středa 25. září 2024

Malignant Tumour - Maximum Rock´n´Roll

Tuhle kapelu jsem zbožňoval ještě jako mladej cápek, když jsem poprvé zavadil o ona magická slovní spojení “Obscene Production“ a následně “Obscene Extreme“. Samozřejmě, že jsem tehdy ještě ne na úplně přeplněném trhu hltal všechny nahrávky labelu včetně těch od Malignant Tumour. Do pro mě zlomového milníku v podobě alba “Dawn of a New Age“ mám doma drtivou část discografie včetně raritních pásek, které jsou dnes opět v kurzu. Odklon od podzemních žánrů, kterými si kapela do uvedeného alba prošla, jsem tehdy bral jako zradu…stejně jako u Lahar, kteří opustili v přibližně stejné době hardcore ve prospěch boomu thrashe…a stejně jako k Lahar jsem se po letech k Malignant Tumour vrátil a docenil starší nahrávky včetně poněkud přehnaného pojetí reedice “In Full Swing“, ke které jsem si našel konečně cestu díky loňskému tour kapely.

Ale pojďme k nahrávce samotné. Nové elpíčko vychází po dlouhých osmnácti letech u Papagáje, kde ostatně vyšla i reedice “In Full Swing“. Mimo standardního CD a kazety se očekává honosný triple gatefold, který ukryje na dnešní poměry poměrně dlouhou stopáž špinavého rock n rollu…ano hudebně se z cesty neuhýbá. Nahrávalo, mixovalo a masterovalo se poslední tři roky, takže je jasné, že se jedná o naprosto precizní práci, kde se může dostavit pachuť maximálně tak z některých kompozičních prvků, se kterými se tahle ostravská čtverka pustila do lehčího experimentování. Na rozdíl od některých zbytečně kritických jazyků jsem osobně velmi spokojen s obalem i úpravou loga kapely, která od počátku divokých devadesátek není zdaleka první.

V samotné hudební náplni kapela sází nejen na rock n rollovou energii, ale tasí se světě div se s dvěma ploužáky, ke kterým více méně spěje konstantě poměrně dost melodickým nádechem celého alba. Naštěstí stále drží otěže pevně v rukách král Killmister a deska dokáže i pořádně kousnout, takže až schováš do kapsy rozžhavený zapalovač a setřes slzu pod okem, můžeš se se skvělým hudebním doprovodem proběhnout po nábytku v obývačce. Ona uvedená variabilita je asi hlavní devízou celé nahrávky, která překypuje nápady nashromážděnými za poslední tři roky lidmi, kteří to prostě mají v krvi a nemají problém utáhnout i téměř pět minut dlouhý track bez škvíry pro otravnou paní nudu. Stejně jako nuda nedostává prostor ani hudební vata. Refrény jsou zpěvné a Bilosův chraplák přímo vyzývá ke sborovým pokřikům během společných poslechů nebo veřejných přehrávek. Textově album osciluje mezi oslavou života, kritikou konzumerismu a doteky smrti. Hudebně to leze neskutečně rychle pod kůži a každý další poslech je, pokud přistoupíš na danou hru, příjemnějším. Jestli se posluchač tímto podmanivým koktejlem přeci jen časem nepřesytí, ukáže až čas…mezitím to nakruť bez ohledu na sousedy co nejvíc doprava a prožij Maximum Rock´n´Roll.

4,5/5

úterý 24. září 2024

Fear Of Extinction / Utsatt split LP

Poslední dobou to u nás doma opět crustí a grinduje nejen na samou mez únosné hlasitosti, ale i ve formě nepřeberného množství nahrávek nejen léty prověřených ranařů uvedených žánrů, ale i v podobě velkých návratů zejména na domácí scéně. Jedním z velkých návratů domácího crustu je bez debat čtyř skladbový materiál pražských Fear of Extinction. Dalo se čekat, že Mirek vydávající jednu žánrovou šlehu za druhou na jednom z nejaktivnějších českých ug labelů Phobia Records, nezůstane dlouho jen na jedné straně barikády, ale znovu hrozivě zařve a se svými spoluhráči nakonec přeci jen prověří trpělivost zvukařů v ug klubech, protože Fear of Extinction se nejen poslouchají na maximální hlasitost, ale po klubech si tuhle crustovou hydru nikdo nedovolil ani ztlumit (ještě si dobře pamatuju, jak mi po libereckém koncertu houkalo v makovici ještě druhý den). Do nového čtyřskladbového materiálu, který najdeš na dvanáctipalcovém splitu s žánrově standardním obalem, pašují metalové prvky a znějí vskutku nekompromisně. Masivní zvuk, d-beat rytmus, švédské metalové kytary a nelidský řev. Po dvou minutách úvodní “No Compromise“ sedím v němém úžasu na zadku a nechám do sebe nelítostně bušit metronomicky tepajícího bubeníka a dismemberovské kytary. Práce s kompozicí je skvělá. Melodické linky, vrstvení kytar a refrény v kontrastu s těžkotonážní řežbou přecházejí do další válů, ke kterým se opakovaně vracím. Názvy skladeb do puntíku vystihují pocity posluchače. Úvodní píseň je jasná a “Rise Of Evil“ také trefně popisuje minimálně moje prožitky při necelých 15 minutách. Tohle je vážení návrat ve velkém stylu. Druhou stranu asfaltu, pokud nemáš čirý limit, okupuje poměrně nová švédská bruska Utsatt složená se známých tváří z Warcollapse (nová deska Warcollapse na Phobia Records je právě venku a je naprosto skvělá), Exploatör, 3-Way Cum či Disarm. Se špinavějším zvukem klesá stopáž jednotlivých zářezů zhruba na polovinu doposud slyšeného, tedy až na závěrečnou coverku mé oblíbené pecky od Skitsystem s názvem “Skrivet I Blod Ristat I Sten“. S klesající stopáží se téměř zdvojnásobuje tracklist a logicky se táhne přímočařeji na branku. Špína v každém ohledu lahodí uchu lačném po švédském hardcore punku, kterému není svaté zhola nic a je potřeba mu uhnout z cesty, protože smete vše, co mu stojí v záběru. Ve zběsilém tempu vše chrastí přesně tak, tak jak to máme rádi. V nakládačce je i prostor pro trochu rock n rollu a zahalekat si do přítmí bytu “Mörker“ je čirá radost. Tak jak vystihovaly názvy skladeb zážitky z poslechu FoE, tak prakticky stejně je tomu i u splitových parťáků – Helvete si přeloží každý i švédštiny neznalý odvážlivec pokládající neohroženě jehlu na gramec tohoto naprosto devastujícího splitu. A ten cover na závěr, ježí chlupy na zádech i bez mocnějšího zvuku, který by si přeci jen zasloužil. Tohle je bez debat žánrová posluchačská povinnost.

FoE 5/5

Utsatt 4/5