pondělí 1. května 2023

Obscene Society Fest 2023

Po deseti leté pauze se prkna, co znamení grind vrátila do indoor podoby. Zde tedy spíše s výstižným heslem “In grind we crust“, jelikož je všem scény znalým jasné, že se obnovilo koncertní pouto léty prověřených labelů Obscene Production a Insane Society, z nichž ten první jmenovaný se po delší odmlce vrací i s novými tituly. No, nebudu lhát, že tahle akce pro mě byla dost nostalgická. Nevrátil jsem se v čase ani tak do doby, kde tenhle indoor festival končil, ale ještě o deset let dál, tedy do roku 2003, kdy jsem si užil pro mě nejlepší ročník v čele s americkou Phobií, které mimochodem tehdy sekundovali Ingrowing a Lycanthrophy, jako dnes, o dvacet let později…tedy bez té Phobie, kterou už nikdy neuvidíš, pokud si nezaletíš na koncert za oceán. Tehdy sokolovna v Chlumci nad Cidlinou, dnes ABC Klub v Pardubicích a než se začnu rozplývat, rád bych pochválil výběr ABC Klubu, protože jeho zázemí pro fanoušky bylo bez chyby. Od parkovacích míst, přes chill-out zónu až po samotný sál.  

Jelikož jsme měli na cestě drobné komplikace, propásli jsme poměrně mladou death metalovou kapelu MILLIGAN a před stage se dostali až na další kapelu z nové domácí thrashové vlny REFORE. Tahle čtverka mě před dvěma lety sestřelila debutním albem “Built To Nothing“ a jejich kvality se také promítly do hlasování “Břitva 2021“, ale osobně jsem neměl na živo ještě tu čest. Jsem rád, že premiéru jsem si odbyl právě na OSF, protože ten zvuk se prostě povedl a atmosféra byla již během prvních setů taktéž náramná. Delší, leč kompozičně zejména díky kytarové práci záživné skladby fungovaly na pódiu skvěle. Publikum bylo sice ještě vlažnější na větší pohyb, ale spokojenost byla dostatečně hlasitá. Žánrovou pestrost line-upu nedeklarovala nejen kooperace uvedených labelů, ale i dlouhodobý přístup v sestavování programu standardního Obscene Extreme Festivalu. Takže po deathu a thrash metalu přišel na řadu hardcore punk v podobě domácích CONQUESTIO. Tuhle kapelu můžu jak z desky, tak z pódia a ani tentokráte jsem nebyl zklamaný. Sice na mě některé pomalejší party působily trošku mimo, ale maximálně tak dvakrát během setu a nikdo po nikom nelil pivo. Krom tohoto vcelku zanedbatelného nedostatku tepal neúprosný d-beat rytmus i libozvučně vřeštily kytary. Pokud máš rád tuhle muziku, mrkni na kapelu Altercation, na které jsem byl minulý víkend a ve které působí jeden z kytaristů Conquestio.

V rámci občerstvení čekal návštěvníka mini festival malých pivovarů a vegan catering. Jako dlouholetý abstinent nemůžu posoudit kvalitu piva, ale jídlo bylo opět vynikající. Navíc na nealko byla kratší fronta. Čtvrthodinové pauzy mezi sety byly akorát, žádné zbytečné prostoje, jako když jdeš na tři grindcore sety, které dohromady nezaberou ani hodinu a v klubu zevlákuješ od osmi do půl jedné. Kdo se nestihl občerstvit během pauzy před SICK SINUS SYNDROME, mohl si nechat od Martina Schirence nalít whisku přímo do chřtánu během křtu nové desky “Swarming of Sickness“. Martin Schirenc a OEF konferenciér Áda byli totiž kmotři této po dlouhé době první vlaštovky v rámci nových titulů pod Obscene Productions a zároveň druhého alba SSS. CD už bylo na místě k mání, jeden šťastlivec získal to křtěné a LP verze budou následovat (předobjednat můžeš už teď). Patologickému komandu Bilos, Jürgen a Hary to hrálo opět náramně a jejich chorobný grindcore k akci se probouzejícím publikem a kvalitním zvukem musel pohladit po duši každého grindera. I když SSS hrají teprve třetím rokem a mají venku tři nahrávky, řadí se právem k “Daddies go grindcore tour 2023“ s Ingrowing a Disfigured Corpse, o kterých bude ještě řeč, protože za ně mluví jejich nesmazatelná hudební stopa na domácí grindové scéně…Malignant Tumour, Pathologist, Ahumado Granujo…asi stačí. Pumelenice i šlapavé party s kanálním vokálem do dvou minut stopáže vystřídaly ještě kratší a rychlejší stop and go party od dalších velikánů domácího grindcoru LYCANTHROPHY. Na jejich druhou, řadovkou desku v záplavě sedmipalců, stále netrpělivě čekám (ukázky i obal jsou lákavé). Nekompromisní bicí a smýkání se prstů po hmatnících kytar byly bezchybné a zároveň devastujcí, přesně jak to od Lycanthropy fanoušek očekává. Skvělý set.

Na místě byla k mání distra Psychocontrolu, Insane Society, Lecter Music Agency a dalších. Nechyběly věci z dílny EXTREME PRINT a samozřejmě ani merch jednotlivých kapel…bylo skutečně z čeho vybírat. Po metronomickém nářezu přišla na řadu živelná show DISFIGURED CORPSE, což přivítali moshem i stagedivingem přední řady fanoušků v příjemně zaplněném sále. Během staré dobré známé (od roku 1991) směsice grindcoru a hardcoru si mohli šílenci v pitu dát kolečko s Vláďou Třískalou nebo si zařvat do mikrofonu. Bylo to neskutečně intenzivní a na tu chvíli mi bylo o dvacet let méně. Zazněly i věci z nového ep, které by mělo vyjít ve formě splitu s Ingrowing u Obscene Productions jestli jsem tedy během večera zaslechl správně. V hlavě mi utkvěla věc “Green Kill“, která je venku pár dní ve formě klipu a je neskutečně šlapavá, ovšem i tak se domnívám, že peníze se nedají pít. Další intenzivní set měli na svědomí slovenští hosté ČAD. Všem dobře známá a v posledních letech velmi oblíbená kapela kloubící zdárně žánry extrémní kytarové muziky a stojící na skvělých textech i dobře napsané muzice. Zazněly největší mordy jako Železný mejdan nebo Bastard. Po setu, kterému nešlo nic vytknout, jsem měl nejen pivo v botách i trenkách, ale i pachuť po zbytečném incidentu na stagi, který sice usekl poslední vál, ale naštěstí dopadl bez zranění. Stejně jako ČAD mě hudebně v klubech za poslední dobu nezklamali ani následující LAHAR, kteří mě dokonce loni na podzim na Infernal Festu v hradeckém Bastionu doslova vystřelili z kecek. Opět nekompromisní diktát, jaký dostaneš, když položíš jehlu na loňskou desku “St​í​n​á​ní Hlav“. Tracky “Připrav se chcípnout“ nebo “Čas lámání chleba“ se znásobenými thrashovými oktany v rámci živé přehrávky za doprovodu další stagedivingů včetně toho zpěvákova byly naprosto devastující. Bez debat jeden z nejlepších setů večera. Ten nejlepší měli totiž na svědomí INGROWING, kteří vlezli na pódium během letošního března po dlouhých devatenácti letech téměř v původní tříčlenné sestavě. Tohle byla grindcore odysea složená hlavně z věcí z desek “Suicide Binary Reflections“ a “Sunrape“, na které jsem kdysi čekal, stejně jako na nová alba Isacaarum, Pigsty, Negligent Collateral Collapse nebo Abortion pod Obscene Productions jako na smilování. Jedna ze zásadních kapel domácí grindcore scény je zpět a rovnou s novým materiálem, na který se můžeme už v brzké době těšit. Vepředu jsem sice neměl úplně ideální zvuk jako vzadu u zvukaře, ale tenhle set člověk musel vidět pořádně zblízka, jestli ho nešálí zrak…schválně kdo čekal, že uvidí ještě někdy Ingrowing na pódiu? I přes drobná zaváhání to bylo neskutečné, nekompromisní klepec z rukou léty a řadou kapel prověřených borců…respekt!

Ve stejné době, kdy jsem hltal Ingrowing jsem přičichl díky titulům labelů Obscene productions a Insane Society i k italským hardcorem ovlivněných grindcore úderníkům CRIPPLE BASTARDS. Po hudební stránce je i jejich aktuální tvorba velmi kvalitní, což prokázali během setu k výročí 35 let na scéně, kde jsem registroval zejména starší věci, které mám ještě z dob “Almost Human“ nebo “Misantropo A Senso Unico“ stále dobře naposlouchané. Nečekaný technický výpadek vyplnil bubeník přehlídkou svého umu. Set jsem neviděl celý, jelikož nepříjemně dlouhá dojezdová vzdálenost navíc s porouchaným autem vyžadovala dřívější odjezd.

Výsledný dojem je skvělá akce, kterou si dokážou pokazit sami sobě tak maximálně někteří fanoušci. Příjemně nostalgický a zároveň ultimátní zážitek! Díky!

Grinch

Žádné komentáře:

Okomentovat