Pure - Hell on Earth

Pure je jméno, které na domácí grindcore scéně už nějakou dobu rezonuje. Někoho neočekávaně sestřelilo tři roky debutní mini CD a někdo šel na jistotu za kapelní sestavou, jejíž složení garantuje bez debat minimálně výkon hodný pozornosti žánrového posluchače.

Tak jako název Pure vzniknul tak nějak samospádem, vznikla samospádem i tahle kapela nebo projekt…těžko říct, jak to uchopit. Každopádně jedno je jisté, že základní kámen byl položen v roce 2017 na troskách legendární rubanice БУТ, kdy kytaristu Honzu a bubeníka Zbyňu začaly po třech letech svrbět prsty. Přes veškeré snahy se jejich nová tvorba stočila k tomu, co jim jde nejlépe. Ve zkušebně se následně objevuje s basou Vlakin (Ingrowing) a po poslechu demonahrávky se přidává na vokálu Bilos (Malignant Tumour). První kapitolu kapely/projektu společně s uvedeným mini CD uzavírá hostující vokalista Topi (Pigsty). Mini CD rozpoutává pod vynikajícím obalem (toto se tofužel nedá říct o obalu z Hell on Earth) libozvučné deseti skladbové grindcore peklo. Druhou kapitolu PURE uzavírá právě recenzovaná nahrávka Hell on Earth, která spatřuje světlo světa tři roky po debutním mini a na které nahrazuje vytíženého Vlakina mistr neméně profláknutá postava domácí scény Beherit (Ahumado Granujo nebo Alienation Mental).

Na plnohodnotném albu natahuje kapela dvounásobně jak track list, tak stopáž…tudíž se dostáváme na dvacet skladeb a stopáž necelých dvaceti čtyř minut, což je u tohoto žánru optimální. Jen ta grafika mi oproti debutu prostě nesedí, stejně jako font z bookletu. Nahrávalo se opět u Otyna v Davosu, takže zvuk nemohl dopadnout špatně, stejně jako tvorba z rukou a hrdel lidí z Ahumado Granujo, Alienation Mental, Bizarre Embalming, БУТ, Dobytčí Mor, Ingrowing, Isacaarum, Kandar, Malignant Tumour, Pigsty, Plastic Grave, Rubufaso Mukufo, Sick Sinus Syndrome nebo Uprise…slušný výčet více jak dvaceti let zkušeností s tímhle třeskutým žánrem u všech zúčastněných.   

Kapela koncertovala nejprve z Bilosem a poté s Topim, se kterým jsem je viděl letos na Obscene Extreme a bylo to maso. Maso je ostatně i poslech nahrávky samotné, protože po intru z mocného hororového bijáku Hellraiser se to sype jedna báseň. Báseň je to ovšem pořádně naštvaná, jak se na daný rank sluší a patří. Skladby se ani zdaleka nepřibližují hranici dvou minut a paní nuda zde vskutku nemá prostor dělat posluchači v hlavě neplechu. Kompozice léty prověřených kytarových a bubenických postupů je vskutku čirou radostí poslouchat. Chvilku jsem si sice musel trochu zvykat na polohu vokálu, ale nakonec mi dosedl jako poslední díl bezchybné skládačky toho nejlepšího, co můžeš na domácí scéně a v daném žánru poslechnout (no…uvidíme, spíše uslyšíme, jak budou znít z nahrávky nové válce mocných Ingrowing). Po Sick Sinus Syndrome je tu další grindová a to doslova kamarádská radost pro radost…radost budeš mít taky, když si stříbrný kotouček za lidový peníz koupíš…teda až na ten obal, ale tím si nenecháme tu radost kazit, žejo. TOP!

PS: křest proběhne pod taktovkou Marcelky na letošním Power Grindcore.

5/5

Grinch

11.11.2023 – Extreme Nordic Meeting vol. 2 - Liberec, Azyl

V libereckém Azylu proběhlo již druhé hlučné dostaveníčko pod hlavičkou EXTREME NORDIC MEETING. Stejně jako v prvním ročníků někdy vloni v září měli prsty na akci vystupující fastcore úderníci MIKExWAZOWSKI, kteří se na proklatě nízké azylácké stagi cca po roce opět potkali s anarcho punx INSTANT IRONY.

Akce tradičně pod heslem: “Absolutně nulová tolerance rasismu, nacismu, fašismu, homofobie a sexismu!“ a vstup od 161 Kč vejš dle možností každého platícího přilákala méně lidí, než jsem čekal…škoda. Akci odstartovali téměř na plakátový start MIKExWAZOWSKI. Tahle čtverka mě baví od začátku, a nejen na jejich koncertech, ale i doposud jediné nahrávce v podobě split kazety s LADY GAZA je vidět poměrně velký progres, za kterým zřejmě stojí/stálo mimo aktivního hraní i působení Maršálků v dalších hlučných kapelách. Jednotlivé výbuchy hněvu od intra “uděláme bordel“ měly krom devastačního účinku i dostatek záchytných bodů. Zpěvák bez váhání smázl pomyslnou hranici tvořenou hranou pódia a celkově to pěkně tlačilo. Set nebyl zbytečně dlouhý a každý ho mohl zakončit v novém triku kapely a s vegan tortillou v ruce. Bez zbytečných průtahů naskočila power violence dvojice LADY GAZA. Ještě kratší a v jistém ohledu i extrémnější výbuchy měla na svědomí v Liberci dobře známá dvojice Oskar (Interpunkce, Terminator X) a Petr (Sølitär, Murder Inc.), která za řízného zvuku sáhla krom letošní nahrávky i do zmíněného splitu s MIKExWAZOWSKI. Z pódia to opět solidně tlačilo a po setu nebyl problém zakoupit nějaké nahrávky v distru labelu “S Kudlou V Zádech“, za kterým stojí právě Oskar. Po těchto dvou extrémních libových setech a zjištění, že další kapela KLINGER z důvodu nemoci nevystoupí jsem dostal porci anarcho punku z Ústí Nad Orlicí. S kapelou INSTANT IRONY jsem se potkal vůbec poprvé a zle to rozhodně nedopadlo. Ovšem úplně jsem se zpočátku nedokázal přepnout z nastoleného hudebního modu a chvilku mi trvalo si zvyknout na produkci i zvuk. Poměrně chytlavá a jak již produkovaný žánr dává tušit i angažovaná tvorba rozhýbala většinu přítomných. Set jsem sice neviděl do konce, ale z jeho poloviny dle setlistu na stagi jsem si odnesl jen pozitivní hudební dojmy. Ostatně můžeš posoudit sám na bandcampu kapely…ještě lepší by bylo vyrazit na koncert, protože na zadku můžeš sedět v důchody a pokud máš hlouběji do kapsy, tak konkrétně na obdobných akcí se u vstupu vždycky nějak domluvíš.

Doufám, že se uvidíme na příštím ročníku.

Grinch.

Disfigured Corpse - Sick World MMXXIII

Je tomu už více jak pětadvacet let, co jsem si přinesl domů z jednoho CD bazaru splitko Total Death / Disfigured Corpse. Tenhle split byl jedním ze zakládajících kousků mojí tvrdě metalové CD sbírky společně s takovými veličinami jako Brutal Thruth nebo Cannibal Corpse. Následně jsem si už vždy kupoval novinková alba až do finálního “Human Corrosion“ z roku 2010...posléze samozřejmě i všechny nahrávky Antigod, kteří na troskách Disfigured Corpse tak nějak vznikli.

Asi zde nemá smysl podrobně pitvat historii této ostravské veličiny, jejíž kořeny sahají až do roku 1991, tedy rok před vydání uvedeného splitu, který je fanoušky stále hojně vyhledáván, takže došlo i na jeho reedici. Od té doby prošla kapela logicky kompozičně i zvukově nějakým tím vývojem, který aktuálně stagnuje na třeskutém hardcore grindu s potenciálem ti pořádně zamotat hlavu i nohy v pitu, což se stalo skutečností na Obscene Society festivalu, který byl návratů plný…samotný spojený festival Obscene Productions a Insane Society, velký návrat Ingrowing a právě Disfigured Corpse s novými tracky. Do té doby o sobě dala kapela pořádně vědět jen CD coverovou kompilací “25 let znetvořené mrtvoly“ vycházející jako příloha dnes již tofužel neexistujícího časopisu Pařát.

