Držím v ruce čtyřdílnou
publikaci We are Obscene Extreme, zatlačuji nostalgickou slzu, a i přes další
navštívené hudební akce stále vstřebávám jedinečnou atmosféru trutnovského
Bojiště, které jsem letos, sice “pouze“ jen na sobotu, navštívil po patnácté.
S odstupem času mohu hodnotit nejen vývoj festivalu samotného, jelikož
jsem navštívil svůj první Obscene v roce 2002, ale i skutečnost, že i přes
znatelný nárůst celé akce, si festival stále drží DIY ducha a ideje, za kterými
si stojí, i přes řadu konfliktů s potenciálními návštěvníky, o které za
každou cenu prostě nestojí.
Úplně nemohu srovnávat
s loňským výročním ročníkem, který jsem po předchozí až téměř železné
pravidelnosti návštěv vynechal, ale jako velká další velká pozitiva oproti
předchozím ročníkům rozhodně hodnotím možnost použití hrazeného WC nebo
dobíjecí stan na mobily a další elektroniku, bez které se na festu neobejdeš.
Naopak stržení brány de facto do jiného světa, kterou jsem procházel
s nadšením téměř každý červenec poslední dvanáct let, mě velmi zamrzelo…ostatně
stejně jako zjištění, že se opět ukrajuje prostor pro kemp a pod vegan zónou má
vzniknout cosi, co s festivalem nemusí do budoucna úplně souznít. Ale na
úvod už toho bylo asi až moc. Takže jak to vlastně celé bylo…
S ohledem na skutečnost, že budu
mít lístek pouze na sobotu a je zde možnost, že budu odjíždět v brzkých
ranních hodinách, lovím místo na jedné ze dvou benzínek před areálem a vyrážím
pro pásku. Je trochu škoda, že kasa se otevírá až s úderem paliček první
grindové kapely, ale fanoušek a vstřícnost k němu byla vždy na tomhle
festivalu na prvním místě…takže s páskou ještě před zahájením dnešního
hudebního programu, který je z mého čistě subjektivního pohledu asi
nejslabší ze všech čtyř festivalových dnů (nepočítám úterní klubové zahájení
ani nedělní after party), ale co už…beztak jsem nadšený…procházím distra, která
zvládla otevřít již takhle brzy. Letití matadoři to i přes znatelnou
několikadenní únavu dělají se stejným zápalem pro věc jako celý pořadatelský
tým OEF, před kterým po mém odjezdu nezbývá opět než smeknout. Jelikož jsem na
OEF, tak i přes skutečnost, že mám zálusk i na jiné než extrémní metalové desky
(třeba nové LVMEN nebo poslední MDB), beru v osvědčených distrech ze svého
wantlistu jen grindový bordel…letošní reedice kultovních desek Regurgitate,
Squash Bowels nebo Agathocles. Přes den se opakovaně pokouším ulovit
festivalové triko, což se nakonec i přes vyprodání téměř všeho daří. Pokud si
neměl to štěstí, napiš si o dotisk. Energii na dva a dvacet parádních kapel
čerpám přes den i večer tradičně u VOLKAFE a NOISE baru…a to přes poměrně
širokou nabídku živin včetně pizzy přímo z pece nebo orientálních
specialit. A jak se vlastně hrálo.
Zvuk famózní, a i přes proměnlivé
počasí s občasným lehčím deštíkem přichází ke stagi a do hlediště celkem
dost lidí…samozřejmě oproti večerním headlinerům, kdy je mosh-pit parket i
hlediště úplně plné, to je prd, ale jako support pro kapely je to rozhodně více
než jeden plný menší klub. Sobotní program zahajující a pro mě doposud neznámá
švédská úderka TJUVKOPPLA, mixující s dvěma řevy extrémní hudební žánry,
dodržuje i ducha OEF a nastupuje s nafukovačkou.
Hudebně mě zvraty v kompozicích ovšem trhají zážitek a pořádně mě do varu
dostává až Rotten Sound pro chudé, ne samozřejmě si dělám legraci a narážím na
tupce, kteří zřejmě z hloupé závisti dehonestují aktuálně jednu
z nejlepších tuzemských grindcore kapel LUDRA, která po právu vymetá pódia
po vyhlášených tuzemských akcí. Poctivý grindcore severského střihu s autorským
přístupem a tahem na branku. Tohle mi sedí. Holandský death metal DEFY THE
CURSE vstřebávám od porce robi masa a dávám poznámku do telefonu, že tohle bude
stát za bližší prozkoumání. S ohledem na skutečnost, že jsem do chvíle,
kdy Čurby oznámil možnost jednodenních vstupenek, počítal, že nepojedu, neměl
jsem prostě žádnou domácí přípravu a v line-upu neznámá jména mi zůstala
povětšinou utajena až do prvních tónů přímo na pódiu. Stejně tak tomu je i u
přímočarého anglického grindcoru PUBLIC EXECUTION, který mi rovněž kape do noty
a který následně v práci poctivě tlačím do sluchátek, stejně jako CEPHALIC
CARNAGE, ke kterým letos konečně v průběhu jejich setu dozrávám, ale
nepřebíhejme, protože jsme ještě kolem poledního, kdy na pódiu začínají běsnit
finští SADISTIC DRIVE, na které mě u dister upozorňuje hluku velmi znalý Radek
ze Skiplife/Decultivate. Ano, skutečně se dle informace v brožuře, kterou
jsem tradičně obdržel u vstupu (mobilní aplikaci, která byla k mání jsem
nepoužil), a informací o Radka, jedná o poutavý death metal staré americké
školy, na který je dvacet minut dopoledního/poledního programu tofužel
zatraceně málo. Doma si to následně nahrazuji dvěma půlhodinovými alby a Tobě
doporučuji totéž.
Trojice veteránů BARREN dostává pověsti jak téhle kapely
s přeškrtnutou notou v logu, kterou umísťuje i na pódiu, tak
jednotlivých hudebníků z kapel jako Agatholces, Suppository nebo Aborted a
tlačí do již poměrně početného publika – vidíš na videu –
vysokooktanový grind znějící něco mezi motorovou pilou a kulometem. Skvělé!
Oktanové číslo neklesá ani s následující řeckou partičkou VILE SPECIES,
která loni vydala debutní LP a bez servítek ho teď tlačí do lidí na
nejšílenějším pódiu ever. Pětadvacet minut jim na LP, jak urvané ze řetězu stačí,
a ještě mají rezervu. Trojčlenný brazilský death metal PODRIDÃO slyším letmo
z procházky mezi distry, kterých už je otevřeno a něco více a samozřejmě
je zde riziko, že někteří distraři to v podvečer zabalí a nebude již
možnost. Na jeden den je toho sice na festivalu v areálu až moc, ovšem dají
se naplno vnímat úplně v pohodě všechny vystupující kapely. Hned další
tvoří mají oblíbení punx THE VILE, jejichž set si užívám
stejně jako jejich nahrávky. Punk na OEF prostě i navzdory zlým jazykům
ohánějícím se dvoudenním death grindovým line-upem, který beztak obsahoval
extrémní hardcore i punk, patří. Na festival patří i vyjádření podpory obětem
bezpráví, kterými jsou bezpochyby i hladovějící civilisté v uzavřené Gaze
a kterým vyjádřila na pódiu vyvěšením Palestinské vlajky jasnou podporu čistě
ženská brutal death metalová kapela ze států EMASCULATOR. Masokostní mlýnek žánru
s nelidským řevem Malliky Sundaramurthy z profláknutých Abnormality.
Holandské
HC/GC šílence MY MINDS MINE nevidím stejně jako některé z předchozích
souborů na Bojišti poprvé a opět si užívám i přes lehčí deštík šílenou šou, při
které už se na stagi začínají metat i kotrmelce. 30 let a pořád jim to šlape.
Dalšími zasloužilými harcovníky na pódiu jsou španělství death metalisté UNBOUNDED
TERROR, kteří s hromadou zkušeností z jiných kapel představují i
novinkový materiál nepostrádající pro region typický chaotický a místy i
překvapivě melodický duch. Následuje jeden z nejlepších dnešních setů v podání
letitého grindcoru z Malaysie TOOLS OF THE TRADE. Živelný, devastující
válec nepostrádající nejen rubanice, ale i strhující rifovačky. Jedním slovem skvělé…stejně jako plné
Bojiště a jeho unikátní atmosféra, kterou prostě na jiném festivalu nedostaneš.
Za goregrindový banán se můžes převléknout sice všude, ale skočit v převleku
s nafukovacím člunem do lidí, můžeš jen na OEF. K pověstnému souboji nafukovaček
tvoří soundtrack skotská jménem naprosto příhodná kapela PARTY CANNON. Brutální
slamming death metal s konfety se sice nevidí každý den, ovšem jeho
hudební náplň mě na rozdíl od vyhajpované atmosféry mezi fanoušky na zadek
neposazuje…zbylá dnešní soupiska kapel však ano. Hned JAPANISCHE KAMPHÖRSPIELE
mě neskutečně baví. Parádní grindcore nebojící se nejen ironie, ale i vlivů z
dalších hudebních ranků.
Osobně velmi vítám náhradu za vypadnuvší holandské
goregrindy Rectal Smegma v podobě domácích nestorů grindového žánru
DOBYTČÍ MOR. Stejně jako poslední album u BLP je set vskutku výživný a DM
dokazují, že jsou na domácím grindovém kolbišti neprávem opomíjení. Francoužští
INHUMATE předvádí naprosto divokou
rozlučku, při které se stejně rychle jako prsty na hmatnících kytar
střídají rozdivočelí fanoušci na pódiu. Šílenou šou, během které se vyhlásí
frontman kapely za terč uprostřed mosh pitu nekazí ani lehčí deštík. Jen ta
hořkost v ústech, že tohle
vidíme nejspíš naposledy nejde úplně vytěsnit. LACK OF INETEREST se ukazují
poprvé v Evopě a asi není vhodnější místo než Bojiště. Kapela sice hraje
jen část vyhraněného hracího času, zato dle očekávání rychle, krátce a zběsile…stejně
jako se prodává jejich merch. Power violence v ryzí podobě…bez debat jeden
z vrcholů sobotního programu. Do středně dlouhých skladeb vrací fanoušky s příchodem
tmy dánský slovutný death
metal UNDERGANG. Natahuje se nejen hrací doba, ale i sundává se i noha z plynu
a v pomalejších tónech staré školy žánru zaznívají i klasická kytarová
sóla. Nejlepší hudební zážitek tohoto dne ovšem dostávám až během úvodních
skladeb naprosto dechberoucího setu amerických CEPHALIC CARNAGE. Kapelu sice
nevidím ani neslyším poprvé, ale poprvé naplno doceňuju jejich nápady,
instrumentální zdatnost a kompoziční variabilitu. Neskutečná jízda. Holandské
SEVERE TORTURE registruju díky žánrovým distrům v první dekádě jejich
existence a o reunionu se dozvídám až díky OEF. Živě dostávám technicky
kvalitní a kompozičně poutavý death metal, který si budu muset nejen zopakovat,
ale i doplnit v podobě nových nahrávek. Celé své letošní hudební šílenství
zakončuji oblíbeným německým nestárnoucím thrashem DARKNESS,
který bych si nemohl nechat ujít. Přiznávám bez mučení, že ke kapele mě přivedl
před lety právě tento festival, který mi odhalil plno neznámých kapel a zároveň
za ty roky dopřál pohled na mé letité hudební favority. Velké díky za
jednodenní lístek, díky kterému lze začít tento jedinečný hudební i sociální
zážitek.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat