Abortion / Din Addict – Show Must Go On

Dvě legendy grindcore žánru, slovenští Abortion s kořenem v roce 1989 a maďarští Din Addict s kořenem v roce 1997, se potkávají na sedmipalcovém splitu pod názvem “Show Must Go On“, který si můžeš vyložit třeba jako že tenhle žánr neumírá, nebo že ani jedna z uvedených kapel i přes mnoho let existence rozhodně nepatří do starého železa.

Poslední studiový materiál obou kapel se ukrývá v jednoduchém, leč dostatečné informačně pojatém rozevíráku, kterému bych vytknul pouze gramáž papíru. Na přebalu krom všeříkajícího obalu najdeš mimo seznamu skladeb, informace o nahrávaní a vydávajících labelech i kompletní texty. Deska vyšla na klasickém černém asfaltu v nákladu tří stovek kusů v kolaboraci několika evropských labelů.

Obě kapely si ve splitech libují a potkali se na společné nahrávce již před pětadvaceti lety. Abortion se s tím tradičně nepářou a nabízí na své straně kolaborace šest skladeb na celkové stopáži pěti minut, ve kterých se skrze leprův growling obouvají do dlouhodobých i aktuálních nešvarů i hrůz. Hudebně neuhýbají ani o píď a sypají nekompromísní mincing grindcore s nespoutaným punkovým duchem, jak jsme od kapely zvyklí. Ke startu i závěru nelze než napsat, že Rusko se nikdy nezmění.

Din Addict nabízejí kytarovým kvílením odpálené čtyři skladby na ploše šesti minut. Oproti slovenským parťákům nabízejí hutnější, leč neméně ze řetězu utrženou rubanici usazenou tentokráte spíše do smrdutých vod staré grindové školy. Dávivé i štěkavé vokály trhají změti kytar, které přecházejí pro posluchače nekontrolovatelně ve vyvedené riffové sekanice. Všechny žánrové trademarky se vtěsnávají i do této mikrostopáže a grindovému posluchači nezbývá než podstoupit ušní výplach znovu.

V celkovém dojmu se nejedná logicky o převratné dílo, leč o kvalitní a časem prověřené poctivé řemeslo hodné opakovaných poslechů.

A 4/5, DA 4/5

Grinch

Oi Polloi, Infekcja, Gril Killers - Atelier Wolimierz, Pobiedna – 02.05.2026

Druhý den po vystoupení na pražském AFA festu se skotská legenda Oi Polloi po cestě zpět na ostrovy zastavila na polském úpatí Jizerských hor na místě konání vyhlášeného Izero Hardcore Festivalu v alternativním prostoru Atelieru Wolimierz. Tento prostor je bez debat naprosto unikátní a pro obdobné akce více než vhodný. S ohledem na roční dobu i povahu akce se hrálo uvnitř, z čehož jsem měl obavy nejen s ohledem na vyšší očekávanou návštěvnost, ale i pro mě zcela nepochopitelné kouření ve vnitřních prostorech během koncertu.

Akci pořádal opět Till z berlínského labelu Abnegat Records a s ohledem na česko-německo-polskou účast by nejen on ocenil konečně jednotnou měnu. Venkovní, vnitřní stylové a pohodlné posezení společně s účastí přátel napříč uvedenými státy nevadil ani drobný skluz, i přes který akce končila s ohledem na přídavky pár minut po půlnoci.

Jako první nastoupili na stage českolipští punx GRIL KILLERS oslabení o zpěvačku. I přes tento hendykep vystřelili poměrně ostrý set s jednou nucenou přestávkou s ohledem na rupnutí kytarové struny. Skvělá odezva publika na angažovanější punk s d-beatovým bubenickým podkladem obsahovala i první šílence pod pódiem, které je na místě, jak se patří na obdobné akce proklatě nízko. Basák a vokalista v jedné osobě Drobek se nebál usadit hlas do drsnějších poloh, což dodalo setu ještě vyšší oktanové číslo. V řevu mu zdatně asistoval bubeník. Dvě kytary z rukou žánrově odlišných muzikantů nabídly variabilnější party, které můžeš najít na dva roky starém debutu “Tryzna svobody“, které je prozatím k dispozici jen na hudebních platformách. Ke spokojenosti publika, které už na první kapelu slušně zaplnilo sál vytvořený ze zřejmě bývalé dílny, proběhly i nějaké přídavky.

Se slušným zvukem a povedenými pódiovými světelnými efekty naběhli na stage po krátké pauze crust-punkeři INFEKCJA. Kapela s kořenem v roce 1991 a s vyšším důrazem na angažovaný přesah, než na chrlení nahrávek předvedla hudebně i vlastním nasazením neskutečně brutální set…čemuž odpovídalo i dění pod pódiem. Šílené vokální kreace a drsná i na žánr technicky nápaditá bubenická hra bojovaly o mou pozornost celý koncert, který se rovněž protáhl o přídavek. V celkovém dojmu nekompromisní, ovšem i ve všech ohledech poutavý nářez, který mohl fanoušek stejně jako od skotů zakoupit v nabídce kapelního merche v podobě nejen nahrávek a textilu, ale i názorových odznaků odrážejících aktuální světové společensko-politické dění.

Zvukovka OI POLLOI se poněkud protáhla, ovšem výsledek stál rozhodně zato. Koncert byl na mě už poněkud dlouhý, ale i tak se do něj nevešlo vše, co bych rád naživo slyšel. Jak s nadsázkou uvedl zpěvák a aktuálně již jediný zakládající člen kapely pamatující bod zlomu v roce 1981 Deek Allen: tolik hitů, a tak málo času. Průřez za pětačtyřicet let nabízel logicky i různé podoby tvorby kapely, na kterých se podílelo více jak padesát členů, od anarcho-punkových skladeb po ostré d-beaty nebo metalický punk či oi punk. Nechyběla pověstná komunikace s publikem v místním jazyce i v tomto ohledu lehce jazykově upravené refrény. Dále samozřejmě nechyběly nápisy na kartónech vybízející rozdivočelé publiku k řvaní hesel během skladeb, DIY přístup a samozřejmě i angažovaný obsah. Skvělý hudební zážitek!

Ve výsledku skvělý line-up naplnil očekávání, zvuk i organizace nerušily zážitek a drtivá většina kuřáků se oddávala své neřesti venku u ohně.

Grinch

Obscene Society 2026

Rok se s rokem sešel a pardubický Klub ABC hostil další ročník přehlídky extrémních kapel pod hlavičkou Obscene Society. O návratu této akce po několikaleté pauze nebo o kvalitním zázemí klubu nemá smysl psát, jelikož jsem se o tom rozepisoval v reportech z ročníků minulých dost dopodrobna. Co má smysl ovšem zmínit je první přizvání lidí okolo Noise Baru s jejich topovým vegan menu, které patří k absolutní špičce jídla i na Obscene Extreme Festivalu.

Za odpovídající a nijak nepřepálené vstupné dostal hluku chtivý fanoušek letos dvanáct kapel napříč extrémními kytarovými žánry. Jako každý rok probíhala diskuse o síle line-upu. Jestli byl lepší loni a podobně. Ovšem bylo to opět přesně tak, jak člověk od této akce očekává. Šance méně známým kapelám, zaručené skvělé formace a v hlavním čase kapely, ze kterých si sedneš na zadek…já si teda sednul.

Dost bylo omáčky a jak se teda vlastně hrálo? Akci odpálili ve tři hodiny odpoledne domažličtí vyznavači staré školy thrash deathu KRUSADIST. Pro mě doposud pouze blíže neurčený název z internetu/plakátů…a rovnou taková šleha. Zejména pokud si přičteš věk hudebníků a jejich historii. Na akci pokřtili s Čurbym debutní album, které si zatím vydávají na CD sami, ale dle mého názoru je dost zralé i na vinylové drážky. Středně dlouhé a kompozičně skvělé skladby jdoucí ruku v ruce se skvělým zvukem pro mě byly rozhodně největším překvapením letošního ročníku. O další příjemné překvapení se postarala následující kapela MAKRAB složená krom vokálu z bicích a kytary nejdivočejšího období legendárních T.O.O.H. Dle očekávání nervní grindová produkce, která se v loňském roce otiskla do stříbrného kotoučku s názvem “Útok na pýchu“. Technicky precizní, textově poetické a naživo naprosto devastující. Naprosto devastující byl bez debat i následný lékárnický recepis libereckých AMOCLEN. Pár počátečních tanečníků před parketem se rozrostlo v mohutnější mosh-pit. Magistři nasypali svůj tradiční set plný léčebných prostředků na různé neduhy a na pódiu se opět doslova utrhli ze řetězu…maximální nasazení, litry potu a jejich na první dobrou rozpoznatelný originální grindcore. Víc už obecenstvo zgrindcorovat dnes nešlo.

S distrem přijel letos pouze Richard z Lecter Music Agency se svým věrným parťákem a hudebním publicistou Láďou Olivou. Jejich nabídka i znalost nejen tuzemské scény byla bez debat skvělá. Mimo kapelní stolky byl na místě samozřejmě i merch OEF a Extreme print, jehož kvalita je pověstná a aktuální nabídka nejen kapelních, ale i filmových triček velmi lákavá. A pro případ únavy měli Amoclen v distru i nějaký ten medikament.   

PROLAPSED předvedli mohutný brutal death metalový válec s grindovými ostny, jak to umí pouze v Hlinsku. Kapela, která sází spíše na kvalitu než na kvantitu, jak s počtem nahrávek, tak koncertů lepila svým setem fanoušky k pódiu. Kvalita produkce nešla dolů ani s následujícím souborem. Všem dobře známe all star gore/grindcore komando SICK SINUS SYNDROME v rámci drtivého setu přiblížilo poměrně mohutnému publiku, až jsem se divil, jak se sál zaplnil, chystanou split nahrávku. Hudebně se dle očekávání jednalo o profi odsypaný patologický nářez pod vlivem uctívaných ikon žánru. Další grindovou nálož přivezli ne scéně velmi cenění ATTACK OF RAGE. Osobně jsem se na jejich set velmi těšil, protože jsem neměl možnost je poměrně delší dobu vidět. Očekávání byla do puntíku naplněna, jelikož ve třech spustili takovou smršť, až se ježily chlupy na zádech. Hudební matadoři z Trenčína v dnešním složení kytara, bicí a řev vydali sice poslední materiál v roce 2017, ale i tak se na jejich jméno rozhodně právem nezapomíná.

Veganská tortilla od Noise Crew spořádaná během příjemného povídání s mnoha přáteli napříč Českem z řad hudebníků, posluchačů, publicistů, vydavatelů byla TOP. Jen toho času na všechny bylo mezi jednotlivými koncerty, z nichž jsme vynechali s ohledem na delší dojezdovou vzdálenost pouze, ale i tak s těžkým srdcem poslední set PURULENT SPERMCANAL, vskutku málo.

Nová deska EXORCIZPHOBIA, která vyšla před několika dny, mě baví, baví mě dokonce až moc, ovšem během živé přehrávky mě skladby přišly prostě dlouhé. Možná to bylo už lehčí únavou nebo ještě nedostatečnou naposlouchaností, ale přišlo mi, že kapele občas dochází šťáva, a to i přes skutečnost, že jejich poutavý hudební styl vnesl do v rámci celkového line-up značnou míru osvěžení. Ovšem když jsme se rozhlédl, evidentně jsem byl v menšině. Francouzští gore nezmaři SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITIONS přivezli v rámci extrémní kanonády své nové album “The Macabre Voodoo Messiah…“. Třicet let na scéně a zkušenosti z mnoha kapel úročili na stagi ve velkém stylu…jen toho bylo tolik, že jsem se v tom i přes kvalitní zvuk poněkud ztrácel.

Následující trojice kapel vyvrátila do slova a do písmene všechny ty řeči o letošním slabším line-upu. Začalo to přehlídkou precizního brutálního death metalu CYTOTOXIN, který na stagi po tématickém intru mezi sudy s radioaktivním odpadem explodoval jako čtvrtý reaktor Černobylu, od jehož nehody pár minut po koncertu uplynulo čtyřicet let. Kapela i přes delší tracky dokázala zaujmout nejen precizní technikou, ale i komunikací s nadšeným publikem, do kterého se na pár koleček v circle-pitu vrhnul i samotný vokalista. Vynikající produkce, vynikající koncert.

Stejné pocity mám i z nejvíce očekáváného setu večera…no speed, no punk…SKITSYSTEM. Bez proslovů, bez efektů, bez divadla…jen krátká vzpomínka na Tompu a naprosto devastující přehlídka d-beatových hymen z alb, které doma uctívá každý fanoušek extrémní hudby. Za mě bez debat strop vál z první desky  “Skrivet I Blod, Ristat I Sten“. Tohle album jsem si po miléniu koupil na CD v bazaru a po cestě ze školy mi to v autobuse přes discman odpálilo lebku…dodnes si pamatuju ten pocit spojený s hudebním tlakem a v Pardubicích jsem měl taky, ostatně stejně jako jsem ho měl před pár lety na Obscene Extreme, když kapela spustila. Zježené chlupy na zádech, pivo za krkem, se synem v těsné blízkosti tohoto nekompromisního d-iktátu…TOP set večera.

Od německého tributu legendární britské death metalové partě Bolt Thrower s názvem SPEARHEAD jsem měl rovněž velká očekávání, která sice zpočátku naplněna úplně nebyla, ale jakmile se tahle mašině po pár skladbách naplno rozjela, nebylo úniku. Jsem vskutku rád, že jsem měl možnost živě vstřebat takto kvalitně podané fláky, které doma ostatně jako většina čtenářů občas protočím, jelikož jsou nesmrtelné.

Co napsat na závěr OBSCENE SOCIETY je značka kvality od výběru kapel, přes organizaci, zvuk, zázemí i catering pro fanoušky. Takhle se to prostě má dělat.

Grinch

Benefiční prasečák 9 – Azyl, Liberec, 21.11.2025

Benefiční putovní akce s výtěžkem směřovaným vždy na vybraný zvířecí projekt letos se svým devátým pokračováním doputovala konečně i do libereckého Azylu. Následující den se hrálo v obměněné sestavě v Trutnově. Vybraný projekt “Statek radosti“, což je záchranná stanice pro zvířata v nouzi obdržel díky organizátorům prasečáku, platícím i vystupujícím 17.310 Kč.

A jak to probíhalo v Liberci? Bylo to vskutku drsné, a to hned od prvních tónů. Na úvod s mírným skluzem crust grindcore z Trutnova ČLOVĚK V PLÍSNI. Nekompromisní diktát včetně představení de facto ještě novinkového split sedmipalce s Locura, kteří se v Azylu se svým rachotem ukázali rovněž nedávno. Kratší válce se stylově přepáleným vokálem plné zvratů nenechaly kámen na kameni. Ostatně jak v následující internetové diskuzi poznamenal jeden kamarád, tyhle lidi by neměli hrát nikdy první.

S následující kapelou, kterou jsem stejně jako Člověka v plísni po

klubech / festech již potkal a stejně jako Člověk v plísni je snadno zapamatovatelná díky svému názvu, jsem měl s ohledem na její produkci v line-upu trochu problém…ale chápal jsem personální propojenost s Kandar. Nakonec mi SPACE HAMSTER nejen sedl rozhodně více než na velké stagi na Death Coffee v Litoměřicích, ale i mi sic jiným pojetím extrému krásně zapadl do konceptu celého večera. S ohledem na produkovaný žánr se přítomní dočkali delších technicko těžce riffových pasážích, které minimálně mě vyjma základních biologických potřeb přikovaly k pódiu. Tohle si rozhodně budu muset naposlouchat z bandcampu stejně jako nedávno neprávem opomenuté modernisty Vanguard.

Vynikající pocit z akce umocňoval dále samozřejmě standardě skvělý azylácký zvuk i skvělé veganské jídlo od Vaspet. Tentokráte bylo navíc k dispozici tolik merche, že bylo problém jej vtěsnat do chodby před sál…a to včetně plyšových křečků nebo záhadných medikamentů od akci spolu pořádajících Amoclen.

Bubeník si mezitím jen trochu poupravil sestavu, aby naklepal grind jako Brno. Ano KANDAR, legendární domácí kapela vzešlá z dalších legendárních kapel zabývající se filmovou tématikou od Tromy po Švankmajera představila ke svému desetiletému výročí famózní line-up tvořený průřezem kompletní tvorbou čítající tři skvělá full alba s neskutečným vývojem kapely, jedno mini a jeden sedmipalcový split. Nevím, jestli se hrálo i ze sedmipalce, ale při pohledu do police zjišťuji, že na rozdíl od ostatních nahrávek jej stále nevlastním…můžete mi jej poslat?  Intro od Tromy, třeskutý grind, přátelská atmosféra, neurotické vály z poslední desky i překvapení v podobě nového válce z chystaného splitu s japonskými Kandarivas, kteří jdou s experimenty v grindu ještě dále a rovněž slaví deset let na scéně…skvělý koncert!

Vysoce nastavená laťka byla stejně jako azylácký rekord stage divingů (dosvadní držitelé rekordu God Mother) ještě pokořena vysokooktanovým setem německých grindcore nezmarů CYNESS. Marně jsem pátral v paměti, jestli jsem tuhle partičku viděl od mého prvního Obscene Extreme Festu v roce 2002, kde vystoupili ještě s původní zpěvačkou a Čurby zachytil část jejich setu na tehdy hodně rozšířený audiovizuální formát DVD. Těžko říct, ale jedno je jisté, ten koncert tehdy i teď, to byla jedna velká smršť, kde tekl pot a bohužel i s ohledem na promile některých účastníků i krev. Asi si čtenář řekne, že v článku nešetřím superlativy, ale za těch víc jak pětadvacet let, co jezdím po akcích, už jsem slyšel a viděl leccos…ale Cyness, kteří jsou na scéně úctyhodných pětadvacet let, to vzali pěkně od podlahy. Standardní a uchu lahodíci grindcore šel do výšin zejména pódiovou šou, která dokázala strhnout většinu přítomných. Zbytek (menšina) ustoupil do zadní části sálu sledoval tu melu. Tohle bych si rozhodně rád zopákl dříve, než za dalších dvacet let.

Recepis na bolístky i únavu z náročného večera vystavili s mírný skluzem místní léčitelé veškerých neduhů AMOCLEN. Co napsat? I přes pokročilou hodinu jejich set kopal. Stále pánové čekáme na kazetu s novým materiálem a těšíme se na další pokračování Bizarra.

Sleduj stránky Azylu, ať nepřijdeš o podobné akce a měj na paměti, že pokud seš homofob nebo tupej rasista / nácek, nejsi v Azylu vítán…a to ani na metalu.

Další videa z akce sleduj na mém YT kanálu.

Grinch

Sypanice do palice vol. 6 – Baronka, Litoměřice, 08.11.2025

Koncertní seriál “Sypanice do palice“ pod taktovkou litoměřické kapely Ludra odehrávající se v historických sklepeních města, tedy konkrétně v části náležící k minimálně celorepublikově provařenému klubu Baronka, je ještě před svým desátým pokračováním bez debat zárukou kvalitní muziky…s ohledem na pořádající kapelu zejména kvalitního grindu…letošní rok Sick Sinus Syndrome, Insistent, Contrastic, Amoclen, St. Mincer…loni Ingrowing, Pure, Průmyslová Smrt, Močový Khameni, Umbrella…a vždy samozřejmě pořádající Ludra…to je pro žánrového fanouška domácího grindu vskutku výživná porce.  

Letos se sice akce honosící se kapelou Sick Sinus Syndrome a konající se na den přesně jako před rokem včele s Ingrowing potkala termínově s žánrovou jednohubkou v Pardubicích, kde Needful Things slavili 30 let na grindcorovém kolbišti ve společnosti nejen domácích, ale i zahraničních veličin žánru včetně Rotten Sound…ale i tak bylo plno a kdo místo Pardubic volil Litoměřice dostal skvělé tři koncerty s velmi dobrým zvukem i organizací.

Jako první logicky na stage vyrazila domácí LUDRA, u které se čím dál více podivuji, že nejsou předmětem tahanic žánrových labelů o vydání na LP. Kapela disponuje doposud pouze CD a poněkud opomíjeným sedmiplacem, o kterých stejně jako o jejich koncertech zlé jazyky tvrdí, že se jedná o “Rotten Sound pro chudé“. Asi už jsem to tu psal, ale zvuková inspirace z metalového/grindového severu je sice jasná, stejně jako oblíbené kapely jednotlivých členů, ovšem přesto se nejedná o obyčejnou vykrádačku nebo kopírku, ale o autorský přístup hudebníků se zkušenostmi z předchozích žánrové splývajících nebo blízkých kapel čítající patnáct až pětadvacet let hraní.  Loňská nahrávka “Hysterie Doby“ se v rámci žánru i dnešních kritérií dá se sedmnácti minutami považovat za full album a věrně reprezentuje…na rozdíl od následující kapely…to, co člověk vidí a slyší z pódia. Metronomicky přesnou pumelenici s uchu lahodícím zvukem a optimální stopáží jednotlivých skladeb. Živě se energie nahrávky násobí, členové kapely se na pódiu hýbou a zpěvák Andreas se nebojí proniknout ani do kotle…ovšem merch Rotten Sound byl na pódiu zastoupen minimálně v padesáti procentech…náhoda?

Po trošku rozpačitém zvučení, které se nakonec velmi zadařilo a dalo vyniknout setu Ludry, o kterém se na pódiu objevili pražští hosté INSISTENT. Sestavu s Aničkou (Terminator X, Solitar) jsem měl možnost vidět a slyšet vůbec poprvé a na rovinu píšu, že i přes mírný odklon od tvorby na nahrávkách mě tohle vystřelilo z kecek. Ústřední dvojice kytar Dan a Petr (Destructive Explosion of Anal Garland a další) za zády od posledního LP kapely s Jurgenem (tolik místa tady na kapely není) a na mikrofonu právě s Aničkou se ohlédla hudebně krapet do minulosti a nasekala nový, na nahrávkách doposud nezaznamenaný, setlist staré žánrové školy s řadou extrémně chytlavých momentů. Ne příliš hluboko usazený vokál nádherně zapadl a doufám, že se už brzy zapadne jehla do asfaltových drážek s novou tvorbou…údajně prý na jaře. Zatím doporučuji rozhodně koncert.

Ještě do Vánoc by se však měl točit na gramci nový materiál SICK SINUS SYNDROME, kde rovněž udával a vlastně od začátku tohoto projektu, který se zlomil v plnohodnotnou a koncertující kapelu, udává Jurgen. Co napsat o této kapele, kde kytaru drtí Bilos a basu Harry…snad jen starý plesnivý a poctivý grindcore do sklepů…zde sklep byl a byl to strhující…jako vždy!  

Sleduj stránky Ludry a nenech si ujít akci Sypanice do palice vol. 7.

Další videa nejen z této akce najdeš na mém YT kanálu.  

Grinch

Rakva - Zdochlinári Utrpenia

Na slovenském MetalExpressu jsem četl, že kapela Rakva zní jako kdyby někdo pochoval Anti-Cimex a Aura Noir do společného hrobu a Wolfbrigade by tuhle posmrtnou kolaboraci exhumovali. Jelikož se to píše na médiu, jehož šéfredaktorka v kapele zpívá a hraje na basovou kytaru, budeme z toho vycházet.

Sestavu s uvedenou dámou, která sama sebe nazývá Mrtvolkou a hrála předtím ska, tvoří bubeník Miro, kterého můžeš znát nejen z legendárních mincecore úderníků Abortion, ale i z dalších kapel jako Infected Words, Angels Decay, Empyrion a mohl bych ještě nějakou chvíli jmenovat dále…a pak Necro z perverzního komanda Enema Shower na klasickou šestristrunku. Kapela vznikla v roce 2023 a o rok později vyvrhla šest písní zčernalého crustu pod názvem Zdochlinári Utrpenia. Letos jim materiál vyšel jako limitovaná kazeta v nákladu 100 kusů pod leprovým Bonesawer Records, který na nahrávce nejen vokálně hostuje, ale také mi ji vrazil do ruky na recenzi na letošním Obscene Society festu.

Kazeta černá nejen obalem, ale i plastem ukrývající pásek hraje po obou stranách v celkové stopáži cca patnácti minut. Textová náplň ve slovenském jazyce je neveselá jako vlastní hudební náplň…texty najdeš v bookletu…stejně jako základní info o nahrávání a promo fotku kapely. Špinavý zvuk, o který se postaral bubeník Miro, k nahrávce bez debat sedí. Baví mě šlapavý d-beatový rytmus utíkající do black metalových vichřic ve společnosti přeřvávajících se mužských a ženských vokálů. Skladby nejsou zbytečně dlouhé a každá má vlastní tvář, takže nuda nemá šanci. Hudebníci nedrží nástroje v životě poprvé, takže komponují s rozmyslem a hned v druhém válu nikam nespěchají a budují zlověstnou atmosféru, kterou se jim daří držet po celou dobu stopáže. Není se čemu divit, jelikož Mira i Necro mají nejednu zkušenost se zčernalým kovem a úročí je velmi dobře. Krom v daném žánru instrumentální vyzrálosti kvituju i práci s vokály.

Nahrávka v celkovém dojmu sice nepřináší žádné novum, ale má potenciál potěšit každou zčernalou duši, která se k ní bude zajisté ráda vracet.

Grinch

4/5

Extreme Nordic Meeting vol. 5

Extreme Nordic Meeting svým pátým pokračováním jen potvrdilo značku kvality ostatně stejně jako prostory libereckého klubu Azyl, kde Dominik (bicí Amoclen, Crow to Crow) tuhle hudební parádu opět pořádal. ENM vznikly jako živé přehrávky PV kapely MxWx (Mike Wazowski), kde Dominik rovněž držel bubenické paličky, a i po rozpadu MxWx stále zdárně pokračují s libovým zvukem a naštěstí stále slušnou návštěvností.

Jako první si na domácí půdě odmlátila svou premiéru nová kapela MOZGUS. S ohledem na viděné, a hlavně slyšené pevně věřím, že překročí pomyslnou jepičí životnost mnoha kapel vzniklých kolem Azylu, které se nedočkaly ani dema anebo zdechly hned po něm. MOZGUS tvoří lidí z Amoclenu a na první pohled nenápadná baskytaristka Terka, která krom lezení po horách zvládla i angažmá v dánských black metalových kapelách. Honza, který pořádá rovněž grindové koncerty zúročil v Mozgus své letité vokální zkušenosti z Amoclenu i Cock Brutality. Na kytaru najdeš v kapele Bróňu rovněž z Amoclenu a předtím legendární Crusher, jejichž třetí řadovka “Untearable Off Colossus“ je nedoceněný poklad domácí scény. Na bicí samozřejmě Dominik. Živě “pouze“ čtyři vály, jejichž stopáž mi zejména u jedné skladby přišla na samé hraně a další dva vály v progresu na chystané demo – těším se. Měly tam být Bathory, já tam slyšel začátek a čtyři roky staré “Komando“ Mayhem. Každopádně neurvalý blackened crust s mužským a ženským řevem, poctivou rozskřípanou kytarou, jedním z nejlepší regionálních bubeníků, opranýma džískama a slunečníma brejlema…to prostě chceš.

LOCURA z České Třebové se naopak držela až na jeden stopážní úlet striktně pod hranicí jedné minuty…místy i půl minuty. Směsice grindcoru a powerviolence na dvě kytary, které se jen taktak vmáčkly na azyláckou stage, mě vystřelila z kecek. Ještě teď mi zvoní v hlavě zvuk virblu. V rámci stop and go se naklepal kompletní materiál z letošního splitu s Člověkem v plísni a sáhlo se logicky i k materiálu na debutním ep z roku 2020. kapela neopomenula do své živé přehrávky zasadit ani závěrečný sampl z uvedeného letošního splitu. Sociálně kritické poselství jednotlivých válů bylo samozřejmostí stejně jako hraní pod antifašistickou vlajkou. Locuru poslouchej na bandcampu a jak se hrálo v Azylu, se mrkni na můj YT kanál.