Ale dost keců okolo a šup na novinkové mini CD, které je vskutku mini, protože vlastní hudební nosič ukrytý ve slušivém digipacku, který grafikou navazuje na dlouholetou tradici kapely, obsahuje pouze tři skladby v celkové stopáži necelých sedm a půl minuty. Sice chápu politiku vydavatele, ale tohle by se prostě hodilo více na sedm palců. Ještě se sluší zmínit, že je na spadnutí split s Ingrowing, kde budou mít obě kapely nové vály. Aktuální mini album otevírá provařená klipovka “Green Kill“, které stejně jako následujícím dvěma štychům sluší zvuk z Jablunkovského studia Southock Recording, který ještě šperkoval následně mistr Otyn ve Vyškově. Kapela sundává nohu z plynu pouze pro salvu hutných rifů umocňující skutečnou tvrdost nahrávky, které stejně jako grindcore kvapíky v tomhle dvouminutovém pekle (včetně intra) doprovází charakteristický vokál Vládi Třískaly. Strhující porce energie a skvělý žánrový mix provází posluchače i v následujících věcech. “Social Shock Corpse“ jednoznačně ukazuje, jak hodně zdatní jsou jednotliví hráči jak ve vlastním hraní, tak v kompozici, kdy ve zdánlivě jednoduché skladbě poutavě šperkují. Závěrečná věc “Sick World“ disponuje krom uvedeného i poměrně variabilním hlasovým projevem a apokalyptickým outrem.

Celkově je to svěží, perfektně zkomponované i zahrané, koncepčně i na první pohled graficky vymazlené (vlastní fyzický nosič budu v ruce držet až zítra…tak případně doplním nějaké informace/dojmy).

Jako ochutnávka na další aktivní období kapely je to TOP. Slušel by tomu rozhodně víc formát sedmi palců a nějaký ten vtip, na který jsme byli u kapely zvyklí.

4,5/5

Grinch

04.11.2023 - Infernal Bastion fest 16 – Jaroměř, Klub Bastion No. 35

Druhá návštěva Bastionu No. 35 v rámci dalšího Infernal festu byla ještě horší než ta minulá. Vím, že to zní fakt zle, ale pokud někam jedeš 300 kilometrů a dostaneš zvuk jak z kýble a skluz dvě hodiny bez jakékoli omluvitelné příčiny, tak je kritika prostě na místě…stejně jako je na zvážení, jestli má vůbec smysl plánovat výlet na další ročník…ale vezmeme si to pěkně popořadě.

Kdo v klubu byl, dobře ví, že je to s parkováním na trávě podél Labe na štíru, takže je na místě přijet s předstihem. Klub je otevřen totiž dříve, než je uvedeno na plakátu. Naštěstí se zde nekoná tradiční martyrium jako v libereckém Bunkru, kde je po změně majitele běžné, že se mezi dveřmi dozvíš, že to ještě nemají připravené a nechají tě stát v mrazu venku (pokud teda nejsi žena do třiceti let s výstřihem, žejo). Odbavení u pokladny v Bastionu bylo tradičně bez problémů, stejně jako bar s fér cenama. Tím ovšem pozitiva končí, protože už úvodní zvukařovy kejkle smrděly bez debat průserem.

Co jsem měl možnost vidět a slyšet, tak nejvíce zvuk odnesli pražští hardcore-punkeři JUST WAR. Tuhle kapelu sleduju od jejího počátku a nikdy mě jejich koncert nezklamal (jak klub, tak velké pódium na festivalu). V Bastionu jsem se skluzem pod taktovkou “zvukaře“, který pro mě zcela nepochopitelně pálil v klubu jedno cigáro za druhým dostal z JUST WAR údery rytmičku, rázové vlny z aparatury, zpětné vazby a hučení. Miki i Jehuda měli minimální prostor pro pohyb, aby něco nesnesitelně nehoukalo už do tak odporné zvukové koule. Zvukařova reakce na toto byla, já to neslyším, musím se podívat dopředu…wtf. JUST WAR začali střílet největší mordy v podobě “Atheist Prayer“ a “Cards and Dice“ hned ze začátku setu, ale díky zvuku šlo všechno do háje. Nakonec mě ani nemrzelo, že na pódium nevlezl Bilos s “The Hangman“, což jsem s ohledem na účast Malignant Tumour trošku očekával. Koncert dohráli, ale s čistým svědomím musím konstatovat, že horší zvuk jsem v životě neslyšel…a to jsem projezdil různé prostory včetně vykachlíkovaných bývalých hajzlíků pro třicet lidí na stojáka, kde v rámci DIY hrály špinavé screamo hardcory, a i tam byl zvuk čitelnější.

Jinak ve velmi kvalitním line-upu pokračovali zmínění MALIGNANT TUMOUR, kteří měli ten večer nejlepší zvuk. Až na backing vokály to šlo…Bilos si v tomto ohledu také nebral směrem ke zvukařskému pultu servítek. Přehrávka patnáct let starého alba “In Full Swing“, kterému bylo věnované celé tourko, mě posadila na zadek a jsem rád, že jsem stihnul alespoň jeho poslední zastávku právě v Bastionu. Bezchybný, energický a naprosto devastující set doplnily ještě další tracky z jiných alb v rámci přídavků. Oku lahodící grafika reedice přehrávaného alba se na fanoušky valila jak z obří plachty na stagi, tak ze slušivých trik v rámci kapelního merche. Škoda jen, že reedice desky vyšla pouze v boxu s pexesem a nikoli jako limit plus standardní asfalt. Samotný uvedený album, který původně vydal i na místě přítomný Barvák je plný silných momentů a všechny jsem je do puntíku z pódia dostal…kloubouček.

Set MT mi neskutečně spravil náladu, a i přes opět zhoršující se zvuk mi jí udrželi ve skvělé formě i následující INGROWING. I přes utopenou kytaru a hůře čitelné bicí, což je zejména při techničtěji pojatém grindcoru jaký hrají Ingrowing dost zásadní, jsem si sedl na zadek podruhé.  Koncert byl ještě mocnější, než na Obscene Society letos na jaře, kde to naprosto ovládli…stejně jako nyní Infernal Bastion fest 16…nikdo nic jiného asi nečekal. Přehrávky z kultovních desek mísící rifovou devastaci s matematickou techničností plus naprosto zničující novinky, se kterými se jde za chvíli do studia k Otynovi do Vyškova…bez debat první liga! K tomu nefalšovaná skromnost člověka, který formoval domácí grindcore scénu a vyšla o něm zaslouženě i kniha…pokud nemáš, kup si jí. Ingrowing jsou jednoznačně klenot domácí extrémní scény, v jehož návrat na pódia už nikdo nedoufal a mezitím už je prakticky na cestě nový materiál ve formě CD splitu s další restartovanou legendou Disfigured Corpse, se kterou se Ingrowing tak rádi špičkují (jinak Disfigured Corpse mají už jedno novinkové mini CD venku…škoda jen, že má pouze tři válce).

Slušně rozjetý večírek s na dnešní poměry až závratnou návštěvností (klub byl solidně zaplněný) stopnul až výpadek proudu během první skladby od FAUST. Tihle thrasheři hrají poměrně často (protože jsou prostě skvělí), takže nemělo smysl čekat až to někdo dá do pořádku, protože se kolem elektřiny lítalo téměř půl hodiny a celkový skluz tahle nehoda natáhla na neuvěřitelné dvě hodiny. Dostal jsem smsku, že už se hraje, když jsme kličkovali mezi srnkami a divokými prasaty mezi Josefovem a Lázněmi Bělohrad.

Jak jsem psal v úvodu, další účast je i přes opakovaně skvělý line-up vskutku na zvážení. Zvuk a skluz...jedna velká bída. Nějaká videa najdeš u mě na stránce a špičkové fotky od Jardy najdeš zde.

Grinch

20.10.2023 - Sick Sinus Syndrome, Impulsealer, Močový Khameni, Laid to Waste – Želízy, Kovárna

Do Želíz jezdím rád. Krásná příroda Kokořínska protkaná sochařským umem Václava Levého a hospoda Kovárna, u které pravidelně probíhá jednodenní festival Želíszká Kovadlina. V Kovárně se za rok odehraje i pár vnitřních akcí a line-up stojí vždycky zato. Ostatně ne jinak tomu bylo předposlední říjnový víkend.

Tuhle akci bych se nebál nazvat sletem bubeníků, protože ihned první set, který měli na svědomí IMPULSEALER, byl až na zvuk jedna velká hudební paráda. Na můj vkus se hrálo trochu potmě a trochu moc nahlas, ale vem, to čert…třeba ten, který stráží bar uvnitř hospody. Čistokrevný grindcore v podání malého Johna (ex-Bowel Fuck, Destructive Explosion Of Anal Garland, Godsfury, Pisstolero, Roach Sodomy) a Marzeny (ex-Marnost, Hibakusha, Marne a další) trhal dlažbu z podlahy Kovárny. Kulomet krátkých a nervních fláků nedával prostor k výdechu. Poslední nahrávku v podobě split kazety s My Body is a Cage z loňského roku společně s kompletní diskografií kapely poslouchej na bandcampu…tohle stojí zato jak živě, tak z nahrávky.

Další hudební parádičku večera měli na svědomí nekorunovaní králové Želíz ústečtí MOČOVÝ KHAMENI. Precizně zahraná kolize crust a grindu s přídavky v podobě coverů kapely typu Disrupt, na které se celá tvorba tria odkazuje, je vždycky zárukou kvality. Khameni mě zničí, kdekoli hrajou, téměř vždy mají skvělý zvuk (i tady se zadařilo) a často klubovou akci s přehledem hudebně ovládnou…je až neuvěřitelné s jakou lehkostí sypou tak agresivní muziku, ještě když si bubeník u toho vesele prozpěvuje…čirá radost sledovat jejich koncert. Radost byla sledovat i další set, který návštěvníka přesunul od grindu k poctivému thrash metalu. Ani zde bubeník nezůstal výkonem schovaný za spoluhráči, protože Adam (Crippled Fingers, Congenital Anomalies a teď nevím, jestli má ještě čtvrtou kapelu) to sype s přehledem i mezi extrémními hudebními žánry…tady s LAID TO WASTE, kteří jako česko-americká thrashová kapela přidávají do vínku i trošku osmdesátkového speedu. Psal jsem recenze a tedy velmi poctivě naposlouchal obě desky a rozhodně velká spokojenost. Ostatně stejně jako z posledního viděného koncertu loni v Liberci s Faustem. Delší tracky vyrážené kompozičním umem a dostatečně naplněným potenciálem dvou kytar. Přesto mi do dnešního až na jejich přehrávku čistě grindového setu, který uzavíralo all star ( i když to Bilos nerad slyší) grindcore ostravské komando, úplně hudebně nesedli.

SICK SINUS SYNDROME…Bilos, Hary, Jurgen…Malignant Tumour, Pathologist, Ahumado Granujo/Ingrowing…psát něco víc by asi nebylo ani potřeba, žejo? Tofužel měl trošku zvukař problém s Bilosovým chorobným řevem, který nesporně patři k chorobnému grindcoru, který kapela už na třetí nahrávce šíří do světa. Kapelu jsem viděl, jak na velkém, tak malém venkovním pódiu (na malém právě loni na Želízské Kovadlině), ale klub nebo malý prostor téhle poctě žánru prostě sluší nejvíc. Učebnici postupů a partů, u kterých vlhne oko každého fanouška žánru, nemohl poškodit ani slabší zvuk, protože tady to prostě chrastit a vazbit musí, i kdyby se na apárat od Metaliccy hrálo. Závěrečná cover lahůdka už jen všechny přítomné utvrdila v tom, kdo tady drží stále prapor žánru.

Sleduj FB stránku Kovárny a choď na koncerty.

Nějaké fotky od Vaška nejdeš ZDE.

Grinch

BFD – In ruinis urbium

I když scénu lustruju již třetí dekádu, pořád se mi stává, že občas narazím na kapelu, o které jsem nevěděl nebo ji s ohledem na dobovou tvorbu přeskočil. Backfliping Dog prezentující se také pod zkratkou BFD spadají do té první kategorie…takže příjemné překvapení číslo jedna. Za ty roky už jsem toho slyšel neskutečný ranec, takže i když je něco precizně zahrané a zkomponované, neznamená to ještě, že to má u mých zmlsaných uší jasnou šanci na úspěch…prostě vždycky cením navíc i dávku originality nebo vlastního ksichtu chceš-li, díky kterému kapelu poznáš, aniž by sis přečetl na displeji nebo na přebalu desky, co to vlastně hraje. U téhle hardcore punk kapely z Horní Bečvy je až na nějakou tu drobnost splněno oboje…takže příjemné překvapení číslo dva.

Osobně vůbec neznám předchozí tvorbu a aktuálně je mi asi i fuck, protože tahle deska, se kterou kapela Backfliping Dog slaví dvacet let na scéně, je skvělá. LP Vydání má na svědomí Péťan a jeho DIY label Aback Distribution. Takže je zaručeno kvalitní zpracování a není žádná limitovaná edice. Takže deska je naštěstí úplně fuck všem překupníkům. Všechny desky jsou v oranžovo fialovém splatter podání a s obalem, který mému oku bez debat lahodí. Fyzický nosič jsem ještě v ruce nedržel, ale po opakovaných posleších, to mám rozhodně v plánu.

Jak molotov z přebalu letí na posluchače ihned se skvělým zvukem z Davosu otevírák “Změníme svět“. Při poslechu mi ihned naskakuje Lucifer Efekt, nikoli podobností s rožnovskou scénou, ale originalitou i jistou soft stránkou věci, i přes kterou si mě kapela omotává kolem prstu (a to je co říct, u člověka, kterým řadí k poslechovým topům kapely jako Nasum). Na desce je i přes početnou sestavu pěti stálých členů i řada hostů. V úvodním válu to jsou dva borci z hardcore kapely The Neunikneš, kde obohacují šlapavý protest song o vokály a trombón. V následujícím tracku “Na troskách měst“, který řadím k topovým momentům alba přicházejí na řadu housle, které se linou téměř celou deskou a jedna z hostujících zpěvaček, které netahají za uši, což se tofužel nedá říct vždy u projevu kmenového zpěváka, který mi místy přijde v rámci frázování lehce krkolomný. Kompozice skladby je ovšem chytlavá jako náplň uvedeného molotovu a refrén bude posluchači znít hlavou poměrně dlouho. Text je velmi zdařilý, ostatně jako většina na desce. V následujícím štychu “Revoluce od stolu“ kapela nepřestává překvapovat a posílá k mikrofonu další hostující zpěvačku. Rychlejší tempo, úderný hardcore punk, skvělý refrén a další skvěle zakomponované housle…tohle si fakt nechám líbit.  Housle působí nejen symfonicky, ale místy až nervně jako v následujícím zářezu “Mosty“ s jasným poselstvím obohacujícím další povedenou kompozici. I přes kopec skvělých nápadů se kapela naštěstí drží se stopáží jednotlivých skladeb při zemi…nepřekročí tři a půl minuty a tím vskutku nedává prostor pro žádnou vatu. Antifa song R.A.S.I.S.T.I. je přímočará message bez servítek, ovšem hudebně i bez houslí kapela lehce kouzlí a tasí sólovou kytarovou práci a jako mnohokrát na nahrávce naplňuje potenciál dvou kytar. Řešení vokální stránky věci až na pro mě místy ne úplně stravitelné frázování je další devízou nahrávky. Střídaní zpěvů, silné vícehlasé refrény podporující nejen zpěvnost, ale i důraz naléhavost textu jako v následující skladbě “Poslední století“.

Na druhé straně desky čeká na posluchače dalších šest skladeb a když už se zdá, že hudební motiv ve skladbě “Hrdina“ už tady byl, tak kapela tasí nejen další kompoziční lahůdku, ale i další vokální hostovačku. Zbožňuju hudební gradace a tady se fakt dařilo. “Otroci peněz“ sází pro změnu na těžké hardcore riffy, ale jen o nich to opět rozhodně není a variabilita v rámci ranku je prostě na výbornou. Kratší zářez “Syn“ je další přímočařejší věcí, kterých kdyby byla deska plná, zapadne bez debat mezi desítky dalších žánrových titulů. Naštěstí tato podoba, ačkoli není špatná, desku jen šperkuje a netvoří její gró. Gró nahrávky jsou naštěstí totiž věci jako následující kompozice “Historie“. Skvěle hudebně vystavěná skladba s dobrým textem, která netlačí zbytečně na pilu, s hostem, zapamatovatelným refrénem a přehlídkou jednotlivých nástrojů. Další velmi silný moment alba…stejně jako předposlední věc “Bečva nevyšumí“, která se dělí o hardcore punk nebojím se říct až s lidovkou. Závěrečná věc “Žij“ tvoří krásnou energickou hudební tečku, kterou kapitolu “In ruinis urbium“ neopustí, ale s chutí se do ní pustí znovu.

Půlhodinové nahrávce nelze až na uvedený a jak již bylo zmíněno možná i subjektivní problém s frázováním frontmana Kristofsona vytknout už nic.

 

Buď mým světlem

Které změní svět

Až ho rozzáří

Možná, že čeká nás konec

Nebudu se bát

Snad slunce zase vyjde nám

Bude další den

Děkuju ti za vše, ale teď

Teď už musíš jít

 

4,75

Grinch

See You in Hell – Do smrti a ještě dál

Osm tracků a stopáž cca dvacet minut je u “jůheláků“ prakticky standardem. Ostatně stejně jako logo labelu Insane Society, který vydal/podílel se na vydání všech velkých desek i většiny singlů. Standardem je samozřejmě i temná grafika, kterou má opět na svědomí brazilský umělec Murilo Pommer. Ano, nová deska SEE YOU IN HELL s názvem “Do smrti a ještě dál“ nevybočuje z konceptu kapely, a to ani v rámci hudební náplně, kde tě čeká opět poctivá porce šlapavého hardcore punku s metalovým ocáskem a na první dobrou čitelnými texty v českém jazyce.

Deska je prakticky ještě horké zboží a je dostupná jak na klasickém černém asfaltu, tak na bílém limitu v nákladu sto kusů. Materiál se nahrával přibližně před rokem opět ve vyškovském studiu Davos  a vyplatilo se na něj počkat nejen v ohledu očekáváné páté desky těchto brněnských nezmarů, jejichž kořen sahá až do roku 1999, ale i v rámci vydavatelských titulů uvedeného labelu, kterých je za poslední roky sice jako šafránu, ale kvalita je zaručena.

Po položení jehly na gramec nebo zapnutí bandcampu se na Tebe vyřítí bez varování v podobě intra ihned track “Krev teče vždy dolů“, který obsahuje víceméně všechny trademarky kapely, jimž dominuje zejména charakteristický vokál s mocnými refrény. Při přehlídce kytar rozhodně doceníš práci zvukového inženýra. Riffy, sólová práce…lahoda. Tempo je optimální i chytlavé jak stoh slámy před bratry Mašíny a plynule se přelévá do další skladby, která představuje další temné hardcore punkové kázání. Po požehnání od dcery smrti vítězí tma. Metalický ocásek se táhne celou stopáží včetně Epitafu i titulní skladby a v rámci naplněného potenciálu druhé kytary zároveň nenarušuje přímočarost nahrávky, bez které bych si já a asi ani Ty nedokázal See You in Hell představit…abys byl spasen, tak musíš hřešit. Prakticky každá skladba je nejen skočná, ale i zpěvná jako hrom, takže domácí hrozeníčko je zajištěno stejně jako hrdelní cvičeníčko…pýcha a předsudek…žár, žár, planoucí žár. Díky optimální stopáži deska uteče jako voda a na závěr se dočkáš přeci jen jednoho intra, které tipuju na Noční můru v Elm Street.

See You in Hell sice nepřinášejí na nové desce žádné nóvům, ale svým fanouškům servírují poctivou porci kvalitně zahraného a kvalitně zkomponovaného hardcore punku. Pokud bych měl vyzdvihnout nějakou skladbu, tak je to rozhodně “Rouhání obludného boha“, což je hitovka v každém ohledu. Zbytek skladeb mi tak nějak splývá v jedno bez debat chutné pekelné kázání končící nervní zpětnou vazbou překrývající vzdálené zvony. Opakovaný poslech je nutností, stejně jako objednávka desky do domácí sbírky.

4/5

Grinch

15.10.2023 Agrotoxico, Komplex Viny, Cripplekorps– Liberec, Azyl

Crumpit žije, a to jak přes pokus o smazání na sockách, tak delší nechuť cokoli psát o scéně, kde se vytrácí empatie i soudnost, a naopak se množí hloupost a agresivita. K sepsání tohohle článku mě donutila liberecká zastávka brazilských hardcore punk veteránů Agrotoxico, kteří přiletěli v rámci euro tour představit svojí znovu nahranou první desku z roku 1998 ve slušivém gatefold obalu (tentokráte pod názvem “Era Do Caos“). Deska vyšla u německého DIY labelu  Break The Silence, který se letos také probudil z hibernace a krom Agrotoxiko se podílel na třetí desce mezinárodních hardcore punkerů Pisscharge. Ale dost omáčky a pojď se podívat, jak to vypadalo v Liberci.

Hrálo se samozřejmě v Azylu, kde jinde s ohledem na antifašismus, na kterém si kapela zakládá a jasně jej deklaruje i na trikách k aktuálnímu tour. S ohledem na nedělní koncert se začínalo těsně po osmé, ale s přídavky a delšími sety se končilo až po jedenácté…ale za to následující krušné ráno to rozhodně stálo. Zvuk jak fík a tři libové sety, z nichž první měli na svědomí dlouho nehrající CRIPPLEKORPS. Na publikum pohotově reagující frontman Mikus sehnal dva spoluhráče a z one-man projektu je opět regulérní kapela s potenciálem nakopat živě všem zadek…což se v Azylu také stalo. Pro Mikuse je velkým tématem i dezinformační balast a jeho důsledky, o kterých jsem psal v úvodu, takže kapela není o jen výbušném hardcore punku, ale i o textovém poselství a v neposlední řadě i grafice, kterou Mikus bravurně ovládá, viz. obal na demíčku. Cripplekorps zahráli parádně! Pozadu nezůstali ani poděbradští KOMPLEX VINY. Během setu jsem zaznamenal tracky z posledních dvou sedmiplaců, které vyšly kapele pod Phobia Records a které byly k mání stejně jako debutní velká deska…ta mě i po letech pořád baví. Baví a na živo mě samozřejmě také oslovila nejen energičnost kapely, ale i notná dávka osobitosti…Komplex Viny prostě stylem hry na domácí scéně vždycky dobře rozeznáš od ostatních angažovaných kapel a to cením. Frontman Brunet byl během setu méně sdílný, ale jeho slova padala na úrodnou půdu a biče práskaly bez debat rovnou do živého.

Po dvou jednoznačně parádních setech nastoupili očekávání AGROTOXICO. Představování téhle kapely s kořenem v roce 1993 by bylo vskutku nošením dříví do lesa. Všichni očekávali dobrý koncert, nejen s ohledem na set na OEF v roce 2018, ale to, co proběhlo…je na výčet superlativů. Už jsem si zvykl, že na sklonku roku dostávám každoročně v Azylu neskutečné hudební jednohubky napříč kytarovými žánry…od amerických post rock/hardcore Comrades, kdy jsem zůstal trčet v němém úžasu po destruktivní německý d-beat Terminal Filth, který řadím k nejlepším crustovým koncertům, které jsem viděl…ale tenhle koncert s vlnou přídavků, byl TOP. Skočné a zpěvné punkové skladby se střídali s ostrými hardcory, stejně jako tři kytaristé u hlavního mikrofonu v roli frontmana vždy u aktuální skladby. Žádné prostoje, variabilita v rámci žánru, nespoutaný jihoamerický feeling, chytlavost a tryskající energie, proběhnutí po stropě i místy ostrý mosh a circle pit. Neskutečná jízda, které i přes na daný žánr poměrně vražednou stopáž nedošel dech. Kdo nebyl, tak tady fakt prohloupil.

Na neděli sice nebyla návštěvnost úplně nejslabší, ale čekal jsem víc. Příště až se budeš rozhodovat, jestli půjdeš na akci, vzpomeň na hygienická opatření posledních let, abys pak zas nečuměl, že žádné koncerty nebudou…doplácet ze svého žádný promotér nechce.

Fotky od Vaška zde.

Grinch

15.06.2023 – Gorgatron, Rottenness - Liberec Azyl

Ani si nedokážu vybavit, kdy byl naposledy v Azylu takovýhle death metalový nářez. Bohužel obecně metal v tomhle klubu nefrčí, což se vždy podepíše na návštěvnosti a ne jinak tomu bylo i dnes. Proč tomu tak je, je na delší diskuzi.

Každopádně, kdo přišel, rozhodně neprohloupil. Jako první se představili GORGATRON ze spojených států. Tahle pětka hudebníků ze Severní Dakoty předvedla smršť toho nejlepšího, co můžeš ze staré školy death metalu slyšet. Téměř dvacet let na scéně, tři řadová alba a libové ípko z loňského roku s coverem od Sepultury “Dead Embryonic Cells“, který vypálili i na živo. V němém úžasu jsem si koupil kazetu. Nasazení doslova i pro pár desítek šílenců, kteří nevyrazili na tematický Czech Death Fest, bylo hodné velkého aplausu, jenž kapela také nakonec sklidila. Řada domácích partiček by samozřejmě mohla k amíkům na seminář skromnosti. Tohle za dvacet let na scéně uzrálo neskutečně.

V hudební krasojízdě pokračovali i ROTTENNESS, kteří do death metalu nacpali pořádnou porci brutality včetně nějakého toho grindového postupu. Ostatně scény znalý člověk tohle čekal už při pohledu na trika hudebníků jako Dying Fetus nebo Cryptopsy. Personální provázanost s předchozí kapelou, nefalšovaná americká brutalita a pověstná nespoutanost mexických hudebníků vytvořily vskutku vražedný koktejl, kterému jsem nakonec přišel na chuť i přes počáteční rozpaky ze stereotypnosti brutálního death metalu, kvůli které si v téhle hudební škatuli fakt vybírám. Provázanost dotáhl k dokonalosti další člen Gorgatron, který si střihl s kapelou cover od Corosion of Conformity. Kořeny kapely sahají až do devadesátých let, takže je celkem logické, že kapela jede aktuálně v obměněné sestavě, která jí vlila krev do žil. Hodně hutné, hodně mosh. Nasazení stejně jako u tour parťáků stoprocentní, a to i přes technické potíže jednoho kytaristy.

Zvuk standardně skvělý jako zázemí klubu.

Jinak EU tour obou kapel vrcholí na světovém svátku extrémní hudby, kterým je samozřejmě proslulý Obscene Extreme, kde se doufám všichni po roce opět ve zdraví sejdeme a za týden provedeme potřebný duševní restart nejen ve skvělé hudební společnosti.

