Již dávno jsou pryč doby, kdy byl
neocrust na špici v posluchačském kurzu. Plačky vládly světu a na “trendové“
vlně vzniklo a následně ukončilo činnost mnoho a mnoho kapel…mnoho a mnoho upadlo
do zapomnění…to ovšem není případ kultovní formace ze španělské Corunny s názvem
Hongo.
Hongo se vyslovuje se zaslouženou
úctou na španělské scéně stejně jako Ekkaia, Ictus nebo Madame Germen. Hongo
stejně jako uvedení Ictus přinesli do žánru prvky post metalu a sludge, jinak
standardně drželi epickou a temnou linku subžánru…a jinak tomu není ani na
letošní nahrávce, která přichází po dlouhých jedenácti letech po vynikajícím
splitu s barcelonskými blackened crustery Ancient Emblem.
Nové LP nese název “Aquellos
tiempos que aún no vivimos“ a nabízí tři hudební eposy na celkové ploše téměř
sedmatřiceti minut. O vydání se postarali tři španělské DIY labely a grafická stránka
věci je stejně tíživá a temná jako samotná hudební náplň. V bookletu najdeš
samozřejmě texty jak v mateřském, tak anglickém jazyce.
Hudebně se jedná o podmanivé
místy melancholické instrumentální pasáže gradující do tvrdého tíživého metalu/sludge/crustu.
Hongo znamená houba, zde se jedná a od začátku to tak bylo myšleno o hřib
jaderný a uvedené hudební gradace nepostrádající lehké disharmonie topící se v temnotě
evokují jak jeho děsivý růst do oblak, tlakovou vlnu i radioaktivní spad a
následnou zkázu. S ohledem na stopáže jednotlivých skladeb…devatenáct, osm
a devět minut…kapela nikam nespěchá a poctivě staví atmosféru, která posluchače
pohltí po několika úvodních minutách a pustí až s větším odstupem po
dohrání posledního válu. Kadenci metalových rifů vévodí záhrobní Ernestův vokál.
V prvním válu “Carne De Abismo“, který okupuje celou A stranu desky, čtyři
naprosto sladění hudebníci rozehrávají s ohledem na stopáž hru s posluchačem
opakovaně. Opakovaně šponují posluchače á la Fall of Efrafa do výbuchu emocí, kterému
nelze odolat…jen podlehnout a nechat se unášet stupňujícími se vyhrávkami do epického
metalového pekla. I přes opakující se motivy nuda nepřichází a kompozice s postupem
času jen kvete. Na B straně “Silencio Roto“ drtí posluchače hned s prvními
tóny. Mocné rify, tíživá atmosféra, naléhavý vokál nořící se do death
metalového záhrobí, kytarové vyhrávky…všechny trademarky poskládané s precizností
a uchu lahodícím zvukem. Závěrečný štych “Sentencia y Justici“ nastupuje nejprudčeji
a lepí mozaiku kapelních postupů do jiných znepokojujících obrazců. Citlivé a
instrumentálně rovněž vydařené zvolnění pevně drží nastolenou depresi přes
plejádu výborný těžkých rifů až do posledního tónu.
Ve výsledku se jedná o letošní žánrovou
jednohubku, která ti v polici neudělá ostudu a zároveň tam rozhodně nezapadne
prachem.
4,75
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat