06. 12. 2022 – Casualties, N.V.Ú., Just War

Liberecký Bunkr ke konci letošního roku nabídl řadu punkových chuťovek. Jednou z nich byli Casualties, kteří si na začátku prosince v rámci svého EU/UK tour připravili pět zastávek v Čechách ve společnosti N.V.Ú. a Just War.

Akce ve všední den začala na čas a tenhle vydařený punkový večírek odpálila pražská stálice JUST WAR. Tenhle parádní punk, kde mysl i ruce jednotlivých hudebníků vede více či méně Lemmy doprovázel v tomto prostoru taková jména jako Total Chaos nebo Acidez. V Liberci se také nejednou ukázali v Azylu, takže tady byli prakticky jako doma. Zvuk se bez debat povedl, ostatně stejně jako průřez dosavadními nahrávkami kapely. Nejvíc jsem docenil věci z debutní desky “ Situation Normal Still Fucked Up“ a živě mě teda dost bavily i věci ze splitu s italskými Call The Cops, se kterými kapela chystá tradičně v Praze silvestrovskou veselici. K tomuhle splitu si pořád razím cestu, i když je v polici stejně jako všechny dosavadní nahrávky kapely. Skvěle zmáknutý set rozehřál nejednoho šílence, kterému bylo úplně buřt, že musí druhý den do práce…hlavně že je večírek. Po hudební stránce bylo o kapele na Crumpitu už napsáno dost a stále to platí. Návštěvou jejich koncertu chybu prostě neuděláš.

Jako druzí, ovšem už poněkud s horším zvukem předvedli průřez tvorbou ve své aktuální podobě hradečtí N.V.Ú., kteří měli prsty v pořádání této akce v rámci "podpáry". Osobně jsem kapelu viděl naposledy ke konci roku 2019 ještě se Štěpánem Málkem a pak jsem N.V.Ú. bez Málka a V.V.Ú., se kterými právě Málek hraje věci od N.V.Ú. nechal u ledu. Ty hnoje, které kolem toho jely a v podstatě stále jedou, smrděly až moc. Takže tenhle koncert bylo moje první setkání s novou sestavou a vlastně i novou tvorbou. Ze začátku setu při náloži starých pecek jsem se nemohl ubránit pocitu, že nový vokalista Aleš Navrátil při zpěvu napodobuje nejen trochu logicky zpěv, ale i pohyby Štěpána Málka. K tomu i částečně ta fyzická podoba…no, chvilku jsem si připadal jako na revivalu. Ovšem když zazněly nové věci, které nový zpěvák už nemusel “pouze přezpívávat“, ale mohl do nich dát i kus sebe, byl jsem na první zkušenost spokojený. Následný domácí poslech tracků z let 20-22 nedopadl vůbec zle. Aleš Navrátil do kapely asi zapadl, zpívat umí a krom několika technických šotků, to kapela v Liberci odehrála dobře. Škoda jen toho zvuku, který zcela nesmyslně válcoval kopák s basou.

Skladbou Chaos Sound včetně intra to s neuvěřitelnou intenzitou odpálili CASUALTIES. Osobně nejsem hardcore fanoušek téhle new yorské kapely, takže neprožívám odchod frontmana Jorge Herrery a užívám si příležitostně nejen desky s Hererou, ale i s novým vokalistou Davidem Rodriguezem, který mě baví i ve Starving Wolves…“Written In Blood“ jsem si na akci koupil dokonce na LP. Lidí s mým pohledem na věc byla v příjemně zaplněném klubu zřejmě většina, protože když se náhodou dotočil circle pit, přišla na řadu wall of death nebo řada stage divingových kousků včetně skoku Rodrigueze. Ten mezi hitovkami kapely sestoupil do pitu, posílal tam mikrofon a obecně se svými spoluhráči budoval skvělou atmosféru koncertu. Navíc nebyl pit nějak agresivní, a kdo spadl, neutrpěl žádnou újmu. Kapela měla energie na rozdávání a mezi sadou chytlavých “halekaček“ přišla i message ohledně postavení žen v Iránu s trackem “So Much Hate“. Bohužel zvuk nebyl stejně jako u předchozí kapely ideální. Poslouchal jsem půlku ze zadních řad a půlku u pódia a tohle prostě zvukař nevychytal.

Na všední večer i přes ten zvuk vydařený večírek...Punk Rock Love!

Grinch

Požár mlýna: Pardálové se konečně zatočí na vinylu!

Původně jednorázový projekt, který měl skončit jediným koncertem a nakonec se stal jedním ze symbolů devadesátých let. Plzeňská kapela POŽÁR MLÝNA vznikla v roce 1989 jako projekt členů hudebních těles Chronická Nevinnost a Smíšené Pocity. Z plánovaného jednoho koncertu pro pobavení kamarádů se nakonec stala kapela fungující více než dekádu. Crazy punkový cirkus Požáru Mlýna natočil sedm alb a demonahrávek, zúčastnil se kompilace Plzeňská scéna a svým neotřelým vystupováním si získal tisíce fanoušků po celé republice.

Nic podobného jako Požár Mlýna u nás snad nikdy ani nevzniklo. Ulítlé texty s dadaistickým nádechem, rock’n’roll se saxofonem a naprosto šílená pódiová show. Kapela definitivně skončila v roce 2003, nicméně někteří členové přešli do dalších pozoruhodných hudebních uskupení. Kytarista Hrabák pokračuje v rockabilly Mordos Gang. Hned tři z bývalých členů se naplno věnovali nejúspěšnějšímu českému ska-punku Tleskač. Zpěvák Prasopes pak po čase přechází do tanzmetalové kapely Trautenberk, která se svým humorem dá považovat za jakéhosi duchovního nástupce Požáru Mlýna.

V roce 1992 natočil Požár Mlýna své nejznámější album Točte se pardálové. Patnáct skladeb včetně největšího hitu Halušky z chlastu nyní vychází ve vinylové podobě u PHR Records. Remasterovaná nahrávka je presentována v obalu, který je věrným reprintem toho původního kazetového.

www.phr.cz

https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/to-te-se-pard-lov

01. 12. 2022 – Die Schlangennächte Tour – Liberec, Azyl

První zastávku česko-německého mikro tour pražských pošlapávačů hostií Sekeromlat s názvem “Die Schlangennächte Tour“ hostil liberecký Azyl. Ovšem než započala nesvatá mše, objevily se na stagi v mlze umocněné kadidlem OČI VLKA. Bez úvodu a s menší lyrickou stránkou věci se v trikách Bathory a Immolation servíroval black metal z Krušných hor. Znepokojivá kytara, příležitostný nelidský řev a vše devastující bicí baterie nestojící zdaleka jen na dvojšlapce…vynikající. Bez přestávek…se skvělým zvukem, inspirativní dávkou frustrace města setnutého mnicha Analberta i tajemnem místních hlubokých lesů proběhla velmi intenzivní půlhodinka severského černého kovu. Tahle dvojice brázdící domácí undergroundový rybníček od doomu, přes hardcore/crust až k black metalu cca dvacet let. V očích vlka působí čtvrtým rokem a na kontě mají cca půl hodinovou demopásku z roku 2020. Jak moc se její náplň kryla s živou přehrávkou, nejsem schopen posoudit. Co jsem ovšem schopen zhodnotit, je to, že dvojice své nástroje ovládá velmi zručně a ani po kompoziční stránce, která utáhne jak naživo, tak z pásky i delší tracky bez náznaků nudy, to rozhodně není zlé…ba naopak. OČI VLKA si určitě zaslouží tvou pozornost, ať už na koncertu nebo z bandcampu.

Na všední den solidně zaplněný klub hladově vyhlížel SEKEROMLAT. Ti nastoupili na rudě nasvícenou stage v duchu otců hudebního žánru…ostny, řetězy, malby na obličej. Démonické intro, zpěvákův stojan ověšený kostmi, pohřební svíce a trhání bible během jednotlivých tracků. Kouř, nedýchatelno, štiplavý zápach kadidla a v muzice spíše vláda chaosu než řádu. Už na tři roky starém demu bylo patrné, kam se se Sekeromlat ubírá a letošní debutní album “Dr​á​py a tes​á​ky“, ze kterého se převážně hrálo, toto jen potvrzuje. Špína, hrubost a bestialita v podobě kratších skladeb soustředící se často z větší části na přednes a budování atmosféry, než na kompozici samotnou. Jestli to půjde tímhle tempem, tak s další deskou si budou hudebníci zakopávat koncertní háv před akcí půl metrů pod zem, zpěvák bude posilovat hrdelní skřek před koncertem ze sáčku s mrtvým havranem a začnou se do fanoušků házet žiletky. Přes uši mě i přes bez debat vydařenou choreografii břinkla nejen pecka “Zemřeš utopený“, ke které má kapela klip, ale i nový track, jehož název jsem samozřejmě zapomněl, než jsem dojel z akce domů. Obě nahrávky tohoto syrového/hrubozrnného black metalu stejně jako koncert nelze než doporučit.

Na všední večer vskutku extrémní večírek…jdu si pustit De Mysteriis Dom Sathanas.

Grinch

26.11.2022 – Terrorhammer, Witchtrap, Okult – Mladá Boleslav, Farářova sluj aka Orthodox

Farářova Sluj aka Orthodox klub je vskutku kultovním místem na metalové mapě, a to nejen v České republice. Toto tvrzení podporují nejen četnost koncertů s kapelami napříč světadíly, ale i jména, která se na plakátech a následně i na pódiu v tomhle prostoru objevila. Za mě mezi největší šlehy patřily Waco Jesus, Skeletal Remains, Enisum, The Killing, Corrupt Moral Altar, Baest, S.D.I. nebo Můra. I přes skutečnost, že se v klubu hulí a dým rozežene občas nějaká ta pomýlená pravačka po x-tém pivu, tak mě uzavření Sloje, ke kterému dojde koncem letošního roku, mrzí. Jirka do toho dal hodně a aktuálně se i o berlích sápal na stage, aby doladil zvuk vystupujícím kapelám. Sousedé nemají logicky pro etrémní metal kolem půlnoci, opilecký řev nebo močení na plot pochopení, takže se to dalo čekat. Poslední dobou koncerty končily v deset hodin, a pokud se mírně přetáhlo, byl hned konflikt.

Takže zastávka tour kolumbijských Witchtrap se srbskými Terrorhammer byla možná poslední možností navštívit tohle “doupě“ a naposledy spatřit malby na klenutých stropech skrze závoje z pavučin. Program odstartovali hradečtí OKULT, což je personálně propojená kapela s pardubickými Dysangelium a ve které najdeš za škopkama tlučmistra z trutnovské Exorcizphobie. Precizně odehraný a s umem poskládaný death metal odkazující na řadu velkých jmen žánru se stejně jako uvedení Dysangelium vydal po tažení na křesťanství na další “křížovou výpravu“, tentokráte proti Islámu. Jejich novinková a zároveň třetí deska “Postmortal Interrogation“ jednotlivými zářezy trhá náboženství na kusy, ovšem do jaké míry je tohle apolitické nechám na čtenáři/posluchači, jelikož kauza Hardcore Majáles stálé žhne a odkazy na apolitičnost kapely se lehce hroutí s jejich historickou přehlídkou triček na pódiích.

Trojice WITCHTRAP z Kolumbie slaví letos třicet let na scéně, v Evropě se ukazují vůbec poprvé a poslední deskou z magického roku 2020 dávají jasně najevo, že nepatří do starého železa a živou přehrávkou dali neméně jasně najevo, že do hudebního důchodu se ještě také rozhodně nechystají. Kapelu, která se původně jmenovala Dark Millenium založili dva bratři v kolumbijském Mendellínu, následně ji přejmenovali dle slavného osmdesátkového hororu Witchtrap a krom opakované výměny basáka to tahle dvojice: bicí, kytara + řev s blackem střiženým thrashem drtí do dnes. Všichni členové jsou poměrně hudebně aktivní ve škatulích od heavy speedu přes black metal až k zatuchlému death metalu. Všechny uvedené vlivy v jejich tvorbě najdeš (ten death samozřejmě velmi poskrovnu), a pokud máš rád starou školu, bude tě kapela určitě bavit. Já jsem byl z živé přehrávky nadšený. Poctivý bubenický základ s kouzlící i riffující kytarou a pořádně špinavým vokálem…odehraný s neuvěřitelnou intenzitou Tenhle speed vyhnal ze Sloje dozajista i toho posledního pavouka a zahřál u srdíčka nejednoho staromilce, mezi které se řadí i já.

TERRORHAMMER ze Srbska avizovali prodej poslední a bez debat skvělé desky “ Gateways ToHades“, ze které se pochopitelně hrálo, ovšem potíže s lisem posunuly vydání na příští rok…škoda. Moje úplně první setkání s tímhle blackened speed thrashem s trochu ostřejším zvukem oproti předchozím Witchtrap proběhlo díky debutnímu ípku “Vintage Black Mass“, které projelo před deseti lety českými distry. Logo jako ze staré školy donutilo tehdy hudební kuchyni z jižního Banátu ochutnat téměř každého včetně mě. V sestavě i přes nedlouhé působení kapely na scéně zůstal z původních členů už jen hlas a kytara v podobě Vladímíra, který je zároveň producent a vlastník studia Wormhole. Nahrávky si tedy peče téměř sám. Kapelu aktuálně tvoří s bubeníkem a basákem, který naskočil do sestavy teprve letos. Uvedené album bylo ještě nahrané a nazpívané minulým basákem, ovšem ten nový má rozhodně brutálnější hlasový projev, což zajisté docenili všichni na koncertu přítomní. Vysokooktaný a zatraceně chytlavý mix black, speedu a thrashe vycházející ze staré školy s naprosto mohutným zvukem si bez debat žádal ještě přídavek a za mě i opakovaní celého setu…masakr a důstojné rozloučení s hudebním sklepení u Faráře…R.I.P.

Fotky

Grinch

25.11.2022 – No Vida, Patole The Much Better – Hudební klub Díra, Nový Bor

Vždycky když píšu report z reunionu kultovního novoborského prostoru nejznámějšího pro všechny asi jako Díra, je to takové nostalgické. Na koncerty tam chodím už téměř dvacet let, ovšem o pravidelnosti nemůže být řeč, jelikož proběhla nějaká ta odstávka a program nebyl a asi ani nikdy nebude stopro dle mého gusta. O historii tohoto novoborského/českolipského CBGB jsem už psal, takže bych se nerad opakoval, ale věř, že tenhle klub pamatuje velké věci nejen v rámci regionálního rybníčku. Z místních kapel určitě Samochotijo…video přímo z Díry a následně Tartupaluk, jehož páteř v podobě No Vida pořádala dnešní akci nebo projekt Zero, který tvořil pojítko mezi velkými místními a dnes již neaktivními jmény jako Si! a Scream of the Lambs. Ze zahraniční mě blízké scény to je rozhodně koncert španělských crusterů Ursus, který se konal pár dní před pochodem neonacistické dělnické strany Novým Borem, a před Dírou se to policejními jednotkami jen hemžilo. Za zmínku stojí rovněž opakovaná otočka Chucka Norise v podání německých CN Roundhouse kick. Ale zpět k aktuální akci, kdy se vrací na místo činu cca po deseti letech Míra s Radkem ze Samochotů a se svou novou kapelou No Vida nakopávají novoborskou scénu opět k životu…samozřejmě se bavíme o scéně, kde hardcore je více než hudba.

Za zvukařský pult usedá bývalý zpěvák Confuso Sino, Culture of Death a zvukař Datel, který prostor dobře zná, a to z obou stran pomyslné barikády a kouzlí zvuk, který umocňuje zážitek ihned z první kapely, kterou jsou liberečtí THE MUCH BETTER. Kapela hrála opět s basou, kterou obstaral nový člen a po koncertu nelze než konstatovat, že zapadl. Kapele k údernosti pomohlo nejen časté vzedmutí se z kolíbavých pasáží á la Saetia až k blackmetalové kytaře nebo hc crustové pumelenici, ale i uvedený zvuk, který zejména ve violence pasážích řezal hlavy z krku. Žádný nástroj včetně hrdelního řevu hlavního zpěváka nehrál druhé housle a vše drželo i přes řadu ostrých kompozičních změn pevně pohromadě. Naposledy jsem viděl kapelu v červnu v jejich domovském Azylu, pár měsíců předtím v Hadovi a zase v Azylu a musím uznat, že koncert v Díře byl bez debat doposud jejich nejintenzivnější…i bez mlhy. Skvělé emíčko s průnikem do další žánrů, které umí pořádně kousnout. V dohledné době bude venku konečně nějaká nahrávka. Zatím můžeš podpořit kapelu koupí merche v podobě triček nebo tašek se skvělou grafikou. 

S pražsko-slezskými PATOLE jsem měl letos už také tu čest a z koncertu jsem si odnesl pouze pozitivní dojmy. Stejně jako u předchozí kapely se mi ovšem set v Novém Boru líbil doposud nejvíc a jeho vše živé devastující závěr vskutku jen tak z hlavy nedostanu. Dostal jsme opět hudební záběr od neurvalých Vole až po rytmické a emotivní Gagarin…i s několika odkazy na Joy Division. Melancholické texty v naléhavém vokálním projevu bubenice v českém jazyce, které stejně jako dosavadní tvorbu najdeš na bandampu kapely jdou přímo na komoru…ostatně jako celé kompozice, které přesně vystihuje kolize noise rocku a post punku. Radost tohle živě poslouchat.  

Plný klub. Podpora pro akci i z Liberce, Prahy. Podpora pro nového provozáka a spousta nostalgiků i zvědavců, když se znovu Díra otevřela. Na koncert NO VIDA to už prostě houstlo. Už jsem to několikrát psal, tahle kapela se vymyká zaběhnutým škatulím. Kapelu jsem letos viděl jak v klubu, tak na venkovním pódiu. Kličkuje mezi žánry a pojí žánry na první poslech nespojitelné. Ve zvuku, který na mě byl lehce přepálený, se bohužel utápěla zajímavá kytara. Jinak obrovské nasazení na domácí půdě, kde to začalo a kde je na co návazat. Textová melancholie s optimálně posazenými vokály Míry a Martiny fanouška ve výsledku zpráskala stejně neúprosně jako Radkovy basové struny. Delší a skvěle atmosféru stupňující kompozice se skvělým bubeníkem nepostrádaly nezbytnou dávku variability nenarušující ten “gaze“ a nedaly bez debat prostor k nudě. Těžko tohle popisovat, lepší je slyšet, což je už možné na bandcampu kapely. Fyzická podoba v podobě asfaltu bude také. Vau…dej si Bau. Přijď na koncert a obecně podporuj domácí scénu.

Grinch

10.11.2022 – Sham 69, Ruined Floor – Bunkr, Liberec

Legendární kapelu Sham 69, která byla dle mnohých v Anglii před neuvěřitelnými pětačtyřiceti lety stejně slavná jako Sex Pistols mám osobně spojenou “pouze“ s několika punk rockovými hity opakujícími se na různých kompilacích. Na rozdíl třeba od uvedených “Pistolí“ nebo kupříkladu Generation X jsem nikdy nesáhl po řadových nahrávkách, a tak jsem k tomu přistupoval i v případě samotné zastávky letošního tour v libereckém Bunkru.

Jako předkapela se ukázali RUINED FLOOR, česká punk rocková formace složená z lidí s hudební minulostí včetně provařeného Spínací Špendlíku, sázející textově na prověřená témata práce ve fabrice a šedi běžného života. Z průměru českého punku kapelu vytahuje nejen notná dávka hitovosti jednotlivých skladeb, ale i zdařilá hra na dvě kytary, což jsem už ostatně kvitoval už letos na jaře, kdy jsem měl možnost vidět a slyšet tuhle kapelu vůbec poprvé, a to ve společnosti P.U.M. a Vision Days. I přes výše uvedené jméno nedokázal poloprázdný klub tuhle rozhodně ne marnou šou “od lidí pro lidi“ docenit.

S kvalitním zvukem, leč mírný skluzem, se pokračovalo v punk rockové krasojízdě v podobě vystoupení legendy SHAM 69. Ano, už i na tento koncert jsem četl reakce, že se jedná spíše o revival s ohledem na rozhodnutí vyloučit posledního zakládajícího člena, a to frontmana Jimmyho Purseye roce 2006, který následně v roce 2011 začal s dalším bývalým členem souboru vystupovat taktéž pod hlavičkou Sham 69. Tohle se prostě děje a dít bude…viz kauza americké hardcore legendy Cro-Mags, kterou až letos na podzim ukončil rozsudek soudu. Ale zpátky k viděnému koncertu, ze kterého i přes skutečnost, že zazněly největší hity jako If the Kids are United, Borstal Breakout, Hurry Up Harry nebo Hersham Boys, mám velmi rozporuplné pocity. Rozhodně klobouček před výkonem bubeníka Iana Whitewooda, který v kapele tluče s přestávkou od roku 1979 ale jak poznamenal jeden z fanoušků, věk nezastavíš. Zcela pochopitelně nedůrazná bicí hra, ač kompenzována vytaženou basovou kytarou působila prostě lehce úsměvně. Set list byl minimálně pro mě poskládán poněkud nešťastně a jednu skladbu jsem fakt vyloženě protrpěl. Závěr koncertu v podobě dvojitého návratu na scénu s přídavky nejen z uvedených hitů mě však utvrdil, že tahle partička i přes rok založení 1975, personální kotrmelce a věkový průměr kapely samotné, umí ještě pořádně kousnout. Proběhlo pogo, řvaní fanoušků s kapelou do mikrofonů na pódiu a na poloprázdný klub i mohutný aplaus. Ostatně můžeš se zajet přesvědčit sám do karlosova Noise Baru, kde Sham 69 vystoupí v sobotu 12.11. společně s výbornou německou hardcore partičkou None Shall Fall, která mě před rokem zničila na Death Coffe Party.

Výsledný dojem z koncertu je i přesto něco větší než jen odškrtnutí další legendy na koncertním wantlistu. Síla ducha a poselství punku, které není jen opít se s kámošema, žije, stačí pročíst  FB stránku kapely…respekt!

fotky

Grinch

Infernal Fest 9 – Bastion Edition

Na Brutal Assault i přes řadu zajímavých kapel asi nikdy nepojedu, ale atmosféru josefovské pevnosti se mi povedlo ochutnat konečně návštěvou klubu Bastion No. 35. S ohledem na nájezd cca 300 km jsme vyrazili na poměrně našlapaný line-up ve dvou. První, co mě po potlačení klaustrofobních pocitů po proniknutí chodeb a klubového prostoru k pódiu zamrzelo, byl nejen špatný zvuk, ale i více než hodinový skluz díky diletantství zvukaře…tohle se fakt nepovedlo. Druhé mrzeníčko bylo napadení zdravotně znevýhodněného kluka přímo před pódiem během setu Catastrofy a jeho následná bagatelizace ze strany dalších fanoušků. I když bude řada lidí prskat, tak tohle je prostě aktuální obraz metalové komunity, která už dávno není bezpečným místem. Ale mrkněme se s odstupem času, kdy povolily emoce, jak z výborných setů, tak z incidentů, jak to všechno vlastně bylo.

Kdo v klubu někdy byl, asi ví, že s parkováním je to bída. Je prostě nutné dorazit s předstihem a urvat si flek. Po zaparkování před parkovištěm pro busy a stezce podél Labe čeká návštěvníka výstup na Korunní hradby a kratší sestup do útrob části pevnosti s číslem popisným 285. Vlastní klub tvoří dvě nudle, z nichž v jedné se hraje a v druhé je bar. Bez debat to má svoje kouzlo a také svoje limity.

Jako první prověřili prostor a fanoušky pražští KAAR, jejichž poslední dvě nahrávky poslouchám v autě poměrně často. Kapelu samotnou sleduju od ípka “Choroby naší doby“, které přišlo ne recenzi ještě do Tubery. Další jejich nahrávky jsem už recenzoval pro label Support Undeground, který je pevným pojítkem mezi většinou tento večer vystupujících kapel. Borci se nenechali otrávit zvukařovým zdržením, výsledným zvukem a ani bídným nastavením odposlechu, kdy se basák fakt nemohl trefit do refrénů a nasypali to do velmi slušně zaplněného klubu bez zbytečných prostojů. Zazněly nejen tracky z uvedených dvou nahrávek, ale i z trojsplitus Catastrofy a Exorcizphobií, se kterými ten večer sdíleli Kaar stage. Set byl slušně agresivní, jak se v daném ranku sluší a patří a jak jsem ostatně borce viděl naposledy na letošní Death Coffee Partyv Litoměřících. S ohledem na to, co se šušká na scéně, bych neváhal s návštěvou jejich nejbližšího koncertu.

Následující LAHAR, kteří ještě umocnili thrashovou agresivitu, byli pro mě svého času velkým zklamáním, které pominulo až letošní deskou “Stínání hlav“, která mě poslala na první poslech do kolen. Toho času se jednalo o odklon z extrémního hardcoru k nové thrashové vlně, což mě dost mrzelo a kapelu jsem pustil k ledu a nevrátil se k ní ani přes angažmá Banána nebo Inyho. Letos jsem však neodolal a pustil si ukázky z nové desky, kterou jsem si ještě ten večer objednal do sbírky a v Bastionu si sbírku doplnil ještě o předchozí dva roky staré dvanáctipalcové ípko. Zvuk naprosto vražedného setu, který se nedávno otiskl z jiné akce do asfaltových drážek v limitované edici 22 kusů, byl sice o něco lepší než u Kaar, ale jako zvukař, bych se styděl si za něj vzít peníze. Lahar začali a následně převážně hráli z nové desky a tahle naštvaná syrovost evokující staré Debustrol bez hnědé pachutě drtila vše, co jí stálo v cestě. Čerti znovu přijeli od Budějovic a ukázali, že těch dvacet let na scéně má takový výsledek, že ti spadne čelist. Skvělý koncert.

Trutnovská EXORCIZPHOBIA dostala ten večer jako první povedený zvukový kabát a jejich set mě fakt bavil. S lehkostí zahraný a muzikantským umem protkaný thrash/crossover s nezaměnitelným Skořiho vokálem. Čirá radost ze sledování hry jednotlivých hudebníků i celkového dojmu. Ještě lepší set než dva měsíce zpět na uvedené Death Coffee Party. Tuhle partičku registruju od doby, kdy přinesl Rowdies z Maximed Records CD-r, které si kapela vydala sama přes nahrávky u uvedeného labelu Support Underground, který svého času sázel v rámci thrash metalu pecku za peckou, až po aktuální ípka nebo libový live počin z pražské sedmičky. Kvalita materiálu jde stále nahoru a občas se už jedná spíše o poslechovku než o mosh párty, což při domácím poslechu čím dál víc častěji cením…no, prostě tady vedle nesáhneš.

Po cestě jsem bilancoval, jestli se více těším na Lahar, nebo na Catastrofy, ale slovenští hosté předčili má i tak vysoká očekávání. Ona vysoká očekávání byla nastavena nejen třemi deskami, které jsou precizní a zároveň originální, ale i skutečností, že tahle kapela se nebojí nazvat řadu věcí pravými jmény, ať už se jedná o antifašismus, dezinformační balast nebo krvavou ruskou válku na Ukrajině, což bylo patrné už na první pohled, aniž by cokoli jednotliví hudebníci pronesli na mikrofon. Hrálo se ze všech velkých desek a samozřejmě hodně z té poslední, ze které zazněly pecky jako “Soroš a píčoviny“ anebo sabbathovská věc „Voják v poli“. Kapela má hudební rozsah, nápady a hlavní vlastní ksicht, díky kterému ji bezpečně poznáš. Set byl velmi energický, precizně zahraný a přídavek byl naprosto na místě. Velká pecka byla “Morava“ a bohužel velkou škodou bylo přerušení setu uprostřed skladby s ohledem na napadení zdravotně znevýhodněného kluka přímo pod pódiem. Vzít někoho do kravaty ať už ze srandy a pokračovat v tom i když se mu to evidentně nelíbí a je vyděšený, není žádná legrace, ale debilismus, který neomlouvá ani víc piv, než dokáže mozek unést. Navíc pokud se jedná o člověka, který má evidentní hendykep a přišel si v poklidu poslechnout oblíbené kapely a po tomhle zážitku, už třeba nepřijde. Jinak mám jasný vzkaz pro všechny ty blbečky, kteří naznačovali, že je dotyčný na hlavu. Nemoc si vážení nevybírá a osobně si ještě pamatuju dobu, kdy byla metalová komunita celkem bezpečný prostor, což už dnes bohužel evidentně není.

Pár fotek z akce najdeš na mých stránkách.

Grinch

28.10.2022 – 6. azylácký chilli fest – Liberec, Azyl

Liberecky azyl nabídl po delší odmlce další chilli fest, kde se mísila pálivost jídel s rychlostí kytar a kuchařský um s tím muzikantským. Oproti předchozímu, řekněme více žánrovému ročníku, se letošní šestka soustředila výhradně na d-beat a i když jsem kapely poslechnul na hudebních platformách ještě před akcí, netušil jsem, že prožiju jeden z nejlepších crustových koncertů, který azyl spatřil.

Po soutěži o nejlepší pokrm i klání kdo přežije největší dávku kapsaicinu, přišla na řadu část hudební. Trojici nemilosrdně tepajících kapel odstartovala pražská d-beat partička SØLITÄR, tvořená lidmi z Controlled Existence, Interpunkce, Terminator X, Murder Inc. a dalších. Basa, kytara, bicí a ženský i mužský řev. Nekompromisní válce, běhání po stropě a mosh od prvních tónů. Nevím, jestli to takhle zažehlo to chilli a nebo azylácká pivka, ale atmosféra akce byla hned od začátku skvělá a pokračovala celou noc. Pokud chceš něco blíže ke kapele, do které přinesl každý člen kus své muzikantské dráhy/směru/střihu, musíš na koncert a na netu ji nehledej.

Italská partička MOTRON tvořená lidmi z Kontatto, Miseria, Campus Sterminii, Pioggia Nera a Devoid Of Though není na scéně žádným nováčkem. Deset let na scéně, dvě velké desky a dvanáctipalcový split na cestě. Tepavý d-beat s úlety k Motörhead, kde se během rock n rollových vyhrávek naplno uplatnila druhá kytara. Naprosto devastační vokál, který bych přirovnal k hrubému projevu Hiatus na kultovní desce “From Resignation... To Revolt“ (teď jí dost poslouchám, tak proto mě napadla jako první). Celkem se mi líbilo, že borci netlačili zbytečně na pilu a takhle ostře pojatou muziku odehráli s naprostou lehkostí. Minimálně si poslechni jejich nahrávky na bandcampu a pokud máš čas, tak dojdi večer do pražské Eternie, kde je ještě před odjezdem z ČR v rámci jejich tour stihneš.

Uvedené tourko jedou Motron s berlínskými stenchcoristy TERMINAL FILTH, kteří i přes řadu skvělých metalových postupů předvedli takové dis beatové pasáže s nelidským řevem a tlukotem bubeníka, že mi spadla čelist. Dva kytaristé kouzlili do středních temp neskutečné linky, které jeden doplňoval dalším řevem. Středně dlouhé i delší tracky nabídli na ostří žiletky vybalancovaný poměr hudebních parádiček a zachování devastačního válce, který zbylé přeživší fanoušky o půlnoci rozpálil do běla. Po setu jsem si říkal, zase nepřeháněj, ale zaznamenal jsem i stejné nadšení od dalších fans. Ovace i přídavek byly zcela na místě. Na bandcampu najdeš materiál ze dvou kazet, které má kapela k prodeji na koncertech a večer v Eternii najdeš stenchore, který tě zadupe do země.

Motron přivezli obsáhlé distro, ze kterého si vybral každý a kdo by přeci jen nic nenašel, mohl se vedle podívat u Abacka, který právě vydal skvělý titul “El sistema se alimenta de miseria“ od Necropolitica, aby toho d-beatu nebylo málo.

Pár obrázků najdeš na mých stránkách.

Grinch

MY ŘVEME... OLD SCHOOL METAL FOREVER!!! TÉMATICKÁ STŘEDA OBSCENE EXTREME 2023 ODHALENA

Jako tradičně na Obscene Extreme, už od roku 2013, pro vás připravujeme speciální program na středu a tentokrát padlo kladivo na opravdu kovovou kovadlinu!!! OLD SCHOOL METAL BATTLE!!! Festival naprostých true metalistů, kteří milují lomoz té naší extremní muziky, proto nečekejte žádné rockové ploužáky, ale řádně metalově nabroušené kytary, dunící bicí, vyřvané zpěvy a to vše hrané v pekelné rychlosti nejlepší tradice old school metalových ikon!!! Jména kapel budeme postupně přidávat, ale už teď si myslíme, že se máte opravdu na co těšit!!! Žádné trendy, žádné kompromisy!!! Jen old school metal!!! METAL ON METAL!!! SHEMHAMFORASH!!!

Pokud to máte rádi těžce old schoolově, tak tady jste správně!!! Jako prvního zástupce středečního OEF „Old school metal forever!!!“ večera představujeme pekelnou bandu říkající si HELLRIPPER!!! Banda ze skotské vysočiny, za kterou stojí zakládající metalový mozek James McBain, do nás pere nekompromisní, syrový a pekelně znějící mix speed a black metalu. Jako HELLRIPPER by mohlo znít legendární „Kill em All“ album, kdyby před tím Metallica slyšela Bathory a to si neděláme prdel!!! Ta rock'n'rollová energie jejich desek a koncertů je totiž neuvěřitelná!!! Není náhoda, že si HELLRIPPER všimli slovutní Peaceville Records, podepsali je a vydali jim jejich poslední nahrávku „ The Affair of the Poisons“. A když jsme mysleli na program tohoto OEF večera, HELLRIPPER byli jedni z prvních, kteří nás napadli, protože stejně jako oni jsme i my odkojeni starou školou. Tak navlíkni džísku, nábojový pás a vzhůru na sabat. Speed blackového sabatu na Bojišti!!

Tato banda nám připomněla, kde jsou naše kořeny!!! Čtyři němečtí borci, říkající si VULTURE, nás opravdu vrací zpět do osmdesátých let, kdy světu vládnul speed a thrash metal a my jsme hltali každou novou nahrávku. VULTURE totiž používají všechny klasické elementy těchto stylů, divoké riffování, agresivní vokály, kulometné kopáky nebo skvělé kytarové harmonie, za které by se nestyděli ani klasici žánru!!! Ten náboj jejich muziky včetně top metalové vizáže je prostě nepřehlédnutelný a dělá z VULTURE jednu z vládnoucích kapel Evropy v tomto old school stylu!!! A my je prostě chceme do středečního OEF "Old School Metal Forever" programu, protože tam je jasně jejich místo!!! Tady padne kladivo na kovadlinu a bude to zasraně HEAVY!!!

https://fb.me/e/2a4EbAw64

Prvních deset jmen OBSCENE EXTREME 2023

Tady nejde uhnout. Vrcholní představitelé evropského grindcore, mistrové blastbeatů, francouzští bardi BLOCKHEADS!!! Vznik této smečky se datuje k roku 1992, takže letos tento kvintet slaví svých 30 let existence a my jsme rádi, že se nám je pro vás podařilo přivézt, protože naposledy BLOCKHEADS na prknech OEF hráli před deseti lety a to už je nějaká doba. S novou deskou „Trip to the Void“, BLOCKHEADS neuhnuli ani o píď z toho, co jim jde nejlépe, absolutní grindcorový nářez, kde je pedál rychlosti sešlápnutý až na podlahu!!! Toto bude zlatá dávka grindcore!!! Protože potom už zbyde jenom prach…

Jako každý rok, nemůže na Obscene Extreme festivalu chybět punková invaze!!! Už podruhé na Bojišti zahřmí agresivní hardcore/punk jízda z Kalifornského údolí Pomony, TOTAL CHAOS!!! Banda, která už od roku 1989 třímá v rukách prapor nasraného punk rocku a přes třicet let nikdy neuhnula ze svého oblíbeného stylu ani o píď. Všem punkovým válečníkům není třeba připomínat, kdo jsou TOTAL CHAOS, protože oni jsou totální klasikou a jejich energetické koncerty jsou dostatečně známé po celém světě!!! TOTAL CHAOS totiž přiveze na Bojiště totální punkový chaos!!! Tak natupíruj číro a vzhůru do kotle!!!

Chcete parádní show a skvělou muziku v jednom? Ne vždy najdete tak dokonalou symbiózu těchto požadavků, jako u Černobylem nakažených CYTOTOXIN! Německá viróza oběhla svět a vrací se na desky OEF, všemi těmi jedovatými plyny zhmotněnými ve 4 kotoučcích jejich diskografie! Živě si pamatuji, jak mnou lomcovali pocity nadšení od prvních alb, a live se ještě několikanásobně vystupňovaly. Máte rádi adrenalin? Máte rádi death metal? Milujete husí kůži ze skvělých koncertů? Kdo je viděl, přijde a kdo ne, musíte zažít!!! „Radiophobia“ a jiné hitovky jsou prostě povinnost!!!

Jedna z prvních kapel, která okupuje line up Obscene Extreme 2023, jsou všem dobří známí MASTIC SCUM!!! Banda, která už hrála na prvním legendárním ročníku OEF v roce 1999 a stále drží prapor extrémního metalu u našich rakouských sousedů. MASTIC SCUM ušli od svých začátků velký kus cesty a jejich muzika, ač vychází z poctivého grindcore, vstřebává moderní vlivy hardcore a snad i metalcore, nicméně jejich sound zní jako obrovský parní válec, nekompromisně válcující hromadu šrotu!!! MASTIC SCUM zrovna vydávají novou desku „Icon“ s moderním soundem, který ti utrhne hlavu!!! Že by se grindcore vydával novým směrem? Kvarteto MASTIC SCUM nám odpoví!!! Na OEF 2023!!!

Tato banda zraje jako víno!!! ABADDON INCARNATE z irského Dublinu, fungují od roku 1994 a od první chvíle pálí jedno zběsilé tempo death metalu s příměsí grindcore za druhým.Trio chlapů, doplněných ženskou trhačkou tlustých strun, nás na Obscene Extreme navštíví podruhé. ABADDON INCARNATE mají na kontě několik desek, kdy je hlavně „Nadir“ z roku 2001 dostal na mapu extrémního nářezu. ABADDON INCARNATE ale nespí a letos vydali novou nahrávku „The Wretched Sermon“, která je přímou ránou na solar!!! Čeká nás exploze skvělých riffů  a obrovského nasazení!!! Tak jak to na OEF máme všichni rádi…

Další bandou pro prkna OEF 2023 budou nám všem dobře známí chlapíci ze španělského Madridu, TEETHING!!! Kvartet maniaků, kteří skvěle míchají mix grindcore, s hrubostí a rychlostí hardcore a pekelnou dávkou černého humoru, nás už ohromuje od roku 2011, kdy TEETHING vznikl a na OEF tito mladící zahrají podruhé!!! Na spadnutí je nová velká deska s názvem „HELP“ a my nečekáme nic jiného, než že nám TEETHING vykopne zuby tak, jako v roce 2015, kdy na OEF hráli poprvé!!! Rozhodně to nebude žádný Beatles... hahaha..

Čistokrevný death metal v old schoolovém provedení s vrtulemi a rázným nasazením, který kdysi v našich končinách nebyl žádnou raritou, a dnes volá o pomoc pod návalem moderních vlivů. Je skvělé, že banda PANDEMIA patří k těm, kteří s velkým úsilím udržují krásu původního death metalu naživu. PANDEMIA přišla na scénu před 28 lety a za tu dobu stihla odehrát kolem 600 koncertů ve více než 30 zemích světa! O to větší radost máme, že se do kapely vrátil po mnoha letech původní kytarista Alex a tedy duch historie bude o to důvěryhodnější. My se už nemůžeme dočkat, a co vy?

Žádný Obscene Extreme by nebyl kompletní bez nějakého skandinávského, kosti drtícího nářezu!!! Po deseti (!) letech se k nám totiž vrací švédští GADGET, aby rozpoutali totální inferno svým grindcorovým náklepem v nadzvukové rychlosti, s příměsí d beatu, tak jak to umí jen oni!!! Poslední jejich album „The Great Destroyer“ je živým důkazem jejich kvalit, když si je do své stáje vybrali slovutní Relapse Records!!! Energie, nasranost, agrese... balzám pro každou grinderovu duši!!! Destrukce na Bojišti!!! Toto budou GADGET na OEF 2023!!!

Nyní otevřeme lexikon death metalu. Jaké jméno vás napadne pod písmenem S jako první? Kdo ještě nikdy nezklamal, nezradil styl, nezměnil logo, neřekl NE při žádosti o podpis či foto? Kdo se neupsal komerci, neobrátil kabát, nepodlehl hvězdným manýrům a nepřestal drtit pódia, ať už novou tvorbou ale především starými hitovkami, u kterých jsme mnozí v pubertálním věku přísahali věrnost death metalu? Již neskutečných 35 let tato banda láme naše srdce a vazy v pogu!!! Jak říká sám Čurby, SUFFO není nikdy dost! A proto zas a znovu - SUFFOREVER!!!

Hattrick! Anebo třeba do třetice všeho dobrého? M:40 ze Švédska letos oslavili 20 let existence. Díky vydávání jejich alb na tuzemských labelech není pravděpodobně nutné nijak dlouze tuhle kapelu představovat. Našlápnutý hardcore/crust, který vás nenechá klidnými. Crustové pasáže se střídají s hardcore výjezdy. Kombinace, která se v případě téhle kapely vůbec mezi sebou nekope. Od jejich posledního vystoupení na OEF uplynulo hodně času. Mezitím vydali skvěle přijaté album s názvem „Arvsynd“ a letošní zatím poslední nahrávku v podobě desetipalce „Dödens Bleka Häst“. A to stále ve spolupráci s vydavatelstvími z České republiky.

https://obsceneextreme.cz/cs

https://twitter.com/obsceneextreme

https://www.youtube.com/user/ObsceneExtremeFest

https://www.instagram.com/obsceneextreme/

METALURGIA FESTIAL vol. 3 - Polná PÁTEK 2. 12. 2022

Konečně! METALURGIA FESTIVAL se vrací v plný síle s pořadovým číslem 3, připravený vám vidlema rozčísnout hřebínek a náručí plnou metalu vám setnout temeno hlavy! Necháš se skalpovat a ještě rád, protože tahle show nemá obdoby a opět jsme pro vás vybrali to nejlepší z českýho metal/punku - černotu a bahno, násilí a dřevno, pulzující energie, pot a krev, lebky a hnáty, a struny napnutý k prasknutí! Čekají na datum s velkým písmenem D na začátku - 2. 12. 2022!!!! Tento den ve 20:00 započne tato brutální a nekompromisní seance v Polné, ve starém a dobře známém Polenském klubu, jehož dveře vězí uprostřed hradební stěny nad rybníkem Peklo! Jak příznačné! Takže buďte tam, připravení se nechat sejmout pěticí bombastických kapel, připravení na nehoráznou pařbu a kalbu! Ostrý lokty a nasranost s sebou, pivo bude! Odpočítávání právě začalo! 

Hrají: 

DEATH CULTURE DEPRIVATION 

(raw hardcore punk / Herálec) 

(https://deathculture.bandcamp.com)

A začneme punkově! Tahle ostrosrst se zpěvačkou v čele nás semele svým jedovatým surovým dřevním hardcore punkem s depresivními texty, ostrou kytarovou stěnou a Poison Ivy feelingem! Pojď si cucnout týhle dobroty a bacha na břečťan! Jestli to dáš, tak už dáš všechno! 

DEVIANCE 

(old skull thrash metal / Brno) 

(https://deviance.bandcamp.com) 

Tihle borci z Brna nám přivezou svůj skvělej thrash metal alá METALLICA na Ride the Lightning, perfektní zpěvy i sóla, hutný kytarový motivy, a porci řezavejch riffů a kotel moshe! Tak hoď poleno do Viadrusu, vypni doma telku a tátu v džísce vem s sebou! Nebudeš litovat! 

PRŮMYSLOVÁ SMRT 

(extreme maniac hardcore grind / Jihlava) 

(https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/…-ch)

Místní borci! Ano, je to tak - kořeny týhle kapely leží v Polné a po velice dlouhý době se tahle nekompromisní cháska ukáže v Polné a okolí v plný síle jak na pódiu tak na baru! Originální metal grindcore thrash blast beat punk attack se zvukem jak kovadlina puštěná do výtahový šachty a stejně tak ostrou hrou a live show! Magor zpěvák a borci, co prostě umí skládat riffy - tohle je trademark Made by Průmyslová smrt! Přijď hodit očko a odejdeš bez něj! Neuvěříš! 

FAÜST 

(dirty thrash metal / Praha) 

(https://faustxthrashingdoom.bandcamp.com/…ion)

A je to tady! Konečně tahle partička neznabohů a úchylů zavítá na Vysočinu, a buďme rádi, že právě k nám! FAÜST hrnou nekompromisní thrash metal útok ostrej jak břitva, která je lehce pocákaná krví z heavy a doom metalu a taky pár kapkama z kůzlete punku! Borci jsou krom toho, že jednou jak mašina i neuvěřitelně vtipní, takže věříme, že jejich ostrovtip i ostrothrash ti komplet zacelí hlavu rozjebanou po celým týdnu z práce! Garance spokojenosti zákazníka řešíme na vstupu! 

NARCOSA 

(death metal crust punk / Praha) 

(https://narcosa666.bandcamp.com/…-ep) 

A poslední pán na holení a akci uzavře NARCOSA! Špinavej punkovej death metal se silným odkazem na kultovní kapely jako BOLT THROWER nebo SACRILEGE s agresivním Havranem svíjícím se jako v posledním tažení do poslední bitvy na vokále a se Zebrou na kytaře - neděláme si srandu! :D :D Tihle borci do nás napumpují pár nekompromisních valivých temp a postaví hutnou špinavou kytarovou stěnu, kterou rázem srazí a dodělají nás! A pak už jen -  kalba! 

METALURGIA FESTIVAL vol. 3 

Polná, Polenský klub 

https://www.facebook.com/…na/

PÁTEK 2. 12. 2022 

Bude překvapení, zůstaň ve spojení!!!! 

Dotazy na: 

mipunk@seznam.cz 

nebo na: 

https://cs-cz.facebook.com/…rt/

Klub zůstane otevřen do prvních ranních spojů, no stress!!!! 

Pokud budeš potřebovat, dáme ti číslo na taxíka! 

Zvuk bude skvělý jako vždy! 

Vstupný - akorát! 

Šanov 1 přichází na vinylu s Music War!

Šesté studiové album Šanova z roku 2006 přineslo pro kapelu hned několik změn. Nešlo jen o změny v sestavě, kdy oproti původnímu albu zůstal jen šéf Šanova Nikita Boy Šantrůček. Kapela se také vůbec poprvé oprostila od velkých vydavatelů a desku připravila v naprostém DIY duchu. Album Music War totiž vzniklo ve vlastním studiu kapely a vyšlo na labelu, který provozuje právě Nikita Boy. 

Kapela tak nebyla ničím omezená a vzniklo album, které je v mnoha ohledech nekompromisní. Hudba na pomezí punku, hardcoru  a crossoveru doplněná o ostré a kousavé texty plné ironie. Šanov 1 na desce nabral druhý dech a následovalo jedno z nejúspěšnějších období v jeho historii. Zaposlouchejte se do starých hitů jako Dokonalá kráva, Narušenej nebo Ať v novém kabátu!

Music War vychází na PHR Records poprvé na vinylu. Remasterovaná nahrávka je k dostání na čtyřech barvách vinylu (všechny ve 125 kusovém číslovaném nákladu)  a fanoušci, kteří si koupí všechny barevné verze obdrží navíc unikátní číslovanou plechovou ceduli Šanov 1. V nabídce je rovněž původní vydání na CD.

Na vinylu vychází jediné demo teplické kapely Jateční Ulice

Kapela z teplické punkové líhně, která i přes neúčast na velkých porevolučních kompilacích nezůstala zapomenutá.

Jateční Ulice má své kořeny už v roce 1986, kdy jako většina kapel začínala zkoušet v garáži. Postupně se prosadila nejen na lokální scéně, aby jako mnoho dalších kapel s podobným osudem brzy po změně režimu pohasla. 

Hlavní silou Jateční Ulice jsou propacované melodie, promyšlené texty a zpěvné refrény. Ostatně v textech si kapela občas vypomohla i u našich básníků a došlo tak na zhudebnění nejen Františka Gellnera ale i K.H.Borovského. I díky tomu tak měla stylově blízko ke kapelám jako byla například kladenská Fabrika.

Jateční Ulice zažila po skromných začátcích slibný rozjezd a hlavně ve společnosti teplického Šanova 1 odehrála velké množství koncertů po celé republice. Však také se Šanovem byla kapela ve svých počátcích spojena i přes rodinné vazby, protože na kytaru hrál Jindra Uhlíř – bratr Radka ze Šanova. Po revoluci a personálních změnách pak v roce 1991 natočila své jediné demo Anarchy in Bohemia. Hned následující rok se kapela rozchází a tak toto jejich demo na dlouho zůstalo jedinou důstojnou vzpomínkou na kapelu vzájemně kopírovanou jejími fanoušky.

Kompletní demo doplněné o raritní bonusy nyní poprvé vychází v remasterované podobě u PHR Records na vinylové desce.Součástí alba je podrobný příběh kapely, texty i dobové fotografie. 

www.phr.cz

21.10.2022 – Bizarro Masacra Violento Tortura Festa 19 – Liberec, Azyl

Na Píplovi akce, to je ten pán, co vytírá podlahy při koncertech Amoclenu, jezdím rád a vynechávám je zřídkakdy. Devatenácté Bizarro mělo však u mě na vlásku, jelikož po odpadnutí dvou slovenských grindovek Abortion a Sangre De Idiotas zůstal pro mě line-up i přes bravurně na rychlo sehnanou náhradu takovým…průměrným.

Ale sám určitě víš, že často nejlépe dopadají akce, od kterých nic nečekáš a prostě tam jdeš. Tak jsem přišel a dostal crust grindovou sadu od trutnovských BLITZKRIEG BOYZ, které jsem zatím registroval pouze z nahrávek na netu. Kvalitní azylácký zvuk, kritika správným směrem, evokace mnoha jmen tohoto zběsilého subžánru, hrubý growl i čokovina a hlavně totální utrhnutí se ze řetězu. Mrkni na bandcamp.

Druzí se velmi netradičně představili pro příjemně zaplněný sál právě AMOCLEN. Samozřejmě, že došlo na vytírání podlahy, do kterého se zapojili i fanoušci, které běsnily zejména naprosto devastační power-violence pasáže...tyhle těžkotonážní party mě vždycky dostanou…prostě přesně na předpis, jak to kluci umí…a nepotřebuješ už ani xanax. Na zběsilosti ani kvalitním zvuku se při tomhle setu nic neměnilo a já začal být spokojený, že nesedím doma u klipů na youtube.

Pro mě zcela nečekaně po vynikajícím vegan párku v rohlíku, který jsem i přes svou jateční váhu ještě zopakoval, přišel TOP večera přesně uprostřed line-upu, kdy nastoupila na stage část sestavy thrashových Faüst a spustila strhující noisecore v rácmi posledního koncertu GRINDIS KHAN. Naprostá primitivita a neurvalost mě bez debat poslaly do kolen. Škoda, že jsem viděl jediný a zároveň poslední koncert tohoto uskupení.  

Brutální death metal není zrovna hudební styl, kterým bych se doma krmil každý den. Samozřejmě, že mám i v tomhle ranku svoje oblíbené kapely, na jejichž diskografie nedám dopustit, ale…jsem takový BDM selektarián. I přes tenhle subjektivní hendykep jsem setrval na sále po celou dobu vystoupení CROWTOCROW z Lomnice nad Popelkou, jejichž devastace se dvěma kytarami a extra guturál vokálem se pohybovala mezi hardcorem a brutální deathem ostřejší střihu. Set s delšími tracky nabízel krom spousty houpaček a sypaček i řadu zajímavých míst, ovšem jeho hlasitost byla nad možnosti klubového aparátu. Něco málo k poslechu najdeš na bandcampu.

Akci po půlnoci uzavírající POPPY SEED GRINDER jsem viděl poprvé v roce 1999 na indoor festivalu v České Kamenici a následně mě tahle kapela pravidelně provázela metalovými koncerty několik let. Za největší pecku považuju jejich tvorbu s Cifronem a jejich skvělá vystoupení na jejich domovském festu Krhanice open air, kam jsem jezdil pár ročníků od roku 2002, kdy vyšel skvělý split s Defeated Sanity, ze kterého se k mé velké radosti hrál i tento večer. Koncert s novou zpěvačkou jsem ještě neměl možnost vidět, ale do kapely mi vizuálně i poslechově bez problémů zapadla a krom tracků z poslední desky “Faceless Atrocities“, kterou jsem si konečně na akci pořídil na CD, dala na výbornou i celý průřez letitou tvorbou včetně zmíněných více jak dvacet let starých věcí. Celkově PPG, nemilosrdný, precizně strojový rifovací válec s mohutným growlem, který nenechá člověka postát na koncert v klidu. Skvělé, skvělé, skvělé.

Sleduj stránky Azylu, protože se blíží spousta zajímavých akcí.

Grinch

11.10.2022 – Detroit 442, Osliz – Liberec, Azyl

DETROIT 442 z amerického Michiganu nepředvedli svůj staroškolský punk v ČR poprvé, ovšem letos si přímo napsali, že stojí o koncert v libereckém Azylu, kde jim pořadatel přiřadil uprostřed pracovního týdne mimoňské neurvalce OSLIZ.

Osliz nejsou na scéně žádní nováčci, ovšem jejich přístup k věci je dost podobný americkým hostům., takže řekněmě ležérní. Osliz vydali v roce 2020 po deseti letech koncertování debutní CD “Bestie“, které jsem je viděl prodávat pouze na jejich “Jaro festu“ za mimoňskou hospodou. Ovšem kapela nestojí pouze na sígrovském přístupu dle jejich hitovky “Alko Punk“, kterou najdeš na uvedeném CD, ale jednoznačně se vymezuje vůči srajdám na scéně tracky GNWP nebo aktuálně proti Putinovským trackem vyjadřující solidaritu s napadenou Ukrajinou. Stejně tak Potkan pořádal koncert na podporu Ukrajiny, ze kterého putovalo pěkných pár tisícovek na pomoc obětem ruské agrese. Hudební agresivity jsem se ovšem na tomhle setu překvapivě dočkal až k jeho konci. Jinak se jednalo o zdatně zahraný skočný hardcore punk, který přišla podpořit se slušnou porcí fanoušků i návštěva z Detroitu. Ale jindy jsou prostě tvrdší…asi bylo ještě málo paliva z výčepu na pořádnej alko punk.

Následující DETROIT 442 mě dost pobavili u distra, kde vytáhli štosy LP bez slíd i bez krabice prostě z batohu a na tom závisel i jejich stav. Na rozdíl od návštěvy ČR před pěti lety, kdy přivezli druhé řadové album “Pig$“, které se aktuálně prodává za 70 erou (není se co divit, moc jich asi nepřežilo, žejo), letos předložili loňské album “The Spineless Worms And Maggots Crawling From The Shit Of America’s Consciousness“, jehož náplň víceméně kopírovala koncertní set, ze kterého jsem se bez debat posadil na zadek. Kapela tvořená členy s bohatou hudební zkušeností předvedla poměrně ostře se stupňující set, který si po pár tracích omotal publikum kolem prstu. Zpěvák Lacy Sterling chrlí na mikrofon sociálně kritické texty více jak čtyřicet let, a to od detroitské punkové kapely Son of Sam přes noise punk Hillside Stranglers až po aktuální Detroit 442. Sám vystupuje s akustickým setem Lacy 442 a pod značkou 442 vydává jak LP své aktuální kapely, tak kompilace detroitské punkové scény. Obdobně jsou na to i ostatní poměrně aktivní členové kapely, třeba bych vůbec nečekal, že bubeníka z Detroit 442 najdu ve skvělé psychedelické doomovce Acid Witch. Ono decentní ocásek psychedeliky i noise rocku přináší do Detroit 442 i frontam Lacy z uvedených Hillside Stranglers a bylo to tam živě znát. Set měl základ poctivého punku 80. let s afroamerickým temperamentem, který mě hrozně baví třeba u Negro Terror. Do toho politický plivanec a sígrovství Dead Kennedys. Vše zabaleno do současného agresivněji položeného punku až hardcore punku s masivními refrény. Vše ve středně dlouhých skladbách a bez hlucích míst. Pecka!

Sleduj stránky Azylu, protože do konce měsíce ti ještě poteče krve z uší na Bizzaru nebo z jiných tělesných otvorů na šesté azyláckém chilli festu.

Grinch

Novinky u PHR

Zatím poslední album britských Anti Nowhere League – The Cage vychází u PHR Records 

Anti Nowhere League jsou jedni z nejdůležitějších představitelů takzvané druhé vlny punku. Jejich debutové album We Are The League patří ke klasice žánru, a k odkazu téhle party se hlásí muzikanti z takových kapel jako Metallica nebo Rancid. ANL jdou od začátku svoji vlastní cestou, ve skladbách mísí vedle punku i vlivy hardrocku a metalu. Po útlumu kapely na přelomu osmdesátek a devadesátek se band vrací s ještě větší silou, a od té doby neúnavně koncertuje po celém světě. Své zatím poslední album The Cage kapela vydala v roce 2016 na americkém labelu Cleopatra. Dvanáctka silných skladeb s hrubým vokálem Animala a kytarovými sóly s nádechem Motörhead se neúnavně žene vpřed s neutuchající punkovou přímočarostí. Součástí téhle kolekce je i pocta starému bardu Charliemu z UK Subs či hymna alkoholiků s názvem God Bless Alcohol. 

Evropská verze alba vychází na vinylu u PHR Records oproti původnímu vydání doplněna o textovou přílohu.

https://anti-nowhereleague.bandcamp.com/album/the-cage

 

Slaughter And The Dogs na albu Vicious převádějí nestárnoucí punk!

Jedna z vůbec nejstarších punkových kapel (své první demo natočili už v roce 1976). Slaughter And The Dogs byli možná ve stínu některých svých slavnějších kolegů, ale hned jejich debutové album označují znalci jako jedno z nejlepších punkrockových alb vůbec. Tahle parta rozhodně nehrnula řádové desky jako na běžícím pásu, ale když už něco natočila, jedná se extrakt toho nejlepšího, co v sobě poctivý punk skýtá.  

Píše se rok 2016, kapela z Manchesteru má za sebou čtyřicet let existence a právě vydává novou řadovou desku. Pánové zestárli, získali mnohem větší jistotu v ovládání svých nástrojů, ale neztratili nic ze svého rebelantství. Album Vicious je dvanáctka skladeb podpořených výraznými kytarami, silnými melodiemi a přímočarou energií. Vicious je přesně takové album, jaké chcete slyšet od kapely, která má stále co říct. Ryzí punk staré poctivé školy. Punk´n´roll ze zavšivené garáže v podání chlapů, co už hodně zažili a stále neztratili jiskru. 

Deska vydaná původně pouze v USA vychází nyní poprvé ve své oficiální evropské verzi u PHR Records.

https://slaughterandthedogsuk.bandcamp.com/album/vicious

The Book - Forgotten Art Of Old - kazetová verze

Dark heavy metalová formace z Brna THE BOOK ve spolupráci s vydavatelem Corrosion Plague Records vypouští na veřejnost kazetovou verzi svého debutového velkého alba Forgotten Art Of Old. Muzika, která dá vzpomenout na heavy velikány typu Mercyful Fate, Judas Priest nebo doomový kult Candlemass i špetka progrese Enslaved se tu najde. Ostatně recenzenti píší následující:

"Forgotten Art of Old je symbiózou heroického heavy metalu, temných nálad a melancholicky trýznivého přemýšlení" Garmfrost, Echoes zine

"Nahrávka je stvořená pro růst v čase a své poklady odkrývá postupně. Pevně věřím, že si THE BOOK svým originálním pojetím stylu najdou své posluchače a pro scénu se stanou obohacením" Horaguru, Fobia zine

Kazetová verze tohoto alba navíc obsahuje bonusovou skladbu Sacrificer v krásné syrové podobě, která byla pořízena přímo ve zkušebně s novým členem, který rozšířil řady kapely. Nový kytarista Kubýk je znám ze svého působení například v Kandar nebo Pačess. Jedná se tak o exkluzivní příslib budoucího možného zvuku a tváře kapely. 

Kazetu lze pořídit přes klasický bandcamp profil samotné kapely, či přímo na portálu vydavatele. Odkazy jsou níže:

Corrosion Plague Records
shop: https://corrosionplague.bigcartel.com/  
facebook: https://www.facebook.com/people/Corrosion-Plague-Records/100075867761066/  

The Book
bandcamp: https://openthebook.bandcamp.com/releases
facebook: https://www.facebook.com/thebookmetal  

07.10.2022 – Jsme v hajzlu tour – Bunkr, Liberec

Ke kapele SPS mám zvláštní vztah. První alba jsem otáčel na kazetách i na prvních pálených CD pořád dokola. Moje asfaltová sbírka čítá všechny jejich vinylové drážky vyjma singlu s kalifornskými Curbside. Jejich textová message mi přišla vždy OK, a to v jak v mém období, kdy mi krkem tekly desetipiva a z koncertu si občas pamatuju maximálně tak sestavování bicích a pak uzavírku klubu, tak v následné době, kdy mi přišlo opíjet se a vlastně i pít alkohol úplně zbytečné. S ohledem na skutečnost, že valná část českých metalových i punkových “legend“ začala během migrační krize a následně sarsu dvojky v posledních letech veřejně chrlit jednu tupost za druhou, jsem se obával, že tohle sejme i SPSka. Krom účasti na demošce proti covidovým opatřením, kam zpočátku zašli i lidé v existenčních problémech si ovšem kapela zachovala tvář a zato jsem fakt rád. Stejně rád jsem i za jejich poslední LP, které je bohužel opravdu poslední, jak už jeho název napovídá a mnohé rozhovory s jediným dodnes v kapele působícím zakládajícím členem Zdeňkem Růžičkou, to nakonec i potvrzují. Deska “Adios, kamarádi pankáči“, kterou jsem v různých anketách tlačil poměrně vysoko, se krásně vrací ke kořenům kapely, které sahají až do roku 1987 a nabízí stejně, jako nabídla první zastávka turné ke třiceti letům od vydání debutní desky “Jsme v hajzlu tour“ to nejlepší z 35 let existence této punkové legendy.

První zastávka tourka, které končí až v prosinci, proběhla v libereckém Bunkru ve společnosti místní punk rockové kapely KOHOUT PLAŠÍ SMRT, na kterou mám poslední dobou poměrně štěstí. O téhle kapele už něco na webzinu padlo. V bunkru jim to sedlo jak po zvukové, tak po hráčské stránce. Kapela neměla pochopitelně takový ohlas ani početné publikum jako SPS, ale odehrála to bezvadně a s lehkostí protřelým hudebníkům vlastní. Lidí na ně rozhodně ve výsledku málo nebylo, takže oboustranná spokojenost. Navíc bude prý asfalt a na něm spousta nových skladeb a následně i nový set list. Necháme se překvapit, ale něco mi dává tušit, že když se na tu desku čekalo 26 let, bude stát za to.

SPS následně pro příjemně zaplněný klub nabídli v rámci první poloviny setu skladby z uvedené debutní desky a následně v polovině druhé průřez tvorbou od “Podivného dědictví“ do závěrečného alba “Adios, kamarádi pankáči“. Z klubu jsem sice musel již pár skladeb před koncem setu, ale to, co jsem viděl, mě stejně jako předtím vždy utvrdilo o nesporných kvalitách jdoucí ruku v ruce s oblíbeností kapely, která dosahuje až za hranice punk rocku…ovšem někdy až zbytečně daleko. 30 let staré fláky si pod pódiem zazpívaly tři generace punkerů, ostatně stejně jako na pódiu. Zvuk se bez debat povedl a nenarušoval hudební zážitek jak přímo pod pódiem, tak v zadní části klubu. V distru byly v nabídce za fér ceny zejména poslední kusy poslední LP reedice „Století chaosu“ a povedená trika k aktuálnímu tour.

Vcelku tohle nelze hodnotit špatně…pár obrázků najdeš na mých stránkách…nezapomeň na SHAM 69 v listopadu.

Grinch