Další akce v Azylu sleduj zde. Pár obrázku najdeš zde.

Grinch

3.6.2023 - Ještědská Odysea

První červnovou sobotu se odehrál další ročník jednodenního hudebního festivalu Ještědská Odysea. Hlavní devízou této akce není ani tak standardně multižárnově a vkusně nastavený hudební program, ale jednoznačně areál, kde se vše odehrává. Sportovní areál Vesec totiž nabízí nejen rozmanité umístění řady podií, ale hlavně překrásné výhledy na Císařský kámen, Ještěd nebo Liberec a právě na svahu směrem na Liberec umístili pořadatelé nově chill zónu, kterou opět o chloupek umocnili zážitek pro všechny, kteří si to ani letos nenechali ujít.

Za mě osobně opět vedla hlavní/kytarová stage jedoucí od páté odpolední do časných ranních hodin. Ta se rozjela velmi pozvolna na popovějších vlnách místní umělkyně GRAILE. Abych se přiznal, tak jsem s Grailí úplně posluchačsky nepotkal. Neměl jsem se zkrátka čeho chytit. Naopak následující emo hardcore MUCH BETTER míchající svoje exploze i z jiných hudebních škatulí vyloženě vyhledávám a nepamatuju si, že by zahráli marně. Tady je trošku potrápil zvuk, ale i tak moc fajn set, během kterého se zpěvák nebál slézt z pódia mezi lidi. Bude prý nahrávka. Už bylo na čase. Jedna z mála libereckých kapel, co překročila v kondici jepičí období a má hodně co říct. Letos to bylo hodně o alternativních post-rockách a jedním z nich byl zákonitě i jeden liberecký, a to SKYBURN. S kapelou jsem už osobně několikrát do kontaktu přišel a vždy ve společnosti řekněme tvrdších kapel. Ovšem ani jednou to nebylo zklamání. Jejich náladová muzika (sami se jednou označili jako pop-core) byla skvělým kytarovým soundtrackem k pozvolnému západu slunce. Největší letošní překvapení a jednoznačný TOP festivalu byl set Podještědského Okultisty, přesněji tedy triptych GOLEM, LEX (poslední track i s kytarou) a PODJEŠTĚDSKÝ OKULTISTA – každý pár tracků s neskutečným tahem na branku. Osobně jsem Okultistu, tedy Jiřího z DROM dával do CZ topu loňských nahrávek a živě jsem si volbu jen potvrdil. LEX s Willem na bicí, který si pořádně po setu se Skyburn ani neodpočinul, byl navíc ještě o level výše! Klobouček. S další alternativně laděnou post rockovou trojicí RIVER HOUSE jsme se bohužel minuli. Ale byl prostor omrknout efektně nasvícené elektronické stage v lomech, které byly celkem zaplněné, ostatně stejně jako už stage kytarová, pojmenovaná po Azylu. Jako druhý nejlepší set festivalu hodnotím s odstupem času koncert RUTKA LASKIER, kteří loni konečně po skvělé desce Protiklady vydali další materiál v podobě deseti palců “Kr​á​sná Doba“. Tenhle procítěný post hardcore je pro mě bez debat zárukou kvality a živě to bylo intenzivní, strhující…prostě skvělý. Jindřichohradecký NĀV, který byl pro mě letos největší hudebním lákadlem skončil nakonec až na pomyslné třetí příčce, protože zvuk měl stejně špatný jako kytarista krok, kterým nechtěje rozšlápnul všechny asfalty v merchi. Kdybych neměl "Arcizlo" neposlouchané, asi bych se ztratil…což byla vskutku škoda. Nasvícení stage bylo ovšem stejně povedené jako u těch ostatních bez debat skvělé. Další dva sety už jsem trávil v autě cestou domů.

Ostatně skvělá byla i atmosféra celého festivalu podpořená chutným jídlem od FNB, efektní ohnivou šou a všeobecnou pohodou. Na místě byl nejen merch vystupujících kapel, ale i distro libereckého labelu Your Mother!, který vydal tuhle skvělou LP Kolaboraci.

Příští rok se zase určitě uvidíme…pár fotek najdeš tradičně na mých stránkách.

Grinch

Vychází společná nahrávka britských Active Minds a slovenské Pivnice

Slovenská kapela Pivnica je už dvě desetiletí etablovaná na slovenské HC/punk scéně. Od roku 2003 toho stihla poměrně dost. Vydala tři alba a dvě EP, odehrála množství koncertů doma i v Česku. A na letošní rok pak pro své fanoušky připravila novou nahrávku. Ta je v historii kapely tou vůbec nejúdernější a nejrychlejší. 

Tento jedinečný materiál se rozhodla spojit na jedinou vinylovou LP desku s neúnavnými bratry ze Scarborough. Řeč je samozřejmě o kapele Active Minds. Ta se objevila na scéně roku 1987 a od té doby zůstává plně věrná svému názvu. Aktivně hraje po celém světě, vydává desky i splitka (v minulosti se spojila například i s českou Mrtvou budoucností). Na split LP s Pivnicou vybrala sedm skladeb. Nechybí mezi nimi melodické punkové klasiky, stejně jako thrashové rychlé úderky. Active Minds jsou známi také pro svou osobní angažovanost, která se odráží i v jejich textech jejichž překlady do slovenštiny najdete v insertu. Výjimkou není ani aktuální nahrávka. 

Společná nahrávka Pivnica / Active Minds vychází u PHR Records.

https://bandzone.cz/pivnica

https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/active-minds-pivnica

www.phr.cz

Neugerswood 2023

Neugerswood a projekt v Käthe-Kollwitz-Straße je již dvacet let skryt internetu. Kdyby mě na tohle místo a potažmo na víkendovou akci Neugerswood neupozornil Míra z NoVida, zůstalo by to nadále skryto i pro mě. Sakra, říkám si, když sleduju jaká hudební jména prošla tímhle prostorem, a to jen z toho mála, co se dozvíš z ústní lidové slovesnosti nebo z tour posterů. Jen pro představu Bloody Phoenix, Los Rezios, La Casa Fantom nebo aktuálně Visions of War.

Letošní Neugerswood padl na víkend 9.-.11.6. a jeho hlavním lákadlem byla belgická crustová legenda Vision of War. Osobně jsem festival navštívil “pouze“ v sobotu (v pátek byli v Liberci Votiv), kde jsem po obhlídce úžasného prostoru viděl tři ze čtyř vystupujících kapel. Projekt v Käthe-Kollwitz-Straße tvoří větší budova s nevelkým pozemkem. V Německu se na koncertech obecně nespěchá a ani zde to nebyla žádná výjimka. První kapela začala hrát ve čtvrt na deset v otevřeném zahradním stanu pro cca 50 až 100 lidí, což byla asi i celková účast. Byl tedy dostatek času ochutnat místní samoobslužnou kuchyni a strávit příjemný podvečer ve stínu vzrostlých stromů. Hodinu před začátkem hudebního programu začal hrát DJ a skupinky místních i přespolních punx se o sto šest fotily v přenosné fotokabince. 

Jako první se představili s kalifornským feelingem lipští UNCUT PRIMO. Zvuk nebyl vůbec marný. Tahle kolize punk rocku a poctivého rock & rollu působila živě zatraceně chytlavě. Charismatický frontman a melodické linky dvou kytar obstaraly parádní úvod do divokého hudebního večera mezi lampiony a různými barvami nasvícenými stromy. Jen pro zajímavost jednu z kytar drtil basák z Visions of War. Jako druzí naštěstí s ohledem na pokročilý čas naskočili VISIONS OF WAR, což byla totální crust core apokalypsa. Hrálo se logicky hlavně ze dvou posledních vražedných splitů s Arrogänt a Simbiose. Neskutečně intenzivní d-beatový hmoždíř pročesávaly silně agresivní hardcorové postupy. K tomu dvě kytary a nelidský řev Stefa. Před pódiem se rozjel solidní mosh pit a bez přídavku to neskončilo. Od Obscene Society festu mě žádná kapela nedonutila se hejbat celý set…až tihle belgičani, které jsem dodnes znal pouze z elpíček. Hodně mě bavila i následující kapela ENSIMISMARSE, která v sestavě drum and bass předvedla řadu melancholických melodií vybuchující v samém extrému power violence či přecházející do black metalových vichřic. Nechyběly extrémní vokály, zápal pro věc a skromnost těmhle kapelám vlastní. Z důvodu mizerně nasvícené stage nenajdeš v galerii žádnou fotku z tohoto setu, ale byl skutečně záživný. Dvojice končila až po půlnoci, takže na punk rockové KACKACHLACHT už s ohledem na zpáteční cestu nedošlo.

