Consequences - Survival Mechanism

Severočeský label Dead Maggoty Productions je zaměřený na domácí tvrdě kytarovou scénu, ze které vyzobává zejména polozapomuneté nebo neprávem opomíjené nahrávky, které doposud nevyšly na fyzických nosičích odpovídající kvality. Jednou z takových nahrávek je debutní album a zároveň labutí píseň pražské death metalové formace Consequences - Survival Mechanism z roku 2020, které Levi na svém vydání CD z roku 2023 natahuje o promo z roku 2018 čítající další tři skladby.

Standardní album, které vyšlo v roce 2020 pouze na hudebních platformách obsahuje osm komplikovanějších death metalových zářezů, které na ploše pětadvaceti minut drtí ucho posluchačovo i notnou dávkou temnoty. Na daný žánr optimální stopáž jednotlivých variabilních tracků není rozhodně na jeden poslech. Touhle apokalypsou je potřeba projít opakovaně a pořádně prozkoumat jednotlivá zákoutí hudební mysli čtveřice hudebníků s hudební minulostí z kapel jako Lupara: The Widowmaker a dalších. Stejně jako tempa se střídají nepředvídatelně i kytarové vyhrávky s hutnými riffy, kde i přes prvně slyšený chaos má vše svůj řád…i post apokalyptický svět má svůj řád, který není v drtivé většině příjemný, protože přežije jen ten nejsilnější, a ne vždy způsoby, ze kterých by byl nadšený…a přesně taková je nahrávka Consequences…hnusná, špinavá, syrová, nervní, drtící, znepokojující…zároveň muzikantsky i zvukově z Davosu precizní.

K nahrávce stylově sedí i přebal, v jehož útrobách najdeš krom standardních informací o kapele a nahrávání i kompletní textovou přílohu. Jako bonus najdeš na stříbrném kotoučku tři promo vály, z nichž dva v novém zvukovém kabátě již zazněly. V osmi bonusových minutách je ovšem i skladba Cyclosarin, která se dle očekávání nevymyká celkového konceptu.

Ve výsledku velmi kvalitní tuzemské death metalové album, které by neměl minout nejen žárově vyhraněný posluchač.

4/5

Grinch

Abortion – The Past Awaits You

Po ohlášení nového alba “Better Then Life“ a zároveň odchodu kytaristy Libora z kapely po úctyhodných pětadvaceti letech se konečně dostávám k recenzi na kompilát sedmipalcových (i pětipalcových/kazetových) splitů z let 2010-2025 slovenské legendy (Lepra se bude určitě kvůli tomuhle slovu čertit) mince grindcore punku Abortion.

Před pár dny jsem tu zveřejnil recenzi na poslední vydaný studiový materiál ve formě splitu s maďarskými Din Addict, který šesticí skladeb tuhle kompilaci otevírá. Jen ve zkratce se jedná o soubor skladeb, ve kterých se hudebníci tradičně obouvají do dlouhodobých i aktuálních nešvarů i hrůz. Hudebně neuhýbají ani o píď a sypají nekompromisní mincing grindcore s nespoutaným punkovým duchem, jak jsme od kapely zvyklí.

Plejáda pokračuje materiálem z pětipalcového splitu s japonskými grind/noisecore šílenci Final Exit z roku 2019. Čtyři sypce rozsekané do celkového názvu Kill All Fucking Polictics jsou evidentně koncipované pro tuhle kolaboraci, jelikož jsou zběsilejší a neurvalejší, ovšem nejedená se o žádný noise “bordel“, ale o příjemné vysoké oktany.  

Do poloviny nahrávky dojíždí tvorba ze sedmipalce s německými grindery Per Capita, na kterých se Abortion vrací do své standardní podoby. Pětice válů z roku 2018 ve slovenském jazyce v kompozicích od grindcoru přes hardcore až k punku a message podávaných mocným Leprovým vokálem.

Jako velký fanoušek kapely mám samozřejmě všechny tyhle splity fyzicky, ovšem chápu vydání pro ne sběratele singlů a cením poslech tohoto CD, které ušetří x otáčení stran singlů nebo dávání kazety do tape deku. Booklet je pojatý stroze/jednoduše, což je krapet škoda, ovšem základní info a grafika jednotlivých nahrávek v něm nechybí. CD vyšlo pod kapelním labelem Bonesawer Distro a pražským vydavatelstvím L'Inphantile Collective.

Další nášup tvoří materiál ze splitu ze Sram z roku 2017 (recenze zde). Jen ve zkratce, jedná se o šest krátkých kompozic (který si spolu s živákem mohl slyšet už na předchozím kazetovém splitu s Chocked By Own Vomits). Textově je to zase zhnusení, které nás všechny obklupuje a už z jednotlivých názvů ti bude jasný, co si tentokrát Lepra se svým grinding týmem bere na mušku. Hudebně se jedná o klasický Abortion tornádo v podání basy, kytary a bicíh.

Studiovou část kompilátu uzavírá všem dobře známý a jedním slovem vynikající čtyř skladbový materiál z dnes již tofužel nehrající kultovní extreme hardcore partou Gride. Tyhle čtyři válce z roku 2013 jsou jak rána kladivem do hlavy…nakažlivý virbl, sborové řevy a krapet free jazu…prostě rovno do hlavy…saxofonem…top.

Jako nevydaný track, který jinde nenajdeš, je zde taková blbůstka s názvem Monkey Song, po kterém pokračuje již výše zmíněný šestiskladbový živák z kazety s Chocked By Own Vomits, který disponuje fajným zvukem a neobsahuje žádnou zbytečnou vatu.

Podtrženo, sečteno, třicet dva válů na stříbrném kotoučku, který je potřeba občas prohnat přehrávačem, ostatně jako jeho předchůdce CD kompilát “Wasted Years 1992-2000“, který vyšel v roce 2012 pod Lecter Music Agency.

Grinch

Abortion / Din Addict – Show Must Go On

Dvě legendy grindcore žánru, slovenští Abortion s kořenem v roce 1989 a maďarští Din Addict s kořenem v roce 1997, se potkávají na sedmipalcovém splitu pod názvem “Show Must Go On“, který si můžeš vyložit třeba jako že tenhle žánr neumírá, nebo že ani jedna z uvedených kapel i přes mnoho let existence rozhodně nepatří do starého železa.

Poslední studiový materiál obou kapel se ukrývá v jednoduchém, leč dostatečné informačně pojatém rozevíráku, kterému bych vytknul pouze gramáž papíru. Na přebalu krom všeříkajícího obalu najdeš mimo seznamu skladeb, informace o nahrávaní a vydávajících labelech i kompletní texty. Deska vyšla na klasickém černém asfaltu v nákladu tří stovek kusů v kolaboraci několika evropských labelů.

Obě kapely si ve splitech libují a potkali se na společné nahrávce již před pětadvaceti lety. Abortion se s tím tradičně nepářou a nabízí na své straně kolaborace šest skladeb na celkové stopáži pěti minut, ve kterých se skrze leprův growling obouvají do dlouhodobých i aktuálních nešvarů i hrůz. Hudebně neuhýbají ani o píď a sypají nekompromísní mincing grindcore s nespoutaným punkovým duchem, jak jsme od kapely zvyklí. Ke startu i závěru nelze než napsat, že Rusko se nikdy nezmění.

Din Addict nabízejí kytarovým kvílením odpálené čtyři skladby na ploše šesti minut. Oproti slovenským parťákům nabízejí hutnější, leč neméně ze řetězu utrženou rubanici usazenou tentokráte spíše do smrdutých vod staré grindové školy. Dávivé i štěkavé vokály trhají změti kytar, které přecházejí pro posluchače nekontrolovatelně ve vyvedené riffové sekanice. Všechny žánrové trademarky se vtěsnávají i do této mikrostopáže a grindovému posluchači nezbývá než podstoupit ušní výplach znovu.

V celkovém dojmu se nejedná logicky o převratné dílo, leč o kvalitní a časem prověřené poctivé řemeslo hodné opakovaných poslechů.

A 4/5, DA 4/5

Grinch

Oi Polloi, Infekcja, Gril Killers - Atelier Wolimierz, Pobiedna – 02.05.2026

Druhý den po vystoupení na pražském AFA festu se skotská legenda Oi Polloi po cestě zpět na ostrovy zastavila na polském úpatí Jizerských hor na místě konání vyhlášeného Izero Hardcore Festivalu v alternativním prostoru Atelieru Wolimierz. Tento prostor je bez debat naprosto unikátní a pro obdobné akce více než vhodný. S ohledem na roční dobu i povahu akce se hrálo uvnitř, z čehož jsem měl obavy nejen s ohledem na vyšší očekávanou návštěvnost, ale i pro mě zcela nepochopitelné kouření ve vnitřních prostorech během koncertu.

Akci pořádal opět Till z berlínského labelu Abnegat Records a s ohledem na česko-německo-polskou účast by nejen on ocenil konečně jednotnou měnu. Venkovní, vnitřní stylové a pohodlné posezení společně s účastí přátel napříč uvedenými státy nevadil ani drobný skluz, i přes který akce končila s ohledem na přídavky pár minut po půlnoci.

Jako první nastoupili na stage českolipští punx GRIL KILLERS oslabení o zpěvačku. I přes tento hendykep vystřelili poměrně ostrý set s jednou nucenou přestávkou s ohledem na rupnutí kytarové struny. Skvělá odezva publika na angažovanější punk s d-beatovým bubenickým podkladem obsahovala i první šílence pod pódiem, které je na místě, jak se patří na obdobné akce proklatě nízko. Basák a vokalista v jedné osobě Drobek se nebál usadit hlas do drsnějších poloh, což dodalo setu ještě vyšší oktanové číslo. V řevu mu zdatně asistoval bubeník. Dvě kytary z rukou žánrově odlišných muzikantů nabídly variabilnější party, které můžeš najít na dva roky starém debutu “Tryzna svobody“, které je prozatím k dispozici jen na hudebních platformách. Ke spokojenosti publika, které už na první kapelu slušně zaplnilo sál vytvořený ze zřejmě bývalé dílny, proběhly i nějaké přídavky.

Se slušným zvukem a povedenými pódiovými světelnými efekty naběhli na stage po krátké pauze crust-punkeři INFEKCJA. Kapela s kořenem v roce 1991 a s vyšším důrazem na angažovaný přesah, než na chrlení nahrávek předvedla hudebně i vlastním nasazením neskutečně brutální set…čemuž odpovídalo i dění pod pódiem. Šílené vokální kreace a drsná i na žánr technicky nápaditá bubenická hra bojovaly o mou pozornost celý koncert, který se rovněž protáhl o přídavek. V celkovém dojmu nekompromisní, ovšem i ve všech ohledech poutavý nářez, který mohl fanoušek stejně jako od skotů zakoupit v nabídce kapelního merche v podobě nejen nahrávek a textilu, ale i názorových odznaků odrážejících aktuální světové společensko-politické dění.

Zvukovka OI POLLOI se poněkud protáhla, ovšem výsledek stál rozhodně zato. Koncert byl na mě už poněkud dlouhý, ale i tak se do něj nevešlo vše, co bych rád naživo slyšel. Jak s nadsázkou uvedl zpěvák a aktuálně již jediný zakládající člen kapely pamatující bod zlomu v roce 1981 Deek Allen: tolik hitů, a tak málo času. Průřez za pětačtyřicet let nabízel logicky i různé podoby tvorby kapely, na kterých se podílelo více jak padesát členů, od anarcho-punkových skladeb po ostré d-beaty nebo metalický punk či oi punk. Nechyběla pověstná komunikace s publikem v místním jazyce i v tomto ohledu lehce jazykově upravené refrény. Dále samozřejmě nechyběly nápisy na kartónech vybízející rozdivočelé publiku k řvaní hesel během skladeb, DIY přístup a samozřejmě i angažovaný obsah. Skvělý hudební zážitek!

Ve výsledku skvělý line-up naplnil očekávání, zvuk i organizace nerušily zážitek a drtivá většina kuřáků se oddávala své neřesti venku u ohně.

Grinch

Obscene Society 2026

Rok se s rokem sešel a pardubický Klub ABC hostil další ročník přehlídky extrémních kapel pod hlavičkou Obscene Society. O návratu této akce po několikaleté pauze nebo o kvalitním zázemí klubu nemá smysl psát, jelikož jsem se o tom rozepisoval v reportech z ročníků minulých dost dopodrobna. Co má smysl ovšem zmínit je první přizvání lidí okolo Noise Baru s jejich topovým vegan menu, které patří k absolutní špičce jídla i na Obscene Extreme Festivalu.

Za odpovídající a nijak nepřepálené vstupné dostal hluku chtivý fanoušek letos dvanáct kapel napříč extrémními kytarovými žánry. Jako každý rok probíhala diskuse o síle line-upu. Jestli byl lepší loni a podobně. Ovšem bylo to opět přesně tak, jak člověk od této akce očekává. Šance méně známým kapelám, zaručené skvělé formace a v hlavním čase kapely, ze kterých si sedneš na zadek…já si teda sednul.

Dost bylo omáčky a jak se teda vlastně hrálo? Akci odpálili ve tři hodiny odpoledne domažličtí vyznavači staré školy thrash deathu KRUSADIST. Pro mě doposud pouze blíže neurčený název z internetu/plakátů…a rovnou taková šleha. Zejména pokud si přičteš věk hudebníků a jejich historii. Na akci pokřtili s Čurbym debutní album, které si zatím vydávají na CD sami, ale dle mého názoru je dost zralé i na vinylové drážky. Středně dlouhé a kompozičně skvělé skladby jdoucí ruku v ruce se skvělým zvukem pro mě byly rozhodně největším překvapením letošního ročníku. O další příjemné překvapení se postarala následující kapela MAKRAB složená krom vokálu z bicích a kytary nejdivočejšího období legendárních T.O.O.H. Dle očekávání nervní grindová produkce, která se v loňském roce otiskla do stříbrného kotoučku s názvem “Útok na pýchu“. Technicky precizní, textově poetické a naživo naprosto devastující. Naprosto devastující byl bez debat i následný lékárnický recepis libereckých AMOCLEN. Pár počátečních tanečníků před parketem se rozrostlo v mohutnější mosh-pit. Magistři nasypali svůj tradiční set plný léčebných prostředků na různé neduhy a na pódiu se opět doslova utrhli ze řetězu…maximální nasazení, litry potu a jejich na první dobrou rozpoznatelný originální grindcore. Víc už obecenstvo zgrindcorovat dnes nešlo.

S distrem přijel letos pouze Richard z Lecter Music Agency se svým věrným parťákem a hudebním publicistou Láďou Olivou. Jejich nabídka i znalost nejen tuzemské scény byla bez debat skvělá. Mimo kapelní stolky byl na místě samozřejmě i merch OEF a Extreme print, jehož kvalita je pověstná a aktuální nabídka nejen kapelních, ale i filmových triček velmi lákavá. A pro případ únavy měli Amoclen v distru i nějaký ten medikament.   

PROLAPSED předvedli mohutný brutal death metalový válec s grindovými ostny, jak to umí pouze v Hlinsku. Kapela, která sází spíše na kvalitu než na kvantitu, jak s počtem nahrávek, tak koncertů lepila svým setem fanoušky k pódiu. Kvalita produkce nešla dolů ani s následujícím souborem. Všem dobře známe all star gore/grindcore komando SICK SINUS SYNDROME v rámci drtivého setu přiblížilo poměrně mohutnému publiku, až jsem se divil, jak se sál zaplnil, chystanou split nahrávku. Hudebně se dle očekávání jednalo o profi odsypaný patologický nářez pod vlivem uctívaných ikon žánru. Další grindovou nálož přivezli ne scéně velmi cenění ATTACK OF RAGE. Osobně jsem se na jejich set velmi těšil, protože jsem neměl možnost je poměrně delší dobu vidět. Očekávání byla do puntíku naplněna, jelikož ve třech spustili takovou smršť, až se ježily chlupy na zádech. Hudební matadoři z Trenčína v dnešním složení kytara, bicí a řev vydali sice poslední materiál v roce 2017, ale i tak se na jejich jméno rozhodně právem nezapomíná.

Veganská tortilla od Noise Crew spořádaná během příjemného povídání s mnoha přáteli napříč Českem z řad hudebníků, posluchačů, publicistů, vydavatelů byla TOP. Jen toho času na všechny bylo mezi jednotlivými koncerty, z nichž jsme vynechali s ohledem na delší dojezdovou vzdálenost pouze, ale i tak s těžkým srdcem poslední set PURULENT SPERMCANAL, vskutku málo.

Nová deska EXORCIZPHOBIA, která vyšla před několika dny, mě baví, baví mě dokonce až moc, ovšem během živé přehrávky mě skladby přišly prostě dlouhé. Možná to bylo už lehčí únavou nebo ještě nedostatečnou naposlouchaností, ale přišlo mi, že kapele občas dochází šťáva, a to i přes skutečnost, že jejich poutavý hudební styl vnesl do v rámci celkového line-up značnou míru osvěžení. Ovšem když jsme se rozhlédl, evidentně jsem byl v menšině. Francouzští gore nezmaři SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITIONS přivezli v rámci extrémní kanonády své nové album “The Macabre Voodoo Messiah…“. Třicet let na scéně a zkušenosti z mnoha kapel úročili na stagi ve velkém stylu…jen toho bylo tolik, že jsem se v tom i přes kvalitní zvuk poněkud ztrácel.

Následující trojice kapel vyvrátila do slova a do písmene všechny ty řeči o letošním slabším line-upu. Začalo to přehlídkou precizního brutálního death metalu CYTOTOXIN, který na stagi po tématickém intru mezi sudy s radioaktivním odpadem explodoval jako čtvrtý reaktor Černobylu, od jehož nehody pár minut po koncertu uplynulo čtyřicet let. Kapela i přes delší tracky dokázala zaujmout nejen precizní technikou, ale i komunikací s nadšeným publikem, do kterého se na pár koleček v circle-pitu vrhnul i samotný vokalista. Vynikající produkce, vynikající koncert.

Stejné pocity mám i z nejvíce očekáváného setu večera…no speed, no punk…SKITSYSTEM. Bez proslovů, bez efektů, bez divadla…jen krátká vzpomínka na Tompu a naprosto devastující přehlídka d-beatových hymen z alb, které doma uctívá každý fanoušek extrémní hudby. Za mě bez debat strop vál z první desky  “Skrivet I Blod, Ristat I Sten“. Tohle album jsem si po miléniu koupil na CD v bazaru a po cestě ze školy mi to v autobuse přes discman odpálilo lebku…dodnes si pamatuju ten pocit spojený s hudebním tlakem a v Pardubicích jsem měl taky, ostatně stejně jako jsem ho měl před pár lety na Obscene Extreme, když kapela spustila. Zježené chlupy na zádech, pivo za krkem, se synem v těsné blízkosti tohoto nekompromisního d-iktátu…TOP set večera.

Od německého tributu legendární britské death metalové partě Bolt Thrower s názvem SPEARHEAD jsem měl rovněž velká očekávání, která sice zpočátku naplněna úplně nebyla, ale jakmile se tahle mašině po pár skladbách naplno rozjela, nebylo úniku. Jsem vskutku rád, že jsem měl možnost živě vstřebat takto kvalitně podané fláky, které doma ostatně jako většina čtenářů občas protočím, jelikož jsou nesmrtelné.

Co napsat na závěr OBSCENE SOCIETY je značka kvality od výběru kapel, přes organizaci, zvuk, zázemí i catering pro fanoušky. Takhle se to prostě má dělat.

Grinch