereckém Bunkru, kde je po změně majitele běžné, že se mezi dveřmi dozvíš, že to ještě nemají připravené a nechají tě stát v mrazu venku (pokud teda nejsi žena do třiceti let s výstřihem, žejo). Odbavení u pokladny v Bastionu bylo tradičně bez problémů, stejně jako bar s fér cenama. Tím ovšem pozitiva končí, protože už úvodní zvukařovy kejkle smrděly bez debat průserem.

Co jsem měl možnost vidět a slyšet, tak nejvíce zvuk odnesli pražští hardcore-punkeři JUST WAR. Tuhle kapelu sleduju od jejího počátku a nikdy mě jejich koncert nezklamal (jak klub, tak velké pódium na festivalu). V Bastionu jsem se skluzem pod taktovkou “zvukaře“, který pro mě zcela nepochopitelně pálil v klubu jedno cigáro za druhým dostal z JUST WAR údery rytmičku, rázové vlny z aparatury, zpětné vazby a hučení. Miki i Jehuda měli minimální prostor pro pohyb, aby něco nesnesitelně nehoukalo už do tak odporné zvukové koule. Zvukařova reakce na toto byla, já to neslyším, musím se podívat dopředu…wtf. JUST WAR začali střílet největší mordy v podobě “Atheist Prayer“ a “Cards and Dice“ hned ze začátku setu, ale díky zvuku šlo všechno do háje. Nakonec mě ani nemrzelo, že na pódium nevlezl Bilos s “The Hangman“, což jsem s ohledem na účast Malignant Tumour trošku očekával. Koncert dohráli, ale s čistým svědomím musím konstatovat, že horší zvuk jsem v životě neslyšel…a to jsem projezdil různé prostory včetně vykachlíkovaných bývalých hajzlíků pro třicet lidí na stojáka, kde v rámci DIY hrály špinavé screamo hardcory, a i tam byl zvuk čitelnější.

Jinak ve velmi kvalitním line-upu pokračovali zmínění MALIGNANT TUMOUR, kteří měli ten večer nejlepší zvuk. Až na backing vokály to šlo…Bilos si v tomto ohledu také nebral směrem ke zvukařskému pultu servítek. Přehrávka patnáct let starého alba “In Full Swing“, kterému bylo věnované celé tourko, mě posadila na zadek a jsem rád, že jsem stihnul alespoň jeho poslední zastávku právě v Bastionu. Bezchybný, energický a naprosto devastující set doplnily ještě další tracky z jiných alb v rámci přídavků. Oku lahodící grafika reedice přehrávaného alba se na fanoušky valila jak z obří plachty na stagi, tak ze slušivých trik v rámci kapelního merche. Škoda jen, že reedice desky vyšla pouze v boxu s pexesem a nikoli jako limit plus standardní asfalt. Samotný uvedený album, který původně vydal i na místě přítomný Barvák je plný silných momentů a všechny jsem je do puntíku z pódia dostal…kloubouček.

Set MT mi neskutečně spravil náladu, a i přes opět zhoršující se zvuk mi jí udrželi ve skvělé formě i následující INGROWING. I přes utopenou kytaru a hůře čitelné bicí, což je zejména při techničtěji pojatém grindcoru jaký hrají Ingrowing dost zásadní, jsem si sedl na zadek podruhé.  Koncert byl ještě mocnější, než na Obscene Society letos na jaře, kde to naprosto ovládli…stejně jako nyní Infernal Bastion fest 16…nikdo nic jiného asi nečekal. Přehrávky z kultovních desek mísící rifovou devastaci s matematickou techničností plus naprosto zničující novinky, se kterými se jde za chvíli do studia k Otynovi do Vyškova…bez debat první liga! K tomu nefalšovaná skromnost člověka, který formoval domácí grindcore scénu a vyšla o něm zaslouženě i kniha…pokud nemáš, kup si jí. Ingrowing jsou jednoznačně klenot domácí extrémní scény, v jehož návrat na pódia už nikdo nedoufal a mezitím už je prakticky na cestě nový materiál ve formě CD splitu s další restartovanou legendou Disfigured Corpse, se kterou se Ingrowing tak rádi špičkují (jinak Disfigured Corpse mají už jedno novinkové mini CD venku…škoda jen, že má pouze tři válce).

Slušně rozjetý večírek s na dnešní poměry až závratnou návštěvností (klub byl solidně zaplněný) stopnul až výpadek proudu během první skladby od FAUST. Tihle thrasheři hrají poměrně často (protože jsou prostě skvělí), takže nemělo smysl čekat až to někdo dá do pořádku, protože se kolem elektřiny lítalo téměř půl hodiny a celkový skluz tahle nehoda natáhla na neuvěřitelné dvě hodiny. Dostal jsem smsku, že už se hraje, když jsme kličkovali mezi srnkami a divokými prasaty mezi Josefovem a Lázněmi Bělohrad.

Jak jsem psal v úvodu, další účast je i přes opakovaně skvělý line-up vskutku na zvážení. Zvuk a skluz...jedna velká bída. Nějaká videa najdeš u mě na stránce a špičkové fotky od Jardy najdeš zde.

Grinch

20.10.2023 - Sick Sinus Syndrome, Impulsealer, Močový Khameni, Laid to Waste – Želízy, Kovárna

Do Želíz jezdím rád. Krásná příroda Kokořínska protkaná sochařským umem Václava Levého a hospoda Kovárna, u které pravidelně probíhá jednodenní festival Želíszká Kovadlina. V Kovárně se za rok odehraje i pár vnitřních akcí a line-up stojí vždycky zato. Ostatně ne jinak tomu bylo předposlední říjnový víkend.

Tuhle akci bych se nebál nazvat sletem bubeníků, protože ihned první set, který měli na svědomí IMPULSEALER, byl až na zvuk jedna velká hudební paráda. Na můj vkus se hrálo trochu potmě a trochu moc nahlas, ale vem, to čert…třeba ten, který stráží bar uvnitř hospody. Čistokrevný grindcore v podání malého Johna (ex-Bowel Fuck, Destructive Explosion Of Anal Garland, Godsfury, Pisstolero, Roach Sodomy) a Marzeny (ex-Marnost, Hibakusha, Marne a další) trhal dlažbu z podlahy Kovárny. Kulomet krátkých a nervních fláků nedával prostor k výdechu. Poslední nahrávku v podobě split kazety s My Body is a Cage z loňského roku společně s kompletní diskografií kapely poslouchej na bandcampu…tohle stojí zato jak živě, tak z nahrávky.

Další hudební parádičku večera měli na svědomí nekorunovaní králové Želíz ústečtí MOČOVÝ KHAMENI. Precizně zahraná kolize crust a grindu s přídavky v podobě coverů kapely typu Disrupt, na které se celá tvorba tria odkazuje, je vždycky zárukou kvality. Khameni mě zničí, kdekoli hrajou, téměř vždy mají skvělý zvuk (i tady se zadařilo) a často klubovou akci s přehledem hudebně ovládnou…je až neuvěřitelné s jakou lehkostí sypou tak agresivní muziku, ještě když si bubeník u toho vesele prozpěvuje…čirá radost sledovat jejich koncert. Radost byla sledovat i další set, který návštěvníka přesunul od grindu k poctivému thrash metalu. Ani zde bubeník nezůstal výkonem schovaný za spoluhráči, protože Adam (Crippled Fingers, Congenital Anomalies a teď nevím, jestli má ještě čtvrtou kapelu) to sype s přehledem i mezi extrémními hudebními žánry…tady s LAID TO WASTE, kteří jako česko-americká thrashová kapela přidávají do vínku i trošku osmdesátkového speedu. Psal jsem recenze a tedy velmi poctivě naposlouchal obě desky a rozhodně velká spokojenost. Ostatně stejně jako z posledního viděného koncertu loni v Liberci s Faustem. Delší tracky vyrážené kompozičním umem a dostatečně naplněným potenciálem dvou kytar. Přesto mi do dnešního až na jejich přehrávku čistě grindového setu, který uzavíralo all star ( i když to Bilos nerad slyší) grindcore ostravské komando, úplně hudebně nesedli.

SICK SINUS SYNDROME…Bilos, Hary, Jurgen…Malignant Tumour, Pathologist, Ahumado Granujo/Ingrowing…psát něco víc by asi nebylo ani potřeba, žejo? Tofužel měl trošku zvukař problém s Bilosovým chorobným řevem, který nesporně patři k chorobnému grindcoru, který kapela už na třetí nahrávce šíří do světa. Kapelu jsem viděl, jak na velkém, tak malém venkovním pódiu (na malém právě loni na Želízské Kovadlině), ale klub nebo malý prostor téhle poctě žánru prostě sluší nejvíc. Učebnici postupů a partů, u kterých vlhne oko každého fanouška žánru, nemohl poškodit ani slabší zvuk, protože tady to prostě chrastit a vazbit musí, i kdyby se na apárat od Metaliccy hrálo. Závěrečná cover lahůdka už jen všechny přítomné utvrdila v tom, kdo tady drží stále prapor žánru.

Sleduj FB stránku Kovárny a choď na koncerty.

Nějaké fotky od Vaška nejdeš ZDE.

Grinch