neděle 21. července 2019

Obscene Extreme 2019


Jednadvacátý ročník českého TOP festivalu se odehrál tradičně ve čtyřech šílených dnech v areálu trutnovského Bojiště. Ti odolnější mohli opět dorazit již v úterý na Pre-Party do trutnovského hudebního klubu Pasáž, kde zřejmě odehrálo (na akci jsem nebyl) devět kapelek včetně domácích Blitzkrieg Boyz a Carl Gut, kteří se krom zbytku osazenstva na velké pódium festu již nepodívali. Pre-Party byla věnována Mannymu, výraznému týpkovi s chrochtacím prasátkem, kterého si vídal u pódia nejen na OEF a který v loňském roce zemřel. Největší vytrvalci po nehorázném mejdanu od středy do nedělních brzkých hodin si mohli dát tradičně v neděli večer opáčko vystoupením několika kapel festu v komornějším prostředí pivního stanu. No, mezi ně jsem taktéž opět nepatřil, jelikož po sobotním setu mocným Siege jsem to pod tíhou únavy prostě vzdal. I přes očekávané vyčerpání jsem si opět z mého jedenáctého „Obscínu“ odvezl řadu nezapomenutelných nejen koncertních zážitků, které se v následujících řádcích pokusím stručně shrnout.


OEF je minimálně pro mě vždy kompromis. Kompromis mezi záplavou vynikajících hudebních setů, setkáváním se s přáteli, které člověk často potká jen jednou v roce a to právě zde a probíráním se nepřeberným množstvím nabídky mnoha dister a labelů. Je to prostě fuška…haha. Letos jsem minimálně částečně shlédnul šedesát kapel, pečlivě prolustroval většinu dister a prohodil pár slov s řadou fajn lidí, pro které není extrémní hudba pouze víkendová zábava, ale součást životního stylu. Mezi tím vším jsem opět žasnul, jak festival nejen zareagoval na loňském „problémy“ (kupříkladu dvě výdejní místa festivalového merche či prodej lístků od úterka), ale i jak zdravě dospívá a zároveň se stále drží v etických kolejích, na které najel ve svých počátcích (cashless systém s možností vrácení zbytku finančního zůstatku při odchodu z areálu či možnost průniku fans v souladu s pravidly na pódium při setech i „věhlasných kapel“). U toho stage divingu na Cannibal Corpse to bude asi chtít do budoucna ještě trošku poladit při účasti obdobných megakapel, jelikož někteří fans byli poněkud zaskočeni zásahem oranžových triček při přiblížení se k vokalistovi. Na jednu stranu chápu, že všechny kapely nemají zájem o kontakt s fanoušky tělo na tělo. Na druhou stranu chápu Čurbyho, že nepřistoupí na výjimku, která by v tomhle narušila jednu ze zásadních věcí, co dělají OEF takovým jakým je, ale je asi zapotřebí najít rozumný kompromis a představit jej včas fanouškům…zejména s ohledem na fakt, že se do budoucna na festu díky jeho rostoucímu věhlasu a stále pevnějším základům budeme s obdobnými kapelami potkávat určitě častěji.

V rámci stručnosti reportu nebudu ani letos podrobně rozebírat vystoupení jednotlivých kapel, jelikož by to stejně nikdo nečetl, i když o řadě setů by se toho dalo napsat vskutku mnoho. Ale jak říká většina: z nějakého reportu a pár fotek stejně nedostaneš právy obraz OEF – to prostě musíš zažít…přesto si v následujících řádcích pár poznámek k vystupujícím kapelám neodpustím.

