Byl jsem čerstvě na
střední škole, když jsem lačnil po co největších hudebních extrémech, které se
v dané době nalézaly zejména ve staroškolském goregrindu (skutečně zapomeň na
tanečky á la Gutalax) a cyber grindu, narazil jsem náhodou na konci devadesátek
v kamenné prodejně Tortuga (kterou vlastnil v přízemí jednoho z děčínských věžáku
Martin Lihač) na kazetu C.U.M., kterou rok předtím vydal jistý Honza Ditko také
z Děčína. Strohý rozkládací booklet s gore výjevem jak z crime flicků a
razítkem Icy Illusions na druhé straně složeného papíru formátu A4 nebyl
zdaleka tím největším extrémem. Tím byla hudební náplň, která smetla z cesty
vše, co jsem doposud v rámci etrémního metalu slyšel a vlastně je tomu tak
dodnes.
Fascinací zvukem a
zanecháním strýčka Willa Rahmera o několik stupnic šílenství níže jsem so
dostal přes jednoho pražského kamaráda k demo a promo páskám C.U.M. z let
1994 a 1995, což bylo hudební zvěrstvo, které nemělo vskutku v mé tehdy
ještě kazetové sbírce obdoby. Xté kopie špatně čitelných xeroxových obalů a
neskutečné hudební šílenství tvořilo fascinující koktejl, kterému nešlo z pozice
fanouška extrémních kytarových žánrů odolat.
Dvojnásobná letošní nálož
desek v podání italských labelů ukrývá bez ořezu kompletní debutní full
materiálů bratrů Kanaiových. Yuzin a multinstrumentální Tomoaki přes jehlu
tvého gramofonu míchají téměř po třiceti letech znovu ten nejvražednější
koktejl. Již samotný zvuk nahrávky je naprosto devastační a se strojově
znějícími bicími nemá pro mě doposud konkurenci. Dvaadvacet stop prostých inter
střídá na stopáži delší než hodinu kulometné kadence se zlověstně znějícími středními
až pomalými tempy. Chorobné názvy skladeb s ještě chorobnějšími vokály a nervním
kytarovými linkami jsou bez debat materiálem jen pro otrlého žánrového
posluchače.
A to, že se dá jít
ještě dál, ukázali bratři v dalších nahrávkách, které pečlivě zmapoval label
na domácí půdě nejpovolanější a to Bizarre Leprous Production v podobě pěti
po strop nacpaných kompilací s názvem “Nekronikle Continues“…tohle nikdy
neskončí…
Držím v ruce tenhle
komplet, který jsem ráno vyzvedl v zásilkovně a mísí se ve mně pocity
nostalgie, vzrušení i fascinace…přesně jako když jsem kapelu slyšel prvně ze
sprasené kazety. Zapomeň na tanečky v
dětských oblečkách a úsměvy na fesťáku, tohle je gore v krystalické podobě a o
čem to je, tomu se nikdo nesměje.
5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat