Bejt hardcore není sranda!

Bejt hardcore není sranda…vál Průmyslové smrti a poslední psaní Michala “Mičla“ Dajče nejen z Průmyslové smrti na téměř tří stovkách stran…a to fakt není sranda.

Autora vskutku není potřeba představovat a knihu jsem si od něj moc rád koupil, protože rád podporuju nejen jeho vydavatelské aktivity, a to jak knižní/fanzinové, tak hudební. Jedná se o paper back v Mičlově oblíbené růžové a několik kusů knihy bylo k dispozici i s růžovým trikem a taškou na LP.

Knihu si Mičl nejen sám napsal, ale i edičně zpracoval, nasázel, graficky upravil i vlastní grafikou vylepšil…prostě naprosto v duchu DIY, který je autorovi vlastní.

Kniha je rozložena do čtyř oddílů, které vznikaly v letech 2020–2025. Prvním jsou “Řeči historicky punkové“, kde autor ve třech kapitolách na více než devadesáti stranách rozebírá oblíbenou kapelu Sacriledge, oblíbenou hlučnou hardcore scénu v San Diegu v první polovině devadesátých let a představuje postavu významného amerického umělce Raymonda Pettibona propojeného z neméně významnou kapelou Black Flag. Velmi se mi líbí styl Mičlova psaní, které jsem již zakusil nejen v jeho autorských zinech Útok z Jámy nebo Destruktorrr, ale i v dalších zinech – např. Go and Kill či Telepatie, kam občas přispívá. Líbí se mi jeho upřímnost, nadšení a emoce, za které se nestydí a kterými obohacuje historický výklad uvedených témat. A právě v druhé oddílu je pro upřímnost, nadšení a emoce prostoru nejvíce.

Jedná se o oddíl “Řeči názorové edukační“, kde autor v kratších textech rozebírá sociální sítě ve spojitosti s hardcore punkovou scénou, punkové sloupky, ziny a obecně pak stav scény, se kterým není spokojen. Ve všem se s Mičlem rozhodně neshoduji a zřejmě se nebudeš shodovat ani Ty, ovšem jak sám autor píše, není to vůbec na škodu.

Třetí oddíl nazvaný “Řeči osobní prožité“ je asi nejzábavnější. Barvité vyprávění o vpádu do subkultury, významu publikace o Nirvaně z Levných knih v devadesátých letech, zážitcích z cest s kapelou nebo vyprávění o cestách do kultovního pražského klubu se čtou velmi příjemně a čtenář se nejednou od srdce zasměje.

Ostatně velmi příjemně se čte celá kniha, kterou jsem přelouskal k pár hrnkům kávy v mezičasech jiných činností. Posledním oddílem, od kterého se trhala pozornost asi nejhůře – vyloženě mě to vtáhlo jsou “Řeči historické světové“. Koncept je obdobný prvnímu oddílu a obsahuje všechny autorovi trademarky, takže je to číst čirá radost. Historicko-subjektivní exkurz do tvorby King Gizzard & the Lizard Wizard a stěžejního díla Black Sabbath jsou pro mě s povídáním o Sacriledge vrcholem knihy.

Jak jsem již uvedl, jedná se soubor již vydaného v Mičlových autorských zinech, již vydaného v dalších zinech, kam autor přispívá a v menší míře i o doposud nepublikované věci. Dohromady to drží skvěle, čte se to skvěle…chválím i velikost písma, která byla tématem i v posledním dílu Sklizně během recenze na Parambucha zine.

Grinch

Kaosquad - Absolute imbalance

Na tohle jsme všichni čekali. Po dlouhých sedmnácti letech, demáči, splitku a ípku udeřila písecká grindcore úderka, která je živě vždy zárukou vše živé devastující hlukové kvality, jedenácti údernými vály na ploše čtyřiadvaceti minut v podobě debutního alba  Absolute imbalance.

Nahrávku vydal tuzemský léty prověřený label Phobia Records na dvanácti palcích ukrytých ve slušivém gatefold přebalu. Kousek z třístovkového nákladu poptávej u svého distraře…příští rok v bilanci bude tenhle počin hodně vysoko. Láďa Oliva už ho má zajisté v soupisce.

Grindcore staré školy s death metalovou příchutí odpaluje těžkotonážní rozehrávka “Intro-spection“ a pak už ti trojice hudebníků dovolí jen letmý nádech při instrumentální dohrávce “Carry The Pain On“ než otočíš desku. Zvuk řeže jak rezavá cirkulárka, tohle se borcům, kteří si to nahráli sami a dali zmasterovat Šamanovi vskutku povedlo. Kdybych měl dát příměr, slyším divoké vokální kreace a technickou zručnost mocných Carcass či Exhumed jdoucí v ruce s vražedným jihočeským útokem z krajiny Entrapped, Morous, Lahar a dalších kapel, které si vyložené užívám. Kompozičně poutavé, technicky precizní a akurátně špinavé. I přes kratší a na žánr akurátní stopáž obsahuje nahrávka řadu vše k dokonalosti vytahujících/oživujících špíčků od zmíněné vyhrávky po kytarové kudrlinky ála Cannibal Corpse v závěrečném válu. Noha z plynu jde trojici i na brutalitu velmi citlivě a důrazný rif je přesně tam, kde to odpálí fanouška jak víko od kanálu.

Po premierovém dvanáctiplacovém splitu s Behind the Cemetery Wall a kazetové kompilaci “Ravenous Decay“ z Mičlovy dílny Hardcore Loves All Colors Records obsahující následující dvě nahrávky kapely, řádím tento LP skvost do sbírky.

Těžko říct, jestli jsou větší devízou nahrávky nekompromisní pumelenice nebo drtivé riffovačky, každopádně jejich společným jmenovatele je mimo kompozičního umu i nehorázný tlak. Radost tohle poslouchat, prohlížet i se příležitostně téměř orgasmicky svíjet před stagí při živépřehrávce.

5/5

Grinch

Mentally Parasites - ...to live

Poslední dobou hltám krom nekonečného přísunu nových nahrávek a reedic, kterým nový zvukový kabát často prospívá a nahrávka rozkvete, jak měla v době vzniku, kdy to nikdo neuměl pořádně namíchat, i historicky první vydání nahrávek i kapel, na které už vzpomínají pouze doboví pamětníci. Jednou z výrazných kapel z posledního zmíněného šuplíku jsou slovenští Mentally Parasites, kteří své debutové hardcore punkové tažení vyběsněné do grindcorových divočin dotáhli v roce 1997 “pouze“ ke kazetovému promu.

Zachycených dvanáct skladeb, které v dané době vznikaly logicky i pod všude přítomným a zde jednoznačně přiznaným trendem jménem Sepultura…zejména desky Roots se dočkalo finálního masteringu až v roce 2025 ve studiu Davos na popud vydavatelství Papagájův Hlasatel Records, které se rozhodlo archivovat další podklad československé hardcore punkové scény, kterým Mentally Parasites s kořenem v roce 1989 rozhodně jsou.

Pokud se ještě na chvilku ponoříme do historie, tak Mentally Parasites původně hráli pod názve Skull a vznikly z rány kladivem do hlavy jménem Napalm Death. Jako jedni z prvních slovenských průkopníků žánru nasekali pár kazet a z nahrávaní debutního alba, které mám na stole na dlouhohrající desce až téměř třicet let po jeho nahrání, se dočkalo přeci jen pár skladeb asfaltových drážek, a to v podobě sedmipalcových splitů ze slovenskými obdobně žánrově laděnými kapelami ještě v letech devadesátých…ovšem, kolik z Vás to pamatuje a kdo to má doma, že?

Jak jsem už psal, pořádný zvukový kabát, který má s ohledem na dostupný zdroj slyšitelné limity vyvažuje pro fanouška vymazlené zpracování, kterému k dokonalosti chybí už jen gatefold. Standardní kapsa zpracovaná z původně připravovaného CD obalu (prostě devadesátky) obsahuje čtyřstránkový booklet se slovensko-anglickými texty a znovu vydání dobového fanzinu Stage Diving Hardcore Journal o 52 stranách formátu A4, který svého času vydával bubeník kapely.

Stejně jako ve fanzinu, tak ve vlastní muzice, která roubuje mix hardcore punku a grindu s etno vlivy, najdeš značný politicko-společenský přesah. Uvedených dvanáct skladeb se rozprostírá téměř na čtyřech desítkách minut, z nichž výrazně nadprůměrnou stopáž mají pouze dvě kompozice na první straně desky. Dobové fotografie a vlastní tvorba skutečně nezapře dobové trendy v tvrdě metalové scéně, které i jinak skutečně pestrou tvorbu ještě posouvají dále jak pro dobového, tak i pro posluchače současného. Monstrózní rify, groove, hardcore punkové kvapíky, grindové naštvané pumelenice, střídaní slovenského a anglického jazyka více variabilními vokály, etno vsuvky…až těch na dnešní dobu i žánr dlouhých necelých čtyřicet minut není vůbec znát. Je vskutku škoda, že kapela skončila defacto stejně jako samotná Sepultura s Cavalerou.

Každopádně tohle vydání je více než jen důstojná archivace střípku z československé tvrdě kytarové scény. Deska vyšla na standardní asfaltu v limitovaném počtu 225 ručně číslovaných kopií a zakoupit ji můžeš u vydavatele.

4/5

Grinch

Kandar / Kandarivas – split LP

Bizarre Leprous Productions právě vypouští jednohubku pro všechny milovníky drsné kinematografie a ještě drsnějšího grindové hudebního běsnění. Vlastní hudební kolaborace neotřelých grindových postupů krásně koleruje s černobílou obálkou, které vévodí maska Hanja vedle Karla Kopfrkingla, což je spojení stejně slibné jako Kandar a Kandarivas.

Tahle kolaborace byla už upečena před lety, ale vlastní realizace se dočkává až nyní. Výše popsané balení s vnitřákem s texty můžeš mít jak na klasickém asfaltu, tak na splatteru v odstínech šedi. LP kapsa na zadní straně obsahuje krom tracklistu ještě fota obou kapel. CD verzi má na svědomí japonský label Obliteration Records a zaznamenal jsem informace i o kazetové verzi.

Split čítá celkem dva a dvacet minut. Kandar se na něm hudebně vracejí o pár lez zpět či se přizpůsobují kompozicí i stopáží tvorby japonským parťákům…stejně tak námětem jednotlivých skladeb. Palbám od jedné do dvou minut vévodí samozřejmě nezaměnitelný topinkův vokál, který přednáší opět barvitě svou autorskou tvorbu. Ostatní, na scéně už nějaký ten pátek provaření, hudebníci nezůstávají pozadu, a i přes neskutečný tlak sázejí poměrně velké množství kytarových i bubenických nápadů. Celá zvuková hradba od Otyna šlape, jak má, pumelenice se střídají s chytlavými až hardcore rify a občas dochází i na neurotické polohy, které mě neskutečně odrovnaly na předchozím full albu “Síla imaginace“. Samozřejmě nechybí hostovačka z druhé strany splitu, aby to provázání bylo naprosto dokonalé.

Služebně stejně staří a rovněž čtyřčlenní Kandarivas nabízejí čtyři o něco delší válce s podkladem pro ně typických tradičních japonských bubnů. Kompozičně uhrančivé skladby jsou po lyrické stránce inspirovány kultovními československými a jedním českým bijákem. Mistři z Tokya to tlačí na sílu od samého začátku a posluchač nemá krom rozehrávky Švankmajerových Šílených prakticky mezi salvami bicích a běsnění kytary i hlasivek, ke kterým se v jednom válu připojuje i Topinka, ani chvilku oddechu.

Ve výsledku se jedná o skvělý, do posledního detailu promyšlený split, kterému nahrává nejen poutavá exotičnost a statut kultovních filmů, ale i samotná stopáž.

K 4,5/5; KS 4,5/5

Grinch

NE EN – Historky z duality

Samonákladem a v podání lidí z Ucházím a Retroprotestu, následně distribucí Papagájova hlasatele se na domácí scéně roztočil v nákladu dvou stovek kusů osobitý hardcore punkový asfalt Historky z duality kapely NE EN. Než deska oblétla scénu, kapela šla k ledu…ale co zbylo, stojí rozhodně za pozornost.

Šest skladeb v podání šesti hudebníků na ploše třikrát šest minut řadím bez debat k tomu nejlepšímu, co se na domácí scéně v roce 2024 urodilo. Vše se ukrývá ve standardní kapse s vloženým vnitřákem obsahujícím lyrickou stránku věci, která je podaná stejně intenzivně a variabilně jako samotná hudební náplň, kterou si dávám do ucha velmi často, protože i přes nepopiratelný autorský přístup odkazuje na/evokuje moje oblíbené kapely od předrevolučních mániček á la Plastic People of the Universe nebo DG 307 přes porevoluční hardcore punky Ucházím (logicky) nebo Majklův Strýček po avantgardu Už jsem doma.

Netradiční hudba potřebuje netradiční grafiku, což je zde rovněž do puntíku naplněno. Zvuk z Hellsoundu uchu lahodí a jednotlivé válce nabízí klasické punkové kadence kompozičně slepené i vyšperkované nepřeberným množstvím postupů od kytarových vyhrávek, disharmonických partů, kterým nahrává saxofon, zde nejsoucí jen doplňkem, ale stavením kamenem jednotlivých kompozic, po technické zvraty nabité hudebními nápady. Ovšem nenech se klamat, protože i přes občasné zvolnění, techniku jdoucí ruku v ruce s recitály a místy i melodickou chytlavost či dada nádech je to pořád nářez jako hrom. V neúprosném tahu na branku nahrávce jednoznačně pomáhají i vokály, které mají sílu jak ve sborech, tak v dikci, tak v barvách jednotlivých projevů…kterých je požehnaně jako všeho i na tak krátké ploše, která nejen rovněž pomáhá zmíněné údernosti, ale do puntíku naplňuje i tezi, že punkové kapely by neměly hrát déle jak dvacet minut živě ani z desky.

Jak už z recenze jednoznačně vyplývá, Historky z duality je jedna z mých neoblíbenějších domácích hardcore punkových desek aktuální dekády, slyšel jsem ji nesčetněkrát za dobu, co vyšla a i proto zde hodnotím možná i lehce subjektivně…šest dát nejde, takže pět z pěti.

5/5

Grinch

Hongo - Aquellos tiempos que aún no vivimos

Již dávno jsou pryč doby, kdy byl neocrust na špici v posluchačském kurzu. Plačky vládly světu a na “trendové“ vlně vzniklo a následně ukončilo činnost mnoho a mnoho kapel…mnoho a mnoho upadlo do zapomnění…to ovšem není případ kultovní formace ze španělské Corunny s názvem Hongo.

Hongo se vyslovuje se zaslouženou úctou na španělské scéně stejně jako Ekkaia, Ictus nebo Madame Germen. Hongo stejně jako uvedení Ictus přinesli do žánru prvky post metalu a sludge, jinak standardně drželi epickou a temnou linku subžánru…a jinak tomu není ani na letošní nahrávce, která přichází po dlouhých jedenácti letech po vynikajícím splitu s barcelonskými blackened crustery Ancient Emblem.

Nové LP nese název “Aquellos tiempos que aún no vivimos“ a nabízí tři hudební eposy na celkové ploše téměř sedmatřiceti minut. O vydání se postarali tři španělské DIY labely a grafická stránka věci je stejně tíživá a temná jako samotná hudební náplň. V bookletu najdeš samozřejmě texty jak v mateřském, tak anglickém jazyce.

Hudebně se jedná o podmanivé místy melancholické instrumentální pasáže gradující do tvrdého tíživého metalu/sludge/crustu. Hongo znamená houba, zde se jedná a od začátku to tak bylo myšleno o hřib jaderný a uvedené hudební gradace nepostrádající lehké disharmonie topící se v temnotě evokují jak jeho děsivý růst do oblak, tlakovou vlnu i radioaktivní spad a následnou zkázu. S ohledem na stopáže jednotlivých skladeb…devatenáct, osm a devět minut…kapela nikam nespěchá a poctivě staví atmosféru, která posluchače pohltí po několika úvodních minutách a pustí až s větším odstupem po dohrání posledního válu. Kadenci metalových rifů vévodí záhrobní Ernestův vokál. V prvním válu “Carne De Abismo“, který okupuje celou A stranu desky, čtyři naprosto sladění hudebníci rozehrávají s ohledem na stopáž hru s posluchačem opakovaně. Opakovaně šponují posluchače á la Fall of Efrafa do výbuchu emocí, kterému nelze odolat…jen podlehnout a nechat se unášet stupňujícími se vyhrávkami do epického metalového pekla. I přes opakující se motivy nuda nepřichází a kompozice s postupem času jen kvete. Na B straně “Silencio Roto“ drtí posluchače hned s prvními tóny. Mocné rify, tíživá atmosféra, naléhavý vokál nořící se do death metalového záhrobí, kytarové vyhrávky…všechny trademarky poskládané s precizností a uchu lahodícím zvukem. Závěrečný štych “Sentencia y Justici“ nastupuje nejprudčeji a lepí mozaiku kapelních postupů do jiných znepokojujících obrazců. Citlivé a instrumentálně rovněž vydařené zvolnění pevně drží nastolenou depresi přes plejádu výborný těžkých rifů až do posledního tónu.

Ve výsledku se jedná o letošní žánrovou jednohubku, která ti v polici neudělá ostudu a zároveň tam rozhodně nezapadne prachem.    

4,75

Grinch

Consequences - Survival Mechanism

Severočeský label Dead Maggoty Productions je zaměřený na domácí tvrdě kytarovou scénu, ze které vyzobává zejména polozapomuneté nebo neprávem opomíjené nahrávky, které doposud nevyšly na fyzických nosičích odpovídající kvality. Jednou z takových nahrávek je debutní album a zároveň labutí píseň pražské death metalové formace Consequences - Survival Mechanism z roku 2020, které Levi na svém vydání CD z roku 2023 natahuje o promo z roku 2018 čítající další tři skladby.

Standardní album, které vyšlo v roce 2020 pouze na hudebních platformách obsahuje osm komplikovanějších death metalových zářezů, které na ploše pětadvaceti minut drtí ucho posluchačovo i notnou dávkou temnoty. Na daný žánr optimální stopáž jednotlivých variabilních tracků není rozhodně na jeden poslech. Touhle apokalypsou je potřeba projít opakovaně a pořádně prozkoumat jednotlivá zákoutí hudební mysli čtveřice hudebníků s hudební minulostí z kapel jako Lupara: The Widowmaker a dalších. Stejně jako tempa se střídají nepředvídatelně i kytarové vyhrávky s hutnými riffy, kde i přes prvně slyšený chaos má vše svůj řád…i post apokalyptický svět má svůj řád, který není v drtivé většině příjemný, protože přežije jen ten nejsilnější, a ne vždy způsoby, ze kterých by byl nadšený…a přesně taková je nahrávka Consequences…hnusná, špinavá, syrová, nervní, drtící, znepokojující…zároveň muzikantsky i zvukově z Davosu precizní.

K nahrávce stylově sedí i přebal, v jehož útrobách najdeš krom standardních informací o kapele a nahrávání i kompletní textovou přílohu. Jako bonus najdeš na stříbrném kotoučku tři promo vály, z nichž dva v novém zvukovém kabátě již zazněly. V osmi bonusových minutách je ovšem i skladba Cyclosarin, která se dle očekávání nevymyká celkového konceptu.

Ve výsledku velmi kvalitní tuzemské death metalové album, které by neměl minout nejen žárově vyhraněný posluchač.

4/5

Grinch

Abortion – The Past Awaits You

Po ohlášení nového alba “Better Then Life“ a zároveň odchodu kytaristy Libora z kapely po úctyhodných pětadvaceti letech se konečně dostávám k recenzi na kompilát sedmipalcových (i pětipalcových/kazetových) splitů z let 2010-2025 slovenské legendy (Lepra se bude určitě kvůli tomuhle slovu čertit) mince grindcore punku Abortion.

Před pár dny jsem tu zveřejnil recenzi na poslední vydaný studiový materiál ve formě splitu s maďarskými Din Addict, který šesticí skladeb tuhle kompilaci otevírá. Jen ve zkratce se jedná o soubor skladeb, ve kterých se hudebníci tradičně obouvají do dlouhodobých i aktuálních nešvarů i hrůz. Hudebně neuhýbají ani o píď a sypají nekompromisní mincing grindcore s nespoutaným punkovým duchem, jak jsme od kapely zvyklí.

Plejáda pokračuje materiálem z pětipalcového splitu s japonskými grind/noisecore šílenci Final Exit z roku 2019. Čtyři sypce rozsekané do celkového názvu Kill All Fucking Polictics jsou evidentně koncipované pro tuhle kolaboraci, jelikož jsou zběsilejší a neurvalejší, ovšem nejedená se o žádný noise “bordel“, ale o příjemné vysoké oktany.  

Do poloviny nahrávky dojíždí tvorba ze sedmipalce s německými grindery Per Capita, na kterých se Abortion vrací do své standardní podoby. Pětice válů z roku 2018 ve slovenském jazyce v kompozicích od grindcoru přes hardcore až k punku a message podávaných mocným Leprovým vokálem.

Jako velký fanoušek kapely mám samozřejmě všechny tyhle splity fyzicky, ovšem chápu vydání pro ne sběratele singlů a cením poslech tohoto CD, které ušetří x otáčení stran singlů nebo dávání kazety do tape deku. Booklet je pojatý stroze/jednoduše, což je krapet škoda, ovšem základní info a grafika jednotlivých nahrávek v něm nechybí. CD vyšlo pod kapelním labelem Bonesawer Distro a pražským vydavatelstvím L'Inphantile Collective.

Další nášup tvoří materiál ze splitu ze Sram z roku 2017 (recenze zde). Jen ve zkratce, jedná se o šest krátkých kompozic (který si spolu s živákem mohl slyšet už na předchozím kazetovém splitu s Chocked By Own Vomits). Textově je to zase zhnusení, které nás všechny obklupuje a už z jednotlivých názvů ti bude jasný, co si tentokrát Lepra se svým grinding týmem bere na mušku. Hudebně se jedná o klasický Abortion tornádo v podání basy, kytary a bicíh.

Studiovou část kompilátu uzavírá všem dobře známý a jedním slovem vynikající čtyř skladbový materiál z dnes již tofužel nehrající kultovní extreme hardcore partou Gride. Tyhle čtyři válce z roku 2013 jsou jak rána kladivem do hlavy…nakažlivý virbl, sborové řevy a krapet free jazu…prostě rovno do hlavy…saxofonem…top.

Jako nevydaný track, který jinde nenajdeš, je zde taková blbůstka s názvem Monkey Song, po kterém pokračuje již výše zmíněný šestiskladbový živák z kazety s Chocked By Own Vomits, který disponuje fajným zvukem a neobsahuje žádnou zbytečnou vatu.

Podtrženo, sečteno, třicet dva válů na stříbrném kotoučku, který je potřeba občas prohnat přehrávačem, ostatně jako jeho předchůdce CD kompilát “Wasted Years 1992-2000“, který vyšel v roce 2012 pod Lecter Music Agency.

Grinch

Abortion / Din Addict – Show Must Go On

Dvě legendy grindcore žánru, slovenští Abortion s kořenem v roce 1989 a maďarští Din Addict s kořenem v roce 1997, se potkávají na sedmipalcovém splitu pod názvem “Show Must Go On“, který si můžeš vyložit třeba jako že tenhle žánr neumírá, nebo že ani jedna z uvedených kapel i přes mnoho let existence rozhodně nepatří do starého železa.

Poslední studiový materiál obou kapel se ukrývá v jednoduchém, leč dostatečné informačně pojatém rozevíráku, kterému bych vytknul pouze gramáž papíru. Na přebalu krom všeříkajícího obalu najdeš mimo seznamu skladeb, informace o nahrávaní a vydávajících labelech i kompletní texty. Deska vyšla na klasickém černém asfaltu v nákladu tří stovek kusů v kolaboraci několika evropských labelů.

Obě kapely si ve splitech libují a potkali se na společné nahrávce již před pětadvaceti lety. Abortion se s tím tradičně nepářou a nabízí na své straně kolaborace šest skladeb na celkové stopáži pěti minut, ve kterých se skrze leprův growling obouvají do dlouhodobých i aktuálních nešvarů i hrůz. Hudebně neuhýbají ani o píď a sypají nekompromísní mincing grindcore s nespoutaným punkovým duchem, jak jsme od kapely zvyklí. Ke startu i závěru nelze než napsat, že Rusko se nikdy nezmění.

Din Addict nabízejí kytarovým kvílením odpálené čtyři skladby na ploše šesti minut. Oproti slovenským parťákům nabízejí hutnější, leč neméně ze řetězu utrženou rubanici usazenou tentokráte spíše do smrdutých vod staré grindové školy. Dávivé i štěkavé vokály trhají změti kytar, které přecházejí pro posluchače nekontrolovatelně ve vyvedené riffové sekanice. Všechny žánrové trademarky se vtěsnávají i do této mikrostopáže a grindovému posluchači nezbývá než podstoupit ušní výplach znovu.

V celkovém dojmu se nejedná logicky o převratné dílo, leč o kvalitní a časem prověřené poctivé řemeslo hodné opakovaných poslechů.

A 4/5, DA 4/5

Grinch

Rakva - Zdochlinári Utrpenia

Na slovenském MetalExpressu jsem četl, že kapela Rakva zní jako kdyby někdo pochoval Anti-Cimex a Aura Noir do společného hrobu a Wolfbrigade by tuhle posmrtnou kolaboraci exhumovali. Jelikož se to píše na médiu, jehož šéfredaktorka v kapele zpívá a hraje na basovou kytaru, budeme z toho vycházet.

Sestavu s uvedenou dámou, která sama sebe nazývá Mrtvolkou a hrála předtím ska, tvoří bubeník Miro, kterého můžeš znát nejen z legendárních mincecore úderníků Abortion, ale i z dalších kapel jako Infected Words, Angels Decay, Empyrion a mohl bych ještě nějakou chvíli jmenovat dále…a pak Necro z perverzního komanda Enema Shower na klasickou šestristrunku. Kapela vznikla v roce 2023 a o rok později vyvrhla šest písní zčernalého crustu pod názvem Zdochlinári Utrpenia. Letos jim materiál vyšel jako limitovaná kazeta v nákladu 100 kusů pod leprovým Bonesawer Records, který na nahrávce nejen vokálně hostuje, ale také mi ji vrazil do ruky na recenzi na letošním Obscene Society festu.

Kazeta černá nejen obalem, ale i plastem ukrývající pásek hraje po obou stranách v celkové stopáži cca patnácti minut. Textová náplň ve slovenském jazyce je neveselá jako vlastní hudební náplň…texty najdeš v bookletu…stejně jako základní info o nahrávání a promo fotku kapely. Špinavý zvuk, o který se postaral bubeník Miro, k nahrávce bez debat sedí. Baví mě šlapavý d-beatový rytmus utíkající do black metalových vichřic ve společnosti přeřvávajících se mužských a ženských vokálů. Skladby nejsou zbytečně dlouhé a každá má vlastní tvář, takže nuda nemá šanci. Hudebníci nedrží nástroje v životě poprvé, takže komponují s rozmyslem a hned v druhém válu nikam nespěchají a budují zlověstnou atmosféru, kterou se jim daří držet po celou dobu stopáže. Není se čemu divit, jelikož Mira i Necro mají nejednu zkušenost se zčernalým kovem a úročí je velmi dobře. Krom v daném žánru instrumentální vyzrálosti kvituju i práci s vokály.

Nahrávka v celkovém dojmu sice nepřináší žádné novum, ale má potenciál potěšit každou zčernalou duši, která se k ní bude zajisté ráda vracet.

Grinch

4/5

P.S. – V oslovských lavicích

Papagáj již řadu let poctivě a vkusně archivuje na vinylových vydáních tuzemskou punkovou scénu s kořenem často ještě v bolševické kleci. Dalším počinem o krok blíže ke kompletnímu dobovému hudebnímu archivu je na desku digitálně přenesené a ve studiu Davos masterované nejen Otynem, ale i na nahrávce samotné bublajícím basákem Wonidem, bez pochyby kultovní demo kapely Pohlavní styk s názvem “V oslovských lavicích“.  

Kapsa z poctivého papíru vychází z dobového přebalu kazetového dema a kromě samotné desky, která vyšla v klasické černé i limitované barevné edici, obsahuje i nádherný booklet plný dobových i téměř současných fotek, zážitků zainteresovaných v komiksech i v textu mapující jak první období fungování PS v druhé polovině osmdesátých let včetně vzpomínek na nahrávání počinu “V oslovských lavicích“, tak proces vzniku tohoto LP domlouváním vydavatele s hudebníky po festech od roku 2020 po sehnání původní kazety odpovídající zvukové kvality pro digitalizaci od zpěváka Thalidomide.

Musím uznat, že kvalitní práci neodvedl jen samotný vydavatel, ale i studio Davos. V téhle fázi recenze se musím přiznat, že demo slyším celé vlastně úplně poprvé až z této desky, jelikož se ke mně prvně dostalo až CD “Hele...!...“, u kterého jsem s ohledem na jeho lepší zvukovou kvalitu zůstal. Čitelný, leč s ohledem na dobové možnosti nahrávání odpovídající zvuk netrhá uši, jak to u některých vydání, kdy se musí vydat na LP cokoli, co kdy kdo sesmolil, bývá a posluchač si může tedy bez rušivých elementů vychutnat dvacet pecek…tedy až na závěrečnou skladbu “Řev šibeničního tura“, která byla sejmuta při živé přehrávce o rok a půl dříve před nahráním samotného demáče mezi litry piva během dvou dnů roku 1988 ve zkušebně v Kouřimi a tedy zvukově už vylepšit prostě nešla. Vtipně a leckdy i nebojácně tvořená intra, která mohla s přehledem znamenat pozvánku do Bartolomějské, se kterou měla již kapela zkušenost, dokreslují jednotlivé tracky, které nejsou pouhým neumětelem kovovým, ale jsou jednoznačně hudebním hardcore punkovým vzdorem, často nesporným kompozičním umem i nikdy nekončícím mejdanem. Kapela se odkazuje také na dobové zahraniční kapely a tímto spojením vznikla třebas úderná skladba “I am not“, kdy by za ty exploity s úvodním telefonátem mohly s přehledem létat obušky vzduchem. Kopance do socialismu i Sovětského svazu střídají dnes již téměř zlidovělé sklady jako “Pivo za 2,50“, “Písni​č​ku si zazp​í​v​á​me“ nebo “Mejdan“. Celkově se deska poslouchá velmi příjemně a vůbec není na škodu její délka…tomu krom již uvedeného napomáhá i do krve vylámaný zub času.

Po grafické, zvukové i samotné hudební stránce je to zatraceně povedená práce, kterou si rád každý punker šoupne mezi své nejčastější krouťáky v polici.

5/5

Grinch

Amoclen - Grindcorization

Hodně farmak proteklo jícnem od doby, kdy partička lékárníků z Řáholce a nelegální varny pod Ještědem uvařila dobrotu, po jejímž pozření musel lékař u postiženého konstatovat smrt s diagnózou grindcore. U řady hudebních narkomanů se ještě po pár letech rozstříknul do šíře sedmi placů absces, na který jen letmý pohled vyžadoval několik dávek Xanaxu.

Pokud ti přijde, že tahle recenze začíná zvráceně, případně vážně nevážně, tak se pořádně podívej na přebálku nového full alba domácích nestorů zběsilého grindcoru Amoclen a pokud máš větší dávku odvahy, vlož stříbrný kotouček z dílen Maximed a Defense Records do přehrávače. Farmakologický rituál trvá necelých dvacet minut a obsahuje sedmnáct léčebných procedur včetně již pár let dostupné čtyřstupňové terapie dle řáholeckého protokolu Xanax. Michal Veverka nejen opět přestřihl pupeční šňůru u dalšího dítka také tak trochu svého Amoclenu, ale v rámci svého labelu vsadil na osvědčenou hudební žánrovou kvalitu, kterou zde podtrhuje vskutku mocný zvuk. Ostatně onen mocný zvuk je základem téhle pětice a samozřejmě nechyběl ani na podzimním křtu nahrávky v libereckém Azylu.

Stopáž alba nevyplňuje jen instrumentální a vokální šílenství, ale standardně se zde posluchač dočká i nějakého toho intra podtrhující nevážnost nahrávky. Hudebně se jedná o provazbený a instrumentálně velmi dobře zmáknutý grindcore, který se v rámci toxické psychózy utrhl kompozičně ze řetězu a kombinuje na první poslech autorský ksicht Amoclenu s prvky, které žánru nakloněný posluchač zajisté docení. Občasné taneční gore party s rytmikou až k mocným Impetigo (to mě až zamrazilo) střídá mocné pw podávající si dveře s punkgrindem. Můj favorit je ovšem stále Xanax, který se už objevil již na stejnojmeném singlu a který naživo bez servítek trhá blány basových reproduktorů.

Album nemá šanci nudit nejen díky optimálně dlouhé stopáži, ale i s ohledem na poměrně velkou porci hudebních nápadů, kterým samozřejmě dopomáhá i poslední příchozí člen Dominik svou bubenickou hrou. Léty prověřené kytary také nezklamou stejně jako vokály, kterými je kapela proslulá…účast na OEF, Power Grindcore i dalších akcích, kde prkna znamenají grind, je toho jasným důkazem.

Pokud máš rád hudební extrém, je nové album Amoclenu jasnou volbou, anebo můžeš udělat jen radost svým sousedům.   

4,5/5

Grinch

Parketový Lev – Z Mexika

Domácí punkový label PHR Records servíruje nejen jednu archivní a často ještě totalitou zahalenou perlu za druhou, ale čas od času nabídne i zajímavou novinku. A právě do druhé kategorie spadá druhé album bratislavské punk rokenrolové skupiny Parketový Lev. I když slovenskou scénu sleduji, přiznám se bez mučení, že tohle jméno bylo pro mě do položení jehly na asfalt velkou neznámou…což je i přes doslova soft hudební stránku věci vskutku škoda.

Standardní kapsa z poctivého papíru z dílny PHR ukrývá nejen klasický asfalt, ale i kartu s texty a oku lahodící grafiku, kterou má stejně jako obal na svědomí zdatný zpěvák a neméně zdatný grafik. Onu soft stránku věci podtrhují nejen barvy, ale i kontrast lva v názvu a koláže zřejmě zpěvákových koček na přebálce. Nevím jestli to byl záměr, ale tohle se fakt povedlo.

Hudebně se ocitám skutečně dle propagačního textu někde mezi Ramones a provařenými slovenskými punk rocky. Opakovaně mě kytary během optimálně dlouhých deseti stop evokují Slobodnou Európu, čemuž napomáhají i často samotné texty. Ostatně Slobodná Európa stejně jako Parketový Lev nejsou klasickými punkovými kapelami, ale dostaly do vínku napsat neskutečně chytlavé místy až rádiové, ovšem nikoli špatné, rockové písničky. Není tedy divu, že kapela po roce činnosti získala na Slovensku několik ocenění, a nakonec došlo i na uvedené rádio, kde získala s jednou ze skladeb z prvního alba třetí místo…prostě si budu muset doplnit mezery, ale zpět k samotné nahrávce, která se nahrávala částečně ve na zkušenosti bohatém studiu Exponent a bratislavském studiu MMC, kde se krom kytar a bicích zvučily i další nástroje jako foukací harmonika, saxofon či klávesy, které se stejně jako skladatelský um starají v rámci žánru nejen o uvedenou hitovost nahrávky, ale i o její patřičnou variabilitu.

Každá skladba má vlastní ksicht a často refrén silný jako novoroční předsevzetí v první půlce ledna, které si optimálně naladěný posluchač začne pobrukovat již během prvního poslechu. Hudebníci v rámci konceptu alba dokáží i přitvrdit a pěkně se punkově naštvat, než se vzápětí ponoří do podmanivé melancholie. Kytarová práce je bezchybná a sólová práce podtrhuje nálady jednotlivých zářezů bez zbytečné instrumentální onanie. V uši netahajících vokálech nechybí ramoneovské prvky a stejně zdatně jako kytarové struny si dokáží pohrávat s posluchačovou náladou. Krom pro část posluchačské základny určitě těžce skousnutelnou či spíše neskousnutelnou rádiovost marně hledám na druhém albu Parketového Lva nějaký mínus…kompozičně, instrumentálně i autorsky včetně grafiky rozhodně povedená věc, které sice neudělá díru do punkového/rockového nebe, ale bez debat potěší a to opakovaně.  

Deska oproti stokusovému debutu vyšla v nákladu tří stovek kusů a fanouškovi v textu uvedených kapel se na ní v polici made in Sweden prášit rozhodně nebude.

4/5

ABORTION / 7 MINÚT STRACHU

Abortion…tohle šílenství začalo před rokem 1989 a stále drží směr. Osobně jsem se připojil v roce 2002 zakoupením a následnou posedlostí albem “Have a Nice Day“ a od té doby nadšeně vyhlížím nejen každou další nahrávku, ale i setkání s Tondou, nejlépe při příležitosti živé přehrávky.

Letos jsem se dočkal po delší době dvanáctipalcového splitu z dílny Leprovi družiny obsahující čtrnáct vztyčných prostředníčků nešvarům doby jak dlouhodobým, tak velmi aktuálním, ostatně jak je v ranku a zejména u téhle kapely zvykem. Tracky převážně do jedné minuty stopáže v rámci kolize mých oblíbených hudebních stylů jako je hardcore punk nebo grindcore s mincing ocáskem v té nejsyrovější podobě zdobí několik inter. To nejtrefnější je ve válu “Gulag Gulaš Party“. Zvuk je šitý na míru stylu i nahrávce samotné. Tohle je vážení underground v ryzí podobě, který vypadl v různobarevných elpíčkách z jednoduché, leč titulními covery zdařilé kapsy z kolaborace řady evropských labelů včetně de facto kapelního Bonesawer Records. Za zhruba deset minut opakovaně přechází Tondův nezaměnitelný hrubý vokál do dávivých poloh pod kulometnou palbou bicích. Kytary řezáním a chrastěním ukrajují nemilosrdně tenhle soundtrack pro právem nasratou mesage ve slovenském jazyce, která by sice měla, ale ovšem nikdy tofužel nepadne na úrodnou půdu…protože je Úsvit idiotov.

Druhou stranu splitu okupuje jedenácti minutová noisecore epopej složená z třiceti šesti dějství z pera 7MS aka Sedem Minut Strachu, které pojí s Abortion nejen Slovenko, ale i uvedený label Bonesawer Records, kde vycházejí nahrávky další hudebních projektů hudebníků z obou kapel. V rámci této části nahrávky nahrané v reálném čase se doslova tonoucí stébla chytá a pokaždé, když jsem měl pocit, že se chytám nějakého hudebního motivu, zahučel jsem následně hluboko pod hladinu disharmonie. Zamotán do zpětných vazeb linoucích se skrze důmyslná zapojení efektů jsem se nejen zasmál u řady názvů skladeb, ale i a pochopil, že By borci Kceli Byť Sore Throat. 

Obě strany barevných desek pojí nejen dlouholetá láska k extrémní hudbě, ale i potřebný nadhled...s tímto je potřeba k nahrávce také přistupovat. Finální verdikt je jasná rezervace místa v polici s deskami.

A 5/4,5

7 MS/3,5

Malignant Tumour - Maximum Rock´n´Roll

Tuhle kapelu jsem zbožňoval ještě jako mladej cápek, když jsem poprvé zavadil o ona magická slovní spojení “Obscene Production“ a následně “Obscene Extreme“. Samozřejmě, že jsem tehdy ještě ne na úplně přeplněném trhu hltal všechny nahrávky labelu včetně těch od Malignant Tumour. Do pro mě zlomového milníku v podobě alba “Dawn of a New Age“ mám doma drtivou část discografie včetně raritních pásek, které jsou dnes opět v kurzu. Odklon od podzemních žánrů, kterými si kapela do uvedeného alba prošla, jsem tehdy bral jako zradu…stejně jako u Lahar, kteří opustili v přibližně stejné době hardcore ve prospěch boomu thrashe…a stejně jako k Lahar jsem se po letech k Malignant Tumour vrátil a docenil starší nahrávky včetně poněkud přehnaného pojetí reedice “In Full Swing“, ke které jsem si našel konečně cestu díky loňskému tour kapely.

Ale pojďme k nahrávce samotné. Nové elpíčko vychází po dlouhých osmnácti letech u Papagáje, kde ostatně vyšla i reedice “In Full Swing“. Mimo standardního CD a kazety se očekává honosný triple gatefold, který ukryje na dnešní poměry poměrně dlouhou stopáž špinavého rock n rollu…ano hudebně se z cesty neuhýbá. Nahrávalo, mixovalo a masterovalo se poslední tři roky, takže je jasné, že se jedná o naprosto precizní práci, kde se může dostavit pachuť maximálně tak z některých kompozičních prvků, se kterými se tahle ostravská čtverka pustila do lehčího experimentování. Na rozdíl od některých zbytečně kritických jazyků jsem osobně velmi spokojen s obalem i úpravou loga kapely, která od počátku divokých devadesátek není zdaleka první.

V samotné hudební náplni kapela sází nejen na rock n rollovou energii, ale tasí se světě div se s dvěma ploužáky, ke kterým více méně spěje konstantě poměrně dost melodickým nádechem celého alba. Naštěstí stále drží otěže pevně v rukách král Killmister a deska dokáže i pořádně kousnout, takže až schováš do kapsy rozžhavený zapalovač a setřes slzu pod okem, můžeš se se skvělým hudebním doprovodem proběhnout po nábytku v obývačce. Ona uvedená variabilita je asi hlavní devízou celé nahrávky, která překypuje nápady nashromážděnými za poslední tři roky lidmi, kteří to prostě mají v krvi a nemají problém utáhnout i téměř pět minut dlouhý track bez škvíry pro otravnou paní nudu. Stejně jako nuda nedostává prostor ani hudební vata. Refrény jsou zpěvné a Bilosův chraplák přímo vyzývá ke sborovým pokřikům během společných poslechů nebo veřejných přehrávek. Textově album osciluje mezi oslavou života, kritikou konzumerismu a doteky smrti. Hudebně to leze neskutečně rychle pod kůži a každý další poslech je, pokud přistoupíš na danou hru, příjemnějším. Jestli se posluchač tímto podmanivým koktejlem přeci jen časem nepřesytí, ukáže až čas…mezitím to nakruť bez ohledu na sousedy co nejvíc doprava a prožij Maximum Rock´n´Roll.

4,5/5

Fear Of Extinction / Utsatt split LP

Poslední dobou to u nás doma opět crustí a grinduje nejen na samou mez únosné hlasitosti, ale i ve formě nepřeberného množství nahrávek nejen léty prověřených ranařů uvedených žánrů, ale i v podobě velkých návratů zejména na domácí scéně. Jedním z velkých návratů domácího crustu je bez debat čtyř skladbový materiál pražských Fear of Extinction. Dalo se čekat, že Mirek vydávající jednu žánrovou šlehu za druhou na jednom z nejaktivnějších českých ug labelů Phobia Records, nezůstane dlouho jen na jedné straně barikády, ale znovu hrozivě zařve a se svými spoluhráči nakonec přeci jen prověří trpělivost zvukařů v ug klubech, protože Fear of Extinction se nejen poslouchají na maximální hlasitost, ale po klubech si tuhle crustovou hydru nikdo nedovolil ani ztlumit (ještě si dobře pamatuju, jak mi po libereckém koncertu houkalo v makovici ještě druhý den). Do nového čtyřskladbového materiálu, který najdeš na dvanáctipalcovém splitu s žánrově standardním obalem, pašují metalové prvky a znějí vskutku nekompromisně. Masivní zvuk, d-beat rytmus, švédské metalové kytary a nelidský řev. Po dvou minutách úvodní “No Compromise“ sedím v němém úžasu na zadku a nechám do sebe nelítostně bušit metronomicky tepajícího bubeníka a dismemberovské kytary. Práce s kompozicí je skvělá. Melodické linky, vrstvení kytar a refrény v kontrastu s těžkotonážní řežbou přecházejí do další válů, ke kterým se opakovaně vracím. Názvy skladeb do puntíku vystihují pocity posluchače. Úvodní píseň je jasná a “Rise Of Evil“ také trefně popisuje minimálně moje prožitky při necelých 15 minutách. Tohle je vážení návrat ve velkém stylu. Druhou stranu asfaltu, pokud nemáš čirý limit, okupuje poměrně nová švédská bruska Utsatt složená se známých tváří z Warcollapse (nová deska Warcollapse na Phobia Records je právě venku a je naprosto skvělá), Exploatör, 3-Way Cum či Disarm. Se špinavějším zvukem klesá stopáž jednotlivých zářezů zhruba na polovinu doposud slyšeného, tedy až na závěrečnou coverku mé oblíbené pecky od Skitsystem s názvem “Skrivet I Blod Ristat I Sten“. S klesající stopáží se téměř zdvojnásobuje tracklist a logicky se táhne přímočařeji na branku. Špína v každém ohledu lahodí uchu lačném po švédském hardcore punku, kterému není svaté zhola nic a je potřeba mu uhnout z cesty, protože smete vše, co mu stojí v záběru. Ve zběsilém tempu vše chrastí přesně tak, tak jak to máme rádi. V nakládačce je i prostor pro trochu rock n rollu a zahalekat si do přítmí bytu “Mörker“ je čirá radost. Tak jak vystihovaly názvy skladeb zážitky z poslechu FoE, tak prakticky stejně je tomu i u splitových parťáků – Helvete si přeloží každý i švédštiny neznalý odvážlivec pokládající neohroženě jehlu na gramec tohoto naprosto devastujícího splitu. A ten cover na závěr, ježí chlupy na zádech i bez mocnějšího zvuku, který by si přeci jen zasloužil. Tohle je bez debat žánrová posluchačská povinnost.

FoE 5/5

Utsatt 4/5

Ingrowing/Disfigured Corpse – One two three four we are vampires (split CD/LP/MC 2024)

Loni na Obscene Society Festivalu a turné Daddies goes grindcore zaplesalo nad návratem domácích grindcore kapel Ingrowing a Disfigured Corpse srdíčko každého pamětníka těchto legendárních výplachů. Skvělé koncerty, loňské ípko Disfigured Corpse a oznámení společného dvanáctipalcového splitu bylo doslova vlhkým snem v zemi, kde je grindcore, jak správně nedávno poznamenal frontman Ingrowing Vlakin v internetovém pořadu Vencova zašívárna, tofužel na ústupu. Naštěstí obě tuzemské hydry vrthly na domácí pódia s takovou vervou, že musí být každému jasné, že grindcore nebyl ještě zadupán do bahna boomem nových thrashových kapel v českém undergroundovém rybníčku.

Samotní borci během odstávky uvedených kapel, které udávaly hudební směr již v divokých devadesátkách vskutku nelenili. Divoká smršť Jihočechů se přenesla v podobě dua drum and bass do veteránské kapely Pure a ostravská riffovačka taktéž v podobě dua drum and bass do thrash/deathové smršti Antigod…kde se mimochodem potkali s Chymusem, který letos opět běsní v legendárních Isacaarum, které se rovněž vracejí a rovněž ohlašují na podzim nové album…neskutečné…stejně jako jejich vystoupení na letošním Obscene Society festivalu.

Ale dost řečí okolo a jdeme se podívat na aktuální čtrnácti skladbovou nálož, která vyšla dnes zatím jako split CD u nejpovolanějšího labelu Bizarre Leprous Production. Osobně CD nevlastním, jelikož čekám na LP verzi, takže nejsem krom zdařilého obalu nijak hodnotit samotné grafické zpracování této smrtící hudební kolaborace.

Zvuk nahrávky je devastující, jak se na daný žánr sluší a patří, stejně jako jsme na něj zvyklí ze Studia Davos z rukou mistra Otyna, kde Ingrowing loni na sklonku roku nahráli svých šest pumelenic, které vskutku navazují na kultovní fošnu “Sunrape“, jak kapela sama proklamovala. Těžká riffovačka nemilosrdně vyklízí prostor pro maximálně dvou minutové kanonády, na kterých se tofužel nepodílí druhý katyrista Ediie, kterého se prozatím nepovedlo přesvědčit pro návrat. Jedna kytara ovšem kouzlí pod Vlakynovým překrývajícími se dávivými vokály, které v nižších polohách působí ještě mocněji, než si jej pamatuju ze staršího materiálu, naprosto dostatečně. Tanečnější party, těžké riffy ve středních tempech, kulometné palby, metronomické stopky a často vaz lámající kytarové hmaty poskládané s nesporným umem starých harcovníků žánrů lahodí uchu bez sebemenší nespokojenosti. Neurvalé, přesto čitelné, živelné a spíše než krev vysávající, tak krev vlévající do žil případnému posluchači.

Disfigured Corpse ještě stihli pár týdnů před vydání této nahrávky vypustit ve spolupráci s Pařát Productions po dvaadvaceti letech vynikající full album United He666and na dvanácti palcích. Ostraváci svých osm stop, nečekaně leč k názvu trefně končící coverem od goth/death rokových Tribulation, nahráli rovněž na sklonku loňského roku v jablunkovském studiu Southrock Recording a mixoval jim to letos rovněž Otyn v Davosu. Zde se navazuje jak procesem nahrávání, tak samotou tvorbou, na uvedené ípko “Sick World MMXXIII“. Opět tu máme máme pořádný hardcore ocas a nezaměnitelný vokál Vládi Třískali doplněný o vše hajpující hromadné řevy ostatních hudebníků. Kompozice kolem dvou minut a čtyři borce, kteří jelikož to spolu valí od první poloviny devadesátek, tak vědí, co chtějí a náležitě to umí. Oproti Jihočechům nabízejí rozhodně materiál chytlavější, leč nesporné technické kvality rovněž nepostrádající. Jednotlivé skladby se krásně přelévají jedna do druhé a stejně jako u Ingrowing tohle bude chtít nášup…a ne jeden. Neurvalostí se v nových válech rovněž nešetří. Rychlost střídá taneční potenciál a občas až nečekaný a zároveň příjemný hudební zvrat. Překvapení budiž nejen blackened ocásek u “Flash on a verge“, ale i uvedený závěrečný cover, který mám v originále hrozně rád.

Album je libová půlhodinka poctivého tuzemského grindcoru, kde maximálně délkou stopáže vede Ostrava. Jinak tenhle battle nemá nejen vítěze, ale ani slabé místo…TOPinka!

5/5

Grinch

Meat Spreader – Mental Disease Transmitted By Radioactive Fear (LP 2024)

Druhá řadové deska a pokud počítám i splity tak již pátých dvanáct palců s takovými jmény jako Haemorrhage, Hemdale a Archagathus. Prostě vybraná společnost stejně jako na koncertních pódiích včetně toho na Obscene Extreme Festivalu, kdy jsem viděl tuhle polskou all star goregrind mlátičku prvně a kdy také vyšlo debutní ípko Excessive Consumption Of Human Flesh.

S minimálními změnami v sestavě jede tahle mašina složená z lidí z Dead Infection, Squash Bowels, Neuropathia a dalších již osmým rokem světové turné ve smrdutých vodách našláplého gore dle tradice nejlepších nahrávek uvedených kapel. Druhé full album si na CD vlastně vydává sám basák Artur Grassman aka Paluch na svém labelu Lifestage Productions. LP pak vychází jako předchozí dvě nahrávky u Behind The Mountain.  

Zpracování je sice minimalistické…kapsa a černý vinyl, ovšem hudebně se tady komando okolo šíleného Jara trhá doslova a do písmene ze řetězu a díky violence pasážím tvoří ještě variabilnější kompozice. Ovšem neboj, pořád je to těžkotonážní polský válec s pověstným švédským zvukem. Pod děsivým logem vznášejícím se nad vše o obsahu nahrávky samotné říkajícím názvem pochodují zástupy zombií, jejichž řady se rozšiřují na zadní straně obsahující přehled jednotlivých skladeb. Patnáct kusů za půl hodiny, takže vražedná kadence staroškolského gore prchajícího od nekompromisních d-beatem ošlehaných válců až na práh děsivého šílenství á la Inhumate.

Samotná nahrávka si po celou dobu díky v tvorbě inovátorskému přístupu drží neskutečný tah na branku. Radosław Pierściński aka Psychoradek to tluče nekompromisním způsobem a nechává prostor pouze pro znásobení účinnosti Jarova nelidského řevu nebo masivních kytarových riffů. Kdo zná tvorbu jak Meat Spreader tak předchozích kapel, je mu jasné, že tohle není žádná bezduchá řezničina, ale propracovaný stroj s potenciálem jak posluchače zaujmout v křesle při soustředěném poslechu, tak jej vtáhnout do moshpitu pod pódium během koncertu. Točím to dokola a nemůžu se nabažit. Absolutně mě drtí nejen d-beatový tepot, ale i šílená kytarová mikrosóla evokující prst na spoušti leatherfacovy pily. Vyšší polohy vokálu Jarovi neskutečně sedí a při nasazení extrémního tempa bledne nejedna švédská grindcore kapela. Na druhou stranu je zde spousta vyloženě chytlavých až tanečních pasáží. Vše kvarteto dávkuje optimálně na základě letitých zkušeností, takže po třetině stopáže je již moucha v sítí…tady teda spíše mrtvola v pytli. Nový kytarista Marcin Jaworski aka Jawor, který si již s některými spoluhráči potkal nejen v uvedené Neuropathii, ale i v death metalových The Dead Goats naskočil do rozjetého vlaku bez sebemenšího zakopnutí a podílí se měrou vrchovatou. Když jsme u toho death metalu, tak mocnými riffy končí právě první strana desky velmi zapamatovatelnou skladbou “Shit Served By Flashing Screen“.

Nakonec nezbývá než se připojit k zahraničním recenzím a vyseknout pánům z Białystoku poklonu.

4,5/5

Grinch

Telex - Řeznickej Krám (double LP 2024)

Telex je pro většinu posluchačů nostalgií, ale pro všechny základním kamenem tuzemského hardcore punku. Kdo nezná alespoň útržky textů kultovních pecek jako "Skejtová Růžena" nebo "Zlatý Slavík", ten zřejmě přiletěl v Perseverance z Marsu.

S ohledem na kořen v roce 1984 kapelu provázela nejen dobrá odezva publika, ale i rudá hydra, která již během prvního roku fungování kapely rozehnala jejich koncert a samozřejmě následoval zákaz činnosti. Kapela ovšem pokračuje pod jiným názvem a další zákaz na sebe nenechá dlouho čekat. Třetím startem v roce 1986 je již vystupování pod všem dobře známým názvem Telex a v roce 1989 vzniká ve zkušebně jediné album kapely, a to "Řeznickej Krám", které se stalo naprosto kultovním.

Demokazeta prošla neúprosným zubem času bez ztráty kytičky a její dobový zvuk si můžeš vychutnat, jelikož těžko seženeš původní kazetovou verzi či následnou kazetu od Black Point, na kompilaci “Takoví To Bylo...“, kterou si kapela vydala sama na dvou CD-rkách a kterou jsem si tehdy bez prodlevy ihned objednával. Psal se rok 2002, kdy už šest let kolovalo cédéčko “Punk Radio (The Best Of)“, které si kapela nahrála před svým rozpadem v roce 1996 ve studiu Českého rozhlasu. A stejně jako znovu nahrané písně v rozhlase se i “Řeznickej Krám“ dočkal asfaltových drážek u PHR.

První LP vydání zremastroval k dané věci povolaný člen kapel Vzor 60 a Zeměžluč Marek Jánský aka Barmy. Album bylo osekáno z původních dvacet osmi na dvacet skladeb a musel být překreslen jeho obal na LP formát. Tuhle desku jsem si kupoval také ihned jak v roce 2016 vyšla. O tři roky později vychází obalem barevně odlišný repress, který lehce bourá překupnický ráj. No a konečně letos se dočkáváme plné palby na dvou vinylech s bonusem navíc, kde zvuk šperkuje opět o něco více mistr Otyn ze studia Davos…což jen podtrhuje oblibu kapely nejen mezi hardcore punkery, ale i metaláky.

Osobně mi kazí nadšení samotné zpracování přebalu. Na jednu stranu chápu strohost a uvedené užití zašlé zelené barvy jako symbolu doby, ovšem nejen s ohledem na cenovku limitované edice (80 kusů do prodeje) ve výši 1.000 Kč, ale i na kultovnost dané nahrávky bych čekal obsáhlý gatefold jako tomu bylo třebas u nahrávky “Punk A Pogo, Live In Rockfest 87“ z dílny kapely s Telexem často srovnávané a to H.N.F. Takhle tu máme obyčejnou kapsu a vložený dvojlist s jinak zajímavým obsahem z pera Johana z Fobia zine.

Osobně se aktuálně tluču mezi demáčem a x-tým reunionem kapely, kdy zpěváka Petra Doušu doplnili již mladší hudebníci, což jsem měl možnost vidět na slovutném festivalu Obscene Extreme, kde mám vždycky ohromnou radost ze shlédnutí kultovních kapel. Zvuk z Davosu mi sedí. Je autentický a neskutečně syrový. Prostě hraje to dobře. K vlastní hudební náplni je asi nejvýstižnější tvrzení vydavatele LP verzí včetně této, že nahrávka vzniknuvší v plesnivé zkušebně během pár hodin roku 1989 má mnohem větší sílu, než vyumělkované kraviny pořízené v superstudiích za nehorázné částky.

Tlak doby, vyhranost hudebníků z hospod a chuť se bavit dala vzniknout neskutečně výbušné a tvrdé kolekci kratších lehce zapamatovatelných skladeb, které i po letech překvapí svou rychlostí a neurvalostí. Nahrávka má rozhodně co nabídnout i další generaci posluchačů, což můžu osobně potvrdit, jelikož si některé fláky prozpěvuje můj syn.

Pokud bych měl nahrávku i přes repress zhodnotit, tak jediným jejím, zato velkým, mínusem je již uvedené zpracování obalu, které prostě působí odfláknutě.

Jinak kdybys desku chtěl, tak standardně teď týden po vydání za trojnásobek na Aukru.

4,5/5

Grinch

Catasexual Urge Motivation - The Encyclopedia Of Serial Murders (LP verze 2024)

Italský hardcore thrashový label F.O.A.D. po LP debutu českého all star grindcore/goregrind komanda Sick Sinus Syndrome a LP reedicích mocných Švédů Regurgitate sahá ještě hlouběji do kanálu chorobného goregrindu a to rovnou do vod, které patří mezi nejextrémnější vůbec. Ano, řeč je o japonských cyber gore šílencích Catasexual Urge Motivation a jejich slovutné encyklopedii sériových vrahů.

Byl jsem čerstvě na střední škole, když jsem lačnil po co největších hudebních extrémech, které se v dané době nalézaly zejména ve staroškolském goregrindu (skutečně zapomeň na tanečky á la Gutalax) a cyber grindu, narazil jsem náhodou na konci devadesátek v kamenné prodejně Tortuga (kterou vlastnil v přízemí jednoho z děčínských věžáku Martin Lihač) na kazetu C.U.M., kterou rok předtím vydal jistý Honza Ditko také z Děčína. Strohý rozkládací booklet s gore výjevem jak z crime flicků a razítkem Icy Illusions na druhé straně složeného papíru formátu A4 nebyl zdaleka tím největším extrémem. Tím byla hudební náplň, která smetla z cesty vše, co jsem doposud v rámci etrémního metalu slyšel a vlastně je tomu tak dodnes.

F.O.A.D. Records v kooperaci s krajany Nuclear Abominations Records na teprve druhé LP reedici C.U.M. (první má na svědomí Grind Block svým pojetím mého prvního zakušení téhle kapely v podobě nahrávky “Death To Pigs“) tasí mocné zbraně zejména v podobě zpracování alba. Dvě černé, případně barevné limit desky najdeš v rozkládacím trifoldu s povrchem imitujícím staré plátno s vlepeným bookletem. Součástí je samozřejmě nejen na label, ale i na interpreta samotného, obi strip. Navíc posluchače kamkoli oko zavítá, doprovází bohatá grafika plná japonských uměleckých děl extrémních praktik S&M, mučení a smrti.

Fascinací zvukem a zanecháním strýčka Willa Rahmera o několik stupnic šílenství níže jsem so dostal přes jednoho pražského kamaráda k demo a promo páskám C.U.M. z let 1994 a 1995, což bylo hudební zvěrstvo, které nemělo vskutku v mé tehdy ještě kazetové sbírce obdoby. Xté kopie špatně čitelných xeroxových obalů a neskutečné hudební šílenství tvořilo fascinující koktejl, kterému nešlo z pozice fanouška extrémních kytarových žánrů odolat.

Dvojnásobná letošní nálož desek v podání italských labelů ukrývá bez ořezu kompletní debutní full materiálů bratrů Kanaiových. Yuzin a multinstrumentální Tomoaki přes jehlu tvého gramofonu míchají téměř po třiceti letech znovu ten nejvražednější koktejl. Již samotný zvuk nahrávky je naprosto devastační a se strojově znějícími bicími nemá pro mě doposud konkurenci. Dvaadvacet stop prostých inter střídá na stopáži delší než hodinu kulometné kadence se zlověstně znějícími středními až pomalými tempy. Chorobné názvy skladeb s ještě chorobnějšími vokály a nervním kytarovými linkami jsou bez debat materiálem jen pro otrlého žánrového posluchače.

A to, že se dá jít ještě dál, ukázali bratři v dalších nahrávkách, které pečlivě zmapoval label na domácí půdě nejpovolanější a to Bizarre Leprous Production v podobě pěti po strop nacpaných kompilací s názvem “Nekronikle Continues“…tohle nikdy neskončí…

Držím v ruce tenhle komplet, který jsem ráno vyzvedl v zásilkovně a mísí se ve mně pocity nostalgie, vzrušení i fascinace…přesně jako když jsem kapelu slyšel prvně ze sprasené kazety.  Zapomeň na tanečky v dětských oblečkách a úsměvy na fesťáku, tohle je gore v krystalické podobě a o čem to je, tomu se nikdo nesměje.

5/5

Grinch