Vlna tematických střed se nevyhnula ani aktuálnímu ročníku, který se tentokráte zaměřil na punk, což zase řada fanoušků špatně nesla jako předtím thrash a podobně. K tomu můžu zase napsat pouze obligátní, že je potřeba vylézt z dvacet let staré škatule death, grind, gore ranku, kterým OEF byl a navíc už tehdy crust punkové pařáty trhaly ku prospěchu věci tuhle krabici na cáry. Ohledně letošního středečního line-upu jsem měl trošku obavy z toho, jak obstojí mezi ostatními spolky domácí punk rockoví nezmaři N.V.Ú., ovšem po shlédnutí jejich setu naprosto zbytečně. Štěpánovi a jeho družině to šlapalo na výbornou a publikum je bez problémů přijalo a to včetně materiálu z poslední desky, která je dle mého velmi soft. Ale pojďme se podívat na celou punkovou středu pěkně od začátku. Vše po tříhodinovém Freak festu obsahující tradiční závody v popelnicích, práskání biče, gladiátorské klání s obřími uchošťoury a další úletové disciplíny, odstartovali česko-američtí FINAL FLAG. Kapela, která vznikla v podstatě na jednom z předchozích ročníků tohle festu předvedla v sestavě prověřených hudebníků solidní thrascore punkující rozjezd. Málokodo ještě neslyšel jejich vynikající debut „Capture The Flag“, ze kterého se samo hrálo. Zazněly i nové tracky. Vše se solidním zvukem a poměrně početným publikem (i když loňský fans attak na Bojiště se nekonal). Výbornou náhradou za německé INDIAN NIGHTMARE, kteří nemohli vystoupit, byli domácí THALIDOMIDE, kteří kromě převážně rychlejch a údernejch skladeb ze své tvorby neváhali poslat mezi fans nějaké to poselství, kterých byla plná nejen středa, ale převážně od hardcore punkovejch kapel i celej festival. Tohle bylo, je a bude pro scénu vždycky důležitý…upozorňovat na sračky kolem nás. Mnohem důležitější než řešit jeden hudební šotek, který hudebníkům ujel. Doporučuju mrknout na benefiční split LP s V.A.P. Třetí hudební chod byl vskutku náklad. Venezuelská trojice MAR DE RABIA produkují kolizi metalu a punku s těžce nenávistným vokálem rozvířila na bojišti doslova prach, kterého si návštěvníci užívali pod pódiem po celý festival poměrně dost. Kapky deště, které letos na areál spadly, by se snad dali i spočítat…počasí prostě přálo. „Oddech“ po extremní porci muziky ze „Satanovi kuchyně“, jak se přezdívá městu, ze kterého venezuelští hudebníci pocházejí, přinesli rumunští street punkeři SCANDAL. Jejich skočnej a hlavně zpěvnej repertoár hnul nejedním punkerem, kterými se to na Bojišti dle očekávání jen hemžilo. N.V.Ú. jak jsem již uvedl, obstáli na OEF na výbornou.
No a poté přišla pro domácí punx kapela jedna z nejočekávanějších a to TELEX…tedy nyní s přízviskem 2019. Na pódiu se objevil pouze jeden člen téhle kultovní formace Karel Bouša, kterého hudebně i vokálně doprovodili členové kapely Delikvence. Co na to napsat? Byl to prostě jeden z hudebních vrcholů tohoto dne. Doslova mi stály chlupy, když se z pódia valil jeden nesmrtelný hit za hitem. Sice nedošlo na skladbu Temelín, ale i tak to byl skvělý hudební zážitek. Koncert měl nehorázné grády a z frontmana padala jedna hláška za druhou, což fanoušky přivádělo do varu a následný ohlas byl vskutku zasloužený. Holandští veteráni FLEAS & LICE udrželi s přehledem vysoko nasazenou laťku a svým naštvaným HC crust punkem zvířili na Bojišti opět prach. Japonské kapely měly na OEF vždy co nabídnout, ovšem další zástupce hardcore punkového rachotu doslova utrženého ze řetězu WARHEAD mě na živo prakticky vůbec neoslovil. Je to divné, jelikož kompilačka „Never Give Up“ mapující historii tohoto uskupení není vůbec špatná. Na živo mi to přišlo jako jeden velký chaos, ovšem evidentně jsem byl s tímto názorem v menšině a většina šílenců si set užívala plnými doušky. Skotské OI POLLOI asi není potřeba představovat. Chytlavá a dostatečně ostrá muzika, striktní DIY přístup a angažovanost až na kost. Proběhl očekávaný kotel, při kterém lítaly nejen stojany na mikrofony, ale praskali i struny. Šílenství probíhalo na pódiu i pod ním. Kapela posílala do moshe plechovková piva a v celkovém dojmu to byl prostě TOP festivalého dne. Tenhle trumf se nepodařilo přebít ani dalším veteránům punkové scény G.B.H., kteří předvedli nemilosrdný diktát přesně ve stylu svého názvu. Ať si každej říká, co chce, ale vidět na jednom pódiu alespoň částečně TELEX, OI POLLOI a G.B.H. si zaslouží vyseknutí poklony a ne hejty, jelikož tyhle kapely mají stále co nabídnout a ve svý podstatě ovlivnily i řadu „metalistů“. Premiéru dokumentárního fan filmu Čurby - The 20 Anniversary of OBSCENE EXTREME Film, který byl k mání ve výdejních místech festivalového merche na DVD, jsem byl nucen vypustit.

Festivalový merch byl letos opět mohutný a vévodily mu samo opět benefiční trička ve spolupráci s Cannibal Corpse. Benefit směřoval tradičně k organizaci Lékařů bez hranic. Kresbu na parádních trikách měl na svědomí Luis Sendón a jeho Illustration & design, který se o motivy festu dělil s Pen n Ink Designs, jejichž protiválečné motivy zdobily nejen kelímky, ale i stage. Kelímky byly letos ve dvojím provedení. Ten druhý vytvořil zmíněný Luis Sendón a co do poutavosti a poselství autora nebyl marný ani jeden. Všechny uvedené kresby a další originální grafiku nesl i festivalový merch, jehož nabídka se opět rozšířila. Při dalším rozšíření nabídky si přišli na své zejména příznivci dobrého pivka, jelikož se festu točili i speciály „Grinder OEF Special“ a „Blaster“. 

Čtvrteční ráno jsem ještě poměrně fresh dostal solidní grindcore náklad od trutnovské úderky ČLOVĚK V PLÍSNI, jejíž dva řevy byly vskutku nekompromisním budíčkem. Na obří mořskou mušli ohlásilo třeskutý grind z Nové Kaledonie komando BURST, které nabídlo nejen sypanice, ale i těžký rifovačky. Britští CORRUPT MORAL ALTAR, které jsem měl možnost vidět v klubu několik dní před OEF předvedli dle očekávání neskutečnou kolizi grindcoru, hardcoru, punku a sludge. Nehorázná jízda. V nekompromisním náklepu pokračovali i následující američtí NERVE GRIND, jejichž běsnění jsem registroval během ochutnávání různých veganských dobrot, kterými je festival proslulý. Nabídka jídla i pití byla stejně pestrá jako hudební nabídka samotného festu. Navíc stánků s jídlem bylo vskutku dost, takže žádné fronty, žádný stres. Holandští SUFFERING QUOTA naservírovali špinavým crustem říznutý grindcore s parádním disharmonickým ocáskem přesně v duchu posledního materiálu „Life In Disgust“. Prostě opět žádná samoúčelná hudební blbost, které se na OEF mimo pár účelně takto nastavených gore tancovaček, nevyskytují. Neméně špinavý mexičtí maskovaní PODRIDO naservírovali výbušný grindcore s pomyslnou třešničkou na dortu v podobě coverky od mocného GG Alina. Jejich úlety do power violence subžánru donutily v publiku vzlétnout nejednu hrozící pěst. Následní krví zbrocení američané CARTILAGE zakovercovali pro změnu nejen kultovní Impetigo, ale vystřihli smrdutým gore prosáklou metlu s dávivými vokály včetně jedovatého screamu kytaristy Teresy Wallace. S dvěma kytarami vsadila kapela dost na techniku a dle ohlasu fans, se to jednoznačně vyplatilo. Trojka hudebníků z daleké Kostariky FECAL ADDICTION, která si na evropské půdě odbyla svou premiéru, vsadila naopak na těžkotonážnost ve střetu BDM/slammu a gore. Ovšem hudebníci se naštěstí zbytečně nedrželi v pomalých a středních tempech a nabídli nejeden kvapík. HC/GC slovenští THE PUBLIC potvrdili, že jsou zdatnými muzikanty a vysekli hudebně vymakaný extrémní set. Do OEF jsem kapelu registroval „pouze“ na split s domácími See You in Hell, ovšem přesvědčili mě, že není ztrátou času věnovat se celé jejich diskografii. Co napsat o další kapele ze Slovenska. Poslední deska je vskutku ZLO s velkým Z, předchozí Tma je pro mě také TOP. Navíc jsou venku vymazlené LP reedice prvních dvou alb a každý (nejen cruster) je zná…stačí napsat: viděl si někdy špatný set od ADACTY?! Němečtí STILLBIRTH mají na BDM scéně již delší čas dobré jméno a na stagi je kapela bezpečně identifikovatelná zelenými šortkami. Další divoká šou s převahou fans nad hudebníky na pódiu byla tedy samozřejmostí. Americké grinding thrash death střelce NOISEM s kytaristou z Exhumed jsem viděl před pár dny na klubovce s Corrupt Moral Altar, takže jsem věděl, do čeho jdu. Navíc letošních dvanáct palců „Cease To Exist“ mluví za vše…masakr! No, jen ta cenovka importovaných desek ze států nebo desek z velkých labelů je s boomem LP trošku přes čáru…což ostatně průběžně pozoruji v distrech, ale to by byla rozvaha nejspíš nezáživného rozsahu. Nahrávky další americké kapely CRYPTIC VOID jsou pro mě vždy zárukou kvality a samozřejmě hudebníci s pestrou a pro řadu grindových fandů sakra zajímavou minulostí tuhle kvalitu bez problémů přenesli na trutnovské bojiště, kde vypukla nefalšovaná válka…ještě aby ne, když mají v sestavě i lidi z War Master. Němečtí „kozlové“ MILKING THE GOAT MACHINE šli vždycky tak trošku mimo mě a na rovinu píšu, že ani živě mě tahle na pohled poutavá kapela nepřesvědčila. Kotel měli ovšem solidní a krom fanoušků v obdobných maskách kozlům konkuroval i růžový nafukovací plameňák. Areál byl příjemně fanoušky již ve čtvrtek příjemně zaplněný, sem tam se mihla i nějaká to pro festival nezbytná maska. Nevím, jestli zrovna tento den jsem zaslechl od jednoho páru, že partnerka nebyla spokojená, jak její protějšek naložil s nafukovačkou, kterou zakoupili na letošní léto…haha. 
Naprosto šílené vystoupení zakončené skokem do fanoušků vystřihli japonští FINAL EXIT, kteří nezapomněli přidat pozvánku na svůj další noise core set na nedělní obscene after party. Dalším japonským nekompromisním zářezem do mezinárodní extra hlučné tabulky byli ducha burning spirits nesoucí FORWARD. Na rozdíl od včerejších Warhead jsem si koncert fakt užil a LP kolekci „What's The Meaning Of Love? Singles Collection“ jsem bez prodlení zařadil na discogs do wantlistu stejně jako poslední full album kapely „Future Troops“. Neuvěřitelný náboj opět rozvířil trutnovský prach, do kterého se nebál vniknout ani frontman kapely, který, pokud si vybavuješ pár let zpátky koncert japonských Death Side, nebyl na Bojišti poprvé. Po vynikajícím setu přišel na řadu vrchol dne a možná i celého festivalu v podobě nekompromisního death/grindu amerických MISERY INDEX. S dobrým zvukem, který jsem si vychutnal z vršku hledišti, to byl prostě nehoráznej válec. Trošku vtipný je, že tahle hydra vznikla „pouze“ jako studiový projekt a dneska ničí vyznavače extrémní muziky napříč žánry. Zničila bez debat i Bojiště a tracky z poslední desky byly prostě TOP! Z technické vymazlenosti, čistého zvuku a maximálně „zodpovědného“ přístupu k špičkové tvorbě poslal Čurby fanoušky do hlubin hardcore undergroundu a nasadil v dnešním line-up jedny z králů žánru DROPDEAD. Co o tom napsat. Kdo je prošvihnul na téhle stagi před osmi lety, tomu tekla poleva do trenek…a těm co je zde viděli podruhé, vlastně asi taky. Samozřejmě s ohledem na žánr nechyběla angažovanost během vystoupení a následně i solidarita ze strany fanoušků v podobě přispění do pokladničky v grindmarketu, jelikož hudebníkům ukradli dodávku. Přispět můžeš i ty zakoupením benefiční nahrávky na bandcampu kapely. 
Pro mnohé hlavní kapela festivalu CANNIBAL CORPSE předvedla technicky precizní i zvukově zdařilý set poskládaný z notoricky známých fláků ze své historie. Jednalo se sice s ohledem na hudebníky o poměrně statický koncert, což řadě fans nešlo pod vousy. Mě na celém vystoupení ovšem nesedělo spíše v úvodu reportu uvedené nedoladění průniku rozběsněných maniaků na pódium. Jinak hudebně samozřejmě pecka, jak jinak. Když to následující hardcore harcovníci NEGATTIVE APPROACH spustili před svou standardou, která byla oproti CC vskutku minimalistická, přišlo mi to trošku úsměvné. NA předvedli živelný koncert, během kterého si mohli fans zařvat s frontmanem do mikrofónu a zničit se skoky z pódia dle libosti. Možná je to jen mým hudebním nastavením, ale NA jsem si užil více než pověstné řezníky z Buffala a to i přes již počínající únavu po pekelném festivalovém dni. Tradiční a letos již šesté vystoupení S&M Project Sultana Sade a Majkeliny Cat na OEF jsem prospal stejně jako následující freaks v podobě FLY HIGH TRIBE SHOW a holandsko-německé trojice PRINCLESS TWEEDLE NEEDLE, ENJO FLINT a EVELYN FRANTIC.

Páteční ráno už jsme moc fresh nebyl. Řadu lidí nakopnula porce sice tanečního, leč rychlejšího gore v podobě běloruských BRADI CEREBRI ECTOMIA. Kotel jsem sice s ohledem na daný žánr očekával, ale takovej mosh rozhodně ne. Moshové kolečko se nezastavilo ani na obdobně laděné Belgičany BRUTAL SPHINCTER, kteří svou dvacetiminutovku bublaniny zvládli se dvěma vokály. Tahle kapelka je vskutku partička nadšenců a jejich přístup k živému hraní tomu bez debat odpovídal. V tuhle hodinu už mohl každý nadšenec, třeba i po shlédnutí včerejší Fly High Tribe Show, viset v parku za distry pod dohledem odborníků. Dnešní i následující festivalový den zde totiž probíhal SUSPENSION WORKSHOP, při kterém se zletilý a střízlivý návštěvník akce mohl za mírnější poplatek nechat zavěsit za vlastní kůži. Řada mých přátel toto již v minulosti podstoupila, já jsem přeci jen trochu na podobné věci srábek a proto jsem raději volil na střídačku „lov“ v distrech a „hluk“ pod pódiem. Zrovna následující GC/PW partička z daleké Koreje LITTLE PUPPY PRINCESS byla jízda přesně dle mého gusta. Následující chilský raw crust punk SOBRAS DEL DESCONTENTO nebyl pro domácí fanoušky žádnou velkou neznámou. Před několika lety se prohnali přes ČR v rámci euro tour a výsledkem je split LP s pardubickou crust punkovou kapelou Conquestio, který spatřil světlo světa těsně před letošním OEF. Obscene je prostě pro spoustu ug kapel a labelů událost roku a proto si svoje vydání chystají právě na tento svátek nebo datum velmi blízké. Z domácích labelů tradičně vypouštěl pecky Bizarre Leprous. Letos kupříkladu nové full albu slovutných Jig-Ai nebo debut nové domácí gore mordy se známými tvářemi Murder Rape Amputate. L'Inphantile Collective představil nové EP Insistent, které mohli odolnější fanoušci slyšet na festu ve dvě ráno z pátku na sobotu. Z domácích kapel bych vypíchl kazetové EP blackened punkové smečky Sekeromlat, které bylo na OEF možná zakoupit u basačky Káji. Ze zahraničních se vytáhl F.O.A.D. Records, který představil nejen triple LP kompilaci Insect Warfare, ale i vymazlenou double LP kompilace Siege, kteří byly pro mnohé nejen hlavním lákadlem sobotního programu, ale možná i celého festu. Obě kompilace vyšly samozřejmě i na oku lahodících limitkách. V distrech jsem strávil opět spoustu času. Za ověřená a kvalitní věci nabízející bych řadil žánrová distra Phobia Records a Insane Society, které sleduju pravidelně na webu, dále stánek s nejrychlejší muzikou Pepi Přikryla i párty stan brutálního death metalu NTEY Records, kde už byly k mání lupeny na velmi očekávaný festival NTEY Deathfest 2020. Do topu dister nabízející široký záběr nelze nezahrnout domácí Day After, kteří přijeli zatraceně dobře vybavení. Kvalitní pestrou nabídkou dále disponovali nejen zmínění F.O.A.D. Records, L'Inphantile Collective nebo Bizarre Leprous, ale také tradičně Véva Records s nabídkou Emergency Records či Lecter Music Agency s nabídkou nového merche Isaccarum. Polská distra jsem opět s ohledem na předchozí ne příliš dobré zkušenosti vypustil. I bez nich byl v peněžence takovej průvan, že po cestě z festu jsem musel i kafe platit kartou. 
V léty prověřených distrech stále žije přátelský a nefalešný duch scény, takže když zaplatíš dopředu desky za několik tisícovek, v pořádku si je před odjezdem z akce převezmeš. Tenhle duch naštěstí i přes vyšší návštěvnost festu, která sice nebyla tak extrémní jako loni - ale lidí bylo dost, stále žije  i na OEF a doufám, že přežije i do dalších ročníků. Ale zpět na stage, kde rozpoutali nefalšované thrascore peklo v ČR provaření CRIPPLED FOX. Tahle kapela mě v klubu vždy rozbije a s velkou scénou se poprala rovněž na výbornou. Energie prýštící z těchto maďarských hudebníků je zkrátka neuvěřitelná. Z rakouských INSANITY ALERT se za poslední dobu stala poměrně známá kapela. Ovšem napálili to se stejným neuvěřitelným nadhledem a skvělou show, jakou jsem měl možnost vidět v době vydání jejích debutního materiálu. Fans to dali přesně v duchu jejich známé bombice „run to the pit mosh for your life“. Kanadské maskované komando HOLY COST udrželo mosh pod i na pódiu s přehledem při životě a i když poslední dobou zrovna tenhle rank nějak extra nevyhledávám, marné to rozhodně nebylo. Následující CATASTROFY jsou pojmem a jedním z největších koňů Koníkova labelu Support Underground. Vskutku výborný thrash a skvělá show, při které si zařvali do mikrofonu opět i fanoušci. Z pódia se skákalo i na nafukovacím lehátku a o nadhledu se u téhle kapelky asi rozepisovat nemusím. Navíc nechyběly ani Ančine cecky. V s rozumem poskládaném line-upu se dále představili notoročti známí mexičané s nevyslovitelným názvem PARACOCCIDIODOMICOSISPROCTITISSARCOMUCOSIS. Totální gore zvěrstvo zbrocené krví, běsnící masky z publika…prostě peklo…ovšem kapele i přes cca půl hodinový set začal docházet dech a ta otravná paní nuda začala poměrně vystrkovat růžky. Na nudu rozhodně nebyl prostor u následující německé partičky IMPLORE, která se již jednou na OEF ukázala. Jejich set nebyl tehdy špatný, ovšem to co předvedli letos, jsem opravdu nečekal. Vysoce oktanová blackened HC/grind jízda mě doslova posadila na prdel. Čelist mi padala zejména u živé přehrávky klipovky „Patterns To Follow“ z poslední desky „Subjugate“. Velkou devízou OEF je skutečnost, že nabízí kapely, které na žádném jiném velkém domácím festivalu člověk nemá šanci vidět, pokud neobjíždí aktivně klubovky v ČR křížem krážem. Jedná se zejména vždy o kapely ze začátku denní soupisky. K uvedeným kapelám bych se nebál zařadit i hardcore punkové veterány ACTIVE MINDS, kteří to nekompromisně valí více jak třicet let s angažovaností pro kapelu vlastní. Spousta lidí asi zase řekne: „zas nějakej punk, už to není OEF a podobně“. Já říkám: „Díky Čurby!“. Francouzské grindcore komando SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION jsem registroval zvukově pouze z areálu, ovšem týpka vystupujícího pod pseudonymem MR. MARCAILLE, jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít.
One man show tohohle šílence na violoncello a dva kopáky s činelem přitáhla k pódiu řadu zvědavců a že bylo vskutku na co koukat. Pestrý repertoár, vysoké nasazení a řádně DIY přístup k věci tvořily ze setu výživný hudební zážitek, který stejně jako střídání různých extrémních kytarových žánrů dělal z dnešního dne festivalu příjemně stravitelné menu. Následující crust punkoví veteráni s kořenem v roce 1982 ANTI-SYSTEM nasypali další angažovanou jízdu s ananrchopunkovým ocáskem. Koncert stejně jako poslední zářez v diskografii kapely „At What Price Is Freedom“ potvrdily skutečnost, že tahle sebranka, která svoje texty myslí naprosto vážně, což potvrzuje i skutečnost, že někteří členové byli za svoje aktivity vězněni, nepatří do starého železa. Tlak i melodičnost setu byly bez debat na výbornou. To, že v Japonsku nejede jen „burning spirit“ dokázali grindeři VISCERA INFEST. Jejich set se nevyznačoval pouze extrémní palbou bubeníka, ale i speciální pařbou nazvanou Cockroach moshing. Vskutku výživná patologie ze země vycházející slunce, která si na festu odbyla svou evropskou premiéru. OEF je plný hudebních překvapení, jedním z nich byl i koncert brazilské GC legendy ROT. Základní hudební sestava s dvěma sólovými zpěváky svou agresí přivedla k naprostému šílenství nejednoho maniaka pod pódiem. Australští PSYCROPTIC nabídli oproti předchozí divoké „špíně“ bravurní technický death metal, kterým smetli nekompromisně  fans žánru přesně jako loňským full albem „As The Kingdom Drowns“. Tohle dílko se totiž v rámci žánru vyzdvihuje a to právem poměrně často. Na následující trojici kapel čekali všichni bez rozdílu hudebních preferencí. První třešničkou z uvedené trojice byli američtí thrashcoristi LOWLIFE v rámci reinkarnace kultovky ze států Cryptic Slaughter. Zběsilé vystoupení legend žánru vyburcovalo fans k dalšímu levelu stage divingu, který proběhl rovnou v nafukovacím člunu…haha. Vskutku hudební lahůdka…jen se pořád nedokážu ubránit dojmu, že hodinové sety jsou prostě moc dlouhé, ale co alespoň je čas si dopřát pár minutek oddechu. Velmi očekávanou bandou byli rovněž američtí REPULSION. Z mocného setu, který předvedli, nebyl zklamán asi nikdo a dost fanoušků včetně mě si mohlo s hřejícím pocitem odškrtnout další kapelu ze seznamu formací, které musíš vidět, než umřeš. Víc asi nemá smysl psát, byli to prostě Repulsion.
Koncert holandských hardcore nezmarů VITAMIN X patřil rovněž k vrcholům festivalového dne a krom výživné hudební náplně se blýskal i skoky zpěváka i fanoušků na pódiu. Od kapely opět putovalo mezi fans nějaké to pivko a celkový dojem byl prostě nezapomenutelný. Německé ostré crustery ACCION MUTANTE jedním slovem zbožňuju, proto jsem si je nechtěl nechat ujít ani přes pokročilou noční hodinu. Odměnou mi byl crust as fuck s dvěma vokály s potenciálem vyvrtat všem díru do lebky. Ani následující spolky nepatřily ke kapelám, které by člověk se zájmem neskouknul, ovšem pro dnešek už toho bylo na mě moc.  Nejvíce mě asi mrzelo domácí GC komando INSISTENT. Dále samo i norští grindeři BEATEN TO DEATH, se kterým jsem ještě na živo neměl tu čest i v ČR notoricky známí mexičtí gore tanečníci URTIKARIA ANAL.

Sobotní ráno bylo ještě náročnější, než jsem očekával. Na druhé promítání dokumentu „Čurby - The 20 Anniversary of OBSCENE EXTREME Film“ jsem nebyl schopen vylézt z auta. Ke stagi jsem se dostal až na grindovou řežbu z amerického Texasu TANTALUM. Tahle poměrně mladá kapela složená z prověřených hudebníků v čele se zpěvačkou Alice Lima Lovchik rozpoutala neskutečné peklo, po kterém byl i špinavý staroškolský thrash metal v podání srbských ranařů NADIMAC poměrně soft. Srbové ovšem neřezali bez ladu a skladu a svoje běsnění proložili i nějakým tím sólíčkem. Australští DARK HORSE patří mezi moje oblíbené kapely. Hltám jejich nahrávky a stejně tak jsem zhltnul i podruhé jejich set na OEF. Hardcorem prolezlý d-beat ovládl Bojiště. Krom hudební složky věci dali své postoje hudebníci jasně najevo i pojetím plachty se svým logem. Další letošní brazilský útok měli na svědomí CRUEL FACE. Crusty GC v podobě bočního projektu Alexe Strambia z legendárních Rot, kde vyměnil basu za kytaru, aby šířil dál jihoamerickou zkázu. Masakr! Po špíně opět, jak už to nejednou v line-upu festu bylo, přišla na řadu technika v podobě amerických INVIDIOSUS, jejichž death metal šperkovaný dalšími žánry včetně zčernalého kovu měl vskutku co nabídnout. Zajímavostí budiž, že mají venku aktuálně split s korejskými grindcore šílenci Little Puppy Princess, kteří rozdrtili fans přibližně touto dobou včerejší festivalový den. Rozhodně na tuhle grupu mrkni. Nejen zahraniční kultovní formace dostávají prostor na OEF. Letos došlo i na mé oblíbené domácí thrashery V.A.R., kteří zrají doslova jako víno. Na trutnovské stagi borci představili širému světu své staré fláky… takhle se ve Vraťáku hraje pořádnej alkoholickej rachot, před kterým se není kam skrýt! Svojí vizi brutálního death metalu plného krve a vnitřností nasypali fanouškům žánru dobře známí CENOTAPH z turecké Ankary. Poměrně hodně koncertující rumunští CLITGORE přinesli po turecké porci brutality parádní osvěžení v podobě tanečního gore s notným zapojením publika, ostatně jak to všichni dobře známe. Konfety, kostýmy, sborové popěvky…prostě jedná velká divoká párty jak na pódiu, tak pod ním….pupupu lalala! Česko-polská crustovka HOW LONG? letos představila nový materiál na dvanáctipalcovém splitu s polskou punkující metlou Zatrata. Na OEF předvedli nekompromisní crustový diktát se dvěma zpěvákama…zničující, leč techniku na dvě kytary neopomíjející.
PURULENT SPERMCANAL. Všichni si už mysleli, že nad tímhle jménem se smrduté vody gore nadobro zavřely. Ovšem v loňském roce se objevilo u Bizarre Leprous split CD s vše říkajícím názvem „Cannibalistic Picnic Continue“ a domácí gore velikáni byli zpět. Letos u stejného labelu plnohodnotné album „Remains Of Human Body“ a rovnou na nejpovolanější pódiová prkna. Třikrát bravo! Po nekompromisní porci prvotřídního goregrindu nastoupili belgičtí BÜTCHER se staroškolskou krvavou porcí speed metalu. Kapelu jsem bohužel musel vypustit, takže jsem pouze občas něco registroval z různých zákoutí areálu. Brutalita po indicku od GUTSLIT není neznámá nikde, kde se hraje kvalitní brutal death. Na OEF tomu nebylo jinak. Válec včetně coverky od Dying Fetus s Matym (Gutalax), se kterými si tahle partička z Bombaje střihla tourko. Počasí až na občasné prudší slunko přálo, zvukově se dařilo, ovšem dožít se konce sobotního programu se zdálo čím dál víc nemožné a to i přes skutečnost, že na dnešním menu byla specialitka za specialitkou. Výjimkou nebyly ani bardi ze staré death metalové školy DERANGED, jejichž hlavní náplní bylo rozdrtit vše, co jim stálo v cestě. To se sice bez debat dařilo, ovšem bez pachuti monotónnosti se jejich set neobešel. Holandští řezníci DISAVOWED vrátili smrtící kov na stagi opět k brutal deathu a jejich kadence byla vskutku vražedná. Zpěvák se fanoušků rozhodně nebál. Učiněnou lahůdkou byla kadence noise grindových pecek od v žánru legendárních SUPPRESSION. Americká dvojice předvedla neskutečnou jízdu, během které se nehrálo na kytaru pouze rukama. Je na čase oprášit kazetový split s Mrtvou Budoucností. Plejádu „hlavních setů“ sobotního festivalového dne otevřeli američtí brutalisté ABNORMALITY, kteří během své hudební kariéry dostali doslova dvakrát žolíka. Tím prvním byla v době vzniku kapely charismatická zpěvačka Mallika Sundaramurthy a tím druhým i zároveň letošním je zpěvačka pro živá vystoupení Daniela Neumanova, známá jako Dahlien, kterou určitě znáš z  Diligence, The Corona Lantern nebo Keep On Rotting. Dahlien naskočila z důvodu těhotenství kmenové zpěvačky a na OEF byla možnost vidět tyhle dvě dámy s „démony“ v hrdle pěkně na jedné stagi. Když si k tomu přičteš technicky precizní a dostatečně brutální porci death metalu od zbytku kapelky, musí ti být jasné, že tohle bylo peklo! 
Mým osobním pomyslným vrcholem letošního ročníku, který se pomalu ale jistě chýlil ke konci (pominuli nedělní After party) byli SIEGE. Minimálně tohle jméno zná každý a většina vyznavačů extrémní muziky zná jejich, nebál bych se použít slovo kultovní, šesti skladbovou nahrávku z roku 1984 „Drop Dead“. Nejen další škrtanec v seznamu kapel, které musíš vidět, než umřeš, ale i naprostá spokojenost s nespoutaným vystoupením a vymazlenou double LP diskografií zakoupenou přímo od kapely. Po TOPovém koncertu celého festu jsem to, jak už jsem uvedl v úvodu, vzdal. Původní plán dožít aktuální podobu božských Pungent Stench v podobě SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH s tím, že jsem si logicky nechtěl nechat ujít americké MUNICIPAL WASTE a švédské VOMITORY s ohledem na vidinu další noci v autě prostě klapnout nemohl. Z doslechu vím, že minimálně první dvě ze jmenovaných kapel předvedly perfektní sety, ovšem samotný festival je tak nabitý, že člověk prostě nemůže shlédnout vše a chodit jen na večerní kapely, mi prostě přijde škoda. Samozřejmě sobotní program pro všechny odolné pokračoval ještě americkými smrtonoši GORGASM, nepálskými UGRAKARMA, norskými GC MAKKMAT a francouzskými gore šílenci PULMONARY FIBROSIS.

Překvapeními nedělní After party byly letos rovnou kapely dvě a to ROT a DROP DEAD, které doplnily velmi slušný a jak jinak než mezinárodní line-up PODRIDO, HOLY COST, INVIDIOSUS, FECAL ADDICTION, FINAL EXIT, UGRA KARMA a VISCERA INFEST v pivním stanu za lidovou vstupenku v podobě deseti euro.

S ohledem na sadu vystupujících kapel je prostě pořád lidovka i cena vstupenky na celý festival. Jinak šlo opět zakoupit i vstupenku na hlavní festivalový den a to sobotu.

Nerad bych v reportu zapomněl na informační stánky SEA SHEPHERD a dalších včetně uvedených Lékařů bez hranic, kde zvídavý jedinec mohl dostat nejen řadu informací, ale leckde zakoupit i nějakou drobnost a tímto přispět na dobrou věc…to prostě k OEF patří.

Co napsat závěrem? Rozhodně musím začít opět TOP plejádou kapel, příjemným servisem pro fanoušky včetně apky pro chytré telefony, úschovných boxů, VIP kempu a dalších vychytávek. Stánků s občerstvením byl nejen dostatek, ale jídlo bylo i kvalitní, což není na festivalech vždy pravidlem. Vstřícností k dětem a mladistvím je festival dlouhodobě pověstný, stejně jako svou jedinečnou atmosférou a nulovou tolerancí k násilí, rasismu a podobnym sračkám…prostě tam příští rok jeď…neprohloupíš!

Link na událost máš zde.

Fotogalerie je aktuálně v procesu…link nahodím.

Grinch

Žádné komentáře:

Okomentovat