Hudební krasojízda nekončila ani třetí kapelou, u které se stejně jako u obou předchozích nevyplatilo jít ani pro pití, protože bys přišel o půlku setu. Jako třetí to pěkně švédsky nasekala OBLAST. O téhle kapele se hodně píše a v Azylu nebyla také poprvé (report není z důvodu střídaní elánu a prokrastinace…byla doba prokrastinace). Trojici bicí, kytara a řev z Jihlavy najdeš na třech mikrostopážních kazetových páskách z dílny z Davosu, které nakonec vydal promotér Pepa z Na druhé straně řeky. Pepa má skvělý hudební vkus a sype to nekompromisně stejně jako Jihlaváci. Kolaborace extrémního hardcoru a grindcoru nepostrádala instrumentální a kompoziční zručnost, ale i potřebný tah na branku. Texty v českém jazyce najdeš stejně jako u Locury na kapelním bandcampu a videa z akce na mém YT.

Pogo, které se občasně při chytlavějších rifovějších pasážích mezi jednotlivými sypačkami rozjíždělo zastavila nadobro až liberecká premiéra další nové domácí kapely NYSA, která se hudebně tomuhle večírku svým instrumentálním post-hardcore metalem lehce vymykala. U kapely, která si odbyla premiéru minulý týden v děčínském Biograffu po boku legendárních M.A.C. of Mad (velmi mě mrzí, že jsem tam nebyl, ale akcí je tolik, že to prostě nedá stíhat). Pokud počítám dobře, tak to byl třetí koncert naprosto uhrančivého kompozičního souboru tvořeného dvěma letitými hudebníky (Wilda-bicí, Míra-kytara) a po strop narvanou dodávkou techniky, která jejich živé hraní vrství a uzavírá do hypnotických smyček trhaných údery sofistikované bubenické hry…uf. Vše v kouři a scénu dokreslujících světelných efektech…uf. Tohle je těžké popsat slovy, to se prostě musí zažít před pódiem na vlastní uši i oči…i když ten závěrečný stroboskop byl na ty oči až moc.

Čtyři kapely, čtyři skvělé koncerty, jasná poselství akce…díky!

Grinch

Attack of (Dis)harmony

Aby toho Levi neměl málo, tak ke hraní a vydávání vymazelných hudebních nosičů se svojí moderní death metalovou úderkou Origin Of Infinity, vydávání neméně vymazlených hudebních nosičů tuzemských kapel, které neprávem zapadli prachem, pod hlavičkou Dead Maggoty Production a kompletaci nejen tuzemské tvrdě kytarové scény, obnovil po dlouhých třinácti letech své promotérské choutky pod hlavičkou Attack of (Dis)harmony.

Nový start, nový klub. Komorní prostor děčínské Garáže, kde to má těžké nejen zvukař, ale i fanoušek, kterému není jedno, že stojí vedle nácka nebo idiota, co oprozuje maldý holky…pořád ovšem tenhle klub patří k těm více friendly, protože město původní kapely Ortel a metalové scény hnědší než toaleťáky po koncertu Gutalaxu, skýtá mnohem větší doupata. Ale dost keců a pojďme se podívat, jak se pořadatel a kapely poprali s tím, co mohli ovlivnit.

Startovalo se na osmou, což rozhodně vítám, protože starty na desátou s pravidelným skluzem nejsou pro přespolní kvůli nočním přejezdům úplně v topu. Vstupenka se dala pořídit za částku v podobě existenčního minima pro pokrytí nákladů na akci. Letitý a poměrně zkušený regionální zvukař vytáhl z aparátu i prostor klubu, co se dalo. Na místě byl merch vystupujících kapel, jen to distro Dead Maggoty Production prostě chybělo…kór když jsou aktuálně venku takové pecky, jako druhá deska šumperských náladotvůrců Dying Passion a limitovaném LP nebo CD reedice famózních domácích muzikantů Denet, T.M.A. a dalších.

Jako první se na plakátový start rozběsnili na stagi česko-mexičtí gore grindeři PATHOLOGY INFECTION, které jsem měl možnost vidět letos už na jednodenním metalovém festivalu v nedalekém Varnsdorfu. Z klubového koncertu mám de facto stejné dojmy jako z venkovní stage. Kytara, basa, bicí automat a nekonečné množství přátelského přístupu k fanouškům. Koncert rozhodně neurazil, ale zároveň nenadchnul. Zato česko-německá parta PIKODEATH mě vystřelila z kecek. Energetický, variabilní a technicky precizní přesto adekvátně surový mix thrashe, grindu a death metalu valil z pódia s neskutečnou intenzitou. Lopi je showman každým coulem, takže se nebál nejen do publika, kde si odvážní mohli s kapelou zařvat kus skladby, ale i na pódiu ukázal a de facto i celá kapela, že s deskou Insane neskutečně vyrostli. Před solidně zaplněným klubem a s velmi dobrým zvukem se jim hrálo logicky skvěle a já si konečně doplnil do sbírky LP edici jejich poslední desky Killed By Silence, kterou jsem měl doposud pouze na CD.

Melodičtí death metalisté z německého Chemnitz NIHILYSM dokázali bez debat kompozičně i instrumentálně zaujmout. Jejich set byl po předchozích a grindem ošlehaných vystoupeních neskutečně svěží…ale poměrně dlouhý. V záplavě melodií a delších skladeb jsem se začal ztrácet a jejich show pro mě začal docházet dech. Publikum se sice stále dobře bavilo, ale méně někdy znamená více a zpoždění následující akci pořádající kapely tomu také moc nepřidalo. Každopádně jako poslechovku tuhle kapelu, se kterou se setkal vůbec poprvé, nemůžu než doporučit.

Večer ostatně stejně jako pořadatelská pozice patřil bez debat Origin Of Infinity, tahle kapela má ve všech ohledech nato, převzít otěže regionální metalové scény. Ať se na tenhle původně studiový projekt, který neměl moc koncertní ambice podívám z jakékoli strany, nelze nic vytknout. Sestava je tvořená skutečně z vyzrálých muzikantů, kteří si v ustálené sestavě sedli jak na stagi, tak kompozičně. Kapelní label to netlačí na sílu a kvantitu, ale precizně s důrazem na každý detail (i když tam Vaškovi na tom ípku chybí hřbet). Koncert byl skutečně jedna velká hudební radost…moderní, technický, adekvátně metalově zlý nářez zahalený mlhovačem…nekompromisní…bez přídavku…TOP!

Co napsat na závěr…nebuď nácek, nebuď debil, choď na koncerty a kupuj merch.

Grinch

Návrat děčínských večírků pod taktovkou Attack of (Dis)harmony

Koncert kapely ORIGIN OF INFINITY a jejich hostů pro milovníky tvrdých žánrů. Název "Attack of (Dis)harmony" navazuje na kdysi pořádané koncerty v Děčíně kapelou NEKROLOG / Dead Maggoty Productions. Poslední uskutečněná akce s číslem VI byla v roce 2012 v klubu BIOGRAFFS. Přijďte se pobavit a podpořit kapely!!!

PIKODEATH (Liberec)
death/ thrash/ grind
https://www.facebook.com/Pikodeath
https://www.instagram.com/pikodeath_official

NIHILYSM (Chemnitz / DE)
melodic death metal
https://www.instagram.com/nihilysm_band
https://www.facebook.com/nihilysm

PATHOLOGY INFECTION (Jaroměř / CZ-MEX)
death / grind
https://www.facebook.com/PathologyInfectionOfficial
https://www.instagram.com/pathologyinfection_official

ORIGIN OF INFINITY (Děčín)
modern death metal / deathcore
https://www.facebook.com/originofinfinity
https://www.instagram.com/origin_of_infinity_band

Jízdní řád:
20:00 Pathology Infection
21:00 PIKODEATH
22:00 Nihilysm
23:00 Origin Of Infinity

Tentokrát kapely startují již v 20hod !!!
Bar Nad Garáží je otevřen již od 19hod !!!
 

Death Coffee Party vol. 13 (2025)

Litoměřice, areál výstaviště, METAL + HARDCORE + DEATH + GRIND | PEACE + LOVE + BEER + FRIENDS…již šťastně po třinácté. Osobně jsem tu “pouze“ po páté v řadě, ale rovnou přiznávám, že jsem si tuhle akci v průběhu těch pěti let velmi oblíbil. Optimální množství lidí na příjemný zatravněný areál s množstvím klidnějších míst k oddechu nejen v podobě řady laviček, udržovanými toaletami a prostornou jídelnou v krytém pavilonu výstaviště představuje vskutku pohodové dva dny. Když si přičteš bezplatný kemp pár desítek metrů od areálu a nižší stovky metrů od kryté stage, která pojme pod střechu nejen vystupující kapely, ale vždy i všechny návštěvníky a prostor pro prodej merche účinkujících, máš prostě TOPku, jelikož za headlinery letos i v letech předchozích, by se nemusel stydět ani velký festival typu Obscene Extreme. Dvaceti osmi kapelám v letošní soupisce vévodily kultovní německé grindové komando GUT nebo známé hardcorové partičky WORST, DEEZ NUTS a IN OTHER CLIMES. V letech minulých např. SUFFOCATION, ROTTEN SOUND nebo HAEMORRHAGE.

Začátek festivalu v pátek 1.8. sice propršel, ovšem s ohledem na obří stan s dřevěnou podlážkou, ve kterém se hrálo, to vůbec nevadilo. Stejně jako před měsícem na Obscene Extreme festivalu pomalu zjišťuju, že je kratší, nebo mírný déšť snesitelnější než úmorná vedra…navíc jak praví lidové moudro, neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Páteční program od dvou do dvou zahájili před pomalu se rozrůstajícím publikem skvělým hardcorovým setem UNSOLVED CASE. Žánrovou variabilitu akce, držící se v úvodu uvedených i na textilních krásně vyvedených páskách vyšitých tvrdých kytarových žánrových mantinelech, naplnili maďarští PEDIATRICIAN. Jejich rychlý goregrindový gig s krvavými maskami mě bavil rozhodně více než z nahrávek a u coverky od mocných Mortician jsem si poklepal i nožkou. S průrazem slunce skrze mraky vybalili starou death metalovou školu SECTESY. Hrály se novinky i do setlistu znovu zařazené věci. Mezi jednotlivými koncerty bylo opět dost času na oddych, což mě opět naprosto vyhovovalo, jelikož prohlédnout na místě přítomná distra nějaký čas zabralo. Příjemným překvapením pro mě byli následující INNERSPHERE, kteří po trošku ostýchavém začátku předvedli strhující moderní melodickou metalovou šou. Další modernisté s jménem DEVINE DEFILEMENT dorazili z Islandu a nasekali brutální death core slamming řezanici s dvěma mocnými growly. Nehorázný diktát. Letos mají venku nové album, které rozhodně doporučuju k poslechu. 

Stejně jako při koncertech jsem si pochutnal i v jídelně. Tradiční samotnými pořadateli navařené vegan/vegetarián rizoto v DIY duchu a výborná káva byly doslova za lidovku stejně jako samotná vstupenka na festival, kterou si v předprodeji mohl koupit za 1.000 Kč na oba dva dny. Na místě za 1.000 Kč na den a za 1.500 Kč na celý program. Jídelna nebyla samozřejmě opět jen o jídle, ale byl zde prostor pro další kapelní merch a běžely zde na plátně rozhovory s vystupujícími kapelami střídané s jejich klipy. Death metaloví EPIDEMIC SCORN předvedli tradičně velmi dobrý set. Tihle Němci ví jak na to, technika jdoucí ruku v ruce s brutalitou, a navíc Johnova čeština…ta povýšila set na vskutku friendly úroveň. Friendly atmosférou se ostatně pyšní celý festival, kde jsem letos zaznamenal poměrně velký počet dětských fanoušků, ke kterým měli ostatní fanoušci, a i kapely samotné naprosto skvělý přístup i ohled…pokud si tedy nevzal své dítko na vystoupení mexických URTIKARIA ANAL, že jo. 

Francouzští hardcoráci IN OTHER CLIMES odehráli bez debat nejlepší set dne. Vysokooktanová jízda s poctou Ozzymu, řvaním s fanoušky do mikrofonu, s wall of death a plným stanem v pohybu. Takhle si představuju hardcorový koncert. Známí indičtí GUTSLIT zahráli dle očekávání metronomicky přesnou řezničinu s bdm valivými pasážemi. Na rovinu přiznám, že jedni z headlinerů festivalu, a to australští DEEZ NUTS mě živě moc nebavili. Zvuk sice nebyl nejlepší a jeho největší slabinou byla zbytečná hlasitost během celého festivalu, ale tady to trčelo přímo z živé přehrávky kapely, která neměla na hardcore žánr prakticky žádný náboj. Do hry mě ovšem vrátili, po obscénní tancovačce mexických gore šílenců URTIKARIA ANAL, naplno bosenští URBAN INSTINK, kde jsem se pouze ze začátku setu pral s nahallovaným zpěvem. Jinak kompozičně i živou přehrávkou výborný hardcore s monstrózně nazvučenou basou. Stejně monstrózní byl i pro mě dnes poslední, i když line-up uzavírali až následující CHOCKED BY OWN VOMITS, set domácích thrasherů REFORE, kteří v Litoměřicích, stejně jako asi předtím i všude, předvedli, že na to Wackenu byli oprávněně. Rify, kytarová sóla, energie tryskající z pódia…radost tohle slyšet i vidět.

V sobotu se hrálo už od pravého poledne, takže byl čas pro probuzení se v kempu vyrazit i krátce do města. Počasí se vydařilo, takže před prvním setem v podání brutálního death metalu BINGUS TORNADO, přišla na řadu ještě točená zmrzlina. Tahle parta, ve které jsem zaznamenal lidi ze Search for Destroy, to zvládla i přes dostatek času za dvaceti minut. Následná porce brutality INCEPTION OF FALL byla nejen technická i notně progresivní a narozdíl od klipu v jídelně, kde se promítaly na plátně nejen klipy, ale i rozhovory s vystupujícími kapelami, se jednalo o čistě instrumentální věc. PIKODEATH následně předvedli energický thrash/death/grind set v jehož závěru se nebál Lopi s mikrofonem do publika. Od alba Insane má tahle Česko-německá partička nehorázné grády. Stan se pomalu plnil a další variabilní, tentokráte ovšem moderní, porci extrémní muziky nasypali do lidí INVEINS. Kvituju zejména závěrečný v hořících kostelech odsypány black metal. 

Početně publikum rozpálili do běla CRIPPLED FINGERS. Svojí energickou šou navázali na včerejší In Other Climes a do svého hardcoru nacpali ještě další hudební příměsi burcují lidi do circle pitu nebo wall of death, do kterých se zapojili neohroženě i samotní hudebníci. Celý mocný set byl zakončen skokem do publika. Naprosto profi přesto živelně…neuvěřitelně tahle kapela vyrostla od dob jejich pořádání jednodenních hardcore metalových festivalů v České Lípě. Britští vyznavači exploitační kinematografie v kostýmech á la sadističtí vrazi z flicků z kultovních 70. let nasekali porci extrémního grindu, která mě naživo mírně zklamala. Z desky mě BASEMENT TORTURE KILLINGS baví teda o dost víc a nepomohla tomu ani skvělá pódiová šou včele Millie Crampton vyvrhávající vnitřnosti z plyšového medvídka přímo na stagi. FLESHLESS zahráli s novým bubeníkem a DARKFALL předvedli porci australského melodického death metalu. 

Na akci se opět ukázali všechnu tuhle nádheru pořádající ANIMEN TORMENT, u kterých mě stejně jako u předchozích Crippled Fingers překvapila změna v sestavě. Početná domácí fanbase, support nejmladší příznivců i kvalita moderní death metalové produkce pěkně zatřásly s hracím stanem a další wall of death byla už jen třešničkou na dortu. Němečtí kultovní GUT složili set z nových temných věcí a starých nesmrtelných fláků, kterými svůj optimálně dlouhý koncert završili. Žádné keci, žádné zbytečné divadlo, pouze grind, který naprosto ovládl celý festival. Tohle byl pro mě headliner od jeho odhlášení na soupisce a koncert to jen potvrdil. Brazilští hardcore úderníci na akci tofužel nevystoupili, jelikož počasí zhatilo jejich let do Evropy. Osobně doufám, že příští rok provětrají hrací stan svým hardcorem amerického stylu. Delší čekání na populární indonéské brutalisty DEADSQUAD se vyplatilo. Technická, leč přímočarou brutalitu nenarušující smršť byla vskutku příjemnou tečkou za letošním kafíčkem. Kdo odjížděl z výstaviště až ráno anebo zvládá noční přejezdy lépe, dostal ještě další tři kapely.

Pokud bych měl dva dny v Litoměřicích zhodnotit, můžu jen napsat, příští rok přijeď v termínu 21.-22.8. na čtrnáctý ročník, stojí to rozhodně zato.

Parádní fotky z akce najdeš opět na stránkách Jardy Creeda. 

Grinch