neděle 21. února 2021

Amoclen - Diagnosis: Grindcore

Amoclen - Diagnosis: Grindcore

Dalším recenzentským restíkem je poslední album liberecké zdravotnické první linie Amoclen s názvem “Diagnosis: Grindcore“.

No, představovat blíže tuhle všemi grindovými akcemi protřelou partičku je typickým nošením brufenu do lékárny, ale malé shrnutí si amoklíni určitě zaslouží. Takže v rychlosti. Amoclen vzniknul velkým třeskem v Jičíně léta páně 2005, a to na základě exitusu kapel Crusher a Utopia. Začínající kapely se tehdy ujal Richard L. Havle a pod svým labelem Lecter Music Agency pomohl hudebníkúm do roku 2010 realizovat dvě CD-r promíčka, z nichž jedno dostalo plnohodnotnou podobu v podobě splitu s mocnými Agathocles. Kvalit kapely si všimnul domácí na daný žánr label nejpovolanější a to Bizarre Leprous Production, pod kterým v roce 2011 vyšlo debutní full album “Cymbalta“, ze kterého kapela opakovaně těžila při koncertní činnosti mající na svědomí nejedno duševní zdraví neopatrných fanoušků.

Poslední album, které mi právě leží na stole v podobě stříbrného kotoučku, přivedla na svět čtveřice dalšími kapelami protřelých hudebníků za významné pomoci bývalého bubeníka Michala Veverky a jeho labelu Maximed Records, který na porodních bolestech, jak má ve zvyku, participoval s polským labelem Defense Records (ne nadarmo se jezdí do Polandu pro ingredience na nějakou tu dobrotu, že?). Na obalu korespondujícím s textovou stránkou dílka v mateřském jazyce najdeš samozřejmě zdravotníka, který s rouškou ve stylu Václava Klause provádí DIY zákrok dle recepisu MUDr. Peopla. Samotný obal je zdařilý stejně jako ostatní grafické pojetí přebálky CD včetně minimalisticky, leč dostatečně, pojatého bookletu.

A teď to hlavní a to vlastní hudební náplň čítající čtrnáct stop za hranou nadsázky, dobrého vkusu a lidskosti obecně. No posuď sám, že zařadit na album, které má katapultovat kapelu mezi přední grindové spolky v republice, cover od skupiny Lunetic, vyžaduje vskutku koňské dávky přípravku Timonil 600 Retard tlumícího záchvaty z absťáku. Během nahrávání materiálu v nymburském studiu Hollysound byl kritický nedostatek Haldolu, takže se na CD dočkáš pouze dvaceti minut stopáže, které jsou ke konci z uvedených důvodů nacpány recyklátem starších pecek a zmíněné cover verze od dobývačů dámským klínů Lunetic. Mistři zvuku ve studiu byli ovšem na rozdíl od kapely zcela při smyslech, takže celé tohle hudební zhmotnění všelijakých běsů protkaných intry na hraně i za hranou (medicínské vtípky jsou prostě takové), zvládly po zvukové stránce na výbornou.

Ostatně kapela samotná doporučuje poslech lidem s psychickou nestabilitou a asociálními sklony, což po opakovných posleších mohu jen potvrdit. Dále toto potvrzuje i chystaný sedmipalcový split Amoclenu s legendárními Bambulkami, pro které je z pochopitelných důvodů uzavřena brána několika pražských klubů.

Pokud bych mohl na rozdíl od předchozích třech odstavců psát chvilku vážně, což se u téhle desky fakt nehodí, uvedl bych, že kapela natočila po všech stránkách velmi dobré grindové album, na kterém se jim povedlo minimálně částečně zachytit zběsilost/šílenost živých setů, kde opět působí i druhý sólový vokalista rozšiřující členskou základnu na číslo pět.

4/5

Grinch

Žádné komentáře:

Okomentovat