úterý 29. ledna 2019

Novej titul u Support Underground: MARTUROS - „Nameless“ (TZ)


Po poměrně hektickém thrashovém a deathovém závěru loňského roku, nasazujeme na startu toho letošního poněkud mírnější tempo, kdy během pár dnů pomůžeme na svět debutové fošně prievidzských melodiků Marturos!!!
Velmi nadějná formace v čele s charismatickou zpěvačkou Maggee připravila vskutku vytříbený materiál, který potěší nejen ucho, ale i oko nejednoho fanouška, libujícího si v žánrech s odkazem na osmdesátá a devadesátá léta minulého století.
Kapela roste neuvěřitelným způsobem a je nám opravdu velkou ctí, že se nakonec rozhodla spojit aktuální etapu svoji existence právě s našim skromným podnikem.
Debut bude obsahovat rovných 10 skladeb a (ne)ponese název Nameless.

01. Angel of Life
02. Nameless
03. Liar
04. This Way Leads Somewhere
05. I'm Lucifer
06. Midnight Dreams
07. It's not me
08. This is not a Song, it's Crying for Help
09. Superheroes of Tomorrow
10. The Magican

Music & Lyrics by Marturos
Recorded, Mixed and Mastered by Whatever Studio, Peter Kravec Studio

Cover Artwork by Marturos
Graphic Design by Lukáš Prskavec
Photo by Jakub Masár, Jozef Halgoš, Lukáš Marjov

MARTUROS:
Maggee Marturos - Vox
Matúš Minich - Drums
Roman Kevický - Guitar
Adrián Rajnoha - Guitar
Juraj Ondrejmiška - Bass

Bandzone: https://bandzone.cz/marturos
Facebook: https://www.facebook.com/marturosofficial/
Instagram: https://www.instagram.com/marturosofficial/
E-mail: marturosofficial@gmail.com



Novinky z tábora STERCORE


Slovenští modernisté STERCORE sázejí stejně jako spousta kapel na klipovou prezentaci, která tvoří pojítko mezi sběrateli fyzických nosičů a konzumenty mptrojek…prostě klipy maj dosah a dosavadní úroveň klipovek z novodobé tvorby kapely je poměrně vysoká. Ať už se jedná o stejnojmenné video k doposud poslednímu full „ETERNAL SUNLIGHT“ a nebo k singlu „BROTHER“, který zřejmě s aktuální klipovou věcí "DELIRIUM" najdeme na další řadové desce, která by mohla teoreticky spatřit světlo světa ještě v tomhle roce. Osobně nejsem velkým fanouškem metalové moderny, ovšem kvalitní kapely z tohoto ranku si poslechnu velmi rád a Stercore patří mezi ně…jen by konečně, když se objeví na plakátu ve středních nebo severních Čechách, mohli skutečně vystoupit a ne koncert nakonec odvolat.


čtvrtek 24. ledna 2019

Agnosy - nová deska a koncert v Praze


Agnosy vylezou co nevidět s novým albem. LP s názvem „When Daylight Reveals the Torture” bude v devítiletý historii anglický kapely teprve třetí nahrávkou, ovšem už podle ukázek, se bude jednoznačně jednat o důstojnýho zástupce dvou ultimátních fošen „Traits Of The Past“ a „Past The Point Of No Return“, který by měl mít každej vyznavač danýho žánru doma v polici. Dvanáctipalec vyjde v kooperaci Profane Existence a Scream Records. Další důležitou informací je, že tahle libovka vystoupí na Fear Festu 2019 v Modrý Vopici, kterej letos rozpálí Prahu doběla 24. a 25. května.



neděle 20. ledna 2019

Novinky z tábora Baestien


Několik vět: 

1.Nějakou dobu byl od nás klid a makali sme na nové desce , která vyjde opět u Alerta Antifascista records (někdy v průběhu roku).
2. V březnu jedeme tour s Antisocial Skills.
3. Parádní plakát dělal Daniel Goliaš, který je s naší kapelou spojen takřka od začátku a je to takovej náš miláček. Tímto mu moc děkujeme.


Roman




Insistent - Cursed (klip)


K parádní nahrávce, parádní klip…pražští grindeři Insistent loni vypustili svou debutní nahrávku  „Serenity Of Suffering“ ve formě splitu s bratry v grindu Бут…no a dneska k ní přihodili klip ke skladbě „Cursed“. Dodávám, že v klipu má prsty Sultan Sade ze S&M Project, takže čekej náhul ve všech směrech, nejen v tom hudebním.



Nový LP finských Medeia


Jako alternativní, když slyšim tohle slovo, většinou mi to evokuje spíše kapely z toho nejhlubšího ug opravující si kytary emerickou páskou, kompozičně kloubící často na první dojem neslučitelné hudební žánry a vystupující s často zakrytými obličeji někde v průjezdech či squatech mající minimum informací i fotek na svejch profilech. Tak u finských Medeia tlačící alternativu (v jejich pojetí) do smrtícího kovu to tak vskutku není. Je to band na profi úrovni mastící moderní podobu death metalu se vším možných včetně goth kláves i s goth klávesačkou. Zbrusu nová velká deska „Xenosis“, která mě ke kapele přivedla je dost slušná, poměrně technická a s hutnym zvukem nabízí deset tracků, který ocení zejména posluchač, kterej nerad konzumuje subžánrový nahrávky, který máš problém od sebe v podstatě něčím rozlišit. Dnešní scéna je vskutku přehlcená a pokud se pořád dokola přetřásaj velký jména a jména, který jsou aktuálně v kurzu, unikne ti dost věcí…třeba tyhle Fini…nebo mě v nedávný době američtí smrtonoši Arsis, na který jsem kápl stejně jako na Medeia až po x-tý velký desce. Smělě do poslechu youtube kanálu obsahujícího celý novinkový album, který se dočkalo LP podoby na domácím labelu Playground Music Oy. PS. Na youtubu najdeš k nový desce i klip.


Mučení se sexualním podtextem v podání Sadomagickal Seducer


Znepokojivá, vulgární, dehonestující samotný gró lidskosti…taková je po všech stránkách debutní deska kanadských Sadomagickal Seducer. Těžko říct jestli tohle poselství nejen v samotný muzice, ale i v grafický a textový náplni, skrývá hlubší smysl a nebo jen pokračuje v samoúčelnym šoku, kterej znáš třeba od GG Alina. Každopádně je jejich tvorba čerpající z death/black/doom metalu zabalenýho do post/noise/punk kabátu svým způsobem pro posluchače, nebránící se nějaký ti disharmonii či zpětný vazbě, děsně podmanivá a v jistých ohledech může tvořit návyk zejména na BDSM večírcích s nepřebernym množstvím úchylek a narkotik.




„As the sun fall from the earth
We shed our inhuman form
To roam for the perfect prey
Unwitting victims of bloodthirsty monsters

We'll possess them, bend them to our will
Seduce the wives and mistresses
And rejoice as we drink the blood
Of a thousand generations“

Čtyři tracky na stopáži čtrnácti minut v podobě dvanáctipalcovýho LP s maximálně sleazy přebálkou  i samotnym názvem vyšly tenhle měsíc na britskym labelu Crypt Of The Wizard, kterej se stejně jak muzika Sadomagickal Seducer nebrání rozmanitosti ani žádnýmu experimentu.

„Cold water makes you flinch
Feel the clamps gripping tight
Metal teeth percing bite
Electricity trough your every inch

Testicular torture, will make you talk
Frying your nuts until you can't walk
Spill the beans or it'll keep you suffering“


Decultivate + Lakka = Domluva


Řádění misanthropickýho hardcoru DECULTIVATE, kterej udělal svým DDD (debutovým, devítiminutovým, dvanáctipalcovým) epkem „Milovat“ na scéně pořádnej poprask a krasojízda neocrustu LAKKA vyústily v grindovou personální kolaboraci pod jménem DOMLUVA.


DECULTIVATE je pořádně špinavej extrémní hardcore s kořenem v roce 2015. O dva roky později přichází na řadu první demíčko na kazetě. Osobně jsem se ke kapele dostal až s humbukem kolem loňskýho epka „Milovat“, který vyšlo na domácím labelu Pushteek (narovinu, co vyjde na Pushteeku, nemůže bejt špatný). Set na kultovním OEF mě osobně jen utvrdil o kvalitách kapely, takže jsem si ji ihned šoupnul dohledáčku a tobě radím to samý.

LAKKA je naopak čistá a velmi emotivní práce v ranku neocrustu a emotivní hardcoru. Tahle kapelka vznikla po ukončení činnosti KACZYNSKI, jejichž jediná nahrávka a to split LP se nesmazatelně zapsala do historie domácí hardcore punkový scény. K trojici hudebníků z KACZYNSKI se přidala zpěvačka Marie (znáš z Mazinerie - hardcore punk art fanzine) a týpek z emotivního hardcoru TOUFAR (loňskou desku Toufar taktéž rozhodně doporučuju). V týhle sestavě bez okolků vystřihli demíčko, u kterýho ti spadne čelist.

Projekt DOMLUVA se představil živě 19. Ledna na pražské akci „Lidstvu smrt, psům život III“ a jeho krátkej záznam pořídil tradičně Karel. No a jak to bude s Domluvou dál, se necháme překvapit.


Další kolaborace kanadských Nervous Impulse


Pomalu se stává pravidelností, že kanadští Nervous Impulse přicházejí každý rok se zajímavou víceméně grindovou kolaborací, kde se občas blejskne i česká kapelka. Počátek všeho se datuje do roku 2012, kdy vyšlo CD-r „Way Grindcore Noise Decay!“, kde se Kanaďani podělili o stopáž nejen s malajskými Selfmadegod, ale i prakticky domácími Onanizer a Hovadah. V roce 2017 vyšlo split „Atomic Grind 3 Way“ s ukrajinskými Epicrise a domácími Rubufaso Mukufo. V roce 2018 „Grind Cuts 4 Way“ s německými Japanische Kampfhörspiele, ruskými Meat Cutting Floor a ukrajinskými Brud. Letos z kraje roku spatřilo světlo světa dílko „The Daily Grind“, kde se o tři destítky minut dělí Kanada se Švédskem (ANÜS) a Francií (UNSU). Osobně na všech nosičích považuju tracky Nervous Impulse za nejzajímavější část stopáže, jelikož kvalitní produkci kapely pokračující od parádních plnohodnotných alb „Enough for Dementia“ a „Time to Panic“ naprosto žeru. Všechny nahrávky jsou na bandcampu.


sobota 19. ledna 2019

Novinky z brněnskýho tábora Ratpack


Brněnští hardcore punkeři navazují ihned z kraje Nového roku na dva roky starou debutní desku „Negative State Of Carol“ novým plnohodnotným počinem „Mor“. O singlu, který tahle deska v rámci tracklistu obsahuje, jsem už loni něco málo psal, ovšem stále platí dané…jedná se o poměrné zvláštní pojetí hardcore punku s dalšími hudebními vlivy disponujícím zejména nespoutanym punkovym duchem a i přes poměrně početnou a zručnou muzikantkou sílu potřebnou žánrovou neučesaností. Český a v rámci žánru nezbytně angažovaný texty jsou samozřejmostí. Jinak kapelka má venku i další klip k výsypu „Slušným čechům“, který tvoří závěr nový desky. Vše najdeš na bandcampu – návštěvu rozhodně doporučuju!


Debut Meat Spreader na LP


Polskou allstar gore mašinu Meat Spreader asi není potřeba bůhví jak podrobně představovat. Borci z kultovních polskejch kapel jako Dead Infection, Squash Bowels, Neuropathia nebo The Dead Goats o sobě dali pořádně vědět v roce 2016 epkem „Excessive Consumption Of Human Flesh“ a následně živě v dalším roce na jedinečném OEF. V roce, kdy se bleskli na uvedeném festivalu, se dočkalo jejich EP i dvanáctipalcové s-side verze. Rok na to se nejen představili s dalším materiálem na parádním trojsplitu s Haemorrhage a Hemdale, ale došlo konečně i na plnohodnotnou desku „A Swarm Of Green Flies Over The Rusty Pot“, která má potenciál vystřelit tě z kecek. Debutová full fošna je prozatím k dispozici prozatím pouze na CD, ovšem už teď si jí můžeš na LP předobjednat u polského labelu Behind The Mountain Records.


neděle 13. ledna 2019

Benefice pro Mateřídoušku


Benefiční koncert pro Mateřídoušku netřeba představovat. Za dobu existence odehrálo 45 kapel a předalo se přes 200.000kč.
Letos nás navštíví:
Hadem pro měho Munga(Garage Noise/Chodov)
DPK (Grind Core/Most)
Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay(Death Grind/Brno)
NEW HATE FORM(Experimental Metal /Liberec)
Purnama(Death Metal/Liberec

FB event

ESM ‎– nESMysl

ESM ‎– nESMysl

Šestá řadová nahrávka Eine Stunde Merzbauten (dále jen ESM) s příznačným názvem pro člověka žánrem nepolíbeným „nESMysl“ je další více než hodinovou várkou zvukových experimentů Radka Kopela a zde jeho tří kumpánů. 

„nESMysl“ v podobě tří stop vzniklý v roce 2017 je opět netradičním počinem. Ať už se na cédko podívám ze strany jeho fyzické podoby, kterou tvoří dvanáct verzí ručně dělaných obalů s barevnými booklety taktéž různých verzí či ze strany vlastní hudební/zvukové náplně. Na stole mám první verzi, která je doslova protkaná slovními hříčkami, ostatně jako první zvuková stopa „HlasSlova (Slabý text)“, kde tři interpreti nabízejí na osmi minutách různě se přes sebe překrývající slovní hříčky, který je velmi obtížné rozklíčovat, jelikož jedna teze mizí pod tezí jinou leckdy hraničící s jazykolamem nabitým odbornými termíny. Jednotlivé teze/výroky/úryvky pocházejí dle autorů z blíže nespecifikovaných recenzí a článků. Ostatně tyto postupy nepoužili ESM ve své tvorbě poprvé a zřejmě ani naposledy…jelikož i hlasivky logicky vylučují zvuk a záměr hlavního interpreta je tvořit hudbu/zvuk za pomoci všeho, co je schopno zvuk za daných okolností vydat. 

Další více než půlhodinovou kompozicí je už instrumentálně ruchová záležitost „Svět L.O.M. (Volná improvizace na blikající světlo)“, která vznikla dle dovětku v závorce. S ohledem na tvorbu popírající standardní hudební postupy…pokud použiju „esemácký“ terminus technicus, tak se o parytmy dělí klasické, zde samo notně zefektované nástroje, bicí, basa, kytara s hlukovou hradbou z kompresorů, ekvalizérů a dalších mašinek v danym žánru nezbytných. Abych pravdu řek, tak během pazvuky nabitý půlhodinky se nemám vskutku čeho chytit, možná blikající zářivky a ruchů jejího startéru…zřejmě v souladu s autorským záměrem. 

Prakticky obdobně jsem na tom u závěrečné hlukovky „Žlivě/Mrdvě v studiu Pon Terex (Neomezující výrony bez nápadu)“, jejíž dvě části okupují další půlhodinku tvořící závěrečný štych celé nahrávky, která je opět pouze pro velmi úzké či velmi „oupnmájnd“ publikum. Jeden můj přítel, který krom lásky k obnažování se během svých performací a rozlévání své moči po okolí, hoří i láskou k žánrům jako jsou noise, freejazz, industrial a dalším, kterými je ostatně prošpikovaná tvorba ESM, je vždycky zvědav, co na další počin Radka Kopela a jeho kumpánů v hluku, napíšu…bude zřejmě opět zklamán, jelikož se prostě nechytám, ať se snažím na závěrečné kompoziční duo podívat z jakéhokoliv úhlu pohledu a rozklíčovat zmutované nástroje, zde basa a akustická kytara, pohřbené pod hlukovou hradbou…006…s nervy drásajícími impulsy evokující chvílemi přestřelku ve Star Wars, rozladěné rádio či policejní majáky na autě utopeném x metrů pod vodou…066…spodní táhlá hluková hradba mi evokuje nepříjemné pocity a marně vzpomínám na sci-fi biják, kde jsem měl u soundtracku pocity prakticky totožný…666. 

Oněch 68 minut ponechávám opět s ohledem na stále přítomnou nekompetentnost zcela bez hodnocení a ty to ber spíše jako pozvánku do hudebního světa, kde se na pravidla nehraje…leckdy záměrně či leckdy v rámci momentálního nápadu. 

--/5 

Grinch 


S ohledem na smazání obsahu webzinu, do kterého jsem dříve přispíval, přikládám moje "recenze" na dva ze tří počinů, který Radek Kopal vydal v roce 2016 a to „E.S.M.“ a „ByloNebyloRybaNaruby“ 


Eine Stunde Merzbauten – E.S.M. (2016) 

Na tuhle recku jsem se potřeboval fest dostat do stavu „oupenmájd“, což s ohledem na produkci Eine Stunde Merzbauten jde bez podpůrnejch prostředků ve formě ředidel, různej halucinogenů a kopy bez předpisu nesehnatelnejch léčiv poněkud hůřeji. 

Eine Stunde Merzbauten (dále jen E.S.M.) je spolek virtuózů disharmonickýho freestyle jamujícího v hlukový hradbě z kompresorů, ekvalizérů a dalších mašinek, který si možná viděl (pokud toto čteš, tak i bez újmy přežil) ve změti kabelů na stole při noisovejch setech, který v dnešní době víc než dřív doplňujou hudební akce napříč žánry. 

E.S.M. však nejsou kluci z garáže, který čapli několik efektů a k tomu řežou lešenkou do radiátoru, cesta k výslednýmu, „čistýmu“ zvuku totiž započala již v éře kapely, kterou minimálně dle názvu zná většina lidí motající se kolem undergroundový scény. Řeč je samo o Napalmed…kapela, která začala v roce 1994 šířit svou hlukovou zkázu za pomocí klasických nástrojů (basa, bicí) a následně v průběhu dvaceti doplnila (někdy zcela nahradila) tyto standardní nástroje za vše, co hudebníkům nejen znělo, ale i za to, co se dalo ozvučit, jak uvedl Radek Kopel v jednom z rozhovorů… různý železa, kovy, plechy, pružiny, dřeva, umělý hmoty, sklo, vodu, kameny, mixér, elektroniku, mikrofony, efekty, hlasy, samply, smyčky, nahrávky, poloplaybacky, předtočený pásky a další. Útlum Napalmed po úctyhodných cca 147 (dle discogs, předpokládám, že výčet není úplný) dal prostor pro vznik Eine Stunde Merzbauten (léta páně 2014), jejichž druhou řadovku mám právě na stole. 

Deska nesoucí název kapely samotný je pokračování vyústění cesty Napalmed, obsahuje notnou porci freejazu, kterej není hudebníkům úplně cizí (viz. party japonskýho hosta na albu Noisax Jazzostrial Fractamental, který vyšlo ještě pod Napalmed v roce 2008), porci nezbytnýho industriálu, ke kterýmu vzhledem k prostředí, kde hudebníci začali tvořit, měli inspiraci na každym rohu (sami v tomto prostředí inspiraci uvádějí, s Napalmed dokonce vystoupili živě v Národní Technické Knihovně v rámci výstavy Střeva měst) a noisu s uvedenými subžánry se jednoznačně pojícím. 

Nejsem buhví jakej znalec daných žánrů, stejně jako jsem nebyl vzhledem k svýmu hudebnímu zaměření ochoten ani schopen prozkoumat veškerá zákoutí tvorby Radka Kopela, tudíž tuhle recku ber spíše jako pozvánku do světa, kde „to“ nestojí na věcech, jako jsou rytmus, melodie nebo harmonie. 

Téměř osmdesátiminutovou nahrávku (to už je pořádná porce) má na svědomí nejen zmíněněj Radek Kopel, ale další dva hudebníci, kteří tvoří pevnou páteř E.S.M. K této nahrávce si přizvali hosta, jehož houslový party prohnali efektem místy k nepoznání. Desku tvoří pět kompozic, kterym vévodí čtyřiceti tří minutová kadence saxofónovejch tónů deroucí se skrze jádro plné zvuků kovu. Tuhle věc z obou stran pevně svírají elektronické smyčky se zmíněnýma zkreslenýma houslema. Nahrávku ukončují dva noisově pojatý tracky (v jedné stopě), který ti nejspíš při vyšší hlasitosti udělaj z mozku kaši. 

Cédko vyšlo pod vlastním vydavatelstvím ve dvou verzích. V té limitovanější ještě v několika barevných variantách loga a názvu alba na papírové pošetce, která kromě vlastního nosiče, jehož potisknutá strana přímo vyzývá k nastražení uší, obsahuje vloženou kartu s infem o nahrávce, jejíž provedení je stejnou hříčkou s posluchačem jako muzika samotná. 

Nemáš-li strach, ponoř se do tónů mostecka, ovšem měj na paměti, že si byl varován. Desku si dovolím i přes několik opakovaných poslechů ponechat bez hodnocení, jelikož k němu opravdu nejsem kompetentní. 

--/10 


Eine Stunde Merzbauten – ByloNebyloRybaNaruby (2016) 

Noisovej teror na posluchače nikdy nekončí. Radek Kopel se svými Eine Stunde Merzbauten (dále jen E.S.M.) tasí již pátou řadovou nahrávku. Nedávno sis mohl přečíst recku na „sejmtytl“, kterej představuje druhou fošnu E.S.M.…tím pádem je trojka a čtyřka stále v procesu těžkých kovů, kompresů a noisovejch smyček. Kdy se tituly z těchto zákoutí vynoří, je otázka spíše pro Radka samotnýho a nebo pro pološílenýho odborníka na nekonveční fyziku, jelikož čas prostě za jistých podmínek ohneš. 

V minulý recce…ehm spíše přiblížení ti tvorby E.S.M…jsem se zaměřil na kořeny uskupení v podobě hudebního teroru značky Napalmed. V tomto článku se zaměřím spíše na aktuální podobu tvorby v rámci E.S.M., kde o tvý uši svádí souboj klasickej noise, industrial a freejazz. 

Takže tu máme pátou nahrávku E.S.M., kde hlavní roli hrajou nejen zmíněný subžánry (zde zejména noise a freejazz) překračující hranici hudby jak ji většina lidí vnímá, ale i DIY přístup k tvorbě a vydávání nahrávek samotných. Album „ByloNebyloRybaNaruby“ spatřilo světlo světa v loňském roce ve dvou provedeních v celkovym nákladu 500 kusů. Dvě stě kusový promo vydání, který mám právě na stole tvoří stříbrnej kotouček zabalenej do papíru formátu A4, kdy vkusný poskládání evokuje název stop 3-99 „JsouDveVeciNaSveteCoSmrdiJakoRybaAJednoJeRyba“. Přední strana obsahuje logo, který vidíš na přiloženym obrázku. Zadní strana obsahuje nezbytný info o nahrávce rozdělený do tří dílů, z nichž první dva tvoří samostatný stopy s názvy „KdybyBylyVPrdeliRyby“ a „NemuselyByBytRybniky“. Oba tracky tvoří záznam z živáku „LiveAtRybaNaruby“, což je z nahrávky ostatně znatelný (potlesk a děkovačky v závěru stop). Třetí díl, jak je již uvedeno, tvoří stopy 3-99 s tim šílenym názvem nesoucí jména převážně „Untitled“. Kompletní stopáž tedy obsahuje opět více než sedmdesát minut hluku. 

Jak jsem už psal minule. Tvorba E.S.M. je výsledek zrání a experimentování uskupení Napalmed, kde bylo v průběhu dvaceti let tvorby a experimentů na téměř 150 nahrávkách dost času vyladit formu, zvuk i intenzitu aktuálních E.S.M. do formy, kterou můžeš slyšet dnes. Prvotina z roku 2014 s názvem „7305“ zamotala hlavu nejednomu posluchači i recenzentovi a přišla jako oznámení „král je mrtev, ať žije král“, které nastolilo veškeré hříčky, které posluchač tvorby E.S.M. od začátku jejich řádění podstupuje. Pokud si žádnou hříčku nezaznamenal, přečti si ještě jednou předchozí odstavec. „7305“ je tedy jeden z prvních pěti zástupců hudebně nehudebních představ E.S.M. a v projektu hostujících hudebníků. 

Tyto představy se samo promítaj i do týhle nahrávky, kde nejdřív probíhá ve stopáži necelej dvaadvaceti a čtrnácti minut záznam z živýho běsnění ve stylu ságo versus stolek plnej kompresorů, ekvalizérů a dalších mašinek v podání páteře kapely samotný. Zbytek je již studiová práce ve stejné sestavě, kde už trojice hudebníků pracuje s dalšíma nástrojema i „nenástrojema“. Bohužel k bližšímu rozboru a hodnocení jsem od poslední recenze stále „nedorost“, jelikož se mi do těchto žánrů ani přes několik živě viděnejch setů a poslechů několika interpretů nepodařilo stále dostatečně proniknout. 

--/10

sobota 12. ledna 2019

Mörkhimmel / The Tower

Mörkhimmel / The Tower

Dát na jednu desku tyhle dvě kapelky, je už jistou formou záruka libovýho hudebního zážitku. Minimálně pro mě pražští Mörkhimmel udělali na scéně pořádnej rozruch svým třetím počinem „Zloskřivec“. Koho tehdy neubyla rákoska z Hellsoundu k smrti, jede tuhle kapelu od tý doby jak brousek o černou kosu. Podobně jsou na tom i doomoví The Tower, kteří mě kdysi nejen zničili svým koncertem v Liberci, ale i následně kazetovym demíčkem, ve kterym měl stejně jako v CD verzi tohohle splitu prsty L'Inphantile Collective.

LP verzi blackened crustujícho death metalu svádějícího vyrovnej souboj s doomovou tryznou vydalo stejně jako u předchozích dvou mörkhimmevskejch jízd domácí vydavatelství Insane Society Records. Grafickým zpracováním přebálky CD nosiče, kterej mám právě na stole, Mörkhimmel přistupují na hru The Tower, takže na minimalistické zpracování s důrazem na textový obsah a hudbu samotnou.

Ke skladbám, který překládaj obě kapely po třech kouscích, vyjma mörkhimmelovské vyhrávky „Na úpatí černého kopce“, která je předzvěstí zlověstnýho štychu „Řeka“, najdeš texty v bookletu v jazyce kapelám vlastním – Mörkhimmel v češtině, The Tower v jazyce anglickém. Titulní cover samo koresponduje s neveselou, zde i lehce psychedelickou hudební náplní, na kterou přistupují ve svym závěrečnym štychu i Mörkhimmel. Instrumentální vyhrávkou disponují na desce i The Tower, tudíž jejich část bookletu obsahuje texty jen dva. S ohledem na tvorbu doomařů, je vyhrávka samo v délce skladby „běžné“ kapely a její místo na desce je ještě podstatnější, ale o tom později.

Mörkhimmel nahrávali opět v Hellsoundu, s jejich zvukem jsem neměl nikdy problém a nemám ho ani zde. Zmíněná vyhrávka ovšem vznikla tak trochu DIY v bytě jednoho z kytaristů. The Tower to upekli taky na profi úrovni v pražskym studiu Profesional Sound a zvukově jsem stejně spokojenej jako na jejich debutu.

Po hudební stránce rozhodně nezklamala ani jedna z kapel. Mörkhimmel přes svůj standardní kompoziční projev v podobě „Pravidel hněvu“ zpočátku zdánlivě nenabízejí nic nového. Ale ono tomu úplně zas tak není, samo zůstává zachováno nejen kvalitní otextování, chytlavý a technicky zmáknutý kompozice (ale jen pro černý duše) i bravurní Slávkův vokální přednes, ovšem na druhou stranu Mörkhimmel pronikají do tajů detailismu zde tvořenýho užitím větší míry melodičnosti, což se díky dvěma kytarám daří na výbornou. V muzice jsou samo opět cejtit hardcore punkový kořeny kapely…asi nejvíce v následujícím štychu „Mlýn už zase mele“. Uvedená vyhrávka „Na úpatí černého kopce“ tvoří nejen krásnej přechod k závěrečnýmu štychu „Řeka“, ale společně s ním pak tvoří i pomyslnej most k splitovýmu parťákovi The Tower. Kapela tím opouští svoje území středních temp a vrhá se po proudu řeky za zvuku zatraceně živýho lámání kostí i žabích chorálů k tempům pomalým. Je to na kapelu, jak bych to nejlépe vystihl, nečekaný, ovšem je to silný a zatraceně podmanivý…v celkovym dojmu s textem prostě TOP.  

Kovadlina odklepe další pokračování doomový jízdy The Tower, kteří si sami sobě debutním demíčkem nasadili laťku zatraceně vysoko, ovšem už po pár minutách skladby „Bloody Fields“, je jasný, že ona laťka se dolu vskutku dávat nebude, jelikož všechny trademarky týhle domácí parádičky zůstavají zachovány a navíc přichází na řadu i nějaký ten přídavek. Tvorba kapely posluchače doslova postupně obklopí a udrží ho po celých sedmnáct minut, který pouze jemně naruší kratičké intro a outro k další skladbě „To The Sea“, která je ještě podmanivější než úvodní štych. Decentní porce psychadeliky staroškolského doom metalu čpí nejen ze samotných kompozic, ale i z vokálu, který svými polohami kraluje stejně jako na demu. Pomalý tempa proložený vyhrávkami přinášejí po zneklidňujících Mörkhimmel zdánlivé utišení…ovšem do té doby, pokud se posluchač nezaměří na texty, které se hemží bitevními vřavami. Podmanivost…ano podmanivost je prostě to slovo nejlépe vystihující tvorbu kapely, ať už se jedná o zmíněný vokály, kytarový vyhrávky nebo celkovou stavbu kompozic. Prostor The Tower i prakticky celé desky ukončuje instrumentální „A Path to Solitude“ za pomoci klávesových nastrojů jako dozvuků z toho nejlepšího, co může domácí ug scéna nabídnout…přesně ten okamžik, kdy seš s nahrávkou zatraceně spokojenej.

Žádnej zbytečnej nátlak, žádná křeč. Oboum kapelám to šlape (em…jedný šlape a druhý spíš nádherně plyne). Obě mají osobitej ksicht, díky kterýmu je na první poslech rozeznáš od kvanta dalších. Jejich tvorba nemá slabý místo a ani po týhle desce si je ze svý domácí TOPky rozhodně nevyřadim.

5/5 pro všechny černý duše

Grinch

PS:

S ohledem na smazání obsahu webzinu, do kterého jsem dříve přispíval, přikládám moje dobový recenze na „Zloskřivce“ a na demíčko The Tower, o kterých byla výše řeč.

Mörkhimmel - Zloskřivec (2012)

Tohle album se mi do rukou dostalo již před nějakým časem, poslechl jsem ho, líbilo se, ale po té jsem ho založil mezi řadu dalších. Až po poptávce na recenzi Zloskřivce oprašuji a opět si ho užívám. Mörkhimmel nejsou na scéně žádnými nováčky, jejich historie sahá až do roku 2007 a Zloskřivec je jejich čtvrtým počinem včetně demo nahrávky. U zrodu kapely se objevují fanouškům podobné tvorby známá jména jako Mass Genocide Process a Beton. Rané kloubení D-beatu a old skull blacku přerostlo díky změnám v sestavě hudebníků z dalších známých a kvalitních spolků jako Dread 101, Guided Cradle, Thema Eleven, See you in Hell či Mother k metalickému zčernalému punku právě na Zloskřivci.

Obal zřejmě inspirovaný hororovým počinem The Rite je dle mého zatraceně povedený a k muzice se prostě a jednoduše hodí. Teď malinko předběhnu a tasím jedno mínus, což jsou podle mě anglické texty. Nevím, jestli jsem tolik ovlivněn česky zpívajícími spolky, ale tady mi angličtina, ač s dobrou výslovností, nesedí.

Sedmi skladbové album, jehož jednotlivé vály se drží v průměru na čtyřech minutách stopáže, otevírá právě anglicky zpívaná věc Insomnia. Po zpěvákově zvolání „Insomnia“ se tahle zčernalá mašina začíná pomalu rozjíždět a pokud smícháte výše zmíněná jména s kapkou Bathory, dokážete si představit, čím mořím ušní bubínky. Skladba se táhne ve středních, místy až sludge tempech a posluchač se pomalu, ale jistě začíná topit v bahně noci, kde se jen tak nevyspí…den je poté pouze iluze šílenství (vyňato z textu). Zvuk je bravurní, doslova pekelný…ještě aby ne, když pochází ze studia Hellsound. Jednotlivé nástroje opravdu vynikají a zpěvákův projev lahodí mým uším (kdyby chrlil česky, ukvík bych blahem). Skladba i přes působící jednoduchost nabízí řadu zvratů a hráčských vyhrávek. Místy blackové kytary, v nahrávce řežou dvě společně, s těžkotonážní basou zabalené v chrastivém soundu, navíc před zručným bicmanem, který se občas nebojí přitlačit na pilu, zajišťující hudební zážitek pro fajnšmekry. Druhý zářez Nothing, rovněž in ingliš, je parádní old skullovkou, ze které na posluchače dýchne vskutku nepříjemný pocit marnosti a to nejen díky textové stránce, ale i celkové výstavbě skladby. Vál nemilosrdně srazí úsměv i zapřísahalému optimistovi a já už začínám blahem lehce kvíkat…proč jsem tehdy jen tu desku tak rychle odložil? Ve válu bych vypíchl zejména vokální projev a kytarovou hru. Třetí věc Zítřek beze mě, mě už posílá do kolen. Zpěvák se pouští i do black metalového skřehotu za doprovodu psychedelické kytary a skladba se valí a valí… Kapitola končí, list je dopsán, kniha končí, zítřek beze mě (vyňato z textu). Čtvrtý song láme album v polovině a opět se na chvilku vracíme k angličtině ve skladbě Dark Sky, kterou osobně považuji za vrchol alba. Neuvěřitelně podmanivá věc, a to zejména díky excelentní kytarové hře. Převládající pomalejší tempo za zlověstného vokálního projevu a výborné kytarové hry si zasluhuje právem opakovaný poslech a mráz se podepisuje nejen na sněhových vločkách zmíněných v textu, ale i na mých zádech. Pátá skladba krásně navazuje mluveným proslovem a sludge „Dotek medůzy“ se pozvolna valí vpřed a její zlověstnost podpořená dvěma vokály dává válu neuvěřitelnou sílu…sahá to až k hranicím nekonečného a nesnesitelného žalu lidstva (vyňato z textu). Zde se jedná přesně o místa, kde vítám vokální projev v českém jazyce. Předposlední vál Hromada mrtvých krav, je asi nejznámějším songem z desky díky youtube, protože výňatek z textu - děsivá krása, krása rákosky, kdy každý její konec tě může ubít k smrti - nabyl statutu jisté kultovnosti. Co se týče hudební stránky, už bych se jen opakoval, protože vše již bylo napsáno. Zlo je relativní a Bůh zabíjí bez rozdílu (vyňato z textu). Poslední zářez Tunica Molesta jen umocňuje beznaděj celé desky a D-beatovým rytmem šmrnclým blackem posílá posluchače v „nepříjemné košili“ na hranici mezi oblaka kouře za zdvojeného vokálu. V závěrečním válu dostává hodně prostoru basa, jejíž kovový zvuk sápe tělo na kusy (vyňato z textu).

Znovu si pokládám otázku, proč jsem tehdy album odložil a jsem vskutku rád, že poptávka po recenzi mě jej donutila oprášit. To samé můžu směle doporučit všem obdobně činícím a těm, kdo nemá s Mörkhimmelem žádnou zkušenost poradit, ať to urychleně napraví.

9/10

The Tower – Demo 2015

Poměrně mladá pražská doom metalová kapela The Tower (založeno 2012) o sobě dávala vědět hlavně po klubových akcích. Na začátku letošního roku jsem měl možnost navštívit jeden z jejich koncertů a odnesl jsem si pouze pozitivní dojmy stejně jako z poslechu nahrávek umístěných na bandzonu kapely. Již v té době viselo ve vzduchu kazetové zpracování taktéž na bandzonu zveřejněného demáče, který spatřil světlo světa předminulý měsíc v duchu DIY release za pomoci pražských L‘ infantile collective.

Bílá kazeta zabalená ve strohém černobílém bookletu s logem na lícové straně představuje typickou dostačující jednoduchost dávající důraz hlavně na hudební obsah nosiče, který disponuje dvěma delšími vály na obou stranách nahrávky.

S muzikou čtyř hudebníků (dvě kytary, basa, bicí) už to tak jednoduché není…zde pouze v pozitivním slova smyslu. Čtyři vály se stopáží motající se od pěti do téměř devíti minut naprosto přesně vystihují to, co si představuju pod pojmem doom. Posluchač, pokud má naposlouchané nějaké starší žánrové nahrávky, mi dá zajisté zapravdu. Extrémní downtempa s depresivně laděným do čistých poloh zasazeným vokálem umocněným hallem koketují s optimální dávkou psychadeliky. Při poslechu se posluchač ocitá vskutku o několik dekád zpět v čase a vychutnává si velmi podmanivou jízdu, která i přes více než půlhodinovou stopáž jednoduše k uspokojení hudebních choutek na jeden poslech nestačí.

Uvodní vál Messiah si jede těžce stereotypní lajnu, kterou lehce narušují decentní kytarové vyhrávky a v poslední minutě tento depkoidní zával doslova trhá monstrózní basovka s další parádně nazvučenou kytarou. Blood of the Romans pokračuje v nastoleném, neskutečný tlak na posluchače s řadou hudebních parádiček (kytarový wah pedál, vynikající práce s vokálem opět evokující bandy o několik dekád zpět). Ovšem zde nastupuje gró, kterým si mě kapela získala na první poslech a tím je zakomponovaná neskutečná chytlavost sestavená sice z jednoduchých, ale o to funkčnějších a pospolu držících prvků gradujících přes sólovou kytaru k samotnému vynikajícímu závěru válu. Tohle z hlavy jen tak nedostanete.

Po otočení kazety přichází doom v pravém slova smyslu, bolestivé, naléhavé, místy plačtivě a velmi podmanivé. Opět parádní kytarová práce oživující depresi umocňují stereotyp. Monstrózní downtempa dotažená na krev hrubším vokálním projevem. Libové melodické linky. Doslova lahoda. Finální vál Ageless Slumber po znepokujícím šepotu jdoucí ruku v ruce s nesmělou kytarou valí další monstrózní downtempa s kytarovou hrou na pomezí melodičnosti a psychadeliky. Šepot přecházející do murmuru, se kterým band na druhé straně nahrávky pracuje, podtrhuje celkově démonický nádech finálního zářezu, stejně jako na poměry celé nahrávky poměrné zrychlení potoků bahna, bolesti, beznaděje a utrpení se jménem The Tower. Jelikož se finále odehrává v rychlejších tempech, více ožívá i bicí baterie.

V rámci ranku opravdu vynikající nahrávka, která si posluchače dokáže omotat kolem prstu a na nějaký čas si jej zotročit. Myslím, že zde není na místě v čemkoliv srážet body. Na demíčko od Grinche zcela oprávněná jednička s hvězdičkou.

10/10

Další várka "brutal punku" v podání W.A.B.


Španělský dis-beat/punkový duo W.A.B. se po delší době hlásí o slovo s dalším singlem/videoklipem „Police Attack“, kterej je opět syrovou a údernou výpovědí o dnešní době. Opět se jedná o další track z chystaný desky "...and kill the worms", která už měla vyjít v loňskym roce. Osobně se na tuhle věc ovlivněnou spolky Discharge, GG Allin nebo Celtic Frost (jak dvojice Drake Brenno a Aleksa Kaos uvádějí na svejch webovkách), docela těšim.


Nová deska polských Embrional


Polští Embrional navázali letos zkraje roku na perfektní desku „The Devil Inside“, jejíž grafiku a hlavně i hudební náplň by jí mohla závidět kdejaká death metalová kapela. Novinková věc „Evil Dead“ je sice o pár tracků a logicky i pár minut kratší, ovšem hudebně jede pořád první ligu death metalu, kterej je dostatečně brutální, hudebníma postupama extrémně znepokojivej a démonickej jako hrom. Necelý čtyři desítky minut čtyři hudebníci servírujou vskutku bravurně. Nahrávka je k dispozici v digitální podobě na youtube i bandcampu (kde je v nabídce ke koupi i blíže nespecifikovaný CD). Od koho a jaký se nakonec dočká fyzický podoby, se necháme překvapit. Pokud to dopadne jako u „The Devil Inside“ na LP pod rukama Hellthrasher Productions a na CD pod rukama Old Temple a dalších, bude se jednoznačně jednat o zástupce nejlepší kolekce smrtícího kovu letošního roku!




Immortal Souls Productions/Melancholy Pessimism/death grind


Slovenskej Label Immortal Souls Productions, aktivní zejména v předminulé dekádě, s druhým dechem po boku Slovak Metal Army před několika lety, vystrkuje opět růžky v rámci žánru, který je mu prostě vlastní. Jedná se reedici prvního alba od Melancholy Pessimism „Recompense To Saints“, ke kterýmu v podobě double CD label přidává prozatím (?) poslední album kapely „End Of Vermin Nations“. Samo budou i nějaké bonusy a remastrovaný zvuk. Tenhle double disk určitě potěší všechny fanoušky kvalitního death/grindu.


Bližší info nejen o uvedený nahrávce sleduj na FB profilu labelu.


čtvrtek 10. ledna 2019

Human Humus - The Obligatory Struggle


Druhý zářez slovenských Human Humus s názvem „The Obligatory Struggle“ je už nějaký pátek venku (přesně od OEF 2017). Vysypalo ho české vydavatelství L'Inphantile Collective v podobě stříbrnýho kotoučku ve standardní jewel case krabici. Recku jsem na uvedenym fesťáku slíbil Ossiemu a konečně můžu tenhle slib splnit se slovy…lepší někdy, než nikdy.

K recce jsem se po posleších nahrávky (a že byly fakt boží), rozhodl přistoupit jako čtyři ranaři z Popradu, který tohle album nahráli…tzn, bez zbytečnejch servítek, ovšem s dostatečným rozmyslem a smyslem pro danej žánr, kterej ostatně patří do mojí kytarový TOPky. No, možná i právě proto se vyhnu zbytečnejm přirovnáváním jedenácti vysooktavejch kompozic, který na dvaadvaceti minutách těží i z dalších extrémních žánrů.

The Obligatory Struggle je, jak jsem už uvedl, druhou full nahrávkou kapely, kterou vyjma osm let starýho ípka a ještě o rok staršího demáče upekli borci v domácím MF studiu. Úvodní rozehrávka „Bureaucratic Poetry“, která se svýma dvěma minutama patří k nejdelším skladbám na albu, poskytuje posluchači dostatek prostoru k seznámení se zvukem, kterej správně chrastí a díky bohu není žádnej křišťál. V následujících kompozicích až na drobnou výjimku se stopáží striktně pod dvě minuty, už kapela odhaluje všechny svoje silný zbraně – zběsilost nejen v instrumentální (tady i střední tempa čpící power violencem mají oktany v červenejch číslech), ale i vokální stránce dílka (jedovatej scream, takovej ten správnej angry HC projev, hrubší growl a dochází i na „Haemo dávící se voc“). Uchopení zvuku není na úkor čitelnosti jednotlivejch nástrojů, takže si lze bez nějakýho krčení obočí vychutnat řadu kulervoucích postupů, který sice člověk už někde slyšel (třeba Rotten Sound, Isacaarum, ale i Cerebral Turbulency a mraky dalších, ale jak jsem se zařek, přirovnávat nebudu), ale tak jak je kompozičně a zvukově servírujou HH, si je i tak náramně užije. Sakra, má smysl psát vůbec víc, než jen to, že je to prostě vynikající grindcore album?!

Asi nakonec jo, protože prostě nerad něco odbejvám a vůči týhle nahrávce by to bylo vskutku nefér. Mezi sypanicema, kterýma se vskutku nešetří, sázejí popradští těžký rify, u kterejch ač si není jeden jistejch, jestli to ujíždí víc do death metalu nebo hardcoru rozhodně není potřeba plakat nad dvaadvaceti minutama promarněnýho života, protože se to s ohledem na kompoziční stránku jdoucí ruku v ruce s GC/PV agresivitou zvrhne rázem na čtyřiačtyřicet minut nebo minut šestašedesát. Já jsem přetáh s přehledem dvoustovku a nějak mi to dojem z nahrávky pořád nekazilo (asi jako u nových Whoresnation). Skladby i přes kratší stopáž maj vskutku co nabídnout. Spousta výletů i inspiraci z příbuzných extrémních žánrů včetně zatraceně špinavýho rocknrollu „Violence Priest“. Žádnej track není pitomina, vše je vyšperkovaný k maximální spokojenosti včetně vyváženejch zvratů, který i když jsou dostatečně úderný, maj naštěstí daleko do nějaký nehezký křeče. Nasranost z řady věcí vyloženě prýští, třebas „The Executors (of Unquestionable Authority)“, což není s ohledem na textovou stránku desky žádný div: „The world is closed place to live. No safezone to hide to from global events. Cannot save/load game when fatal error is done. The struggle continues. The Obligatory Struggle“. Tyhle pocity kvarteto ještě umocňuje nervově drásající kytarou v „Bounce About (Yourself)“ či nějakým tím vazbeníčkem. Nevesele působí i žánrově přesně zařazenej černobílej přebal a booklet, který maj snad největší kouzlo při závěrečnym sludge marastu „Alarm“.

Předtím než dám albu plnej počet, což si podle mě prostě zaslouží, i když prakticky nenabízí v podstatě nic novýho, doplním, že všechny texty jsou v bookletu. Album lze taky poslechnout na bandcampu HH.

5/5
Grinch

Nová deska Hellknife na spadnutí


Němečtí metaličtí crusteři Hellknife zveřejnili obal z chystaný desky "Dusk of Doom", na jejímž vydání se bude podílet i domácí label Phobia Records. Kapela slibuje dis-beatový šílenství a jestli neuhnula z cesty, tak tomu s ohledem na poslední zářez „Decimated to Ashes“ z roku 2017, nejspíš tak i bude. Nahrávka vznikla v Fredrik Nordström at Fredman Studio v Gothenburgu, odkud pochází zvuk takových custy ikon jako jsou Wolfbrigade či Skitsystem.




pondělí 7. ledna 2019

That Night We Regret od Teething


Španělstí grindcore hardcoráci TEETHING maj na svým kontě další zářez a tím je doslova a do písmene pokračování nařachaný full desky „We Will Regret This Someday“ (z obalů obou desek si složíš postavu maskota Ralpha) v podobě jednostranýho dvanáctipalcovýho epka „That Night We Regret“. Na vinylu se jako na full desce podílel i domácí label Dead Heros Records, kterej novinkový ep vypustil v kolaboraci nejen s labelema Grindhead Records, Toilet Teeth Records (Austrálie a Švédsko), ale i kapelou samotnou. EP obsahuje šest dle očekávání HCxGC kompozic, který jsou samozřejmě nařachaný. U kapely je zvykem, že ve spolupráci s řadou vydavatelství připravuje vskutku parádní verze svejch nahrávek. Takže jsme se opět dočkali pizza boxu (limit 50 kusů), obsahují nejen dvanáctipalec, ale i CD, který samostatně vyšlo u polských Selfmadegod Records (s bonusem v podobě osmi live cover verzí od Hatebreed), kazetu se stejnou hudební náplní jako CD, triko a akční figurku maskota Ralpha, kterýho můžeš znát z obalů kapely a kterej provází kapelu od začátku její tvorby…prostě takovej grind-hardcore Eddie. Samostatná CD edice u Selfmadegod Records je v prvních sto kusech v červený cd krabičce. Samostatně můžeš u Abusive Noise Tapes koupit i uvedenou kazetu. Ale dost keců, běž si to pusit: https://teething.bandcamp.com/

neděle 6. ledna 2019

CBF v sobotu pokřtí svůj debut!


Už nějaký ten pátek se podobné info nese undergroundovými kanály, ale vzhledem k stále vyšší aktuálnosti není podobného připomínání nikdy dost ... 

Na začátku prosince loňského roku se mladé pražské komando dočkalo vydání digipackové emise debutového alba nazvaného Malvarma, které bude slavnostně pokřtěno 12.1. na tradiční akci FishFest 2019 + Křest alba Malvarma, konané na ještě tradičnějším místě MusicClub Modrá Vopice.

Digipacková emise bude u této příležitosti oficiálně doplněna i emisí vinylovou, takže svoje choutky budou moci ukojit i případní nadšenci a sběratelé jediného opravdového hudebního nosiče. 

K tanci a poslechu zahrají tyto umělecké skupiny:

19:00 - 19:30 Refore
19:50 - 20:20 Deadly Sadistic Experiment
20:45 - 21:30 CBF - Coldblooded Fish
21:40 - 21:48 Grindis Khan
22:10 - 23:00 EXORCIZPHOBIA

Akce probíhá za podpory Coffeegrinder.

Těm z Vás, kteří se na akci nedostanou je plně k dispozici naše distro, kde si už od dnešního večera můžete vinyl předobjednat. 


Support Underground

Crippled Fox (Hu) * Kajse//Kajto v LBC


Naposled když hráli Crippled Fox v Liberci (2015) jeli poslední tour kapely a potom se rozpadly. Naštestí se dali zas dofromady a opět drtěj parádní fofr trash. S nimi zahraje naděje liberecké punk scény Kajse//Kajto. Tak si to nenech ujít a doraž, i v neděli může bejt večírek.



Crippled Fox - Thrashcore/Fastcore - Maďarsko
https://crippledfox.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/crippledfox/
https://www.youtube.com/watch?v=vnkAuusjehg

Kajse//Kajto - Metal/punx - Liberec
https://kajsekajto.bandcamp.com/
https://bandzone.cz/_100674
https://www.facebook.com/Kajsekajto-338141479915811/

Konzert se uskuteční v prostoru na konci Široké ulice

EDIT 7.1.2019 - POZOR! ŘEŠÍ SE ZMĚNA TERMÍNU!


Techničtí brutalisti Bloodtruth v Orthodoxu


V pátek 18. 01. 2019 rozdrtí Farářovu Sluj aka Klub Orthodox v Mladé Boleslavi italští techničtí brutalisti Bloodtruth, jejichž loňská deska „Martyrium“ na Unique Leader Records drtí vše, co ji přijde do cesty. Desku poslouchej ZDE. Na akci dále vystoupí v rámci společného turné IN SANGUINE VERITAS 2019 další italové Demiurgon, kteří taktéž nešetří na brutalitě a technice. Domácí support obstarají pražští thrash-deatheři Kolos.


Pozor, v Bolce se jedná o jedinou zastávku na turné v ČR!