Tahle kapelka názvem a zejména klipem evokuje
špinavý rape and revenge flicky grindhouse kinematografie, ovšem pouze názvem a
pojetím příběhu v uvedenym klipu, jelikož jejich zvuk i technika hry je
čistá jak bílej sníh, po kterym dvojice ve videu prchá před svými vězniteli…na
rovinu řikám, že ty, pokud přistoupíš na kapelou produkovanej styl, rozhodně
prchat nebudeš, zastavíš se a dáš „šedý eminenci“ šanci vtáhnout tě do děje.
Tím stylem je mix melo thrashing death metalu a
moderního metalcoru s dvěma kytarama a poměrně solidní náloží nápadů, což
částečně vytahuje desku z průseru s nasazenou devádesátkovou stopáží
čtyřiceti dvou minut rozvrstvených mezi devět stop včetně minutovýho
instrumentálního intra. Kompozičně se pětka hudebníků pokouší motat chapadla
kolem pozornosti posluchače a místamama je vskutku zdárně utahuje. Proč zrovna
chapadla? Nejenže jsou na přebálce a hlavně na titulním coveru, ale pomyslnýma
chapadlama je i provázaná celá lyrická stránka věci, která se zaobírá lidskou
společností…hazard, láska, kyber prostor, nemoci, náboženskej fantismus či šedá
eminence stojí za světovým děním, což je ostatně název desky samotné. Každou
skladbu doplňuje v pěkně vyseklym bookletu i tématická kresba.
Kapela je sice dneska už u ledu, ovšem zanechala
po sobě rozhodně ne marnou nahrávku navazující na svého jediného předchůdce a
to titul „The New Generation“ z roku 2014. Dvě alba za šest let nejsou
sice znakem extra plodný kapely ovšem kvalitou a víceméně i stopáží (debut na
Metalgatu měl 54 minut) naplňují, že kvalita je vždy lepší než kvantita. Ale
„The Grey Eminence“ má i druhou stránku věci a to jsou postupy jinak bez okolků
velmi zručných muzikantů, který minimálně mně zmíněný chapadla téměř u každý
kompozice alespoň jednou povolí ať už přechodem z tý ostřejší core stránky
dílka u který tě ihned napadne divokej hardcore mosh, kde je nějaká modřina tim
nejmenšim, co si můžeš odnýst…a to na chatlavý zejména refrénový soft party, či
ne vždy stravitelně zakomponovanej heavy metal, kterej má v ovlivnění muzikantů
evidentně skálopevnou pozici…bo anglickou výslovností u tryzny „We All Could
Here Been Brothers“, která mě jinak společně s klipovkou „Call To Service“
na desce zauajaly nejvíce.
V celkovym dojmu se ovšem rozhodně jedná
nejen o nadprůměr, ale o minimálně doporučení hodnou nahrávku, kde se pracuje
skutečně se vším co je k dispozici a to od uvedenejch dvou kytar, který
nejen sekaj rify, ale i sólujou, předvedou akustiku a vystřihnou i téměř
majdnovskou vyhrávku, přes velmi variabilní vokály střídající growl, scream, čistý
polohy i mluvený slovo (ach ta anglická výslovnost)…frázujou, překrejvaj se,
doplňujou až k celkový kompozici těžící nejen z uvedený hudební
škatule, ale i z další ranků jako jako thrash, hardcore punk, zmíněnej
heavy, doom a dokonce se repertoár kapely blejskne i black metalovou vichřicí v průběžnym
kontrastu s hostující violou…jen to prostě ne vždy alespoň mýmu uchu nesedne,
asi jak by mělo… stejně jako pořadí jednotlivejch tracků. To je ovšem dost
subjektivní postoj, se kterym se rozhodně nemusíš plně ztotožnit a naopak ti
tahle skládanka extrémnějších kytarovejch žánrů může padnout do noty a chapadla
Revenge Division tě příjemně přidusí.
Víc se asi nemá smysl v dílku pitvat. Jasný je,
že si bližší pozornost rozhodně zaslouží a to hlavně ze strany posluchačů…takže
najeď na bandcamp Slovak Metal Army nebo youtube kapely a ochutnej.
3,5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat