Želízská Kovadlina…festival,
který se zapsal do povědomí tuzemských fanoušků extrémní kytarové hudby už po
několika ročnících, se po roční pauze znovu nadechl. I když kovadlinu někdo
ukradl a místní samospráva vyhnala festival za hranice katastru obce Želízy…pořád
je tu. Nyní tedy jen už pod názvem Kovadlina, která byla na novou stage
v areálu
uměleckého mlýnu v Libechově, kde pořadatelé našli nové útočiště,
náhražkově svařena z plechu…ale je tu.
Druhou zářiovou sobotu se tedy po
roční pauze udál návrat ve velkém stylu, který se sice neobešel bez technických
obtíží spojených s novým prostorem, ale tohle rozhodně nikoho přítomného
neodradilo, aby utekl z příjemného areálu uměleckého mlýna či si odznačil
termín v kalendáři na příští rok. Navíc jsem přesvědčený, že se nejen kvůli
ústní lidové slovesnosti, ale i fotoreportu Vaška Žufana a možná i mému článku
návštěvníci na sedmý ročník ještě rozrostou.
Hudba převážně grindová, rychlá a
hlučná, trička převážně černá a atmosféra převážně přátelská. Jelikož vypadli
s ohledem na úraz bubeníka avizovaní down tempaři Rmut, běželi jsme
z dostatečně velkého, nedalekého a neplaceného parkoviště na jejich
náhradu v podobě libereckého KLUBU SRÁČŮ. Sice mě dost mrzelo, že Rmut
nezahrají, ovšem na druhou stranu jsem byl rád, že si místo nich zaujali místo
právě tito mladí střelci, kteří ví jak, a hlavně s kým hrát a nebojí se
poslat do ahoj pořadatele, který je loupne na soupisku s nějakým nahnědlým
hnojem. Koncepčně se rozrůstající počet fanoušků ocitnul samozřejmě na Ibize,
kde proběhl
death grindový diktát v podání Kevina, Perryho a
jejich družiny. Nedávno borci vypustili debutní nahrávku “Kevin and Perry Go
Grind“, ze které se pochopitelně hrálo. Zážitek ovšem trhala nestabilní
elektroinstalace objektu, která zřejmě nebyla schopna pojmout odběr celého
hudebního aparátu.
Liberecký útok zdablovali lékárníci
z Amoclenu, kterým obdobné menší stage sluší. A jelikož pódium ustálo
jejich živelný set, postavil jej Mates se svými kumpány skutečně bytelně.
Koncert
to byl opět vysokooktanový a jsem rád, že jsem požil další dávku Ozempicu na
svoji cejchu smrti. V nabídce bylo krom všemožných léčiv na všemožné
neduhy i několik balení preventivních preparátů přímo z dílny Amoclenu, a to
přímo v jejich distru.
Distra kapel se nacházela vždy časově
kolem jednotlivých vystoupení u vstupu do areálu mlýna, který tvořil klidovou
zónu krytou zdí budovy od stage. Krom merche jednotlivých kapel byla
v nabídce i benefiční festivalová trička, z jejichž prodeje poputují
peníze na další rekonstrukci prostorů mlýna. V areálu nechyběl rovněž
stánek s vege i masovým jídlem, alko i nealko pitím, čajovna i stánek s kávou,
které byly stejně jako vstupenka na akci za velmi příznivý peníz.
Příjemně teplé počasí pominulo
s extra hlučným vystoupením z mrazivého Finska v podobě one man
projektu LAWNMOWER, který se vydal na česko-německo-slovenské tour
s neméně hlučnými slovenskými kapelami Sangre De Idiotas a 7 minut strachu,
které byly rovněž na dnešním hudebním menu. Velmi tichý umělec na stage
představil velmi
hlasitý
set, který kombinoval uklidňující zvuky přírody s divokými výbuchy
automatického bubeníka a improvizovaných hmatů na elektrické kytaře. Bavilo mě
to chvilku, pak se mi v tomto pojetí noisecoru vytratil smysl. Co mě ovšem
bavilo hodně bylo následující drum and bass komando SANGRE DE IDIOTAS. Neurvalá
kadence, kde problémy s elektrickou sítí v podobě drobných částečných
výpadků a šumů působily spíše jako koncepční špeky než přetížená síť. Avizovaný
neanderthal
grind byl vskutku mocný.
Nejvíce mě z letošního
ročníku mrzelo velmi osekané vystoupení MOČOVÝCH KHAMENŮ, kteří nastoupili na
stage po několika variantách řešení přetížené sítě až de facto po ukončení pro
ně vyměřeného času, a ještě jim shořel kytarový aparát, takže zahráli pár věcí
jen v sestavě
bicí
a basa. Velká škoda, protože tohle je kapela, která je pokaždé zárukou
kvalitního a zároveň neurvalého crust grindového setu.
Když jsme už u té neurvalosti,
tak nejvíc utržený ze řetězu byl letos set slovenských noisecore šílenců 7
MINUT STRACHU. Bicí, basa, dřevorubecká pila, krabičky a řev…sedm minut běsnění
na stagi…totální apokalypsa a pro grindového fanouška naprosto dokonalý hlukový
zážitek. V rozdávání radosti žárovým fanouškům pokračovali ostravští
veteráni CARNAL DIAFRAGMA, kteří budou na scéně příští rok neuvěřitelných třicet
let. I když z některých alb nejsem už tolik odvařený jako v době vzniku,
kupříkladu z nedávné LP reedice vlastně už dvacet let starého alba “Space
Symphony Around Us“…toto letí, tak jsem si taneční gore grindový koncert
zatraceně užil. Ostatně stejně jako slušně zaplněný zelený taneční parket před
stagí.
Z čeho jsem naopak odvařený
de facto pořád, je nahrávka M.A.C. OF MAD s názvem “Keep Music Evil“,
která vyšla po dlouhých devatenácti letech po svém předchůdci “Badluck“
rovněž u pražských tramvajáků, kteří dávají vždy přednost kvalitě před kvantitou.
Na nahráce stejně jako na stagi se objevil Daniel Rodný a trošku jsem čekal na živo
i hostovačku Kina z Carnal Diafragma, když už byli na místě. Digitální
hardcore / industrial / noise…světelné i hudební breaky a hlavně
nelidský
tlak. Sice venkovní stage neumožnila kapele vytvořit tak intenzivní zážitek
jako malý temný klub, ale i tak to byla jízda, na kterou bude fanoušek kapely dlouho vzpomínat. Na místě bylo možno samozřejmě zakoupit CD, LP, MC s poslední
uvedenou nahrávkou.
Zkrácení jednotlivých setů nebylo
nijak extra znatelné a čerti od Budějic předvedli to, co každý čekal. Jeden z největší
tuzemských grindcore pojmů INGROWING. Tři borci, kteří kapelu zakládali, a právě
pečou s Čurbym první velkou deskou po svém návratu na scénu, nasypali do
fanoušků průřez celou tvorbou, která stejně jako u předchozích dvou kapel sahá
až do let devadesátých. Samozřejmě proběhla zastávka i modly “Sunrape“. Čirá
radost tohle
vidět a poslouchat živě.
Na samý závěr se v nové sestavě
představili EVIL REGIMENT. Ke kapele se připojil basák Pepa, který s nimi před
pár lety hrál na basu a nyní se poprvé ujal mikrofonu po odchodu zpěvačky
Katky. Zaběhlá trojice hudebníků s novým zpěvákem s ohledem na jeho
soft punkový / recitační projev nezněla špatně, ale zněla prostě jinak. S ohledem
na čerstvost sestavy Pepa četl texty ze stylové knihy na černém pultíku s logem
kapely, což působilo spíše jako připravený koncept než berlička. Kapela stihla
větší polovinu svého setu, což je za mě tak akorát na
živou
přehrávku. Novou nahrávku snad brzy dokončí a vydají. Zatím můžeš zařadit do
police jediné album crust grindových Mrázek z roku 2003, které právě
vychází na vinylu, ze kterých vznikli právě Evil Regiment…zpíval to Honza
Vlášek, který hraje v regimentu na kytaru a za bicími seděl stejně jako v regimentu
Michal Kocourek…pokud nechceě aby ti utíkaly zajímavé tuzemské i světové desky,
sleduj můj
Instagram, kam denně přidávám desku, která stojí za pozornost.
Ale zpět ke Kovadlině, která dle
plakátu skončila v souladu se vším před desátou hodinou večerní, a i přes komplikace
s elektřinou nabídla úžasný závěr letošní festivalové sezóny. Velké díky
patří Matesovi, Robertovi a všem, co se na tom podíleli…skvělý line-up, dobré
jídlo a pití, příjemný areál s komfortem pro fanoušky, cenová dostupnost,
dostatečné parkoviště v dochozí vzdálenosti…co chceš víc? Přijeď příští
rok. Na webzinu najdeš informace o akci s dostatečným předstihem.
Fotoreport od Vaška Žufana sleduj zde.
Video report ode mě najdeš na mém YT kanálu.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat