15.3.2019 – Histos, Incarate, Metaknife
Mezi záplavou thrash, death a
black metalovejch koncertů Jirka Farář občas ujede i do hudebních vod ještě o
krapet extrémnějších. Grindová párty v čele s německými nezmary Metaknife,
kteří brázdí pódia už pětadvacet let, byla přesně ten případ. Publikum i přes
jistou formu domácího zastoupení bylo s ohledem na žánr sice poněkud
prořídlejší, ovšem opět s ohledem na žánr o to šílenější.
Těžká pozice zahajující kapely
padla na HISTOS z Nové Paky. Tohle těleso s kořenem v roce 1997 (i
když v grindu jede kapela až od roku 2012) bylo nějakej čas u ledu. První vlaštovka
po době hibernace vylétla v roce 2017 v podobě přílohy domácího
časáku Pařát (asi netřeba představovat), kterou tvořil CD splitec kapely s domácí
deathovkou Marana. Cédko obsahovalo jinak poskládanej play list samovydání
kapely „Deviation“ z roku 2015. I z Deviation se na akci, i když v pozměněné
sestavě, samozřejmě hrálo…ovšem novej zpěvák Michal podal oblíbenou „Koblihu plněnou
kvasinkovým výtokem“ totálně gore. Ostatně celá kapela se z uvedený hibernace,
do který padla na pomezí deathu a grindu, probrala jako patologická gore mašina
se zprasenym vokálem. Takže nový album „Příčina smrti neznámá“, o kterym jsem
už na Crumpitu psal a ze kterýho zazněly na akci samo taky tracky, bude jeden
velkejch chlív (v dobrym slova smyslu). Novinkovou desku, která bude vlastně
debutním full albem kapely, mužeš sehnat u frontmana Pavla koncem dubna…sleduj
fb stránky kapely nebo bandzone profil. Ale zpět k živý přehrávce, která
nedopadla i přes technický potíže s basou a nějakej ten hračskej renonc
vůbec marně. Nedokonalej zvuk v klubu Histosu slušel, stejně jako finální
coverka od kapely Root, během který zapěl i Richard Lecter. Radost z hraní,
nadhled a žádný pozérství…nezbejvá než s radostí přivítat Histos opět na
scéně. Jen doplňuju, že s ohledem na nedostupnost webzinu, na který jsem dříve
psal, přikládám pod report dobový recenze na samovydání „Deviation“ a o tři
starší promo „Suture“. 
Jako druzí naskočili, rovněž se
změnou postu zpěváka, českolipští INCARNATE. Uvedená změna jim vskutku
prospěla, chrlič Ondra je v rozsahu svýho vokálu rozhodně bohatší a dovede
ze sebe text vysypat takovym stylem, že i celý kapele to poměrně přidává na
dravosti a hlavně rychlosti. Incarnate už jsou vyhraní a protřelí hudebníci,
takže to nasypali do publika úplně s přehledem. Odměnou jim byl
neustávající mosh pod pódiem. Nechyběla ani coverka mocných Birdflesh. V porovnání
s posledním mnou viděným koncertem s původním zpěvákem se jedná
rozhodně o zatraceně velkej krok vpřed. Sám jsem zvědavej, jak dopadne
kolaborace kapely u Bizzare Leprous Production s dalšími severočeskými
kapelami DEAF & DUMB / BUM / NECOTOPSY / EVIL REGIMENT / LEPRATORY. Materiál
na tenhle „6-way“ CD splitec už je nahranej u Leoše z Deaf & Dumb a jelikož
mi živě některý přechody z třeskutýho grindcoru na „tupa tupa“ gore přišly
až vyloženě rušivý, což byla pro mě během setu jediná vada na kráse, rozhodně to
hodlám poslechnout i ze „studiovky“. Jestli na tom borci, zejména teda zpěvák,
trošku zamakaj, rozhodně o kapele ještě minimálně na domácí scéně hodně
uslyšíš. Stejně jako u Histosu přikládám pod report dobovou recku na promo
nahrávku Incarnate z roku 2013, která je stále posledním záznamem tvorby
dostupným na webových profilech kapely jako je dnes již standardní FB
prezentace a starej dobrej bandzone. Jo a málem bych zapomněl, že i Incarnate
se vytasí ke konci letošního roku s debutním CD.
Do třiceti všeho dobrýho
předvedli gore slameři MEATKNIFE. Ani téhle, dalo by se řici už kultovní,
kapele se nevyhnuly nějaký změny…opět jinej line-up a do budoucna pro všechny
fans ne moc příznivý zprávy…teda krom vydání výběru toho nejlepšího ze šesti
studiovejch desek a tří splitů. Uvedený „The best of“ bude desátým jubilejním
nosičem pod hlavičkou Meatknife a uvažuje se i o LP verzi, který se doposud
dočkal pouze naprosto vražednej debut „Blood Blister“ z magickýho roku
2000. Osobně bych ze všech nahrávek vzniklých na základech smrdutého gore a postupně
krystalizujících do gorem načichlých slamových vod, uvítal LP reedici pro mě jednoznačně
nejlepší (ještě gore) fošny „Brutalized Blowjob“. Ale zpět ke koncertu, kterej
kapela zmákla opět naprosto bravurně a to i přes počáteční chladnost fanoušků. Během
setu nechyběly samo ani masky, nadhled frontmana Martina a hlavně nehoráznej
tah na branku v podobě pekelnejch tancovaček a hutnejch rifovaček zejména
z posledních dvou alb „Pimple With Pus“ a „Junkey Town“, na který jsou
velmi rozporuplný reakce. Na závěr kapela nešetřila přídavkama stejně jako
předchozí úderníci.
Celkově nelze hodnotit akci jinak
než kladně, někdo mohl bejt možná otrávenej vyšším vstupným, ovšem Meatknife do
Bolky nejeli osm hodin na výpary a o
dalších nákladech s pořadáním akcí se asi nemusíme bavit…nebo snad ano?
Fotky sleduj na mejch stránkách
a choď na koncerty.
Grinch
RECENZE: Histos – Deviation
Po delší době o sobě dává vědět
opět grindová sebranka Histos…aktuálně novým materiálem s názvem
Deviation.
Na šestiskladbovém matroši
s ručně vytvořenou přebálkou se skrývá šest kompozic, které už na první
poslech posluchači dávají jasně znát, že se jede v krapet smrsklé sestavě
– řev, kytara, basa a automatický tlučmistr. Dle názvů válů se ovšem dá čekat
opět úchylná grindová jízda…Kobliha plněná kvasinkovým výtokem, je toho jasný
důkazem.
Cédko se krom tohoto DIY pojetí
dočká i klasické plastové krabičky se standardním bookletem, jehož finální
podoba visí na stránkách bandu. Stopáž se šplhá nějaký ten drobák přes
čtvrthodinku včetně inter, takže pro paní nudu vskutku málo místa.
Ale teď už k muzice vlastní.
Jsem rád, že Histos neztratili krom zmíněné zvrácenosti i smysl pro humor. Po
těžkých rifovačkách v první zářezu, kde odhalují sice téměř celou, ale celkem
zdařilou vokální složku dílka, nasazují těžký kalibr válem „Přátelé zeleného
údolí“, u kterého si můžete společně se Scoolem, Matesem a Bobem zplna hrdla
zajódlovat. Hudebně jednodušší kompozice není v tomto ranku rozhodně na
škodu, takže tupa tupa jede jak namazanej stroj. Možná jí lehce trhají death
metalové party, ovšem to je věc názoru. Krapet zahuhlaný zvuk nepotápí
čitelnost jednotlivých nástrojů a jsou čitelné i experimenty se zvukem, které
dávají celkem šmrnc zmíněné plněné koblize, která kurva těží z pomalých
temp umocněných basovou kytarou. Vokál pracuje výborně a gore bublanice, i když
jich není moc, jsou vskutku parádní. Posraná mísa v songu „Rectal
Resonance“ ustupuje další salvě rifů se zručně naprogramovanými bicími a opět
vidím silná místa zejména v pomalejších tempech, která nevyznívají nuceně
na rozdíl od některých rychlejších partů. Zakomponování více vokálů nahrávku
krásně oživuje, než ji usmrtí doslova spalovač mrtvol v zářezu „Negrotherm“,
kde konečně během poslechu přicházím na chuť i vyšším polohám Matesova vokálu.
V jednoduchosti je síla a tenhle počin ji rozhodně má. Závěrečná opět
lehce death metalová porce „Onkel Bobo Der Kinderfauster“ sází na modernější
pojetí brutální tvorby a lehce evokuje dnešní trendy krájení salámu. Na tomhle
naštěstí muzika Histos nestojí.
Pokud bych to měl shrnout jak na TV
Hovna, tak vtip 3/5, napětí 2/5, akce 4/5…Histos tímhle počinem, i když sestavou
nejchudší stvořili svou doposud nejlepší nahrávku. Těžký grind s jedovatým
gore ocáskem a death metalovým ostřím…sice nijak extra nevybočuje z české
tvorby, ale rozhodně patří k tomu, co si lze doma bez nějakých kyselých
úšklebků dopřát do ouška. Pokud bude možnost, rád si nechám do ouška pošeptat i
z pódia. Za mě šest kvasinek a půl kalíšku výtoku do koblihy k tomu.
6,5/10
RECENZE: Histos – Suture
(promo 2012)
Dostalo se mi do rukou promo CD
kapely Histos. Před poslechem tohoto stříbrného kotoučku jsem měl možnost vidět
opakovaně tyhle grindery na pódiích lokálních akcí, takže tradičně nejdříve
live a pak ze záznamu. Ale teď již k vlastní desce.
Na první pohled mě upoutává
grafické ztvárnění dílka, které bych směle zařadil k těm zdařilejším. Na
přední straně jakýsi sešívaný zjev částečně schovaný za rozteklým logem –
ostatně jej vidíte sami. Vzadu na vás kromě seznamu jednotlivých skladeb, které
zavání pitevnou a gore tématikou, jukne dredatá, přírodou krásně obdařená
dívčina v plynové masce. Pro červeno černé obaly mám prostě slabost.
Z plastu vytahuju čtyřstránkový jednostranně natištěný booklet s potřebnými
informacemi o kapele a fotkami hudebníků, který se také celkem povedl.
Po spuštění média
v mechanice na mě útočí ihned vál, kterým Histos zahajují své live sety.
Zvuk je slušný a kapela si pokvíkává ve středním tempu. Druhá věc tempo sice
nemění a song se opět houpe, ale dva zpěváci skladbu příjemně zpestřují jak
growlingem, tak screamem. Třetí věc už odsýpá trošku rychleji, ze středního
tempa však nevylézá, ovšem vokální stránka ala Heamorrhage je parádní.
Kytarista sice tlačí převážně jeden rif, ale s údernými bicími se to dobře
poslouchá – v jednoduchosti je síla. Čtvrtý vál nabízí pestřejší kompozici
kytary a bicích, ovšem stále nijak neregistruju basu a zpěv mi chvilkami
připadá mimo. Pátý vál se opět houpe ve standartním tempu z předchozích skladeb,
což začíná působit jednotvárně. Poté na mě útočí Eva s Vaškem. Při této šesté
CD stopě zjišťuju, že je to vlastně původní, na přebálce zmiňované outro –
v půlce desky? Sedmá věc je kupodivu intro, které mělo být na začátku.
Poté již nastupuje další skladba, která má v bookletu druhé pořadí – těžko
říct jestli je chyba na straně nosiče či mechaniky. Vál opět připomíná již na
této desce mnohokrát slyšené, ale bubeník se trošku rozvášňuje a celkově vše
příjemně zpestřuje. V předposlední skladbě konečně slyším basu, která dostává
trošku prostoru při partu bez kytary. Tento song je sice krátký, ale nabízí
rychlejší pasáž zakončenou výkřikem apendix, což je i název celé skladby.
Poslední věc zahajuje opět střední tempo podpořené slušným growlingem, pak se
zrychluje a podruhé mě na desce tluče přes uši, že vokál není tam, kde bylo asi
původně zamýšleno. Skladby se pohybují v rozsahu do dvou minut stopáže,
ještě aby ne, když se s intrem i outrem vejdou do čtvrthodinky bez pár
vteřinek.
Sice se jedná o promo, ale pár
chybiček tam přeci jen je. Ovšem když člověk vezme v potaz, jak kapela
působí dlouho, žádná katastrofa to prostě není. Necelá čtvrthodinka stopáže
uteče celkem rychle a nepříjemné to na poslech určitě také není. Uvidíme, jak
se Histos budou vyvíjet dál. Zatím těsně pod průměrem.
4,5/10
RECENZE: Incarnate –
promo 2013
Počátky této českolipské úderky
sahají až do roku 2004, kdy kapela vychází z popela death metalového
spolku Testification. Po dvou letech je na světě formou samovydání demo Lair of
Suffering. Následně je v plánu i další demonahrávka, která se ovšem kvůli
personálním změnám nekoná. Po nějakém čase a v nové sestavě začíná kapela
koketovat s grindem a vychazí z toho šesti skladbový materiál.
Vše otevírá kratičké intro
schované v minutu a půl dlouhém válu s názvem Shit On The Wall. První
co posluchače práskne přes ušní bubínky je solidní zvuk se všemi čitelnými
nástroji. Začíná se zostra, po krátké vyhrávce následuje grindová tancovačka se
slušným growlem na pomezí kvičení USBDM. Bubeník taneční rytmus prokládá
přechodem a po chvilce nastává grindové peklo, rychlost strmě stoupá a zpěvák
tasí vyšší polohu hlasu. Druhý vál Insane Brain Cocaine má podobný nástup, jen
je proložen basovkou, bubeník se opět činí a nastává další taneční kousek, ve
kterém zpěvák střídá dvě výše popsané polohy. Nemůžu si pomoct, ale ve hře i
stavbě válu slyším Isacaarum v jednom okamžiku proložené prasečím gore.
Stavba válu je velmi slušná, stejně jako výkony jednotlivých hudebníků. Třetí
song Putridity má opět parádní nástup, po kterém se sype s řadou menších
vyhrávek až k drtivým rifům přecházejících do smrdutého gore. Vokál á la
Gutalax se střídá s kvíkotem a vál se v pomalém tempu příjemně houpe.
Vše střídá sypačka, která zdařilými stopkami přechází do další tancovačky se
super bicími. Na závěr ještě sypačka proložená sólovou basou, trošku kanálních
vokálů a člověk žasne, kolik toho hudebníci do necelých dvou minut našlapali. Bukkake
Night Fever je nejdelším počinem. Death grindová řezanice s technickou
kytarou i bicími, která ovšem nezapomíná na taneční grindové pasáže a to vše
dochucuje dvěma polohami vokálu. Po této opět slušné kompozici je vidět, že
hudebníci mají již něco nahráno. Předposledním zářezem je minutová záležitost
s názvem One Minute To Gore. Taneční rytmy, sypačky, brutální rify, polohy
vokálu, který v jednom okamžiku od prasečího kvíkotu přechází svou výškou
v hrubé poloze až někam k mrouskající kočce a opět se vrací pod víka
od kanálu jménem Gutalax. Super. Posledním válem na promáči je Haribo otevřené intrem.
Haribo je takovým vokálním i hudebním křížencem Gutalax a Isacaarum ale
zatraceně fajně se to poslouchá. Nástup á la Gutalax, střídají úchylné melodie
Isaccarum, bubeník jede jako metronom, zpěvák dává svým hlasivkám zatraceně na
frak a kytaristi to prasí naprosto bezchybně a co je hlavní, taky líbivě. Celkem
se těším na slibované full album, které má kapela v plánu příští rok.
Na promo materiál, i když
vzhledem k historii kapely mají hudebníci už něco za sebou, to není vůbec
špatné. Zjevná inspirace výše popsanými kapelami není nijak na škodu. Poslouchá
se to dobře a má to řadu super míst, zejména díky tomu, že hudebníci skutečně
umějí hrát. Příjemně a výživně
strávených deset minut. No, ostatně můžete posoudit sami, materiál je komplet
k poslechu na bandzonu kapely.
7,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat