Poslední dobou to u nás doma opět
crustí a grinduje nejen na samou mez únosné hlasitosti, ale i ve formě
nepřeberného množství nahrávek nejen léty prověřených ranařů uvedených žánrů,
ale i v podobě velkých návratů zejména na domácí scéně. Jedním z velkých
návratů domácího crustu je bez debat čtyř skladbový materiál pražských Fear of
Extinction. Dalo se čekat, že Mirek vydávající jednu žánrovou šlehu za druhou na
jednom z nejaktivnějších českých ug labelů Phobia Records, nezůstane dlouho
jen na jedné straně barikády, ale znovu hrozivě zařve a se svými spoluhráči
nakonec přeci jen prověří trpělivost zvukařů v ug klubech, protože Fear of
Extinction se nejen poslouchají na maximální hlasitost, ale po klubech si tuhle
crustovou hydru nikdo nedovolil ani ztlumit (ještě si dobře pamatuju, jak mi po
libereckém koncertu houkalo v makovici ještě druhý den). Do nového
čtyřskladbového materiálu, který najdeš na dvanáctipalcovém splitu s žánrově
standardním obalem, pašují metalové prvky a znějí vskutku nekompromisně. Masivní
zvuk, d-beat rytmus, švédské metalové kytary a nelidský řev. Po dvou minutách
úvodní “No Compromise“ sedím v němém úžasu na zadku a nechám do sebe nelítostně
bušit metronomicky tepajícího bubeníka a dismemberovské kytary. Práce s kompozicí
je skvělá. Melodické linky, vrstvení kytar a refrény v kontrastu s těžkotonážní
řežbou přecházejí do další válů, ke kterým se opakovaně vracím. Názvy skladeb
do puntíku vystihují pocity posluchače. Úvodní píseň je jasná a “Rise Of Evil“ také
trefně popisuje minimálně moje prožitky při necelých 15 minutách. Tohle je
vážení návrat ve velkém stylu. Druhou stranu asfaltu, pokud nemáš čirý limit,
okupuje poměrně nová švédská bruska Utsatt složená se známých tváří z Warcollapse
(nová deska Warcollapse na Phobia Records je právě venku a je naprosto skvělá),
Exploatör, 3-Way Cum či Disarm. Se špinavějším zvukem klesá stopáž jednotlivých
zářezů zhruba na polovinu doposud slyšeného, tedy až na závěrečnou coverku mé
oblíbené pecky od Skitsystem s názvem “Skrivet I Blod Ristat I Sten“. S klesající
stopáží se téměř zdvojnásobuje tracklist a logicky se táhne přímočařeji na branku.
Špína v každém ohledu lahodí uchu lačném po švédském hardcore punku, kterému
není svaté zhola nic a je potřeba mu uhnout z cesty, protože smete vše, co
mu stojí v záběru. Ve zběsilém tempu vše chrastí přesně tak, tak jak to máme
rádi. V nakládačce je i prostor pro trochu rock n rollu a zahalekat si do přítmí
bytu “Mörker“ je čirá radost. Tak jak vystihovaly názvy skladeb zážitky z poslechu
FoE, tak prakticky stejně je tomu i u splitových parťáků – Helvete si přeloží
každý i švédštiny neznalý odvážlivec pokládající neohroženě jehlu na gramec
tohoto naprosto devastujícího splitu. A ten cover na závěr, ježí chlupy na
zádech i bez mocnějšího zvuku, který by si přeci jen zasloužil. Tohle je bez debat žánrová posluchačská povinnost.
FoE 5/5
Utsatt 4/5
Žádné komentáře:
Okomentovat