Ingrowing/Disfigured Corpse – One two three four we are vampires (split CD/LP/MC 2024)

Loni na Obscene Society Festivalu a turné Daddies goes grindcore zaplesalo nad návratem domácích grindcore kapel Ingrowing a Disfigured Corpse srdíčko každého pamětníka těchto legendárních výplachů. Skvělé koncerty, loňské ípko Disfigured Corpse a oznámení společného dvanáctipalcového splitu bylo doslova vlhkým snem v zemi, kde je grindcore, jak správně nedávno poznamenal frontman Ingrowing Vlakin v internetovém pořadu Vencova zašívárna, tofužel na ústupu. Naštěstí obě tuzemské hydry vrthly na domácí pódia s takovou vervou, že musí být každému jasné, že grindcore nebyl ještě zadupán do bahna boomem nových thrashových kapel v českém undergroundovém rybníčku.

Samotní borci během odstávky uvedených kapel, které udávaly hudební směr již v divokých devadesátkách vskutku nelenili. Divoká smršť Jihočechů se přenesla v podobě dua drum and bass do veteránské kapely Pure a ostravská riffovačka taktéž v podobě dua drum and bass do thrash/deathové smršti Antigod…kde se mimochodem potkali s Chymusem, který letos opět běsní v legendárních Isacaarum, které se rovněž vracejí a rovněž ohlašují na podzim nové album…neskutečné…stejně jako jejich vystoupení na letošním Obscene Society festivalu.

Ale dost řečí okolo a jdeme se podívat na aktuální čtrnácti skladbovou nálož, která vyšla dnes zatím jako split CD u nejpovolanějšího labelu Bizarre Leprous Production. Osobně CD nevlastním, jelikož čekám na LP verzi, takže nejsem krom zdařilého obalu nijak hodnotit samotné grafické zpracování této smrtící hudební kolaborace.

Zvuk nahrávky je devastující, jak se na daný žánr sluší a patří, stejně jako jsme na něj zvyklí ze Studia Davos z rukou mistra Otyna, kde Ingrowing loni na sklonku roku nahráli svých šest pumelenic, které vskutku navazují na kultovní fošnu “Sunrape“, jak kapela sama proklamovala. Těžká riffovačka nemilosrdně vyklízí prostor pro maximálně dvou minutové kanonády, na kterých se tofužel nepodílí druhý katyrista Ediie, kterého se prozatím nepovedlo přesvědčit pro návrat. Jedna kytara ovšem kouzlí pod Vlakynovým překrývajícími se dávivými vokály, které v nižších polohách působí ještě mocněji, než si jej pamatuju ze staršího materiálu, naprosto dostatečně. Tanečnější party, těžké riffy ve středních tempech, kulometné palby, metronomické stopky a často vaz lámající kytarové hmaty poskládané s nesporným umem starých harcovníků žánrů lahodí uchu bez sebemenší nespokojenosti. Neurvalé, přesto čitelné, živelné a spíše než krev vysávající, tak krev vlévající do žil případnému posluchači.

Disfigured Corpse ještě stihli pár týdnů před vydání této nahrávky vypustit ve spolupráci s Pařát Productions po dvaadvaceti letech vynikající full album United He666and na dvanácti palcích. Ostraváci svých osm stop, nečekaně leč k názvu trefně končící coverem od goth/death rokových Tribulation, nahráli rovněž na sklonku loňského roku v jablunkovském studiu Southrock Recording a mixoval jim to letos rovněž Otyn v Davosu. Zde se navazuje jak procesem nahrávání, tak samotou tvorbou, na uvedené ípko “Sick World MMXXIII“. Opět tu máme máme pořádný hardcore ocas a nezaměnitelný vokál Vládi Třískali doplněný o vše hajpující hromadné řevy ostatních hudebníků. Kompozice kolem dvou minut a čtyři borce, kteří jelikož to spolu valí od první poloviny devadesátek, tak vědí, co chtějí a náležitě to umí. Oproti Jihočechům nabízejí rozhodně materiál chytlavější, leč nesporné technické kvality rovněž nepostrádající. Jednotlivé skladby se krásně přelévají jedna do druhé a stejně jako u Ingrowing tohle bude chtít nášup…a ne jeden. Neurvalostí se v nových válech rovněž nešetří. Rychlost střídá taneční potenciál a občas až nečekaný a zároveň příjemný hudební zvrat. Překvapení budiž nejen blackened ocásek u “Flash on a verge“, ale i uvedený závěrečný cover, který mám v originále hrozně rád.

Album je libová půlhodinka poctivého tuzemského grindcoru, kde maximálně délkou stopáže vede Ostrava. Jinak tenhle battle nemá nejen vítěze, ale ani slabé místo…TOPinka!

5/5

Grinch