Druhá návštěva Bastionu No. 35 v rámci
dalšího Infernal festu byla ještě horší než ta
minulá. Vím, že to zní fakt zle, ale pokud někam jedeš 300
kilometrů a dostaneš zvuk jak z kýble a skluz dvě hodiny bez jakékoli omluvitelné
příčiny, tak je kritika prostě na místě…stejně jako je na zvážení, jestli má vůbec smysl
plánovat výlet na další ročník…ale vezmeme si to pěkně popořadě.
Kdo v klubu byl, dobře ví,
že je to s parkováním na trávě podél Labe na štíru, takže je na místě přijet s předstihem.
Klub je otevřen totiž dříve, než je uvedeno na plakátu. Naštěstí se zde nekoná
tradiční martyrium jako v libereckém Bunkru, kde je po změně majitele
běžné, že se mezi dveřmi dozvíš, že to ještě nemají připravené a nechají tě stát
v mrazu venku (pokud teda nejsi žena do třiceti let s výstřihem, žejo).
Odbavení u pokladny v Bastionu bylo tradičně bez problémů, stejně jako bar
s fér cenama. Tím ovšem pozitiva končí, protože už úvodní zvukařovy kejkle
smrděly bez debat průserem.
Co jsem měl možnost vidět a
slyšet, tak nejvíce zvuk odnesli pražští hardcore-punkeři JUST WAR. Tuhle
kapelu sleduju od jejího počátku a nikdy mě jejich koncert nezklamal (jak klub,
tak velké pódium na festivalu). V Bastionu jsem se skluzem pod taktovkou “zvukaře“,
který pro mě zcela nepochopitelně pálil v klubu jedno cigáro za druhým
dostal z JUST WAR údery rytmičku, rázové vlny z aparatury, zpětné
vazby a hučení. Miki i Jehuda měli minimální prostor pro pohyb, aby něco
nesnesitelně nehoukalo už do tak odporné zvukové koule. Zvukařova reakce na
toto byla, já to neslyším, musím se podívat dopředu…wtf. JUST WAR začali
střílet největší mordy v podobě “Atheist Prayer“ a “Cards and Dice“ hned
ze začátku setu, ale díky zvuku šlo všechno do háje. Nakonec mě ani nemrzelo, že na
pódium nevlezl Bilos s “The Hangman“, což jsem s ohledem na účast
Malignant Tumour trošku očekával. Koncert dohráli, ale s čistým svědomím
musím konstatovat, že horší zvuk jsem v životě neslyšel…a to jsem
projezdil různé prostory včetně vykachlíkovaných bývalých hajzlíků pro třicet
lidí na stojáka, kde v rámci DIY hrály špinavé screamo hardcory, a i tam
byl zvuk čitelnější.
Jinak ve velmi kvalitním line-upu
pokračovali zmínění MALIGNANT TUMOUR, kteří měli ten večer nejlepší zvuk. Až na
backing vokály to šlo…Bilos si v tomto ohledu také nebral směrem ke
zvukařskému pultu servítek. Přehrávka patnáct let starého alba “In Full Swing“,
kterému bylo věnované celé tourko, mě posadila na zadek a jsem rád, že jsem
stihnul alespoň jeho poslední zastávku právě v Bastionu. Bezchybný,
energický a naprosto devastující set doplnily ještě další tracky z jiných alb
v rámci přídavků. Oku lahodící grafika reedice přehrávaného alba se na
fanoušky valila jak z obří plachty na stagi, tak ze slušivých trik v rámci
kapelního merche. Škoda jen, že reedice desky vyšla pouze v boxu s pexesem
a nikoli jako limit plus standardní asfalt. Samotný uvedený album, který
původně vydal i na místě přítomný Barvák je plný silných momentů a všechny jsem
je do puntíku z pódia dostal…kloubouček.
Set MT mi neskutečně spravil náladu,
a i přes opět zhoršující se zvuk mi jí udrželi ve skvělé formě i následující
INGROWING. I přes utopenou kytaru a hůře čitelné bicí, což je zejména při techničtěji
pojatém grindcoru jaký hrají Ingrowing dost zásadní, jsem si sedl na zadek podruhé.
Koncert byl ještě mocnější, než na
Obscene Society letos na jaře, kde to naprosto ovládli…stejně
jako nyní Infernal Bastion fest 16…nikdo nic jiného asi nečekal. Přehrávky z
kultovních desek mísící rifovou devastaci s matematickou techničností plus
naprosto zničující novinky, se kterými se jde za chvíli do studia k Otynovi
do Vyškova…bez debat první liga! K tomu nefalšovaná skromnost člověka,
který formoval domácí grindcore scénu a vyšla o něm zaslouženě i
kniha…pokud
nemáš, kup si jí. Ingrowing jsou jednoznačně klenot domácí extrémní scény, v jehož
návrat na pódia už nikdo nedoufal a mezitím už je prakticky na cestě nový
materiál ve formě CD splitu s další restartovanou legendou Disfigured
Corpse, se kterou se Ingrowing tak rádi špičkují (jinak Disfigured Corpse mají
už jedno novinkové mini CD venku…škoda jen, že má pouze tři válce).
Slušně rozjetý večírek s na dnešní
poměry až závratnou návštěvností (klub byl solidně zaplněný) stopnul až výpadek
proudu během první skladby od FAUST. Tihle thrasheři hrají poměrně často (protože
jsou prostě skvělí), takže nemělo smysl čekat až to někdo dá do pořádku, protože
se kolem elektřiny lítalo téměř půl hodiny a celkový skluz tahle nehoda natáhla
na neuvěřitelné dvě hodiny. Dostal jsem smsku, že už se hraje, když jsme kličkovali
mezi srnkami a divokými prasaty mezi Josefovem a Lázněmi Bělohrad.
Jak jsem psal v úvodu, další
účast je i přes opakovaně skvělý line-up vskutku na zvážení. Zvuk a skluz...jedna velká bída. Nějaká videa najdeš
u mě na stránce a špičkové fotky od Jardy najdeš zde.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat