P.S. – V oslovských lavicích

Papagáj již řadu let poctivě a vkusně archivuje na vinylových vydáních tuzemskou punkovou scénu s kořenem často ještě v bolševické kleci. Dalším počinem o krok blíže ke kompletnímu dobovému hudebnímu archivu je na desku digitálně přenesené a ve studiu Davos masterované nejen Otynem, ale i na nahrávce samotné bublajícím basákem Wonidem, bez pochyby kultovní demo kapely Pohlavní styk s názvem “V oslovských lavicích“.  

Kapsa z poctivého papíru vychází z dobového přebalu kazetového dema a kromě samotné desky, která vyšla v klasické černé i limitované barevné edici, obsahuje i nádherný booklet plný dobových i téměř současných fotek, zážitků zainteresovaných v komiksech i v textu mapující jak první období fungování PS v druhé polovině osmdesátých let včetně vzpomínek na nahrávání počinu “V oslovských lavicích“, tak proces vzniku tohoto LP domlouváním vydavatele s hudebníky po festech od roku 2020 po sehnání původní kazety odpovídající zvukové kvality pro digitalizaci od zpěváka Thalidomide.

Musím uznat, že kvalitní práci neodvedl jen samotný vydavatel, ale i studio Davos. V téhle fázi recenze se musím přiznat, že demo slyším celé vlastně úplně poprvé až z této desky, jelikož se ke mně prvně dostalo až CD “Hele...!...“, u kterého jsem s ohledem na jeho lepší zvukovou kvalitu zůstal. Čitelný, leč s ohledem na dobové možnosti nahrávání odpovídající zvuk netrhá uši, jak to u některých vydání, kdy se musí vydat na LP cokoli, co kdy kdo sesmolil, bývá a posluchač si může tedy bez rušivých elementů vychutnat dvacet pecek…tedy až na závěrečnou skladbu “Řev šibeničního tura“, která byla sejmuta při živé přehrávce o rok a půl dříve před nahráním samotného demáče mezi litry piva během dvou dnů roku 1988 ve zkušebně v Kouřimi a tedy zvukově už vylepšit prostě nešla. Vtipně a leckdy i nebojácně tvořená intra, která mohla s přehledem znamenat pozvánku do Bartolomějské, se kterou měla již kapela zkušenost, dokreslují jednotlivé tracky, které nejsou pouhým neumětelem kovovým, ale jsou jednoznačně hudebním hardcore punkovým vzdorem, často nesporným kompozičním umem i nikdy nekončícím mejdanem. Kapela se odkazuje také na dobové zahraniční kapely a tímto spojením vznikla třebas úderná skladba “I am not“, kdy by za ty exploity s úvodním telefonátem mohly s přehledem létat obušky vzduchem. Kopance do socialismu i Sovětského svazu střídají dnes již téměř zlidovělé sklady jako “Pivo za 2,50“, “Písni​č​ku si zazp​í​v​á​me“ nebo “Mejdan“. Celkově se deska poslouchá velmi příjemně a vůbec není na škodu její délka…tomu krom již uvedeného napomáhá i do krve vylámaný zub času.

Po grafické, zvukové i samotné hudební stránce je to zatraceně povedená práce, kterou si rád každý punker šoupne mezi své nejčastější krouťáky v polici.

5/5

Grinch