Fakt by mě zajímalo, kde získat program/odebírat novinky o koncertech, protože na tenhle prostor evidentně neexistuje ani e-mail, přes který jedou v ČR i největší hardcoráci jako je Mičl z Průmyslovky. Každopádně tahle po všech stránkách rajská zahrada (po vstupu do areálu bez debat doslova) mezi fabrikou a kolejema na periferii Neugersdorfu stojí rozhodně za návštěvu.

Pár fotek z téhle krátké zastávky na Neugerswoodu najdeš ZDE.

Grinch

09.06.2023 – Votiv, Braindead - Liberec Azyl

Když jsem zaregistroval plakát na tuhle akci, bylo pro mě Votiv prakticky neznáme jméno. Ovšem nepusť si kapelu a následně nejdi na koncert, když v ní hrajou lidi ze Suffering Mind, Deviated Instinct a Groak. Debut “Two Dogs Feytin“ jsem doma mlsnul z bandacmu jako malinu, ovšem jaký tohle běsnění dostane rozměr během živé přehrávky, jsem fakt neměl tucha.

Celý páteční večírek, který nepatřil návštěvností rozhodně mezi nejslabší, startoval až lehce po deváté hodině, protože k uvedeným Votiv a Braindead se nakonec nepovedlo sehnat další support…a i tak byl konec po mnoha přídavcích ještě před jedenáctou. Jičínští BRAINDEAD mě bavili deskou “Priceless Trash“ a teď koukám, že jsem propásl druhý full album, což budu muset napravit. Živě to byla dle očekávání střednětempá thrashcore jízda stojící převážně na chytlavých rifech a celkově “skočných“ skladbách. Během setu se sáhlo i hodně hluboko a zazněla věc “Against The Magnets“ z promo CD-r/minialba cca deset let zpět, ke které kapela kdysi udělala klip. Braindead bez debat zrají jako víno a už se těším, až přijde řada v poslechové frontě na poslední album “Left & Right“. Jen mi přijde, že jsou na domácí scéně málo průbojní, což je škoda.

Bez nějakých delších průtahů to následně odpálila trojice z UK VOTIV a byla to neskutečná smršť provazbených tracků do dvou minut stopáže. Nekompromisní d-beatový klepec aktuálního bubeníka Deviated Instinct Tonyho Shepharda doplněný o dva šílené řevy a rychlé hmaty basáka i kytaristy. Neskutečný tlak se standardně kvalitním zvukem, který měl ne svědomí létající pivovarník Dis-cent. Přidávalo se několikrát a intenzita stále neklesala. Mix toho nejlepšího a k sobě nejadekvátnějšího z uvedených kapel…bylo to vskutku vražedné. Tohle prostě chceš vidět živě. Debut poslouchej na bandcampu a číhej na chystaný split se Stray Bullet.

Další akce v Azylu sleduj zde. Pár obrázku najdeš zde.

Grinch

Břitva 2022 oceňuje INSANII, HEIDEN, TRNY & ŽILETKY, Banána či Papagáje

České rockové ceny Břitva, zaměřené na převážně tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují výsledky za rok 2022.

Tyto výsledky určilo 44 hlasujících z přibližně 30 magazínů, fanzinů, webzinů či pořadů, vyhlásil je Petr Korál v rámci Hard & Heavy na Radiu Beat a později budou reflektovány podcastem Dva kverulanti.

Hlavním vítězem 22. ročníku se stává tvrdě crossoverová legenda INSANIA a její občas sporně přijímané, přesto však největším počtem hlasujících podpořené "GRRRotesky". Jedna z vrcholných písní tohoto alba "Placatej svět" díky úchvatnému obrazovému zpracování byla prohlášena videoklipem roku, když při pohledu na výsledek je zřejmé, že vítězný tvůrce Cyberolas takto porazil sám sebe s jiným klipem. 

Kategorii alb či jednotlivé žánrově profilované sekce dále ovládl částečný, ale atmosféricky působivý návrat k černému kovu v podání HEIDEN, "ocel zlomocná, zlo neortodoxní" souboru TRNY & ŽILETKY, masakrující nálož kapely LAHAR či hardcorepunkové běsnění v režii PACINO.

Zatímco objevem roku jsou smrtící ALTARS ABLAZE, neřadovky ovládly živáky či retroalba. Nejvíce zabodoval starý dobrý VITACIT a jeho nově nahrané staré klasiky, jejichž druhý díl v anketě dopadl ještě lépe než ten předloňský první, za což vzhledem ke specifičnosti situace bude udělena souhrnná cena za celou edici.

Mezi další aktuální vítěze patří minialbové pokračování před 2 lety rovněž vítězného alba skupiny PANYCHIDA nebo vynikající publikace "Nepřestat se dívat kolem sebe", v níž se skvěle doplňují tázající se publicista Maxim Horovic a jím obsáhle a detailně vyzpovídaná a z mnoha kapel známá hardcorepunková osobnost Banán.

Festivaly se po problematické covidové dvouletce vrátily zpět do předcovidových časů a výsledky tomu plně odpovídají. Po 5 letech a celkem již po šestnácté v historii vítězí Brutal Assault, jejž následují kultovní Obscene Extreme a minule vítězný MetalGate Czech Death Fest.

Loni navždy odešel legendární zpěvák, kytarista, skladatel a textař Michal Ambrož, velkým zklamáním se však stal i po 22 letech ohlášený konec metalového magazínu Pařát. Ten tím pádem současně vyklízí pozice mezi médii, které vedle počtvrté vítězné Telepatie obsazují před pár lety navrácená Parambucha a letitá stálice Buryzone, ale i webová Fobia či videopořad Sklizeň, jehož tvůrci tak vítězí na všech mediálních frontách.

V rámci firem po 6 letech a podruhé v historii vítězí naprosto jednoznačně nejaktivnější tuzemský punkový vydavatel Papagájův hlasatel, jejž následuje loňský vítěz Magick Disk Musick a rovněž nezdolná Epidemie, pro kterou jde o návrat na medailovou příčku po dlouhých 18 letech.

Paradoxní situace nastává v kategorii Potěšení roku. Skupina SNĚŤ v loňském roce odmítla převzít cenu Anděl, a to kvůli spolupráci těchto cen s OSA. Tato skutečnost hlasující zaujala natolik, že kapela za odmítnutí jedné ceny, tedy Anděla, obdrží jinou cenu, tedy Břitvu. Což by neměl být problém zvláště proto, že tato cena se nejenže nijak nepáří s OSA, ale stojí zcela mimo hudební byznys. 

Galerii legend, kterou dosud tvořilo 36 historicky významných souborů, nově doplňují dávní průkopníci tuzemského punku F.P.B., na ně personálně navazující alternativně rockoví veteráni UŽ JSME DOMA a z punkových kořenů vzešlý a trvale populární pivně rockový "soubor kreténů" TŘI SESTRY.

ALBUM ROKU

1. INSANIA – GRRRotesky (LP/CD/MC – Smile)

2. HEIDEN – Andzjel (LP/CD – Magick Disk Musick)

3. TRNY & ŽILETKY – Třetí hlas (CD – Magick Disk Musick)

4. LAHAR – Stínání hlav (LP/MC – Doomentia)

5. DYING PASSION – Skylor (CD – Epidemie)

6. ET MORIEMUR – Tamashii No Yama (CD/CD box – Transcending Obscurity)

7. PACINO – Sedm světů (LP – Stoned To Death)

8. FAÜST – Tinnitus Inquisition (LP – Tapes Of Terror / Witches Brew // CD – Witches Brew // MC – Tapes Of Terror)

9. CHOROBOPOP – Odrazit od dna (LP – Malárie / Cultburger / Burina // CD – Malárie)

10. GODLESS TRUTH – Godless Truth (CD/CD box – Transcending Obscurity)

 

ALBUM ROKU – ROCK & CROSSOVER

1. INSANIA – GRRRotesky (LP/CD/MC – Smile)

2. DYING PASSION – Skylor (CD – Epidemie)

3. APLAUS PRO DVA – Aplaus pro dva (CD/MC – Magick Disk Musick)

4. FACE THE DAY – Echoes Of The Child’s Mind (CD)

5. PROJEKT XIII – Ad Radices Tergum (CD – Melody Gardos)

6. VYPSANÁ FIXA – Kusy radosti (LP/CD – San Piego)

 

ALBUM ROKU – BLACK & DOOM METAL

1. HEIDEN – Andzjel (LP/CD – Magick Disk Musick)

2. TRNY & ŽILETKY – Třetí hlas (CD – Magick Disk Musick)

3. ET MORIEMUR – Tamashii No Yama (CD/CD box – Transcending Obscurity)

4. GOSPEL OF THE FUTURE – Blowtorch Mankind (LP – Kabinet // CD – Epidemie // MC – Filth Junkies / Vřesová studánka)

5. INNER FEAR – Cäzilia (CD – Black Barn)

6. RAVENOIR – In The Womb Of Sin (CD – Gothoom)

 

ALBUM ROKU – DEATH & THRASH METAL

1. LAHAR – Stínání hlav (LP/MC – Doomentia)

2. FAÜST – Tinnitus Inquisition (LP – Tapes Of Terror / Witches Brew // CD – Witches Brew // MC – Tapes Of Terror)

3. GODLESS TRUTH – Godless Truth (CD/CD box – Transcending Obscurity)

4. ALTARS ABLAZE – Life Desecration (CD – Lavadome)

5. HEAVING EARTH – Darkness Of God (CD – Lavadome)

6. NEUROTIC MACHINERY – A Loathsome Aberration (CD – Bizarre Leprous)

 

ALBUM ROKU – PUNK & HARDCORE

1. PACINO – Sedm světů (LP – Stoned To Death)

2. CHOROBOPOP – Odrazit od dna (LP – Malárie / Cultburger / Burina // CD – Malárie)

3. KAKKTUS – Na hrbatým koni (LP – Kabinet // CD)

4. DEZINFEKCE – Předstírat štěstí chce trochu cviku (LP – PHR)

5. PRŮMYSLOVÁ SMRT – Pedagogika poražených (LP – PHR // MC – Hardcore Loves All Colors)

6. MMNK – Uměnení 2: Ohnivá pomsta (LP – Kabinet // CD – Kabinet / Full Moon)

 

OBJEV ROKU

1. ALTARS ABLAZE (Life Desecration – CD – Lavadome)

2. HADÍ MORD (Smuteční slavnost – CD – Bizarre Leprous)

3. KAKKTUS (Na hrbatým koni – LP – Kabinet // CD)

4. APLAUS PRO DVA (Aplaus pro dva – CD/MC – Magick Disk Musick)

5. MISS MARPLE (Shit Goes In / Shit Comes Out – MP // MC – Lärmo // MC – Noise Merchant)

6. BRAN (Odcházení – CD – Signal Rex)

 

NEŘADOVÉ ALBUM ROKU

1. Miloš Dodo Doležal & VITACIT – 1986-1991 Revisited – Part 2. (2LP/2CD – Warner)

2. KRITICKÁ SITUACE – Stále na útěku (LP – Emergency)

3. KRABATHOR – Rebirth Of Brutality – Live In Uherské Hradiště (three-sided 2LP – Monster Nation)

4. ARAKAIN – Schizofrenie (LP/CD – Supraphon)

5. POSTCARDS FROM ARKHAM – Oceanize – Ten Years In Arkham Anniversary (CD – Epidemie // MC – Dead Maggoty)

6. BigBoss – Pentagrammaton (6CD box – MetalGate)

7. EXORCIZPHOBIA – Live At 007 (CD/MC – L’inphantile Collective)

8. MICHAEL'S UNCLE – Live Brno 1988 (LP – PHR)

9. Olaf Olafsonn and THE BIG BAD TRIP + Bön – Eclipse One (LP)

10. FLAMENGO REUNION SESSION – Live (CD – Supraphon)

 

MINIALBUM & SPLIT & SINGL ROKU

1. PANYCHIDA – Říruřec: Dreisessel (CD – Folter)

2. DECULTIVATE – Pohrdat (one-sided LP – Pushteek)

3. PROTIJED – Jediné, na čem záleží, jsou stopy lásky, které tu po nás zůstanou (one-sided LP – Kabinet)

4. BAHRATAL – Legie ubožáků (SP – Stoned To Death)

5. EXORCIZPHOBIA – Voracious Lunacy (w/Heresy – LP – Soman)

6. MISS MARPLE – Shit Goes In / Shit Comes Out (MP // MC – Lärmo // MC – Noise Merchant)

7. MURDER INC. – Sám sobě soudcem (CD)

8. FLESHLESS – Kingdom Of The Liars (CD)

9. SICK SINUS SYNDROME – Rancid Fermenting Disgust (w/Vomi Noir – EP – Psychocontrol)

10. RUTKA LASKIER – Krásná doba (MP – Kabinet)

 

VIDEOKLIP ROKU

1. INSANIA – Placatej svět (Cyberolas)

2. DARK GAMBALLE – Nenapravitelný (Cyberolas)

3. HEIDEN – Musím ti tolik říct

4. APLAUS PRO DVA – Tajemství (Michal Šteflovič, Desed)

5. INNER FEAR – The Farm (Snovonne ‘Sno’ Drake)

 

KNIHA ROKU

1. Banán & Maxim Horovic – Nepřestat se dívat kolem sebe – Rozhovor o hudbě, politice a emocích (Paseka)

2. Necro Cook – Podivuhodná kuchařka Toma Necrococka & Houbové Marie (MetalGate)

3. Siki / Syky

 

FESTIVAL ROKU

1. Brutal Assault (Josefov)

2. Obscene Extreme (Trutnov)

3. MetalGate Czech Death Fest (Červený Kostelec)

4. Thrash Nightmare (Písek)

5. Festa de la Pohoda (Vodňany)

6. Enter The Eternal Fire (Volyně)

 

MÉDIUM ROKU – TISKOVINY

1. Telepatie

2. Parambucha

3. Buryzone

4. Pařát

5. Kids And Heroes

 

MÉDIUM ROKU – WEBY

1. Fobia

2. Echoes

3. Periferia

4. Marast Music

5. Crazy Diamond

 

MÉDIUM ROKU – STANICE & POŘADY

1. Sklizeň (BCTV)

2. Modeláři (Radio Wave)

3. Radio Beat

 

FIRMA ROKU

1. Papagájův hlasatel Records

2. Magick Disk Musick

3. Epidemie Records

4. Doomentia Records

5. MetalGate

6. Pařát Productions

7. Kabinet Records

8. Stoned To Death

9. Bizarre Leprous Production

10. Phobia Records

 

POTĚŠENÍ ROKU 

1. skupina SNĚŤ odmítající cenu Anděl kvůli spolupráci s OSA

2. návrat skupiny DISFIGURED CORPSE

3. návrat labelu Doomentia Records

4. 70 let Jiřího "BigBosse" Valtera (ROOT aj.)

5. 80 let Petra Jandy (OLYMPIC)

benefiční koncerty a festivaly na podporu Ukrajiny

 

ZKLAMÁNÍ ROKU

1. zemřel Michal Ambrož (JASNÁ PÁKA, HUDBA PRAHA, DIVOKÝ SRDCE)

konec magazínu Pařát

3. konec koncertní činnosti Jiřího "BigBosse" Valtera (ROOT aj.)

4. konec skupiny PERFECITIZEN

5. zemřel rockový znalec, sběratel, prodejce a publicista Jaromír Merhaut

pandemie koronaviru omezující či rušící koncerty (v lednu a únoru 2022)

 

GALERIE LEGEND

punková legenda F.P.B.

alternativně rocková legenda UŽ JSME DOMA

punková a rocková legenda TŘI SESTRY

 

27.05.2023 – Jelen Fest 2023

Pátý ročník mimoňského Jelena se vskutku vydařil. Hrálo se opět ve vojenském stanu bez pódia a hranice mezi kapelami a fanoušky, kterých mohlo být rozhodně více, zmizela několikrát během slunného dopoledne a příjemného večera….tedy až na tu zimu. Hrálo se od dvou do deseti hodin v nefalšovaném DIY duchu až na v dnešní době nezbytnou podporu města.

Jednodenní fesťáček odstartovala teplická punková kapela RACHOT FRÁNI ŠRÁMKA. Až přehnaně sígrovitý a doslova dřevní punk plný textových klišé přilákal prvních několik jedinců před stan z bezpečí stínu na lavičkách za hospodou u Jelena, kde se akce opět konala. Skvělé bylo deklarování jasných antifašistických postojů, a to zejména v této době, kdy je punková scéna plná latentních rasistů a homofobů. Následující personálně provázaní RIOT CHAOS nabídli už bez debat ostřejší a celkově poutavější porci muziky. Během poměrně silně angažovaného setu proběhly vzpomínky na Miladu, Birkenau nebo Hong Kong. Fanoušek, pro kterého není punk jen permanentní lití piva a řev, tohle prostě musel ocenit. Samozřejmě nechyběly dýmovnice v červeno černých barvách a trošku větší pohyb před kapelou. Přídavek byl na místě, stejně jako zasloužený aplaus.

Pod jelení lebkou s černým áčkem mezi parohy umístěné na vršku stanu, nad kterým se majestátně tyčil český Mount Everest (kdo nedal ještě výšlap, rozhodně doporučuju), zahráli svoji směs starších, lokálně kultovních skladeb a nových, ze strany publika trochu nedoceněných skladeb J.T.N. ze Stráže pod Ralskem. Pokud bych se o setu měl rozepsat, asi bych se opakoval, protože vše už bylo napsáno v reportu z koncertu v novoborském klubu Díra, který proběhl den před Jelenem. Stačí pouze doplnit, že kapele sedlo i venkovní hraní. Ostatně stejně jako následujícím GRILL KILLERS ze Sloupu v Čechách, kteří v Díře hráli také.

OSLIZ dost přitvrdili a rozhýbali konečně lidi k nějaké větší akci, z nichž někteří vytrhli i mezi hudebníky. Přišlo samozřejmě GNWP i fuck na Putina.  Řezalo to bez debat ostře, což jsem od druhé poloviny dnešního programu čekal. Strhla se vskutku mela, letěla piva a občas i nějaký punker, případně punkerka…případně Angličan, který jel okolo, slyšel dobrou muziku, dal si panáka Alpy a šel do pitu. V záznamu z jeho telefonu pojedou OSLIZ přes kanál La Manche. Ve výsledku musím konstatovat, že naštvaný vály sluší kapele rozhodně více než halekačky o chlastu a jejich tah na branku je až za hranicí standardního punku…i když skladba "všechno je v pohodě“ zpívaná s publikem, byla vskutku v pohodě. S.N.A.D. hráli skvěle, potenciál dvou kytar naplněný, sborové halekačky á la SPS a léty prověřená vyhranost…vlastně za čtyři roky už budou na scéně 30 let…však je na severu hrajou poměrně často a každý je zná. Ostatně stejně jako znají všichni pražské punkery P.U.M. Ty jsou totiž nejen “ostudou punku“ ale nemají ani problém seřezat fanoušky, kteří přijdou na jejich koncert…prostě Robert. Nízko posazená světla se zvukaři na rozdíl od zvuku fakt nepovedla. Na předposlední kapelu byla ještě snesitelná, ale na P.U.M. už to bylo až nepříjemné. Nepříjemný ovšem nebyl rozhodně koncert, který neztratil na kráse ani krátkodobým výpadkem proudu…za který nemohl nikdo jiný než Kalousek. Kompozičně zručně zmáklá hudba na pomezí punku a metalu, která mě z CD fakt baví a také jsem ji docenil živě už loni v nedalekém Radvanci.  Po textové stránce si servítky vskutku neberou, ale téměř ve všem s nimi člověk musí souhlasit.

Negativ akce bylo minimum. Uvedená světla a to, že někdy by to chtělo víc punku a míň piva…jinak skvělá organizace...tak snad příští rok…pár obrázku najdeš na mých stránkách.  

Grinch

Papagájův Hlasatel přináší třetí nahrávku živého jara: Hrdinové nové fronty – Punk a pogo/Rockfest 87.

V roce 1987 už byli HNF zavedenou kapelou. Vydali dvě zásadní demokazety a měli za sebou řadu koncertů. Některé z nich se dokonce přes odpor moci podařilo odehrát celé :) Ačkoliv jsou mezi fanoušky známy převážně ony kazetové nahrávky, hlavní síla kapely byla v koncertech. Kombinace neuvěřitelné pódiové show doplněné o ostrou punkovou image a kapela hrající s ještě větší razancí, než se povedlo zaznamenat na demáčích, teprve definitivně vytvořila kult HNF.

Právě na Rockfestu předvedli HNF před stovkami příznivců jedno ze svých nejlepších vystoupení. A vznikla i nahrávka, ze které doslova dýchá dobová koncertní atmosféra. Vše je navíc díky kvalitní aparatuře nahráno s velice dobrým zvukem, který byl citlivě upraven pro vinylové vydání.

Záznam koncertu z Rockfestu vychází pod názvem Punk a Pogo u PHR Records na vinylu rovnou ve 2 verzích. Klasická černá deska v obalu s 5 mm hřbetem obsahuje kromě insertu s texty a sleevenotesem z pera Aleše Opekara také reprint původního kapelního fanzinu Punk Maglajz. K dispozici je i limitovaná číslovaná verze (pouze 275 ks) na bílo-červeném vinylu, která je zabalena v otevíracím gatefold obalu, a navíc obsahuje i reprint druhého fanzinu s názvem Punk Schrott.

punkrock.cz/cs/

26.05.2023 – No Vida, J.T.N., Gril Killers, Postea – Hudební klub Díra, Nový Bor

O historii novoborského Hudebního klubu Díra jsem už psal v reportu z loňského listopadu, kdy tam pořádal koncert právě Míra z místních No Vida, kteří dnešní akci zahajovali s více než hodinovým skluzem. Čekalo se na lidi. Věčné téma…ovšem vždy s nevalným výsledkem v podobě pár přeživších na poslední kapelu mezi jednou a druhou ranní. Za zvukařským pultem byl opět člověk, který moc dobře věděl, jak zvučit tenhle žánr, takže pokud si kapela nediktovala nějaká specifika, zvuk byl skvělý. Zahajující NO VIDA si ovšem přidala na intenzitě a tím se bohužel utopila spoustu skvělého muzikantství. Největší devízou kapely je originalita. Prostě jakmile začnou hrát, poznáš je, stejně jako si poznal vždycky Samochotijo, kde Míra s Radkem hráli. Oba na kytary kouzlí a Míry typický zpěv je na domácí scéně nezaměnitelný. Velkým plusem je také skvělý bubeník, výborně gradující skladby až do noisového finále, jsou také jeho zásluhou. Tempa, nálady, hromada nápadů a rozrůstající se mírova krabičková základna. Tahle kapela zraje jako víno. Škoda jen toho zvuku a absence zpěvačky Martiny.

Punkovka ze Stráže pod Ralskem J.T.N. byla nejen skvělá nostalgická vzpomínka (vůbec jsem netušil, že ještě hrají) ale i poměrně veliké překvapení, kam se kapela posunula od doby (rok 2002), kdy jsem naslepo za posledních 60 peněz koupil na jednom koncertu jejich kazetu “Půdní punk“. Progres mezi staršími skočnými a novějšími tvrdšími i technicky vyspělejšími věcmi byl sakra znát. Kratší jednoduší punkové halekačky z uvedené kazety jako “Láďa“ nebo “Zelená“ versus propracovanější a delší kompozice jako “Fízlové“ s využitým potenciálem dvou kytar, které kopírovaly policejní sirény, tvořily poutavý set až do vod ostrého hardcoru. K tomu tři uchu lahodící standardní punkové klišé chrlící vokály. Na setu byla jediná chyba, byl moc krátký. Ochutnej na bandzone.

Dalším poměrně velkým překvapením byla nová kapela sestavená ze starých známých regionálních tváří GRIL KILLERS. V kapele najdeš lidi od dřevního punku nejen přes progresivnější polohy tohoto žárnu, ale i přes heavy rock až po thrashově řízný metal. I když o kapele vím od loňského podzimu, setkal jsem se s ní naživo poprvé. První co mě překvapilo, byl kvalitní, neunavný až d-beatový bubeník. Pod jeho rytmikou stály slušně vystavěné kompozice, ve kterých Franta (ex-TAT, Šašci bez hodnosti a další) hraje prozatím doprovodnou kytaru. Jakmile se zapojí do kompozičního procesu, který má zatím na triku kytarista Martin, půjde to ještě nahoru. Silnou stránkou tvorby a viděného koncertu byly i vokály. Hutný, ale čistý hlas zpěvačky v kombinaci s roky vyřvaným punkovým zpěvákem byl ideální kombinací…ne vždy potřebuje tvrdá hudba co nejdrsnější vokály…a že GK poměrně tvrdě hrají. Drobná zaváhání během setu jsou na profilaci a krátké působení kapely naprosto pochopitelná. Tady má bez debat Papagáj dalšího koně do své punkové stáje!

POSTEA z Pardubického kraje už s ohledem na pokročilou noční hodinu neměla tak velké obecenstvo jako předchozí kapely, ale ten zvuk…jak fík. Kapelu mám naposlouchanou a mám ji v rámci cz scény poměrně vysoko v poslechovém žebříčku…a obě řadová LP v polici. Kdo z přítomných náhodou nevěděl, co čekat, trika kytaristů Ekkaia a Ictus mu byla jasnou nápovědou. Pět kompozic…víceméně přehrána druhá deska dlouho avizovaného triptychu (pro pořádek třetí není ještě natočena). Tři extrémní vokály, dvě kytary a vynikající bubeník, jehož závěrečná palba do black metalových kytarových vichřic mě posadila na zadek. Vlastní hudební náplň se skládala z delších tracků stavěných na neo i emo custu a temném hardcoru. Pečlivě poskládané kompozice gradované všemi nástroji včetně uvedených hlasivek doplňovaly skvělé texty…když v závěru druhého tracku zpěvačka zařvala “dopadla hlína na rakev“ přeběhl mi mráz po zádech…TOP! Nechyběly samozřejmě vysvětlující úvody skladeb korespondující víceméně s tím, jak jsem promoval dnešní koncert na FB. Nebezpečí vzestupu nacionalismu zastoupeného zejména Tomiem Okamurou a jeho SPD, neblahé opakování historie v podobě Putinova krvavého tažení nebo důležitost pospolitosti a solidarity ve společnosti. Tohle miluješ nebo milovat budeš…bandcamp.

Nějaká videa z akce najdeš zde.

Grinch