Tuhle kapelu jsem zbožňoval ještě
jako mladej cápek, když jsem poprvé zavadil o ona magická slovní spojení “Obscene
Production“ a následně “Obscene Extreme“. Samozřejmě, že jsem tehdy ještě ne na
úplně přeplněném trhu hltal všechny nahrávky labelu včetně těch od Malignant
Tumour. Do pro mě zlomového milníku v podobě alba “Dawn of a New Age“ mám
doma drtivou část discografie včetně raritních pásek, které jsou dnes opět v kurzu.
Odklon od podzemních žánrů, kterými si kapela do uvedeného alba prošla, jsem
tehdy bral jako zradu…stejně jako u Lahar, kteří opustili v přibližně stejné
době hardcore ve prospěch boomu thrashe…a stejně jako k Lahar jsem se po
letech k Malignant Tumour vrátil a docenil starší nahrávky včetně poněkud
přehnaného pojetí reedice “In Full Swing“, ke které jsem si našel konečně cestu
díky loňskému tour kapely.
Ale pojďme k nahrávce samotné.
Nové elpíčko vychází po dlouhých osmnácti letech u Papagáje, kde ostatně vyšla
i reedice “In Full Swing“. Mimo standardního CD a kazety se očekává honosný triple
gatefold, který ukryje na dnešní poměry poměrně dlouhou stopáž špinavého rock n
rollu…ano hudebně se z cesty neuhýbá. Nahrávalo, mixovalo a masterovalo se
poslední tři roky, takže je jasné, že se jedná o naprosto precizní práci, kde se
může dostavit pachuť maximálně tak z některých kompozičních prvků, se
kterými se tahle ostravská čtverka pustila do lehčího experimentování. Na
rozdíl od některých zbytečně kritických jazyků jsem osobně velmi spokojen s obalem
i úpravou loga kapely, která od počátku divokých devadesátek není zdaleka
první.
V samotné hudební náplni kapela sází nejen na rock n rollovou energii, ale tasí se světě div se s dvěma ploužáky, ke kterým více méně spěje konstantě poměrně dost melodickým nádechem celého alba. Naštěstí stále drží otěže pevně v rukách král Killmister a deska dokáže i pořádně kousnout, takže až schováš do kapsy rozžhavený zapalovač a setřes slzu pod okem, můžeš se se skvělým hudebním doprovodem proběhnout po nábytku v obývačce. Ona uvedená variabilita je asi hlavní devízou celé nahrávky, která překypuje nápady nashromážděnými za poslední tři roky lidmi, kteří to prostě mají v krvi a nemají problém utáhnout i téměř pět minut dlouhý track bez škvíry pro otravnou paní nudu. Stejně jako nuda nedostává prostor ani hudební vata. Refrény jsou zpěvné a Bilosův chraplák přímo vyzývá ke sborovým pokřikům během společných poslechů nebo veřejných přehrávek. Textově album osciluje mezi oslavou života, kritikou konzumerismu a doteky smrti. Hudebně to leze neskutečně rychle pod kůži a každý další poslech je, pokud přistoupíš na danou hru, příjemnějším. Jestli se posluchač tímto podmanivým koktejlem přeci jen časem nepřesytí, ukáže až čas…mezitím to nakruť bez ohledu na sousedy co nejvíc doprava a prožij Maximum Rock´n´Roll.
4,5/5
Žádné komentáře:
Okomentovat