Obscene Society 2026

Rok se s rokem sešel a pardubický Klub ABC hostil další ročník přehlídky extrémních kapel pod hlavičkou Obscene Society. O návratu této akce po několikaleté pauze nebo o kvalitním zázemí klubu nemá smysl psát, jelikož jsem se o tom rozepisoval v reportech z ročníků minulých dost dopodrobna. Co má smysl ovšem zmínit je první přizvání lidí okolo Noise Baru s jejich topovým vegan menu, které patří k absolutní špičce jídla i na Obscene Extreme Festivalu.

Za odpovídající a nijak nepřepálené vstupné dostal hluku chtivý fanoušek letos dvanáct kapel napříč extrémními kytarovými žánry. Jako každý rok probíhala diskuse o síle line-upu. Jestli byl lepší loni a podobně. Ovšem bylo to opět přesně tak, jak člověk od této akce očekává. Šance méně známým kapelám, zaručené skvělé formace a v hlavním čase kapely, ze kterých si sedneš na zadek…já si teda sednul.

Dost bylo omáčky a jak se teda vlastně hrálo? Akci odpálili ve tři hodiny odpoledne domažličtí vyznavači staré školy thrash deathu KRUSADIST. Pro mě doposud pouze blíže neurčený název z internetu/plakátů…a rovnou taková šleha. Zejména pokud si přičteš věk hudebníků a jejich historii. Na akci pokřtili s Čurbym debutní album, které si zatím vydávají na CD sami, ale dle mého názoru je dost zralé i na vinylové drážky. Středně dlouhé a kompozičně skvělé skladby jdoucí ruku v ruce se skvělým zvukem pro mě byly rozhodně největším překvapením letošního ročníku. O další příjemné překvapení se postarala následující kapela MAKRAB složená krom vokálu z bicích a kytary nejdivočejšího období legendárních T.O.O.H. Dle očekávání nervní grindová produkce, která se v loňském roce otiskla do stříbrného kotoučku s názvem “Útok na pýchu“. Technicky precizní, textově poetické a naživo naprosto devastující. Naprosto devastující byl bez debat i následný lékárnický recepis libereckých AMOCLEN. Pár počátečních tanečníků před parketem se rozrostlo v mohutnější mosh-pit. Magistři nasypali svůj tradiční set plný léčebných prostředků na různé neduhy a na pódiu se opět doslova utrhli ze řetězu…maximální nasazení, litry potu a jejich na první dobrou rozpoznatelný originální grindcore. Víc už obecenstvo zgrindcorovat dnes nešlo.

S distrem přijel letos pouze Richard z Lecter Music Agency se svým věrným parťákem a hudebním publicistou Láďou Olivou. Jejich nabídka i znalost nejen tuzemské scény byla bez debat skvělá. Mimo kapelní stolky byl na místě samozřejmě i merch OEF a Extreme print, jehož kvalita je pověstná a aktuální nabídka nejen kapelních, ale i filmových triček velmi lákavá. A pro případ únavy měli Amoclen v distru i nějaký ten medikament.   

PROLAPSED předvedli mohutný brutal death metalový válec s grindovými ostny, jak to umí pouze v Hlinsku. Kapela, která sází spíše na kvalitu než na kvantitu, jak s počtem nahrávek, tak koncertů lepila svým setem fanoušky k pódiu. Kvalita produkce nešla dolů ani s následujícím souborem. Všem dobře známe all star gore/grindcore komando SICK SINUS SYNDROME v rámci drtivého setu přiblížilo poměrně mohutnému publiku, až jsem se divil, jak se sál zaplnil, chystanou split nahrávku. Hudebně se dle očekávání jednalo o profi odsypaný patologický nářez pod vlivem uctívaných ikon žánru. Další grindovou nálož přivezli ne scéně velmi cenění ATTACK OF RAGE. Osobně jsem se na jejich set velmi těšil, protože jsem neměl možnost je poměrně delší dobu vidět. Očekávání byla do puntíku naplněna, jelikož ve třech spustili takovou smršť, až se ježily chlupy na zádech. Hudební matadoři z Trenčína v dnešním složení kytara, bicí a řev vydali sice poslední materiál v roce 2017, ale i tak se na jejich jméno rozhodně právem nezapomíná.

Veganská tortilla od Noise Crew spořádaná během příjemného povídání s mnoha přáteli napříč Českem z řad hudebníků, posluchačů, publicistů, vydavatelů byla TOP. Jen toho času na všechny bylo mezi jednotlivými koncerty, z nichž jsme vynechali s ohledem na delší dojezdovou vzdálenost pouze, ale i tak s těžkým srdcem poslední set PURULENT SPERMCANAL, vskutku málo.

Nová deska EXORCIZPHOBIA, která vyšla před několika dny, mě baví, baví mě dokonce až moc, ovšem během živé přehrávky mě skladby přišly prostě dlouhé. Možná to bylo už lehčí únavou nebo ještě nedostatečnou naposlouchaností, ale přišlo mi, že kapele občas dochází šťáva, a to i přes skutečnost, že jejich poutavý hudební styl vnesl do v rámci celkového line-up značnou míru osvěžení. Ovšem když jsme se rozhlédl, evidentně jsem byl v menšině. Francouzští gore nezmaři SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITIONS přivezli v rámci extrémní kanonády své nové album “The Macabre Voodoo Messiah…“. Třicet let na scéně a zkušenosti z mnoha kapel úročili na stagi ve velkém stylu…jen toho bylo tolik, že jsem se v tom i přes kvalitní zvuk poněkud ztrácel.

Následující trojice kapel vyvrátila do slova a do písmene všechny ty řeči o letošním slabším line-upu. Začalo to přehlídkou precizního brutálního death metalu CYTOTOXIN, který na stagi po tématickém intru mezi sudy s radioaktivním odpadem explodoval jako čtvrtý reaktor Černobylu, od jehož nehody pár minut po koncertu uplynulo čtyřicet let. Kapela i přes delší tracky dokázala zaujmout nejen precizní technikou, ale i komunikací s nadšeným publikem, do kterého se na pár koleček v circle-pitu vrhnul i samotný vokalista. Vynikající produkce, vynikající koncert.

Stejné pocity mám i z nejvíce očekáváného setu večera…no speed, no punk…SKITSYSTEM. Bez proslovů, bez efektů, bez divadla…jen krátká vzpomínka na Tompu a naprosto devastující přehlídka d-beatových hymen z alb, které doma uctívá každý fanoušek extrémní hudby. Za mě bez debat strop vál z první desky  “Skrivet I Blod, Ristat I Sten“. Tohle album jsem si po miléniu koupil na CD v bazaru a po cestě ze školy mi to v autobuse přes discman odpálilo lebku…dodnes si pamatuju ten pocit spojený s hudebním tlakem a v Pardubicích jsem měl taky, ostatně stejně jako jsem ho měl před pár lety na Obscene Extreme, když kapela spustila. Zježené chlupy na zádech, pivo za krkem, se synem v těsné blízkosti tohoto nekompromisního d-iktátu…TOP set večera.

Od německého tributu legendární britské death metalové partě Bolt Thrower s názvem SPEARHEAD jsem měl rovněž velká očekávání, která sice zpočátku naplněna úplně nebyla, ale jakmile se tahle mašině po pár skladbách naplno rozjela, nebylo úniku. Jsem vskutku rád, že jsem měl možnost živě vstřebat takto kvalitně podané fláky, které doma ostatně jako většina čtenářů občas protočím, jelikož jsou nesmrtelné.

Co napsat na závěr OBSCENE SOCIETY je značka kvality od výběru kapel, přes organizaci, zvuk, zázemí i catering pro fanoušky. Takhle se to prostě má dělat.

Grinch