Death Coffee Party vol. 13 (2025)

Litoměřice, areál výstaviště, METAL + HARDCORE + DEATH + GRIND | PEACE + LOVE + BEER + FRIENDS…již šťastně po třinácté. Osobně jsem tu “pouze“ po páté v řadě, ale rovnou přiznávám, že jsem si tuhle akci v průběhu těch pěti let velmi oblíbil. Optimální množství lidí na příjemný zatravněný areál s množstvím klidnějších míst k oddechu nejen v podobě řady laviček, udržovanými toaletami a prostornou jídelnou v krytém pavilonu výstaviště představuje vskutku pohodové dva dny. Když si přičteš bezplatný kemp pár desítek metrů od areálu a nižší stovky metrů od kryté stage, která pojme pod střechu nejen vystupující kapely, ale vždy i všechny návštěvníky a prostor pro prodej merche účinkujících, máš prostě TOPku, jelikož za headlinery letos i v letech předchozích, by se nemusel stydět ani velký festival typu Obscene Extreme. Dvaceti osmi kapelám v letošní soupisce vévodily kultovní německé grindové komando GUT nebo známé hardcorové partičky WORST, DEEZ NUTS a IN OTHER CLIMES. V letech minulých např. SUFFOCATION, ROTTEN SOUND nebo HAEMORRHAGE.

Začátek festivalu v pátek 1.8. sice propršel, ovšem s ohledem na obří stan s dřevěnou podlážkou, ve kterém se hrálo, to vůbec nevadilo. Stejně jako před měsícem na Obscene Extreme festivalu pomalu zjišťuju, že je kratší, nebo mírný déšť snesitelnější než úmorná vedra…navíc jak praví lidové moudro, neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Páteční program od dvou do dvou zahájili před pomalu se rozrůstajícím publikem skvělým hardcorovým setem UNSOLVED CASE. Žánrovou variabilitu akce, držící se v úvodu uvedených i na textilních krásně vyvedených páskách vyšitých tvrdých kytarových žánrových mantinelech, naplnili maďarští PEDIATRICIAN. Jejich rychlý goregrindový gig s krvavými maskami mě bavil rozhodně více než z nahrávek a u coverky od mocných Mortician jsem si poklepal i nožkou. S průrazem slunce skrze mraky vybalili starou death metalovou školu SECTESY. Hrály se novinky i do setlistu znovu zařazené věci. Mezi jednotlivými koncerty bylo opět dost času na oddych, což mě opět naprosto vyhovovalo, jelikož prohlédnout na místě přítomná distra nějaký čas zabralo. Příjemným překvapením pro mě byli následující INNERSPHERE, kteří po trošku ostýchavém začátku předvedli strhující moderní melodickou metalovou šou. Další modernisté s jménem DEVINE DEFILEMENT dorazili z Islandu a nasekali brutální death core slamming řezanici s dvěma mocnými growly. Nehorázný diktát. Letos mají venku nové album, které rozhodně doporučuju k poslechu. 

Stejně jako při koncertech jsem si pochutnal i v jídelně. Tradiční samotnými pořadateli navařené vegan/vegetarián rizoto v DIY duchu a výborná káva byly doslova za lidovku stejně jako samotná vstupenka na festival, kterou si v předprodeji mohl koupit za 1.000 Kč na oba dva dny. Na místě za 1.000 Kč na den a za 1.500 Kč na celý program. Jídelna nebyla samozřejmě opět jen o jídle, ale byl zde prostor pro další kapelní merch a běžely zde na plátně rozhovory s vystupujícími kapelami střídané s jejich klipy. Death metaloví EPIDEMIC SCORN předvedli tradičně velmi dobrý set. Tihle Němci ví jak na to, technika jdoucí ruku v ruce s brutalitou, a navíc Johnova čeština…ta povýšila set na vskutku friendly úroveň. Friendly atmosférou se ostatně pyšní celý festival, kde jsem letos zaznamenal poměrně velký počet dětských fanoušků, ke kterým měli ostatní fanoušci, a i kapely samotné naprosto skvělý přístup i ohled…pokud si tedy nevzal své dítko na vystoupení mexických URTIKARIA ANAL, že jo. 

Francouzští hardcoráci IN OTHER CLIMES odehráli bez debat nejlepší set dne. Vysokooktanová jízda s poctou Ozzymu, řvaním s fanoušky do mikrofonu, s wall of death a plným stanem v pohybu. Takhle si představuju hardcorový koncert. Známí indičtí GUTSLIT zahráli dle očekávání metronomicky přesnou řezničinu s bdm valivými pasážemi. Na rovinu přiznám, že jedni z headlinerů festivalu, a to australští DEEZ NUTS mě živě moc nebavili. Zvuk sice nebyl nejlepší a jeho největší slabinou byla zbytečná hlasitost během celého festivalu, ale tady to trčelo přímo z živé přehrávky kapely, která neměla na hardcore žánr prakticky žádný náboj. Do hry mě ovšem vrátili, po obscénní tancovačce mexických gore šílenců URTIKARIA ANAL, naplno bosenští URBAN INSTINK, kde jsem se pouze ze začátku setu pral s nahallovaným zpěvem. Jinak kompozičně i živou přehrávkou výborný hardcore s monstrózně nazvučenou basou. Stejně monstrózní byl i pro mě dnes poslední, i když line-up uzavírali až následující CHOCKED BY OWN VOMITS, set domácích thrasherů REFORE, kteří v Litoměřicích, stejně jako asi předtím i všude, předvedli, že na to Wackenu byli oprávněně. Rify, kytarová sóla, energie tryskající z pódia…radost tohle slyšet i vidět.

V sobotu se hrálo už od pravého poledne, takže byl čas pro probuzení se v kempu vyrazit i krátce do města. Počasí se vydařilo, takže před prvním setem v podání brutálního death metalu BINGUS TORNADO, přišla na řadu ještě točená zmrzlina. Tahle parta, ve které jsem zaznamenal lidi ze Search for Destroy, to zvládla i přes dostatek času za dvaceti minut. Následná porce brutality INCEPTION OF FALL byla nejen technická i notně progresivní a narozdíl od klipu v jídelně, kde se promítaly na plátně nejen klipy, ale i rozhovory s vystupujícími kapelami, se jednalo o čistě instrumentální věc. PIKODEATH následně předvedli energický thrash/death/grind set v jehož závěru se nebál Lopi s mikrofonem do publika. Od alba Insane má tahle Česko-německá partička nehorázné grády. Stan se pomalu plnil a další variabilní, tentokráte ovšem moderní, porci extrémní muziky nasypali do lidí INVEINS. Kvituju zejména závěrečný v hořících kostelech odsypány black metal. 

Početně publikum rozpálili do běla CRIPPLED FINGERS. Svojí energickou šou navázali na včerejší In Other Climes a do svého hardcoru nacpali ještě další hudební příměsi burcují lidi do circle pitu nebo wall of death, do kterých se zapojili neohroženě i samotní hudebníci. Celý mocný set byl zakončen skokem do publika. Naprosto profi přesto živelně…neuvěřitelně tahle kapela vyrostla od dob jejich pořádání jednodenních hardcore metalových festivalů v České Lípě. Britští vyznavači exploitační kinematografie v kostýmech á la sadističtí vrazi z flicků z kultovních 70. let nasekali porci extrémního grindu, která mě naživo mírně zklamala. Z desky mě BASEMENT TORTURE KILLINGS baví teda o dost víc a nepomohla tomu ani skvělá pódiová šou včele Millie Crampton vyvrhávající vnitřnosti z plyšového medvídka přímo na stagi. FLESHLESS zahráli s novým bubeníkem a DARKFALL předvedli porci australského melodického death metalu. 

Na akci se opět ukázali všechnu tuhle nádheru pořádající ANIMEN TORMENT, u kterých mě stejně jako u předchozích Crippled Fingers překvapila změna v sestavě. Početná domácí fanbase, support nejmladší příznivců i kvalita moderní death metalové produkce pěkně zatřásly s hracím stanem a další wall of death byla už jen třešničkou na dortu. Němečtí kultovní GUT složili set z nových temných věcí a starých nesmrtelných fláků, kterými svůj optimálně dlouhý koncert završili. Žádné keci, žádné zbytečné divadlo, pouze grind, který naprosto ovládl celý festival. Tohle byl pro mě headliner od jeho odhlášení na soupisce a koncert to jen potvrdil. Brazilští hardcore úderníci na akci tofužel nevystoupili, jelikož počasí zhatilo jejich let do Evropy. Osobně doufám, že příští rok provětrají hrací stan svým hardcorem amerického stylu. Delší čekání na populární indonéské brutalisty DEADSQUAD se vyplatilo. Technická, leč přímočarou brutalitu nenarušující smršť byla vskutku příjemnou tečkou za letošním kafíčkem. Kdo odjížděl z výstaviště až ráno anebo zvládá noční přejezdy lépe, dostal ještě další tři kapely.

Pokud bych měl dva dny v Litoměřicích zhodnotit, můžu jen napsat, příští rok přijeď v termínu 21.-22.8. na čtrnáctý ročník, stojí to rozhodně zato.

Parádní fotky z akce najdeš opět na stránkách Jardy Creeda. 

Grinch

Obscene Extreme 2025

Držím v ruce čtyřdílnou publikaci We are Obscene Extreme, zatlačuji nostalgickou slzu, a i přes další navštívené hudební akce stále vstřebávám jedinečnou atmosféru trutnovského Bojiště, které jsem letos, sice “pouze“ jen na sobotu, navštívil po patnácté. S odstupem času mohu hodnotit nejen vývoj festivalu samotného, jelikož jsem navštívil svůj první Obscene v roce 2002, ale i skutečnost, že i přes znatelný nárůst celé akce, si festival stále drží DIY ducha a ideje, za kterými si stojí, i přes řadu konfliktů s potenciálními návštěvníky, o které za každou cenu prostě nestojí.

Úplně nemohu srovnávat s loňským výročním ročníkem, který jsem po předchozí až téměř železné pravidelnosti návštěv vynechal, ale jako velká další velká pozitiva oproti předchozím ročníkům rozhodně hodnotím možnost použití hrazeného WC nebo dobíjecí stan na mobily a další elektroniku, bez které se na festu neobejdeš. Naopak stržení brány de facto do jiného světa, kterou jsem procházel s nadšením téměř každý červenec poslední dvanáct let, mě velmi zamrzelo…ostatně stejně jako zjištění, že se opět ukrajuje prostor pro kemp a pod vegan zónou má vzniknout cosi, co s festivalem nemusí do budoucna úplně souznít. Ale na úvod už toho bylo asi až moc. Takže jak to vlastně celé bylo…

S ohledem na skutečnost, že budu mít lístek pouze na sobotu a je zde možnost, že budu odjíždět v brzkých ranních hodinách, lovím místo na jedné ze dvou benzínek před areálem a vyrážím pro pásku. Je trochu škoda, že kasa se otevírá až s úderem paliček první grindové kapely, ale fanoušek a vstřícnost k němu byla vždy na tomhle festivalu na prvním místě…takže s páskou ještě před zahájením dnešního hudebního programu, který je z mého čistě subjektivního pohledu asi nejslabší ze všech čtyř festivalových dnů (nepočítám úterní klubové zahájení ani nedělní after party), ale co už…beztak jsem nadšený…procházím distra, která zvládla otevřít již takhle brzy. Letití matadoři to i přes znatelnou několikadenní únavu dělají se stejným zápalem pro věc jako celý pořadatelský tým OEF, před kterým po mém odjezdu nezbývá opět než smeknout. Jelikož jsem na OEF, tak i přes skutečnost, že mám zálusk i na jiné než extrémní metalové desky (třeba nové LVMEN nebo poslední MDB), beru v osvědčených distrech ze svého wantlistu jen grindový bordel…letošní reedice kultovních desek Regurgitate, Squash Bowels nebo Agathocles. Přes den se opakovaně pokouším ulovit festivalové triko, což se nakonec i přes vyprodání téměř všeho daří. Pokud si neměl to štěstí, napiš si o dotisk. Energii na dva a dvacet parádních kapel čerpám přes den i večer tradičně u VOLKAFE a NOISE baru…a to přes poměrně širokou nabídku živin včetně pizzy přímo z pece nebo orientálních specialit. A jak se vlastně hrálo.

Zvuk famózní, a i přes proměnlivé počasí s občasným lehčím deštíkem přichází ke stagi a do hlediště celkem dost lidí…samozřejmě oproti večerním headlinerům, kdy je mosh-pit parket i hlediště úplně plné, to je prd, ale jako support pro kapely je to rozhodně více než jeden plný menší klub. Sobotní program zahajující a pro mě doposud neznámá švédská úderka TJUVKOPPLA, mixující s dvěma řevy extrémní hudební žánry, dodržuje i ducha OEF a nastupuje s nafukovačkou. Hudebně mě zvraty v kompozicích ovšem trhají zážitek a pořádně mě do varu dostává až Rotten Sound pro chudé, ne samozřejmě si dělám legraci a narážím na tupce, kteří zřejmě z hloupé závisti dehonestují aktuálně jednu z nejlepších tuzemských grindcore kapel LUDRA, která po právu vymetá pódia po vyhlášených tuzemských akcí. Poctivý grindcore severského střihu s autorským přístupem a tahem na branku. Tohle mi sedí. Holandský death metal DEFY THE CURSE vstřebávám od porce robi masa a dávám poznámku do telefonu, že tohle bude stát za bližší prozkoumání. S ohledem na skutečnost, že jsem do chvíle, kdy Čurby oznámil možnost jednodenních vstupenek, počítal, že nepojedu, neměl jsem prostě žádnou domácí přípravu a v line-upu neznámá jména mi zůstala povětšinou utajena až do prvních tónů přímo na pódiu. Stejně tak tomu je i u přímočarého anglického grindcoru PUBLIC EXECUTION, který mi rovněž kape do noty a který následně v práci poctivě tlačím do sluchátek, stejně jako CEPHALIC CARNAGE, ke kterým letos konečně v průběhu jejich setu dozrávám, ale nepřebíhejme, protože jsme ještě kolem poledního, kdy na pódiu začínají běsnit finští SADISTIC DRIVE, na které mě u dister upozorňuje hluku velmi znalý Radek ze Skiplife/Decultivate. Ano, skutečně se dle informace v brožuře, kterou jsem tradičně obdržel u vstupu (mobilní aplikaci, která byla k mání jsem nepoužil), a informací o Radka, jedná o poutavý death metal staré americké školy, na který je dvacet minut dopoledního/poledního programu tofužel zatraceně málo. Doma si to následně nahrazuji dvěma půlhodinovými alby a Tobě doporučuji totéž. 

Trojice veteránů BARREN dostává pověsti jak téhle kapely s přeškrtnutou notou v logu, kterou umísťuje i na pódiu, tak jednotlivých hudebníků z kapel jako Agatholces, Suppository nebo Aborted a tlačí do již poměrně početného publika – vidíš na videu – vysokooktanový grind znějící něco mezi motorovou pilou a kulometem. Skvělé! Oktanové číslo neklesá ani s následující řeckou partičkou VILE SPECIES, která loni vydala debutní LP a bez servítek ho teď tlačí do lidí na nejšílenějším pódiu ever. Pětadvacet minut jim na LP, jak urvané ze řetězu stačí, a ještě mají rezervu. Trojčlenný brazilský death metal PODRIDÃO slyším letmo z procházky mezi distry, kterých už je otevřeno a něco více a samozřejmě je zde riziko, že někteří distraři to v podvečer zabalí a nebude již možnost. Na jeden den je toho sice na festivalu v areálu až moc, ovšem dají se naplno vnímat úplně v pohodě všechny vystupující kapely. Hned další tvoří mají oblíbení punx THE VILE, jejichž set si užívám stejně jako jejich nahrávky. Punk na OEF prostě i navzdory zlým jazykům ohánějícím se dvoudenním death grindovým line-upem, který beztak obsahoval extrémní hardcore i punk, patří. Na festival patří i vyjádření podpory obětem bezpráví, kterými jsou bezpochyby i hladovějící civilisté v uzavřené Gaze a kterým vyjádřila na pódiu vyvěšením Palestinské vlajky jasnou podporu čistě ženská brutal death metalová kapela ze států EMASCULATOR. Masokostní mlýnek žánru s nelidským řevem Malliky Sundaramurthy z profláknutých Abnormality. 

Holandské HC/GC šílence MY MINDS MINE nevidím stejně jako některé z předchozích souborů na Bojišti poprvé a opět si užívám i přes lehčí deštík šílenou šou, při které už se na stagi začínají metat i kotrmelce. 30 let a pořád jim to šlape. Dalšími zasloužilými harcovníky na pódiu jsou španělství death metalisté UNBOUNDED TERROR, kteří s hromadou zkušeností z jiných kapel představují i novinkový materiál nepostrádající pro region typický chaotický a místy i překvapivě melodický duch. Následuje jeden z nejlepších dnešních setů v podání letitého grindcoru z Malaysie TOOLS OF THE TRADE. Živelný, devastující válec nepostrádající nejen rubanice, ale i strhující rifovačky. Jedním slovem skvělé…stejně jako plné Bojiště a jeho unikátní atmosféra, kterou prostě na jiném festivalu nedostaneš. Za goregrindový banán se můžes převléknout sice všude, ale skočit v převleku s nafukovacím člunem do lidí, můžeš jen na OEF. K pověstnému souboji nafukovaček tvoří soundtrack skotská jménem naprosto příhodná kapela PARTY CANNON. Brutální slamming death metal s konfety se sice nevidí každý den, ovšem jeho hudební náplň mě na rozdíl od vyhajpované atmosféry mezi fanoušky na zadek neposazuje…zbylá dnešní soupiska kapel však ano. Hned JAPANISCHE KAMPHÖRSPIELE mě neskutečně baví. Parádní grindcore nebojící se nejen ironie, ale i vlivů z dalších hudebních ranků. 

Osobně velmi vítám náhradu za vypadnuvší holandské goregrindy Rectal Smegma v podobě domácích nestorů grindového žánru DOBYTČÍ MOR. Stejně jako poslední album u BLP je set vskutku výživný a DM dokazují, že jsou na domácím grindovém kolbišti neprávem opomíjení. Francoužští INHUMATE předvádí naprosto divokou rozlučku, při které se stejně rychle jako prsty na hmatnících kytar střídají rozdivočelí fanoušci na pódiu. Šílenou šou, během které se vyhlásí frontman kapely za terč uprostřed mosh pitu nekazí ani lehčí deštík. Jen ta hořkost v ústech, že tohle vidíme nejspíš naposledy nejde úplně vytěsnit. LACK OF INETEREST se ukazují poprvé v Evopě a asi není vhodnější místo než Bojiště. Kapela sice hraje jen část vyhraněného hracího času, zato dle očekávání rychle, krátce a zběsile…stejně jako se prodává jejich merch. Power violence v ryzí podobě…bez debat jeden z vrcholů sobotního programu. Do středně dlouhých skladeb vrací fanoušky s příchodem tmy dánský slovutný death metal UNDERGANG. Natahuje se nejen hrací doba, ale i sundává se i noha z plynu a v pomalejších tónech staré školy žánru zaznívají i klasická kytarová sóla. Nejlepší hudební zážitek tohoto dne ovšem dostávám až během úvodních skladeb naprosto dechberoucího setu amerických CEPHALIC CARNAGE. Kapelu sice nevidím ani neslyším poprvé, ale poprvé naplno doceňuju jejich nápady, instrumentální zdatnost a kompoziční variabilitu. Neskutečná jízda. Holandské SEVERE TORTURE registruju díky žánrovým distrům v první dekádě jejich existence a o reunionu se dozvídám až díky OEF. Živě dostávám technicky kvalitní a kompozičně poutavý death metal, který si budu muset nejen zopakovat, ale i doplnit v podobě nových nahrávek. Celé své letošní hudební šílenství zakončuji oblíbeným německým nestárnoucím thrashem DARKNESS, který bych si nemohl nechat ujít. Přiznávám bez mučení, že ke kapele mě přivedl před lety právě tento festival, který mi odhalil plno neznámých kapel a zároveň za ty roky dopřál pohled na mé letité hudební favority. Velké díky za jednodenní lístek, díky kterému lze začít tento jedinečný hudební i sociální zážitek.

Grinch