Syn
v pěti a já ve čtyřiceti jsme letos poprvé vyrazili až čtvrtého března na akci
a poprvé poslechli živě tři více méně legendární kapely, ať regionálně nebo pro
celé Československo. Jako první předvedli svůj hardcore ve stylu Agnostic Front
BETTER WAY z Českých
Budějovic. Od roku 1995 to mají borci zmáklý jak po hudební stránce, tak po
stránce choreografie, kde není problém nejen vykopnout vysoko nad hlavy ostatních,
ale zmáknout set i při vyšší dávce alkoholu v krvi. Za mě spokojenost. Nejvíce mě
ovšem zajímali slovenští ZAČIATOK KONCE, které jsem registroval na slovenských
punk rockových kompilacích už nějaký ten pátek zpátky. Velice zpěvný hardcore
punk/OI mě živě neskutečně bavil, došlo i na stage diving jak kapela ostatně už
více než čtvrtstoletí vyzývá ve skladbě „Poď sa baviť“. Skvělý
koncert! Poslední kapelu MUERTI jsem registroval jen podle jména, ovšem tenhle
hardcore punk z Jablonce nad Nisou těžící z druhé vlny britského punku je
minimálně regionálně kultovní záležitostí. Za dva roky oslaví dvacet let na
scéně a podle části setu, co jsem viděl (o půlnoci jsme jeli domů), na to mají
rozhodně síly. Opět zpěvný
hardcore punk, kterému z pohledu fanouška nejde asi nic vytknout. Jinak na
závěr si opět neodpustím, že pobyt pětiletého dítěte mezi pankáčema, skinhedama
a máničkama o půlnoci v rockovém klubu je méně patologický než kdejaká akce pro
širokou veřejnost v odpoledních hodinách, kde si kdejaký buran potřebuje léčit
svoje mindráky.
Následující
koncert sice nepadl na úterý, ale čtvrtek taky nebyl úplná výhra. Libereckou
punkovou oslavu Dne svatého Patrika zahájili šestnáctého března s menším
zpožděním pražští folk-punkeři FOGGY DUDE. Irský nádech
akce dodrželi nejen vlastní hudební produkcí, ale i triky nebo songy o bujarých
oslavách. Akordeon nebo whistle nesměly chybět. Kvalitní, zajímavá a převážně
taneční produkce ovšem na hodinu setu alespoň pro střízlivého posluchače
nestačila. THE
CLOVERHEARTS už bylo jiný kafe. Soft (blink 182) nádech i učesanost, kterou
cítíš z nahrávek, šla během koncertu stranou. Celková produkce kapely se
rozhodně nevešla jen do krabice celtic punk rock a to nejen ostřejším punkovými
výpady, ale i zdařilými ska, reggae a dokonce až country/folk coverkami. Celý
set včetně vynikajícího přídavku udržel pozornost a kapela samotná to nakopla s
plnou vervou s velkým “P“ i přes skutečnost, že hráli pro třicet hlav. Junior
byl nadšený a já velmi spokojený. To se ovšem nedá říct s přístupem nového
osazenstva Bunkru, které má řadu věcí, tam kde slunce nesvítí.
Žádné komentáře:
Okomentovat