Druhý den po vystoupení na
pražském AFA festu se skotská legenda Oi Polloi po cestě zpět na ostrovy
zastavila na polském úpatí Jizerských hor na místě konání vyhlášeného Izero
Hardcore Festivalu v alternativním prostoru Atelieru Wolimierz. Tento
prostor je bez debat naprosto unikátní a pro obdobné akce více než vhodný. S ohledem
na roční dobu i povahu akce se hrálo uvnitř, z čehož jsem měl obavy nejen
s ohledem na vyšší očekávanou návštěvnost, ale i pro mě zcela nepochopitelné
kouření ve vnitřních prostorech během koncertu.
Akci pořádal opět Till z berlínského
labelu Abnegat Records a s ohledem na česko-německo-polskou účast by nejen
on ocenil konečně jednotnou měnu. Venkovní, vnitřní stylové a pohodlné posezení
společně s účastí přátel napříč uvedenými státy nevadil ani drobný skluz,
i přes který akce končila s ohledem na přídavky pár minut po půlnoci.
Jako první nastoupili na stage
českolipští punx GRIL KILLERS oslabení o zpěvačku. I přes tento hendykep
vystřelili poměrně
ostrý
set s jednou nucenou přestávkou s ohledem na rupnutí kytarové
struny. Skvělá odezva publika na angažovanější punk s d-beatovým
bubenickým podkladem obsahovala i první šílence pod pódiem, které je na místě, jak
se patří na obdobné akce proklatě nízko. Basák a vokalista v jedné osobě Drobek
se nebál usadit hlas do drsnějších poloh, což dodalo setu ještě vyšší oktanové číslo.
V řevu mu zdatně asistoval bubeník. Dvě kytary z rukou žánrově
odlišných muzikantů nabídly variabilnější party, které můžeš najít na dva roky
starém debutu “Tryzna svobody“, které je prozatím k dispozici jen na
hudebních platformách. Ke spokojenosti publika, které už na první kapelu slušně
zaplnilo sál vytvořený ze zřejmě bývalé dílny, proběhly i nějaké přídavky.
Se slušným zvukem a povedenými pódiovými
světelnými efekty naběhli na stage po krátké pauze crust-punkeři INFEKCJA.
Kapela s kořenem v roce 1991 a s vyšším důrazem na angažovaný přesah,
než na chrlení nahrávek předvedla hudebně i vlastním nasazením neskutečně
brutální set…čemuž odpovídalo i dění pod pódiem. Šílené vokální kreace a drsná
i na žánr technicky nápaditá bubenická hra bojovaly o mou pozornost celý
koncert, který se rovněž
protáhl o přídavek. V celkovém dojmu nekompromisní, ovšem i ve všech
ohledech poutavý nářez, který mohl fanoušek stejně jako od skotů zakoupit v nabídce
kapelního merche v podobě nejen nahrávek a textilu, ale i názorových
odznaků odrážejících aktuální světové společensko-politické dění.
Zvukovka OI POLLOI se poněkud protáhla,
ovšem výsledek stál rozhodně zato. Koncert byl na mě už poněkud dlouhý, ale i
tak se do něj nevešlo vše, co bych rád naživo slyšel. Jak s nadsázkou uvedl
zpěvák a aktuálně již jediný zakládající člen kapely pamatující bod zlomu v roce
1981 Deek Allen: tolik hitů, a tak málo času. Průřez za pětačtyřicet let
nabízel logicky i různé podoby tvorby kapely, na kterých se podílelo více jak padesát
členů, od anarcho-punkových skladeb po ostré d-beaty nebo metalický punk či oi
punk. Nechyběla pověstná komunikace s publikem v místním jazyce i v tomto
ohledu lehce jazykově upravené refrény. Dále samozřejmě nechyběly nápisy na kartónech
vybízející rozdivočelé publiku k řvaní hesel během skladeb, DIY přístup a
samozřejmě i angažovaný obsah.
Skvělý hudební zážitek!
Ve výsledku skvělý line-up
naplnil očekávání, zvuk i organizace nerušily zážitek a drtivá většina kuřáků se
oddávala své neřesti venku u ohně.
Grinch
