NE EN – Historky z duality

Samonákladem a v podání lidí z Ucházím a Retroprotestu, následně distribucí Papagájova hlasatele se na domácí scéně roztočil v nákladu dvou stovek kusů osobitý hardcore punkový asfalt Historky z duality kapely NE EN. Než deska oblétla scénu, kapela šla k ledu…ale co zbylo, stojí rozhodně za pozornost.

Šest skladeb v podání šesti hudebníků na ploše třikrát šest minut řadím bez debat k tomu nejlepšímu, co se na domácí scéně v roce 2024 urodilo. Vše se ukrývá ve standardní kapse s vloženým vnitřákem obsahujícím lyrickou stránku věci, která je podaná stejně intenzivně a variabilně jako samotná hudební náplň, kterou si dávám do ucha velmi často, protože i přes nepopiratelný autorský přístup odkazuje na/evokuje moje oblíbené kapely od předrevolučních mániček á la Plastic People of the Universe nebo DG 307 přes porevoluční hardcore punky Ucházím (logicky) nebo Majklův Strýček po avantgardu Už jsem doma.

Netradiční hudba potřebuje netradiční grafiku, což je zde rovněž do puntíku naplněno. Zvuk z Hellsoundu uchu lahodí a jednotlivé válce nabízí klasické punkové kadence kompozičně slepené i vyšperkované nepřeberným množstvím postupů od kytarových vyhrávek, disharmonických partů, kterým nahrává saxofon, zde nejsoucí jen doplňkem, ale stavením kamenem jednotlivých kompozic, po technické zvraty nabité hudebními nápady. Ovšem nenech se klamat, protože i přes občasné zvolnění, techniku jdoucí ruku v ruce s recitály a místy i melodickou chytlavost či dada nádech je to pořád nářez jako hrom. V neúprosném tahu na branku nahrávce jednoznačně pomáhají i vokály, které mají sílu jak ve sborech, tak v dikci, tak v barvách jednotlivých projevů…kterých je požehnaně jako všeho i na tak krátké ploše, která nejen rovněž pomáhá zmíněné údernosti, ale do puntíku naplňuje i tezi, že punkové kapely by neměly hrát déle jak dvacet minut živě ani z desky.

Jak už z recenze jednoznačně vyplývá, Historky z duality je jedna z mých neoblíbenějších domácích hardcore punkových desek aktuální dekády, slyšel jsem ji nesčetněkrát za dobu, co vyšla a i proto zde hodnotím možná i lehce subjektivně…šest dát nejde, takže pět z pěti.

5/5

Grinch

RAW Fest Crust-punkový festival

16.5.2026 vás zveme na crust-punkový festival v areálu staré cihelny nacházející se u obce Čistá cca 19 km západně od Rakovníka. Přijďte si užít den plný proklatě rychlé muziky a přátelské atmosféry!

V areálu je možnost zaparkovat případně postavit stan, nebo v případě dostatečné konzumace alkoholických nápojů usnout omotán kolem stromu. Součástí areálu jsou moderní toalety s tekoucí vodou.

Vstup 400kč

Děti do 14ti let zdarma.

Těšit se mužete na:

Thalidomide
HC-punk / Praha
https://bandzone.cz/thalidomide

Death Culture Deprivation
Raw hardcore crust / Herálec
https://deathculture.bandcamp.com/

Močový Khameni
Crust-grind / Ústí nad Labem
https://bandzone.cz/mocovykhameni

Kibera
Crust / Hella
https://kibera.bandcamp.com/

Retroprotest
HC-punk coverband / Prachatice
https://bandzone.cz/_80584?mainTabs-postList-pg=1&at=gig
https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/.../nov...

Nostra Culpa
Crust-punk / Hella
https://nostraculpa.bandcamp.com/album/demo

Chmurný Žněc
Speed-schlager / Kladno
https://bandzone.cz/_114459

TERMINÁTOR X
Powerviolence / Praha
https://terminatorx.bandcamp.com/

Lady Gaza
fastcore / Praha
https://ladyxgaza.bandcamp.com/

WNOCIWRAZI
Punk / Stochov
Reunion po 25 letech!! 

FB event

Hongo - Aquellos tiempos que aún no vivimos

Již dávno jsou pryč doby, kdy byl neocrust na špici v posluchačském kurzu. Plačky vládly světu a na “trendové“ vlně vzniklo a následně ukončilo činnost mnoho a mnoho kapel…mnoho a mnoho upadlo do zapomnění…to ovšem není případ kultovní formace ze španělské Corunny s názvem Hongo.

Hongo se vyslovuje se zaslouženou úctou na španělské scéně stejně jako Ekkaia, Ictus nebo Madame Germen. Hongo stejně jako uvedení Ictus přinesli do žánru prvky post metalu a sludge, jinak standardně drželi epickou a temnou linku subžánru…a jinak tomu není ani na letošní nahrávce, která přichází po dlouhých jedenácti letech po vynikajícím splitu s barcelonskými blackened crustery Ancient Emblem.

Nové LP nese název “Aquellos tiempos que aún no vivimos“ a nabízí tři hudební eposy na celkové ploše téměř sedmatřiceti minut. O vydání se postarali tři španělské DIY labely a grafická stránka věci je stejně tíživá a temná jako samotná hudební náplň. V bookletu najdeš samozřejmě texty jak v mateřském, tak anglickém jazyce.

Hudebně se jedná o podmanivé místy melancholické instrumentální pasáže gradující do tvrdého tíživého metalu/sludge/crustu. Hongo znamená houba, zde se jedná a od začátku to tak bylo myšleno o hřib jaderný a uvedené hudební gradace nepostrádající lehké disharmonie topící se v temnotě evokují jak jeho děsivý růst do oblak, tlakovou vlnu i radioaktivní spad a následnou zkázu. S ohledem na stopáže jednotlivých skladeb…devatenáct, osm a devět minut…kapela nikam nespěchá a poctivě staví atmosféru, která posluchače pohltí po několika úvodních minutách a pustí až s větším odstupem po dohrání posledního válu. Kadenci metalových rifů vévodí záhrobní Ernestův vokál. V prvním válu “Carne De Abismo“, který okupuje celou A stranu desky, čtyři naprosto sladění hudebníci rozehrávají s ohledem na stopáž hru s posluchačem opakovaně. Opakovaně šponují posluchače á la Fall of Efrafa do výbuchu emocí, kterému nelze odolat…jen podlehnout a nechat se unášet stupňujícími se vyhrávkami do epického metalového pekla. I přes opakující se motivy nuda nepřichází a kompozice s postupem času jen kvete. Na B straně “Silencio Roto“ drtí posluchače hned s prvními tóny. Mocné rify, tíživá atmosféra, naléhavý vokál nořící se do death metalového záhrobí, kytarové vyhrávky…všechny trademarky poskládané s precizností a uchu lahodícím zvukem. Závěrečný štych “Sentencia y Justici“ nastupuje nejprudčeji a lepí mozaiku kapelních postupů do jiných znepokojujících obrazců. Citlivé a instrumentálně rovněž vydařené zvolnění pevně drží nastolenou depresi přes plejádu výborný těžkých rifů až do posledního tónu.

Ve výsledku se jedná o letošní žánrovou jednohubku, která ti v polici neudělá ostudu a zároveň tam rozhodně nezapadne prachem.    

4,75

Grinch

Consequences - Survival Mechanism

Severočeský label Dead Maggoty Productions je zaměřený na domácí tvrdě kytarovou scénu, ze které vyzobává zejména polozapomuneté nebo neprávem opomíjené nahrávky, které doposud nevyšly na fyzických nosičích odpovídající kvality. Jednou z takových nahrávek je debutní album a zároveň labutí píseň pražské death metalové formace Consequences - Survival Mechanism z roku 2020, které Levi na svém vydání CD z roku 2023 natahuje o promo z roku 2018 čítající další tři skladby.

Standardní album, které vyšlo v roce 2020 pouze na hudebních platformách obsahuje osm komplikovanějších death metalových zářezů, které na ploše pětadvaceti minut drtí ucho posluchačovo i notnou dávkou temnoty. Na daný žánr optimální stopáž jednotlivých variabilních tracků není rozhodně na jeden poslech. Touhle apokalypsou je potřeba projít opakovaně a pořádně prozkoumat jednotlivá zákoutí hudební mysli čtveřice hudebníků s hudební minulostí z kapel jako Lupara: The Widowmaker a dalších. Stejně jako tempa se střídají nepředvídatelně i kytarové vyhrávky s hutnými riffy, kde i přes prvně slyšený chaos má vše svůj řád…i post apokalyptický svět má svůj řád, který není v drtivé většině příjemný, protože přežije jen ten nejsilnější, a ne vždy způsoby, ze kterých by byl nadšený…a přesně taková je nahrávka Consequences…hnusná, špinavá, syrová, nervní, drtící, znepokojující…zároveň muzikantsky i zvukově z Davosu precizní.

K nahrávce stylově sedí i přebal, v jehož útrobách najdeš krom standardních informací o kapele a nahrávání i kompletní textovou přílohu. Jako bonus najdeš na stříbrném kotoučku tři promo vály, z nichž dva v novém zvukovém kabátě již zazněly. V osmi bonusových minutách je ovšem i skladba Cyclosarin, která se dle očekávání nevymyká celkového konceptu.

Ve výsledku velmi kvalitní tuzemské death metalové album, které by neměl minout nejen žárově vyhraněný posluchač.

4/5

Grinch

Abortion – The Past Awaits You

Po ohlášení nového alba “Better Then Life“ a zároveň odchodu kytaristy Libora z kapely po úctyhodných pětadvaceti letech se konečně dostávám k recenzi na kompilát sedmipalcových (i pětipalcových/kazetových) splitů z let 2010-2025 slovenské legendy (Lepra se bude určitě kvůli tomuhle slovu čertit) mince grindcore punku Abortion.

Před pár dny jsem tu zveřejnil recenzi na poslední vydaný studiový materiál ve formě splitu s maďarskými Din Addict, který šesticí skladeb tuhle kompilaci otevírá. Jen ve zkratce se jedná o soubor skladeb, ve kterých se hudebníci tradičně obouvají do dlouhodobých i aktuálních nešvarů i hrůz. Hudebně neuhýbají ani o píď a sypají nekompromisní mincing grindcore s nespoutaným punkovým duchem, jak jsme od kapely zvyklí.

Plejáda pokračuje materiálem z pětipalcového splitu s japonskými grind/noisecore šílenci Final Exit z roku 2019. Čtyři sypce rozsekané do celkového názvu Kill All Fucking Polictics jsou evidentně koncipované pro tuhle kolaboraci, jelikož jsou zběsilejší a neurvalejší, ovšem nejedená se o žádný noise “bordel“, ale o příjemné vysoké oktany.  

Do poloviny nahrávky dojíždí tvorba ze sedmipalce s německými grindery Per Capita, na kterých se Abortion vrací do své standardní podoby. Pětice válů z roku 2018 ve slovenském jazyce v kompozicích od grindcoru přes hardcore až k punku a message podávaných mocným Leprovým vokálem.

Jako velký fanoušek kapely mám samozřejmě všechny tyhle splity fyzicky, ovšem chápu vydání pro ne sběratele singlů a cením poslech tohoto CD, které ušetří x otáčení stran singlů nebo dávání kazety do tape deku. Booklet je pojatý stroze/jednoduše, což je krapet škoda, ovšem základní info a grafika jednotlivých nahrávek v něm nechybí. CD vyšlo pod kapelním labelem Bonesawer Distro a pražským vydavatelstvím L'Inphantile Collective.

Další nášup tvoří materiál ze splitu ze Sram z roku 2017 (recenze zde). Jen ve zkratce, jedná se o šest krátkých kompozic (který si spolu s živákem mohl slyšet už na předchozím kazetovém splitu s Chocked By Own Vomits). Textově je to zase zhnusení, které nás všechny obklupuje a už z jednotlivých názvů ti bude jasný, co si tentokrát Lepra se svým grinding týmem bere na mušku. Hudebně se jedná o klasický Abortion tornádo v podání basy, kytary a bicíh.

Studiovou část kompilátu uzavírá všem dobře známý a jedním slovem vynikající čtyř skladbový materiál z dnes již tofužel nehrající kultovní extreme hardcore partou Gride. Tyhle čtyři válce z roku 2013 jsou jak rána kladivem do hlavy…nakažlivý virbl, sborové řevy a krapet free jazu…prostě rovno do hlavy…saxofonem…top.

Jako nevydaný track, který jinde nenajdeš, je zde taková blbůstka s názvem Monkey Song, po kterém pokračuje již výše zmíněný šestiskladbový živák z kazety s Chocked By Own Vomits, který disponuje fajným zvukem a neobsahuje žádnou zbytečnou vatu.

Podtrženo, sečteno, třicet dva válů na stříbrném kotoučku, který je potřeba občas prohnat přehrávačem, ostatně jako jeho předchůdce CD kompilát “Wasted Years 1992-2000“, který vyšel v roce 2012 pod Lecter Music Agency.

Grinch

Abortion / Din Addict – Show Must Go On

Dvě legendy grindcore žánru, slovenští Abortion s kořenem v roce 1989 a maďarští Din Addict s kořenem v roce 1997, se potkávají na sedmipalcovém splitu pod názvem “Show Must Go On“, který si můžeš vyložit třeba jako že tenhle žánr neumírá, nebo že ani jedna z uvedených kapel i přes mnoho let existence rozhodně nepatří do starého železa.

Poslední studiový materiál obou kapel se ukrývá v jednoduchém, leč dostatečné informačně pojatém rozevíráku, kterému bych vytknul pouze gramáž papíru. Na přebalu krom všeříkajícího obalu najdeš mimo seznamu skladeb, informace o nahrávaní a vydávajících labelech i kompletní texty. Deska vyšla na klasickém černém asfaltu v nákladu tří stovek kusů v kolaboraci několika evropských labelů.

Obě kapely si ve splitech libují a potkali se na společné nahrávce již před pětadvaceti lety. Abortion se s tím tradičně nepářou a nabízí na své straně kolaborace šest skladeb na celkové stopáži pěti minut, ve kterých se skrze leprův growling obouvají do dlouhodobých i aktuálních nešvarů i hrůz. Hudebně neuhýbají ani o píď a sypají nekompromísní mincing grindcore s nespoutaným punkovým duchem, jak jsme od kapely zvyklí. Ke startu i závěru nelze než napsat, že Rusko se nikdy nezmění.

Din Addict nabízejí kytarovým kvílením odpálené čtyři skladby na ploše šesti minut. Oproti slovenským parťákům nabízejí hutnější, leč neméně ze řetězu utrženou rubanici usazenou tentokráte spíše do smrdutých vod staré grindové školy. Dávivé i štěkavé vokály trhají změti kytar, které přecházejí pro posluchače nekontrolovatelně ve vyvedené riffové sekanice. Všechny žánrové trademarky se vtěsnávají i do této mikrostopáže a grindovému posluchači nezbývá než podstoupit ušní výplach znovu.

V celkovém dojmu se nejedná logicky o převratné dílo, leč o kvalitní a časem prověřené poctivé řemeslo hodné opakovaných poslechů.

A 4/5, DA 4/5

Grinch

Oi Polloi, Infekcja, Gril Killers - Atelier Wolimierz, Pobiedna – 02.05.2026

Druhý den po vystoupení na pražském AFA festu se skotská legenda Oi Polloi po cestě zpět na ostrovy zastavila na polském úpatí Jizerských hor na místě konání vyhlášeného Izero Hardcore Festivalu v alternativním prostoru Atelieru Wolimierz. Tento prostor je bez debat naprosto unikátní a pro obdobné akce více než vhodný. S ohledem na roční dobu i povahu akce se hrálo uvnitř, z čehož jsem měl obavy nejen s ohledem na vyšší očekávanou návštěvnost, ale i pro mě zcela nepochopitelné kouření ve vnitřních prostorech během koncertu.

Akci pořádal opět Till z berlínského labelu Abnegat Records a s ohledem na česko-německo-polskou účast by nejen on ocenil konečně jednotnou měnu. Venkovní, vnitřní stylové a pohodlné posezení společně s účastí přátel napříč uvedenými státy nevadil ani drobný skluz, i přes který akce končila s ohledem na přídavky pár minut po půlnoci.

Jako první nastoupili na stage českolipští punx GRIL KILLERS oslabení o zpěvačku. I přes tento hendykep vystřelili poměrně ostrý set s jednou nucenou přestávkou s ohledem na rupnutí kytarové struny. Skvělá odezva publika na angažovanější punk s d-beatovým bubenickým podkladem obsahovala i první šílence pod pódiem, které je na místě, jak se patří na obdobné akce proklatě nízko. Basák a vokalista v jedné osobě Drobek se nebál usadit hlas do drsnějších poloh, což dodalo setu ještě vyšší oktanové číslo. V řevu mu zdatně asistoval bubeník. Dvě kytary z rukou žánrově odlišných muzikantů nabídly variabilnější party, které můžeš najít na dva roky starém debutu “Tryzna svobody“, které je prozatím k dispozici jen na hudebních platformách. Ke spokojenosti publika, které už na první kapelu slušně zaplnilo sál vytvořený ze zřejmě bývalé dílny, proběhly i nějaké přídavky.

Se slušným zvukem a povedenými pódiovými světelnými efekty naběhli na stage po krátké pauze crust-punkeři INFEKCJA. Kapela s kořenem v roce 1991 a s vyšším důrazem na angažovaný přesah, než na chrlení nahrávek předvedla hudebně i vlastním nasazením neskutečně brutální set…čemuž odpovídalo i dění pod pódiem. Šílené vokální kreace a drsná i na žánr technicky nápaditá bubenická hra bojovaly o mou pozornost celý koncert, který se rovněž protáhl o přídavek. V celkovém dojmu nekompromisní, ovšem i ve všech ohledech poutavý nářez, který mohl fanoušek stejně jako od skotů zakoupit v nabídce kapelního merche v podobě nejen nahrávek a textilu, ale i názorových odznaků odrážejících aktuální světové společensko-politické dění.

Zvukovka OI POLLOI se poněkud protáhla, ovšem výsledek stál rozhodně zato. Koncert byl na mě už poněkud dlouhý, ale i tak se do něj nevešlo vše, co bych rád naživo slyšel. Jak s nadsázkou uvedl zpěvák a aktuálně již jediný zakládající člen kapely pamatující bod zlomu v roce 1981 Deek Allen: tolik hitů, a tak málo času. Průřez za pětačtyřicet let nabízel logicky i různé podoby tvorby kapely, na kterých se podílelo více jak padesát členů, od anarcho-punkových skladeb po ostré d-beaty nebo metalický punk či oi punk. Nechyběla pověstná komunikace s publikem v místním jazyce i v tomto ohledu lehce jazykově upravené refrény. Dále samozřejmě nechyběly nápisy na kartónech vybízející rozdivočelé publiku k řvaní hesel během skladeb, DIY přístup a samozřejmě i angažovaný obsah. Skvělý hudební zážitek!

Ve výsledku skvělý line-up naplnil očekávání, zvuk i organizace nerušily zážitek a drtivá většina kuřáků se oddávala své neřesti venku u ohně.

Grinch

Obscene Society 2026

Rok se s rokem sešel a pardubický Klub ABC hostil další ročník přehlídky extrémních kapel pod hlavičkou Obscene Society. O návratu této akce po několikaleté pauze nebo o kvalitním zázemí klubu nemá smysl psát, jelikož jsem se o tom rozepisoval v reportech z ročníků minulých dost dopodrobna. Co má smysl ovšem zmínit je první přizvání lidí okolo Noise Baru s jejich topovým vegan menu, které patří k absolutní špičce jídla i na Obscene Extreme Festivalu.

Za odpovídající a nijak nepřepálené vstupné dostal hluku chtivý fanoušek letos dvanáct kapel napříč extrémními kytarovými žánry. Jako každý rok probíhala diskuse o síle line-upu. Jestli byl lepší loni a podobně. Ovšem bylo to opět přesně tak, jak člověk od této akce očekává. Šance méně známým kapelám, zaručené skvělé formace a v hlavním čase kapely, ze kterých si sedneš na zadek…já si teda sednul.

Dost bylo omáčky a jak se teda vlastně hrálo? Akci odpálili ve tři hodiny odpoledne domažličtí vyznavači staré školy thrash deathu KRUSADIST. Pro mě doposud pouze blíže neurčený název z internetu/plakátů…a rovnou taková šleha. Zejména pokud si přičteš věk hudebníků a jejich historii. Na akci pokřtili s Čurbym debutní album, které si zatím vydávají na CD sami, ale dle mého názoru je dost zralé i na vinylové drážky. Středně dlouhé a kompozičně skvělé skladby jdoucí ruku v ruce se skvělým zvukem pro mě byly rozhodně největším překvapením letošního ročníku. O další příjemné překvapení se postarala následující kapela MAKRAB složená krom vokálu z bicích a kytary nejdivočejšího období legendárních T.O.O.H. Dle očekávání nervní grindová produkce, která se v loňském roce otiskla do stříbrného kotoučku s názvem “Útok na pýchu“. Technicky precizní, textově poetické a naživo naprosto devastující. Naprosto devastující byl bez debat i následný lékárnický recepis libereckých AMOCLEN. Pár počátečních tanečníků před parketem se rozrostlo v mohutnější mosh-pit. Magistři nasypali svůj tradiční set plný léčebných prostředků na různé neduhy a na pódiu se opět doslova utrhli ze řetězu…maximální nasazení, litry potu a jejich na první dobrou rozpoznatelný originální grindcore. Víc už obecenstvo zgrindcorovat dnes nešlo.

S distrem přijel letos pouze Richard z Lecter Music Agency se svým věrným parťákem a hudebním publicistou Láďou Olivou. Jejich nabídka i znalost nejen tuzemské scény byla bez debat skvělá. Mimo kapelní stolky byl na místě samozřejmě i merch OEF a Extreme print, jehož kvalita je pověstná a aktuální nabídka nejen kapelních, ale i filmových triček velmi lákavá. A pro případ únavy měli Amoclen v distru i nějaký ten medikament.   

PROLAPSED předvedli mohutný brutal death metalový válec s grindovými ostny, jak to umí pouze v Hlinsku. Kapela, která sází spíše na kvalitu než na kvantitu, jak s počtem nahrávek, tak koncertů lepila svým setem fanoušky k pódiu. Kvalita produkce nešla dolů ani s následujícím souborem. Všem dobře známe all star gore/grindcore komando SICK SINUS SYNDROME v rámci drtivého setu přiblížilo poměrně mohutnému publiku, až jsem se divil, jak se sál zaplnil, chystanou split nahrávku. Hudebně se dle očekávání jednalo o profi odsypaný patologický nářez pod vlivem uctívaných ikon žánru. Další grindovou nálož přivezli ne scéně velmi cenění ATTACK OF RAGE. Osobně jsem se na jejich set velmi těšil, protože jsem neměl možnost je poměrně delší dobu vidět. Očekávání byla do puntíku naplněna, jelikož ve třech spustili takovou smršť, až se ježily chlupy na zádech. Hudební matadoři z Trenčína v dnešním složení kytara, bicí a řev vydali sice poslední materiál v roce 2017, ale i tak se na jejich jméno rozhodně právem nezapomíná.

Veganská tortilla od Noise Crew spořádaná během příjemného povídání s mnoha přáteli napříč Českem z řad hudebníků, posluchačů, publicistů, vydavatelů byla TOP. Jen toho času na všechny bylo mezi jednotlivými koncerty, z nichž jsme vynechali s ohledem na delší dojezdovou vzdálenost pouze, ale i tak s těžkým srdcem poslední set PURULENT SPERMCANAL, vskutku málo.

Nová deska EXORCIZPHOBIA, která vyšla před několika dny, mě baví, baví mě dokonce až moc, ovšem během živé přehrávky mě skladby přišly prostě dlouhé. Možná to bylo už lehčí únavou nebo ještě nedostatečnou naposlouchaností, ale přišlo mi, že kapele občas dochází šťáva, a to i přes skutečnost, že jejich poutavý hudební styl vnesl do v rámci celkového line-up značnou míru osvěžení. Ovšem když jsme se rozhlédl, evidentně jsem byl v menšině. Francouzští gore nezmaři SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITIONS přivezli v rámci extrémní kanonády své nové album “The Macabre Voodoo Messiah…“. Třicet let na scéně a zkušenosti z mnoha kapel úročili na stagi ve velkém stylu…jen toho bylo tolik, že jsem se v tom i přes kvalitní zvuk poněkud ztrácel.

Následující trojice kapel vyvrátila do slova a do písmene všechny ty řeči o letošním slabším line-upu. Začalo to přehlídkou precizního brutálního death metalu CYTOTOXIN, který na stagi po tématickém intru mezi sudy s radioaktivním odpadem explodoval jako čtvrtý reaktor Černobylu, od jehož nehody pár minut po koncertu uplynulo čtyřicet let. Kapela i přes delší tracky dokázala zaujmout nejen precizní technikou, ale i komunikací s nadšeným publikem, do kterého se na pár koleček v circle-pitu vrhnul i samotný vokalista. Vynikající produkce, vynikající koncert.

Stejné pocity mám i z nejvíce očekáváného setu večera…no speed, no punk…SKITSYSTEM. Bez proslovů, bez efektů, bez divadla…jen krátká vzpomínka na Tompu a naprosto devastující přehlídka d-beatových hymen z alb, které doma uctívá každý fanoušek extrémní hudby. Za mě bez debat strop vál z první desky  “Skrivet I Blod, Ristat I Sten“. Tohle album jsem si po miléniu koupil na CD v bazaru a po cestě ze školy mi to v autobuse přes discman odpálilo lebku…dodnes si pamatuju ten pocit spojený s hudebním tlakem a v Pardubicích jsem měl taky, ostatně stejně jako jsem ho měl před pár lety na Obscene Extreme, když kapela spustila. Zježené chlupy na zádech, pivo za krkem, se synem v těsné blízkosti tohoto nekompromisního d-iktátu…TOP set večera.

Od německého tributu legendární britské death metalové partě Bolt Thrower s názvem SPEARHEAD jsem měl rovněž velká očekávání, která sice zpočátku naplněna úplně nebyla, ale jakmile se tahle mašině po pár skladbách naplno rozjela, nebylo úniku. Jsem vskutku rád, že jsem měl možnost živě vstřebat takto kvalitně podané fláky, které doma ostatně jako většina čtenářů občas protočím, jelikož jsou nesmrtelné.

Co napsat na závěr OBSCENE SOCIETY je značka kvality od výběru kapel, přes organizaci, zvuk, zázemí i catering pro fanoušky. Takhle se to prostě má dělat.

Grinch

Benefiční prasečák 9 – Azyl, Liberec, 21.11.2025

Benefiční putovní akce s výtěžkem směřovaným vždy na vybraný zvířecí projekt letos se svým devátým pokračováním doputovala konečně i do libereckého Azylu. Následující den se hrálo v obměněné sestavě v Trutnově. Vybraný projekt “Statek radosti“, což je záchranná stanice pro zvířata v nouzi obdržel díky organizátorům prasečáku, platícím i vystupujícím 17.310 Kč.

A jak to probíhalo v Liberci? Bylo to vskutku drsné, a to hned od prvních tónů. Na úvod s mírným skluzem crust grindcore z Trutnova ČLOVĚK V PLÍSNI. Nekompromisní diktát včetně představení de facto ještě novinkového split sedmipalce s Locura, kteří se v Azylu se svým rachotem ukázali rovněž nedávno. Kratší válce se stylově přepáleným vokálem plné zvratů nenechaly kámen na kameni. Ostatně jak v následující internetové diskuzi poznamenal jeden kamarád, tyhle lidi by neměli hrát nikdy první.

S následující kapelou, kterou jsem stejně jako Člověka v plísni po

klubech / festech již potkal a stejně jako Člověk v plísni je snadno zapamatovatelná díky svému názvu, jsem měl s ohledem na její produkci v line-upu trochu problém…ale chápal jsem personální propojenost s Kandar. Nakonec mi SPACE HAMSTER nejen sedl rozhodně více než na velké stagi na Death Coffee v Litoměřicích, ale i mi sic jiným pojetím extrému krásně zapadl do konceptu celého večera. S ohledem na produkovaný žánr se přítomní dočkali delších technicko těžce riffových pasážích, které minimálně mě vyjma základních biologických potřeb přikovaly k pódiu. Tohle si rozhodně budu muset naposlouchat z bandcampu stejně jako nedávno neprávem opomenuté modernisty Vanguard.

Vynikající pocit z akce umocňoval dále samozřejmě standardě skvělý azylácký zvuk i skvělé veganské jídlo od Vaspet. Tentokráte bylo navíc k dispozici tolik merche, že bylo problém jej vtěsnat do chodby před sál…a to včetně plyšových křečků nebo záhadných medikamentů od akci spolu pořádajících Amoclen.

Bubeník si mezitím jen trochu poupravil sestavu, aby naklepal grind jako Brno. Ano KANDAR, legendární domácí kapela vzešlá z dalších legendárních kapel zabývající se filmovou tématikou od Tromy po Švankmajera představila ke svému desetiletému výročí famózní line-up tvořený průřezem kompletní tvorbou čítající tři skvělá full alba s neskutečným vývojem kapely, jedno mini a jeden sedmipalcový split. Nevím, jestli se hrálo i ze sedmipalce, ale při pohledu do police zjišťuji, že na rozdíl od ostatních nahrávek jej stále nevlastním…můžete mi jej poslat?  Intro od Tromy, třeskutý grind, přátelská atmosféra, neurotické vály z poslední desky i překvapení v podobě nového válce z chystaného splitu s japonskými Kandarivas, kteří jdou s experimenty v grindu ještě dále a rovněž slaví deset let na scéně…skvělý koncert!

Vysoce nastavená laťka byla stejně jako azylácký rekord stage divingů (dosvadní držitelé rekordu God Mother) ještě pokořena vysokooktanovým setem německých grindcore nezmarů CYNESS. Marně jsem pátral v paměti, jestli jsem tuhle partičku viděl od mého prvního Obscene Extreme Festu v roce 2002, kde vystoupili ještě s původní zpěvačkou a Čurby zachytil část jejich setu na tehdy hodně rozšířený audiovizuální formát DVD. Těžko říct, ale jedno je jisté, ten koncert tehdy i teď, to byla jedna velká smršť, kde tekl pot a bohužel i s ohledem na promile některých účastníků i krev. Asi si čtenář řekne, že v článku nešetřím superlativy, ale za těch víc jak pětadvacet let, co jezdím po akcích, už jsem slyšel a viděl leccos…ale Cyness, kteří jsou na scéně úctyhodných pětadvacet let, to vzali pěkně od podlahy. Standardní a uchu lahodíci grindcore šel do výšin zejména pódiovou šou, která dokázala strhnout většinu přítomných. Zbytek (menšina) ustoupil do zadní části sálu sledoval tu melu. Tohle bych si rozhodně rád zopákl dříve, než za dalších dvacet let.

Recepis na bolístky i únavu z náročného večera vystavili s mírný skluzem místní léčitelé veškerých neduhů AMOCLEN. Co napsat? I přes pokročilou hodinu jejich set kopal. Stále pánové čekáme na kazetu s novým materiálem a těšíme se na další pokračování Bizarra.

Sleduj stránky Azylu, ať nepřijdeš o podobné akce a měj na paměti, že pokud seš homofob nebo tupej rasista / nácek, nejsi v Azylu vítán…a to ani na metalu.

Další videa z akce sleduj na mém YT kanálu.

Grinch

Sypanice do palice vol. 6 – Baronka, Litoměřice, 08.11.2025

Koncertní seriál “Sypanice do palice“ pod taktovkou litoměřické kapely Ludra odehrávající se v historických sklepeních města, tedy konkrétně v části náležící k minimálně celorepublikově provařenému klubu Baronka, je ještě před svým desátým pokračováním bez debat zárukou kvalitní muziky…s ohledem na pořádající kapelu zejména kvalitního grindu…letošní rok Sick Sinus Syndrome, Insistent, Contrastic, Amoclen, St. Mincer…loni Ingrowing, Pure, Průmyslová Smrt, Močový Khameni, Umbrella…a vždy samozřejmě pořádající Ludra…to je pro žánrového fanouška domácího grindu vskutku výživná porce.  

Letos se sice akce honosící se kapelou Sick Sinus Syndrome a konající se na den přesně jako před rokem včele s Ingrowing potkala termínově s žánrovou jednohubkou v Pardubicích, kde Needful Things slavili 30 let na grindcorovém kolbišti ve společnosti nejen domácích, ale i zahraničních veličin žánru včetně Rotten Sound…ale i tak bylo plno a kdo místo Pardubic volil Litoměřice dostal skvělé tři koncerty s velmi dobrým zvukem i organizací.

Jako první logicky na stage vyrazila domácí LUDRA, u které se čím dál více podivuji, že nejsou předmětem tahanic žánrových labelů o vydání na LP. Kapela disponuje doposud pouze CD a poněkud opomíjeným sedmiplacem, o kterých stejně jako o jejich koncertech zlé jazyky tvrdí, že se jedná o “Rotten Sound pro chudé“. Asi už jsem to tu psal, ale zvuková inspirace z metalového/grindového severu je sice jasná, stejně jako oblíbené kapely jednotlivých členů, ovšem přesto se nejedná o obyčejnou vykrádačku nebo kopírku, ale o autorský přístup hudebníků se zkušenostmi z předchozích žánrové splývajících nebo blízkých kapel čítající patnáct až pětadvacet let hraní.  Loňská nahrávka “Hysterie Doby“ se v rámci žánru i dnešních kritérií dá se sedmnácti minutami považovat za full album a věrně reprezentuje…na rozdíl od následující kapely…to, co člověk vidí a slyší z pódia. Metronomicky přesnou pumelenici s uchu lahodícím zvukem a optimální stopáží jednotlivých skladeb. Živě se energie nahrávky násobí, členové kapely se na pódiu hýbou a zpěvák Andreas se nebojí proniknout ani do kotle…ovšem merch Rotten Sound byl na pódiu zastoupen minimálně v padesáti procentech…náhoda?

Po trošku rozpačitém zvučení, které se nakonec velmi zadařilo a dalo vyniknout setu Ludry, o kterém se na pódiu objevili pražští hosté INSISTENT. Sestavu s Aničkou (Terminator X, Solitar) jsem měl možnost vidět a slyšet vůbec poprvé a na rovinu píšu, že i přes mírný odklon od tvorby na nahrávkách mě tohle vystřelilo z kecek. Ústřední dvojice kytar Dan a Petr (Destructive Explosion of Anal Garland a další) za zády od posledního LP kapely s Jurgenem (tolik místa tady na kapely není) a na mikrofonu právě s Aničkou se ohlédla hudebně krapet do minulosti a nasekala nový, na nahrávkách doposud nezaznamenaný, setlist staré žánrové školy s řadou extrémně chytlavých momentů. Ne příliš hluboko usazený vokál nádherně zapadl a doufám, že se už brzy zapadne jehla do asfaltových drážek s novou tvorbou…údajně prý na jaře. Zatím doporučuji rozhodně koncert.

Ještě do Vánoc by se však měl točit na gramci nový materiál SICK SINUS SYNDROME, kde rovněž udával a vlastně od začátku tohoto projektu, který se zlomil v plnohodnotnou a koncertující kapelu, udává Jurgen. Co napsat o této kapele, kde kytaru drtí Bilos a basu Harry…snad jen starý plesnivý a poctivý grindcore do sklepů…zde sklep byl a byl to strhující…jako vždy!  

Sleduj stránky Ludry a nenech si ujít akci Sypanice do palice vol. 7.

Další videa nejen z této akce najdeš na mém YT kanálu.  

Grinch