3.8.2018 - Pos-T-rash party 34.

3.8.2018 – Samochotijo, Kung-Fu Girlz, Průmyslová smrt, RV-4, Uprostřed pádu

Když Rash sezve kapely na svojí narozeninovou akci, hudebně vedle ve valný většině případů nešlápneš a co se týká nezbytnýho přesahu, kterej vlastně dělá hardcore punk hardcore punkem, nešlápneš vedle nikdy. Tohle už by ti mělo stačit pro potvrzení účasti poměrně dlouho dopředu, ovšem na čtyřiatřicítce měl Rash ještě jedno eso v rukávu a tím byli crusties Samochotijo, kteří vystoupili ze stínu hibernace a rozhodli se ukázat, že jejich neotřelý pojetí crustu má stále sílu a potažmo i co nabídnout.

Samochotijo, jihlavští ranaři z Průmyslovky, děčínští Uprostřed pádu a další spolky dokázaly pro poměrně slušnou fanouškovskou/kamarádskou základnu přebít i velký lákadlo vzdálený několik stovek metrů v podobě libereckýho koncertu njůjorskejch Pro-Pain. K tomu speciální pivko, odhodlání, že Azyl i přes nepřízeň osudu nepadne a nefalšovaná komunitní atmosféra…jen ten zvuk občas trošku zahaproval. Pokud bych měl vyloženě hledat mouchy, musel bych napsat, že všechny vystupují kapelky šly buďto alespoň jednou do křížku s technikou (kytara, mikrák) a nebo se to v jeden okamžik zas tak úplně nepovedlo, jak bylo zamýšleno…ovšem tohle k punku svým způsobem tak i trochu patří, nestřílí se z toho a obecně se tady prostě hraje na jiný věci, než na pompézní vystoupení plný efektů a kdejakých volovin, který beztak těm „velkejm“ kapelám vyplňujou „vatu“ v tvorbě a masírujou jejich ego. Ostatně proti tomuhle vlastně vznikla i nová vlna, ke který hardcore punk neodmyslitelně patří.

Hrát se začalo na čas. Jako první vyběhli na nízký pódium asi nejvíce očekávaní novoborští SAMOCHOTIJO, kteří se v krapet pozměněný sestavě v rámci „samochotů“ chopili nástrojů cca po osmi letech.  Nejen že zůstala zachována většina původních členů, ale do posledního detailu (pokud sis teda dokázal odmyslet dredy u většiny hudebníků a hudebnice) zůstala zachována i jejich koncertní přesvědčivost a co je nejdůležitější i jejich hudební originalita, která před těmi lety břinkla do uší nejednoho nadšence do DIY koncertů. Díky! Kapelku si můžeš připomenout na bandzonu a pokud budeš mít kliku, seženeš ještě někde i jejich CD splitec se slavonickou Deviací Doby, což byla myslím prozatím jediná nahrávka, co kapela natočila. Těžko říct, jestli po proběhlym úspěšnym koncertu nebude časem ve vzduchu viset novej materiál.

Nato, že punkrock jde ve většině případů mimo mě, mě následující partička z Prahy KUNG-FU GIRLZ dokázala udržet u pódia poměrně dlouho. Autorský, leč často na kultovní jména žánru odkazující pojetí punku mělo fakt něco do sebe. Z desky bych si je doma asi nepustil, ale živě byl tenhle v duchu starý školy ze řetezu urvanej vzdor s dvěma kytarama a třema vokálama slušnym hudebním zážitkem. Že tohle nebylo jen z mojí hlavy, dokazovala i spokojenost lidí na sále, jejichž počet po „hlavní“ kapele nijak závratně nepoklesl. Jinak když, jsem se zmínil o desce, tak Kung-Fu Girlz vydali letos svoje druhý sedmipalcový splitko. Jedná se o coverkový společný dílo s mosteckýma Burning Steps s názvem „Bez hranic“ a co je na věci absolutně TOP, je fakt, že jde o benefiční desku na organizaci Lékaři bez hranic. Desku si můžeš objednat přes některý z webovejch profilů…FB, bandzone, bandcamp.

Velká očekávání do puntíku naplnila jihlavská PRŮMYSLOVÁ SMRT, která svým pověstnym extrémním hardcorem pořádně rozdmýchala jiskru, kterou zažehli předchozí punkeři. Během vražednejch tracků se běhalo jak jinak než po stropě. Hrálo se krátce, rychle a hlasitě…nikdo asi nečekal nic jinýho. A ta coverka nakonec…no netřeba slov. Borci následující den oslavovali patnáct let existence, k čemuž přihodili po třech letech konečně další nahrávku v podobě jednostranného EP vhodně nazvaného „Armagedon E.P.“ obsahujícího čtyři staronový vály. Dál se oslavovalo novýma trikama a dalším dotiskem Mičlova „Destruktorrru“.  Tak patnáct jim je jenom jednou, že jo, tak mrkni na jejich webovky a pořiď si něco z merche, protože bejt hardcore, není vůbec sranda.

I další vystupující kapela, hardcore punkový RV4, se letos vytasila s novým EP. Je zarážející, že po sedmnácti letech existence se jedná teprve o druhej počin a ještě víc zarážející bylo, že jsem nebyl zdaleka sám, koho tihle tři borci z Benešova doposud míjeli. Nový epko „Názor“ má poměrně solidní odpich a vkusnej sociálně kritickejch přesah, což víceméně obsahoval i libereckej koncert. Čertužel i přes údernost „GNWP“ i chytlavost „Svoboda“ sál poněkud prořídl. Každopádně doporučuju kapelku minimálně ochutnat na bandzonu.

Poslední gig, kterej patřil děčínským UPROSTŘED PÁDU, jsem už nebyl schopnej absolvovat (dva koncerty v tejdnu už na mě byly moc), ale předpokládám, že pravděpodobnost zklamání sestavou ostřílenejch děčínskejch hudebníků prověřenejch i jinýma kapela, byla téměř nulová…ostatně jako u celýho Rashovýho večírku.

Fotky z akce sleduj na mejch stránkách.

Grinch